František Sušil

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
František Sušil
František Sušil
František Sušil
Narození 14. června 1804
Nový Rousínov
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 31. května 1868 (ve věku 63 let)
Bystřice pod Hostýnem
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo odpočinku Ústřední hřbitov v Brně
Povolání spisovatel, lingvista a muzikolog
Některá data mohou pocházet z datové položky.

František Sušil (14. června 1804 Nový Rousínov[1]31. května 1868 Bystřice pod Hostýnem[2]) byl moravský teolog a kněz, vydal sbírku téměř 2 400 lidových písní pod názvem Moravské národní písně s nápěvy do textů vřazenými. Moravské národní písně vyšly v první menší sbírce poprvé v roce 1835, velké vydání pak roku 1860. Byl aktivní v českém národním obrození.

Život[editovat | editovat zdroj]

Sušil začal studovat u svého strýce, kaplana F. Pospíšila, gymnázium dokončil v Kroměříži a od roku 1821 studoval filosofický ústav v Brně. Zde se setkal s piaristou Františkem Kynským a kaplanem V. Žákem, kteří ho povzbudili ke studiu klasických i moderních jazyků a uvedli do literatury. Překládal klasické autory a sám psal básně. Roku 1827 byl vysvěcen na kněze, byl kaplanem v Olbramovicích a Bohuticích a roku 1837 byl povolán jako profesor Nového zákona na teologickém ústavu v Brně, kde působil až do smrti. Roku 1863 byl vyznamenán ruským Řádem sv. Anny a roku 1865 dostal čestný doktorát Vídeňské univerzity.[3]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Lidové písně[editovat | editovat zdroj]

Písničky začal sbírat ještě jako student v roce 1824 a první sbírku vydal roku 1835. Sbíral lidové písničky na Moravě, ale i na Opavsku a na Těšínsku v místech, kde čeština neustoupila polštině, ve slovanských osadách v Rakousku. Nejprve si vzal pomocníky, venkovské učitele, ale po špatných zkušenostech dělal tu práci sám. Nadále využíval pomocníky jen k tomu, aby sezvali lidové zpěváky ze svého okolí na jedno místo (na faru, do hospody), kde je poslouchal a po jednom či dvou předvedeních byl schopen zapsat melodii a text. Protože však byl kněz, zůstaly mu písně bujnější utajeny, prostí lidé se ostýchali takové písničky zpívat před knězem, i když v hospodách byly jistě dost oblíbené. Snažil se zachovávat všechno tak, jak to slyšel. Nicméně pak z obrovského sesbíraného materiálu vybral jen část (a dokonce snad pouze menší), když třeba některé varianty sloučil, někde též očišťoval dialekty, aby ve slovácké písni nebyly hanácké koncovky apod. Také písně, které byly již v Erbenovi, do své sbírky zpravidla nezařazoval. V pozdějších sbírkách jiných autorů pak je jen málo písní, které František Sušil nezachytil. Za život shromáždil neuvěřitelných 2361 skladeb.

V českých sbírkách značně převažuje počet textů nad počtem melodií, zatímco v moravské písni je podíl melodií značně vyšší a snad dokonce bylo sesbíráno více nápěvů než textů. České písně se dost blíží hudbě umělé, barokního základu, ve stupnicích durových či mollových, taneční, stálého rytmu. Moravské písně ne tolik, dokonce pozdější sběratelé zaznamenávali věrněji melodie, u některých písní byla intonace jemnější než na půltóny. U moravských písniček jsou rozličné stupnice, změny rytmu a mají více epický (tj. dějový) charakter.

V roce 1865 napsal František Tomáš Bratránek velkou stať Moravská lidová píseň, kterou Sušil označil jako velké povzbuzení pro svou práci.

Překlady[editovat | editovat zdroj]

Sušil byl velmi plodný překladatel. Vydal překlady církevních hymnů, latinských básníků (Ovidius, Catullus, Propertius), spisy Apoštolských Otců, Válku židovskou Josefa Flavia a zejména překlad Nového zákona s ohledem na řecký text a s vlastním velice rozsáhlým a věcně bohatým komentářem.

Kromě toho vydal Krátkou prosodii českou (Brno, 1861) a několik vlastních básnických sbírek.

Národní obrozenectví[editovat | editovat zdroj]

František Sušil se stal čelným představitelem obrozeneckých snah v prosazování všeslovanské cyrilometodějské ideje. Aktivně se podílel na přípravách jubilea (1863) příchodu Cyrila a Metoděje na Moravu. Podílel se na vzniku časopisu Cyril a Metod v Olomouci (1849) a v Brně roku 1850 podpořil založení Dědictví sv. Cyrila a Metoděje jako centra pro šíření vzdělanosti, mravnosti a vlastenectví mezi širokými lidovými vrstvami. Významně tak ovlivnil dění na Moravě. Za jeho žáka a pokračovatele lze pokládat Antonína Cyrila Stojana, arcibiskupa olomouckého

Ohlas[editovat | editovat zdroj]

Sušil významně ovlivnil celou generaci moravských kněží. Jeho lidové písně jsou podstatnou částí repertoáru Jaroslava Hutky a řady pěveckých sborů. Po Františku Sušilovi je pojmenován asteroid 21229 Sušil (1995 SM1), objevený na hvězdárně v Ondřejově roku 1995.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu
  3. heslo Sušil František. In kolektiv autorů. Ottův slovník naučný. Praha : Jan Otto, 18881909. ISBN 80-7185-057-8.
  4. http://ssd.jpl.nasa.gov/sbdb.cgi?sstr=21229;orb=0;cov=0;log=0;cad=0#discovery Asteroid 21229

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ BUCHLOVAN, Bedřich. Legendy z lidové poezie (ze sbírky F. Sušila). Praha 1942.
  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha : Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 202–210.  
  • BROUČEK, Stanislav; JEŘÁBEK, Richard. Lidová kultura : národopisná encyklopedie Čech, Moravy a Slezska. 3. svazek, (Biografická část). Praha : Mladá fronta, 2007. ISBN 978-80-204-1713-8. S. 1166.
  • ČERNÝ, Jiří; HOLEŠ, Jan. Kdo je kdo v dějinách české lingvistiky. 1. vyd. Praha : Libri, 2008. 739 s. ISBN 978-80-7277-369-5. S. 599.  
  • Čeští spisovatelé 19. a počátku 20. století. Praha : Československý spisovatel, 1982. S. 254–255.  
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha : Československá akademie věd, 1960. 684 s. S. 649.  
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 856.
  • HUTKA, Jaroslav. Lidové balady ze sbírky F. Sušila. Praha: Levné knihy, 2006 (CD).
  • HUTKA, Jaroslav. Stůj, břízo zelená. Praha 1997 (CD).
  • Láska a smrt. Praha 1997 (CD).
  • MERHAUT, Luboš, a kol. Lexikon české literatury : osobnosti, díla, instituce. 4/I. S–T. Praha : Academia, 2008. 1082 s. ISBN 978-80-200-1670-6. S. 424–428.  
  • PIŤHA, Petr. Svatí Cyril a Metoděj, Velehrad symbola a úkol. České Budějovice : Poustevník, 2010. ISBN 978-80-86610-51-1. Kapitola Světecká úcta sv. Soluňanů, s. 45.  
  • SUŠIL, F. Moravské národní hry a obyčeje s nápěvy. Praha 1925.
  • SUŠIL, F. Moravské národní písně s nápěvy do textu vřaděnými. Brno 1859. Dostupné online.
  • SUŠIL, F. Písmo svaté Nového zákona. Praha 1872.
  • VYCHODIL, Pavel Julius. František Sušil. Životopisný nástin. Brno 1898.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]