Léon Bloy

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Léon Bloy
Léon Bloy Dornac.jpg
Rodné jméno Léon Henri Marie Bloy
Narození 11. července 1846
Périgueux
Úmrtí 3. listopadu 1917 (ve věku 71 let)
Bourg-la-Reine
Místo pohřbení Hřbitov v Bourg-la-Reine
Povolání spisovatel, esejista, autor deníků a básník
Žánr román, pamflet a deník
Významná díla Le Desespere
The Woman Who Was Poor
Le Sang du pauvre
Le Salut par les Juifs
Manžel(ka) Jeanne Bloy
Děti Madeleine Bloy-Souberbielle
Příbuzní Georges Bloy (sourozenec)
Léon Souberbielle (vnuk)
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Léon Bloy (11. červenec 1846, Périgueux3. listopad 1917, Bourg-la-Reine) byl francouzský katolický spisovatel, esejista, autor pamfletů a básník.

Život[editovat | editovat zdroj]

Jeho otec, inženýr Jean Baptiste Bloy byl volnomyšlenkář, matka Anne-Marie Carreau byla naopak hluboce věřící. Léon nedokončil studium lycea, zkusil kresbu a psaní dramat. V roce 1864 přišel do Paříže, pracoval jako kreslíř u stavitele, setkal se s pařížskou bohémou. V roce 1869 se seznámil s Julesem Barbey d'Aurevilly, trvale se navrátil ke katolické víře. V roce 1870 se účastnil Prusko-francouzské války, pak pracoval v advokátní kanceláři v Périgueux.

V roce 1873 se vrátil do Paříže a pracoval jako železniční úředník. Krátkodobě spolupracoval s několika časopisy. V roce 1877 se setkal s Anne-Marií Roulée a s knězem Louis-Marie-René Tardif de Moidrey, napsal Rytířku smrti. V roce 1879 vykonal první pouť na poutní místo La Salette. V letech 18821884 spolupracoval s kabaretem Le Chat Noir. Anne-Marie Roulée propadla šílenství (postava Veroniky B. z románu Zoufalec). V roce 1884 se setkal s Berthe Dumont (postava Klotyldy z první části románu Chudá žena), ta zemřela v roce 1885 na tetanus. V roce 1885 začal vydávat časopis Le Pal ("Kůl"), vyšlo 5 čísel, další vydávání nakladatel ukončil pro obavy z krachu.

Léon Bloy

V roce 1890 se oženil s Johanou Molbechovou (postava Klotyldy z druhé části románu Chudá žena), dcerou dánského básníka Christiana Molbecha. Měl s ní čtyři děti: Veroniku (* 1891), Ondřeje (1894–1895), Petra (1895–1897), Magdalenu (* 1897). Žil v krajní nouzi. S řadou přátel se rozešel po roztržkách, řadu svých příznivců si znepřátelil svými pamflety (Émile Zola, Guy de Maupassant, Ernest Renan, Joris Karl Huysmans, Alphonse Daudet, Paul Bourget a Anatole France). Teprve po roce 1905 se dařilo jeho přátelům (geolog Pierre Termier, malíř Georges Rouault vydavatel Alfred Vallette, jeho žena – spisovatelka Rachilde, filosof Jacques Maritain a další) tuto bídu poněkud zmírnit. V roce 1916 se přestěhoval na pařížské předměstí Bourg-la-Reine, do domku, kde do roku 1914 bydlel Charles Péguy. Zde v roce 1917 zemřel.

V roce 1900 se seznámil s Josefem Florianem, který byl jeho prvním překladatelem do cizího jazyka (v roce 1902 Zde se vraždí velcí lidé). V roce 1906 se spolu setkali během pouti k Panně Marii La Salettské. Josef Florian přeložil a vydal převážnou většinu Bloyova díla ve své edici Dobré dílo. I Florian podporoval Bloye finančně.

Bloyova dcera Veronika (Véronique) se roce 1920 provdala za českého hudebníka O. A. Tichého.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Romány[editovat | editovat zdroj]

  • Zoufalec (1887, Le Désespéré, česky 1913)
  • Chudá žena (1897, La Femme pauvre, česky 1908)

Povídky[editovat | editovat zdroj]

  • Krvavý pot (1893, Sueur de sang)
  • Nezdvořilé povídky (1894, Histoires désobligeantes)

Eseje[editovat | editovat zdroj]

  • La Meduse-Astruc (1875, báseň na Barbeye)
  • Objevitel Globu (1884, Le Révélateur du globe, předmluva Jules Barbey d'Aurevilly, česky 1911)
  • Příležitostné slovo podnikatele bourání (1884, Propos d'un entrepreneur de démolitions, česky 1907)
  • Brelan vyobcovaných (1889 Un brelan d'excommunié, česky 1905) dostupné on-line
  • Kryštov Kolumbus před býky (1890 Christophe Colomb devant les taureaux)
    Hrob autora na komunálním hřbitově v Bourg-la-Reine
  • Les Funérailles du naturalisme (1891),
  • Spása skrze židy (1892, Le Salut par les Juifs, česky 1911)
  • Leon Bloy před prasaty (1894, Léon Bloy devant les cochons)
  • Rytířka smrti (1896, La Chevalière de la mort, česky 1917)
  • Obviňuji se..., (1899, Je m'accuse, česky 1910)
  • Syn Ludvíka XVI., (1900, Le Fils de Louis XVI., česky 1904)
  • Exegese obecných rčení, (1902, Exégèse des lieux communs, česky 1905)
  • Poslední sloupové Církve (1903, Les dernière colonnes de l'Eglise, česky 1919)
  • Krotitelé zvěře a sviňáci (1905, Belluaires et porchers, dedikováno Josefu Florianovi)
  • Epopeja byzantská a Gustav Schlumberger (1906, L'Épopée byzantine et Gustave Schlumberger, česky 1913)
  • Ta, která pláče (Naše Paní La Salettská), (1908, Celle qui pleure, česky 1909)
  • Krev Chudého (1909, Le Sang du pauvre, česky 1911) dostupné on-line
  • Život Melanie, Pasačky La Salettské (1912, Vie de Mélanie écrite par elle même, česky 1914)
  • Sur la tombe de Huysmans (1912)
  • Duše Napoleonova (1912, L'Âme de Napoléon, česky 1918)
  • Johanna d’Arc a Německo, (1915, Jeanne d'Arc et l'Allemagne, česky 1925)
  • V temnotách (posmrtně 1918, Méditations dans les ténébres)
  • Le Symbolisme de l'apparition (posmrtně 1925)

Časopis[editovat | editovat zdroj]

  • Le Pal (Kůl, 1885, vyšlo 5 čísel)

Deníky[editovat | editovat zdroj]

  • Žebrák nevděčník (1892-1895, Le Mendiant ingrat, česky 1910)
  • Můj Deník (1896-1900, Mon Journal, česky 1919)
  • Čtyři léta zajetí v Prasečím na Marně (1900-1904, Quatre ans de captivité à Cochons-sur-Marne, česky 1912)
  • Neprodajný (1904-1907 ,L'Invendable, česky 1919)
  • Stařec s Hory (1907-1910, Le Vieux de la Montagne, česky 1913)
  • Poutník Absolutna (1910-1912, Le Pèlerin de l'Absolu, česky 1918)
  • Na prahu Apokalypsy (1913-1915, Au seuil de l'Apocalypse, česky 1930)
  • Brána pokorných (1915-1917, La Porte des Humbles, česky 1947)

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Jacques Loreilhe: Léon Bloy, Olomouc, Votobia 1994, ISBN 80-85619-97-0
  • Robert Krumphanzl, Stručná bibliografie knih Léona Bloy, in: Léon Bloy, Stránky z díla, Praha, Triáda 2007, s. 355-366, ISBN 80-86138-80-1
  • Týž, Chronologie knižních vydání překladů Léona Bloy do češtiny, in: Léon Bloy, Stránky z díla, tamtéž, s. 367-374