František Sušil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Sušil
František Sušil
František Sušil
Narození 14. června 1804
Nový Rousínov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. května 1868 (ve věku 63 let)
Bystřice pod Hostýnem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Ústřední hřbitov v Brně
Povolání spisovatel, lingvista, muzikolog a básník
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Sušil (14. června 1804 Nový Rousínov[1]31. května 1868 Bystřice pod Hostýnem[2]) byl moravský teolog a kněz, vydal sbírku téměř 2 400 lidových písní pod názvem Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými. Moravské národní písně vyšly v první menší sbírce poprvé v roce 1835, velké vydání pak roku 1860. Byl aktivní v českém národním obrození.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sušil začal studovat u svého strýce, kaplana F. Pospíšila, gymnázium dokončil v Kroměříži a od roku 1821 studoval filosofický ústav v Brně. Zde se setkal s piaristou Františkem Kynským a kaplanem V. Žákem, kteří ho povzbudili ke studiu klasických i moderních jazyků a uvedli do literatury. Překládal klasické autory a sám psal básně. Roku 1827 byl vysvěcen na kněze, byl kaplanem v Olbramovicích a Bohuticích a roku 1837 byl povolán jako profesor Nového zákona na teologickém ústavu v Brně, kde působil až do smrti. Roku 1863 byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny a roku 1865 dostal čestný doktorát Vídeňské univerzity.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lidové písně[editovat | editovat zdroj]

Písničky začal sbírat ještě jako student v roce 1824 a první sbírku vydal roku 1835. Sbíral lidové písničky na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, ve slovanských osadách v Rakousku. Nejprve si vzal pomocníky, venkovské učitele, ale po špatných zkušenostech dělal tu práci sám. Nadále využíval pomocníky jen k tomu, aby sezvali lidové zpěváky ze svého okolí na jedno místo (na faru, do hospody), kde je poslouchal a po jednom či dvou předvedeních byl schopen zapsat melodii a text. Protože však byl kněz, zůstaly mu písně bujnější utajeny, prostí lidé se ostýchali takové písničky zpívat před knězem, i když v hospodách byly jistě dost oblíbené. Snažil se zachovávat všechno tak, jak to slyšel. Nicméně pak z obrovského sesbíraného materiálu vybral jen část (a dokonce snad pouze menší), když třeba některé varianty sloučil, někde též očišťoval dialekty, aby ve slovácké písni nebyly hanácké koncovky apod. Také písně, které byly již v Erbenovi, do své sbírky zpravidla nezařazoval. V pozdějších sbírkách jiných autorů pak je jen málo písní, které František Sušil nezachytil. Za život shromáždil neuvěřitelných 2 361 skladeb.

V českých sbírkách značně převažuje počet textů nad počtem melodií, zatímco v moravské písni je podíl melodií značně vyšší a snad dokonce bylo sesbíráno více nápěvů než textů. České písně se dost blíží hudbě umělé, barokního základu, ve stupnicích durových či mollových, taneční, stálého rytmu. Moravské písně ne tolik, dokonce pozdější sběratelé zaznamenávali věrněji melodie, u některých písní byla intonace jemnější než na půltóny. U moravských písniček jsou rozličné stupnice, změny rytmu a mají více epický (tj. dějový) charakter.

V roce 1865 napsal František Tomáš Bratránek velkou stať Moravská lidová píseň, kterou Sušil označil jako velké povzbuzení pro svou práci.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Sušil byl velmi plodný překladatel. Vydal překlady církevních hymnů, latinských básníků (Ovidius, Catullus, Propertius), spisy Apoštolských Otců, Válku židovskou Josefa Flavia a zejména překlad Nového zákona s ohledem na řecký text a s vlastním velice rozsáhlým a věcně bohatým komentářem.

Kromě toho vydal Krátkou prosodii českou (Brno, 1861) a několik vlastních básnických sbírek.

Národní obrozenectví[editovat | editovat zdroj]

František Sušil se stal čelným představitelem obrozeneckých snah v prosazování všeslovanské cyrilometodějské ideje. Aktivně se podílel na přípravách jubilea (1863) příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Podílel se na vzniku časopisu Cyril a Metod v Olomouci (1849) a v Brně roku 1850 podpořil založení Dědictví sv. Cyrila a Metoděje jako centra pro šíření vzdělanosti, mravnosti a vlastenectví mezi širokými lidovými vrstvami. Významně tak ovlivnil dění na Moravě. Za jeho žáka a pokračovatele lze pokládat Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého.

Ohlas[editovat | editovat zdroj]

Sušil významně ovlivnil celou generaci moravských kněží. Jeho lidové písně jsou podstatnou částí repertoáru Jaroslava Hutky a řady pěveckých sborů. Po Františku Sušilovi je pojmenován asteroid 21229 Sušil (1995 SM1), objevený na hvězdárně v Ondřejově roku 1995.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. heslo Sušil František. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 18881909. ISBN 80-7185-057-8.
  4. http://ssd.jpl.nasa.gov/sbdb.cgi?sstr=21229;orb=0;cov=0;log=0;cad=0#discovery Asteroid 21229

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ BUCHLOVAN, Bedřich. ed. Legendy z lidové poesie: Boží rodička, Panna Dorota, Svatý Lukáš, maléř boží, Svatý Juří. Praha: Vilém Šmidt, 1942. [30] s. Kytice; Sv. 17.
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. 1. vyd. Praha : Ústřední církevní nakladatelství, 1964. 449 s. S. 202–210.  
  • BROUČEK, Stanislav, ed. a JEŘÁBEK, Richard, ed. Lidová kultura: národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Biografická část). Vyd. 1. Praha: Etnologický ústav Akademie věd České republiky v Praze a Ústav evropské etnologie Filozofické fakulty Masarykovy univerzity v Brně v nakl. Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1450-2. S. 1166.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 599.  
  • HOMOLOVÁ, Květa, ed., a kol. Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století: slovníková příručka. 3. vyd. Praha : Československý spisovatel, 1982. 371 s. S. 254–255.  
  • DVOŘÁK, Karel; VODIČKA, Felix, a kol. Dějiny české literatury. II, Literatura národního obrození. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 649.  
  • Farrugia, Edward G. a Ambros, Pavel, ed. Encyklopedický slovník křesťanského Východu. Vyd. 1. Olomouc: Refugium Velehrad-Roma, 2010. 1039 s. Prameny spirituality; 15. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 856.
  • HUTKA, Jaroslav. Lidové balady ze sbírky Františka Sušila [zvukový záznam]. Praha: Levné knihy KMa, [2004]. 1 zvuková deska (52:44).
  • Hutka, Jaroslav et al. Stůj břízo zelená [zvukový záznam]. Praha: Bonton, ℗1997. 1 zvuková deska (73:50).
  • Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy. Láska a smrt = Love and death [zvukový záznam]. Praha: Vysokoškolský umělecký soubor Univerzity Karlovy, ©1997. 1 zvuková deska (59:48).
  • OPELÍK, Jiří, ed., et al. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T / zpracoval autorský a redakční kolektiv, vedoucí redaktor Luboš Merhaut. Praha : Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 424–428.  
  • PIŤHA, Petr. Svatí Cyril a Metoděj: Velehrad – symbol a úkol: četba k přípravě na 1150. výročí příchodu slovanské misie na Velkou Moravu. České Budějovice : Poustevník v nakl. Studio Gabreta, 2010. 79 s. ISBN 978-80-86610-51-1. Kapitola Světecká úcta sv. Soluňanů, s. 45.  
  • Sušil, František a Kutina, J., ed. Moravské národní hry a obyčeje s nápěvy. Praha: Besední pořady, [1925]. 110, 2 s. Besední pořady; roč. 14, seš. 6.
  • Sušil, František, ed. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. V Brně: Tiskem a nákladem Karla Winikera, [1859]. xvi, 800 s. Dostupné online.
  • Sušil, František, ed., Václavek, Bedřich, ed. a Smetana, Robert, ed. Moravské národní písně: s nápěvy do textu vřaděnými [hudebnina]. 5. vyd. Praha: Argo, 1998. 792 s. ISBN 80-7203-096-5.
  • Písmo svaté Nového Zákona. V Praze: Nákladem Dědictví sv. Prokopa, 1872. 505 s. Dědictví sv. Prokopa; č. 10, za rok 1872.
  • VYCHODIL, Pavel Julius. František Sušil: životopisný nástin. V Brně: Tiskem a nákladem Pap. knihtiskárny bened. rajhradských, 1898. 379 s.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]