Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka / Paulíni
Ordo Sancti Pauli Primi Eremitæ (zkr. O.S.P.P.E.)
The Coat of Arms of the Pauline Fathers.png
Novici z roku 2014 s mistrem a sociem po obdržení řádového hábitu
Novici z roku 2014 s mistrem a sociem po obdržení řádového hábitu
Základní info
Aktivita: 1250 - dosud
Kategorie: žebravý řád
Sídlo: klášter Jasná Hora, Polsko
Země původu: UherskoUhersko Uhersko
Založil: bl. Eusebius z Ostřihomi
Schválil: Urban IV.
Motto: Solus Cum Deo Solo
Patroni: bl. Eusebius z Ostřihomi, Bartolměj Pécský
Odkazy: www.paulini.pl

Řád svatého Pavla Prvního Poustevníka (latinsky Ordo Sancti Pauli Primi Eremitae, maďarsky Szent Pál első remete szerzeteseinek rendje; OSPPE), jehož členové se nazývají též paulíni, je římskokatolický žebravý řád, původně poustevníků a mnichů, založený ve 13. stoletíUhersku.

Charakteristika[editovat | editovat zdroj]

Jméno řád převzal po poustevníku sv. Pavlu z Théb. Charakteristické odznaky řádu jsou: hábit z bílého sukna, škapulíř s cingulem a kapucí bílé barvy. Nošení hábitu, avšak hnědé barvy s bílým kloboukem, povolil papež již v roce 1342 pro odlišení od toulavých „mnichů“. Heslo řádu zní „Solus cum Deo solo“ (tj. „Být sám jen s Bohem“).

Náplní činnosti řádu je rozjímání (kontemplace) a pastorace. Klade se velký důraz na vzdělání. Konventuálové se nazývají fratres professi a dělí se na kněze (clerici monachi) a laické bratry. Dříve bylo generální řádové studium ve městě LepoglavaChorvatsku. Pro řád je typická úcta k Panně Marii, v jeho správě je mnoho mariánských poutních míst.

Vedení řádu[editovat | editovat zdroj]

Vedení řádu sídlí v polském klášteře Jasná Hora (polsky Jasna Góra) v Čenstochové. Ve světě nyní existuje nejméně 34 klášterů řádu[1], v nichž žije asi 400 mnichů, z toho 200 je kněží.

České kláštery[editovat | editovat zdroj]

Evropa[editovat | editovat zdroj]

Ostatní svět[editovat | editovat zdroj]

Slavné osobnosti řádu[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Petr Sommer, Dušan Foltýn, Pavel Vlček: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 149.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Petr Sommer, Dušan Foltýn, Pavel Vlček: Encyklopedie českých klášterů. Praha 1997, s. 149.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]