Canevalle
Vzhled

Canevalle (také Canevale nebo Canevalli) je příjmení rodiny italských barokních architektů a stavitelů, kteří pocházeli z Lanza v Lombardii a působili v 17. a 18. století v Praze, ve středních, severních a východních Čechách.
Členové známí z českých zemí
[editovat | editovat zdroj]- Bernard Canevalle († 1691, Bělá pod Bezdězem), architekt a stavitel, zemřel během dostavby kostela v Bělé pod Bezdězem
- Jan Dominik Canevalle, též Giovanni Domenico Canevalle (asi 1637–26.8.1685, Praha), působil 16 let jako dvorní stavitel, stavěl pražské hradby, přestavoval klášter a kostel v Zaječově (1686); vlastnil Staufenvorgovský dům na Starém Městě.[1]
- Jan Jakub Antonín Canevalle též (Giovanni) Jacopo Antonio Canevalle (1664?–1731, Praha), pražský šlechtický a dvorní stavitel, v letech 1685–1693 adaptoval pro Matyáše Gallase palác čp. 158-I, dále pracoval na Pražském hradě, roku 1702 provedl přístavbu kanovnické rezidence; postavil Toskánský palác; postavil kostel ve Volarech (1688) a v Brlohu (1697–1704)
- Jan Jeroným Canevalle, v letech 1670–1685 stavitel kostela sv. Františka Xaverského v Uherském Hradišti
- Marek Antonín Canevalle též Marco Antonio Canevalle nebo Marcantonio (1652–1711, Praha), architekt, podílel se na barokní přestavbě Strahovského kláštera (1682), projektoval klášter v Hejnici (1692) a biskupskou rezidenci v Hradci Králové, opravoval interiéry zámku Frýdlant, postavil kostel sv. Havla v Čečelicích (1694–1711), Nejsvětější Trojice ve Vratislavicích u Liberce (1700), zámecký kostel Zvěstování Panny Marie v Duchcově (před 1706) a zámek v Mnichově Hradišti.[2][3]
- Karel Antonín Canevalle též Carlo Antonio Canevalle (1680–1740) projektoval kostel sv. Mikuláše ve Vraclavi (1721) a také kostela na Makové hoře u Smolotel (1722).
další
[editovat | editovat zdroj]Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ Preiss, 1984, s. 160.
- ↑ CANEVALLE Marco Antonio 1652–1711. Biografický slovník českých zemí [online]. Dostupné online.
- ↑ Prokop Toman, Slovník českých výtvarných umělců I., str. 39. Viz také literaturu.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Emanuel Poche a kol. Umělecké památky Čech I./IV. Praha: Academia, 1977n.
- Pavel Preiss. Italští umělci v Praze. Praha: Panorama, 1984.
- Pavel Vlček/Růžena Baťková a kol. Umělecké památky Prahy I./IV. Praha: Academia, 1999n.
- Prokop Toman. Slovník českých výtvarných umělců. Praha: Kočí, 1927.