Kežmarok
| Kežmarok | |
|---|---|
 Kežmarok | |
 znak | |
| Poloha | |
| Souřadnice | 49°8′1″ s. š., 20°25′35″ v. d. |
| Nadmořská výška | 626 m n. m. |
| Stát |  Slovensko |
| Kraj | Prešovský |
| Okres | Kežmarok |
| Tradiční region | Spiš |
  Kežmarok | |
| Rozloha a obyvatelstvo | |
| Rozloha | 24,83 km² |
| Počet obyvatel | 16 381 (31. 12. 2018[1]) |
| Hustota zalidnění | auto obyv./km² |
| Správa | |
| Status | město |
| Starosta | PhDr. Mgr. Ján Ferenčák |
| Vznik | 1251 |
| Oficiální web | www |
| primator | |
| Adresa obecního úřadu | Mestský úrad Kežmarok Hlavné nám. 1 060 01 Kežmarok |
| Telefonní předvolba | 052 |
| PSČ | 060 01 |
| Označení vozidel | KK |
| NUTS | 523585 |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Kežmarok (německy Käsmark / Kesmark, maďarsky Késmárk, 2. pád v češtině Kežmarku) je město na severu Slovenska na úpatí Vysokých Tater, v Prešovském kraji. Město je centrem oblasti Spiš. Žije zde asi 16 tisíc obyvatel.
Historie[editovat | editovat zdroj]
Území města bylo osídlené již od doby kamenné. Bohaté archeologické nálezy pocházejí z doby bronzové a železné. Ve 12. a 13. století zde je opět archeologickými nálezy doloženo slovanské sídlo.
Kežmarok jako město byl vytvořen v polovině 13. století spojením tří osad – slovenské rybářské osady, osady královských strážců hranice a osady německých saských kolonizátorů. První písemná zmínka o Kežmarku pochází z roku 1251 v darovací listině krále Bély IV., tehdy se nazýval Obec svaté Alžběty (latinsky Villa Sanctae Elisabeth).
Kežmarok získal městská práva roku 1269, tehdy byl označen Käsemarkt (sýrový trh). Roku 1380 byl prohlášen svobodným královským městem. Právo používat znak Kežmarok obdržel roku 1463; znak se od té doby do současnosti změnil jen velmi málo. Roku 1444 založili hrad a dali opevnit město sedmihradští Tökölyové. V letech 1511–1540 hrad a město ovládal sedmihradský kníže Jan Zápolský.
V roce 1930 zde bylo 7 228 obyvatel – z toho 1 116 Židů.[2]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
- Počet obyvatel: 16 552 (31. 12. 2010)[3]
- Muži: 8324, Ženy: 8917
- Věkové rozložení: 12 – 25 = 4 061, 25 – 40 = 3 964, 40 a více = 6 730
- Hustota: 705 obyvatel na km2
- Produktivní věk: 10 350 obyvatel je v produktivním věku, což je 60 % populace
- Podle zaměstnání: Průmysl a výroba = 38 %, Obchod a služby = 28 %, Administrativa, banky = 9 %, Školy = 8 %, Zdravotnictví = 4 %
Etnické složení[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Spolu | Slováci | Češi | Maďaři | Němci | Rusíni a Ukrajinci | Chorvati a Srbové | Romové | ostatní |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1880 | 4475 | 15,75% | - | 7,75% | 72,00% | 0,04% | 0,02% | - | 1,21% |
| 1890 | 4897 | 20,52% | - | 11,72% | 65,86% | 0,00% | 0,00% | - | 1,90% |
| 1900 | 5606 | 19,16% | - | 16,98% | 60,79% | 0,00% | 0,00% | - | 3,07% |
| 1910 | 6317 | 25,42% | - | 20,80% | 51,32% | 0,00% | 0,03% | - | 2,42% |
| 1930 | 7228 | 41,85% | 1,84% | 35,65% | 0,30% | - | - | 20,35% | |
| 1991 | 20294 | 94,42% | 1,06% | 0,17% | 0,24% | 0,12% | - | 3,67% | 0,33% |
| 2001 | 17383 | 95,21% | 0,90% | 0,15% | 0,43% | 0,18% | 0,01% | 1,59% | 1,54% |
| 2011 | 16832 | 84,73% | 0,61% | 0,14% | 0,36% | 0,30% | 0,01% | 1,20% | 12,65% |
Náboženské složení[editovat | editovat zdroj]
| Rok | Spolu | Římští katolíci | Řečtí katolíci | Luteráni | Kalvinisté | Židé | Pravoslavní | ostatní | ateisté | n/a |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1880 | 4475 | 43,55% | 2,06% | 40,25% | 1,88% | 12,09% | 0,09% | 0,09% | ||
| 1910 | 6317 | 54,68% | 2,18% | 24,43% | 1,50% | 16,62% | 0,09% | 0,49% | ||
| 1930 | 7228 | 56,59% | 3,14% | 21,21% | 0,61% | 16,13% | 2,32% | |||
| 1991 | 20294 | 69,45% | 2,96% | 3,79% | 0,07% | 0,00% | 0,20% | 0,30% | 7,93% | 15,30% |
| 2001 | 17383 | 77,50% | 2,63% | 4,80% | 0,11% | 0,02% | 0,40% | 0,66% | 10,98% | 2,91% |
| 2011 | 16832 | 66,55% | 2,63% | 4,00% | 0,17% | 0,01% | 0,27% | 1,07% | 10,19% | 15,11% |
Památky v Kežmarku[editovat | editovat zdroj]
Roku 1950 bylo historické jádro Kežmarku prohlášeno za městskou památkovou rezervaci. Evangelický dřevěný artikulární kostel a Evangelické lyceum byly roku 1985 zařazeny na seznam národních kulturních památek Slovenské republiky. Kostel byl navíc v roce 2008 zapsán do Seznamu světového dědictví UNESCO.
V Kežmarku je možné navštívit tyto pamětihodnosti:
- Hlavní náměstí
- Radnice, klasicistní budova z roku 1790
- Reduta
- Hradní náměstí
- Mariánský Paulínský kostel s bývalým barokním klášterem paulínů
- Hrad, viz Kežmarský zámek, pozdně gotická stavba založená r. 1444 sedmihradskými knížaty rodu Tökölyů
- Evangelické lyceum
- Dřevěný artikulární kostel Nejsv. Trojice, (součást světového dědictví UNESCO)
- Nový evangelický kostel, secesní stavba z roku 1898
- Renesanční zvonice
- Bazilika Minor sv. Kříže
- Městské opevnění s bastiony gotického původu
- Starý hřbitov ze 17. století, vyhlášený roku 1981 za národní kulturní památku
Popis znaku[editovat | editovat zdroj]
Štítonošem znaku je pestrobarevný anděl. Štít je vodorovně dělený, v jeho horní části jsou na modrém podkladě dva zkřížené stříbrné meče s červenou rukojetí, se zlatým chráničem a hlavicí. Nad nimi je zlatá pěticípá koruna, pod nimi červená růže. Dolní část znaku vyplňují čtyři pruhy v barvě stříbro-červené.
Interpretace znaku se vysvětluje rozličně, přičemž se dnes neví, která z hypotéz je ta správná. V jediném, v čem se obě shodují, je význam symbolu královské koruny jako symbolu svobodného královského města.
Interpretace horní části znaku:
- Zkřížené meče představují právo meče, udělené městu králem Albertem roku 1438, růže pod nimi je obyčejnou heraldickou figurou
- Zkřížené meče představují symbol osady sv. Michala-bojovníka, červená růže je symbolem osady sv. Alžběty.
Interpretace dolní části znaku:
- Pruhy jsou nejpravděpodobněji převzaté ze státního uherského znaku.
- Pruhy symbolizují čtyři osady, z nichž město Kežmarok vzniklo. Kežmarok totiž vznikl sloučením více osad původního slovanského obyvatelstva s osadou německých kolonistů.
Osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- Vojtech Alexander – lékař a radiolog
- Ľuboš Bartečko – hokejista
- Johann Genersich – teolog a historik
- Denis Godla – hokejista
- Alfred Grosz – pedagog, horolezec, záchranář, publicista
- Juraj Herz – režisér
- Marcel Forgáč – moderátor
- Paul Kray von Krajova und Topollya – rakouský vojevůdce a polní zbrojmistr
- Marián Kuffa – římskokatolický kněz, věnující se lidem na okraji společnosti
- Milan Lach – řeckokatolický kněz
- Anton Prídavok – básník, osvětový pracovník, publicista
- Radoslav Suchý – hokejista
- Johann Georg Schmitz – evangelický duchovní, pedagog, náboženský spisovatel a církevní hodnostář
- Martin von Schwartner – historik a statistik
- Zoltán Stenczel
- Ödön Szelényi – historik, filozof, pedagogický spisovatel
- Imrich Tököly – sedmihradský kníže
Ostatní osobnosti[editovat | editovat zdroj]
Významné osobnosti, které studovali v Kežmaroku, jsou uvedeny v článku Evangelické lyceum (Kežmarok).
Galerie[editovat | editovat zdroj]
Letecký pohled na město
Radnice
Pohled na město, v pozadí Vysoké Tatry
Partnerská města[editovat | editovat zdroj]
Lanškroun (Česko)- Příbram (Česko)
Lesneven (Francie)
Kupiškis (Litva)
Hajdúszoboszló (Maďarsko)
Weilburg (Německo)
Bochnia (Polsko)- Gliwice (Polsko)
- Nowy Targ (Polsko)
- Zgierz (Polsko)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ Obyvateľstvo a migrácia. slovak.statistics.sk [online]. Štatistický úrad Slovenskej republiky, 2019-04-16. Dostupné online.
- ↑ Z obdobia holocaustu v Kežmarku | Holocaust. www.holocaust.cz [online]. [cit. 2021-05-29]. Dostupné online.
- ↑ http://app.statistics.sk/mosmis/sk/scitanie.jsp?txtUroven=440703&lstObec=523585[nedostupný zdroj]
- ↑ VÁLYI, András. Magyar Országnak Leírása. Pešť: 1796.
- ↑ FENYÉS, Elék. Magyarország geográfiai szótára. Budín: 1851.
- ↑ a b Historicko-demografický lexikón obcí Slovenskej republiky. Bratislava: Slovenský štatistický úrad, 2012.
- ↑ a b Štatistický úrad SR https://slovak.statistics.sk
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- FRICKÝ Alexander. Mestské pamiatkové rezervácie na Slovensku. Martin: Osveta, 1986.
Související články[editovat | editovat zdroj]
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Kežmarok na Wikimedia Commons - Muzeum v Kežmarku
- Historie města na oficiálních stránkách
