Hrad smrti

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Hrad Smrti
AutorJakub Deml
IlustrátorJosef Váchal
Obálku navrhlJosef Váchal
ZeměRakousko-Uhersko
Jazykčeština
Žánrsnová báseň v próze
Vydavatelvlastním nákladem
Datum vydání1912
Počet stran51
Předchozí a následující dílo
Moji přátelé
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hrad smrti (také Hrad Smrti) je báseň v próze Jakuba Demla vydaná v roce 1912. Text vznikl v roce 1909 jako popis snu. S rukopisem se před vydáním radil se svým přítelem Otokarem Březinou, který doporučil Demlovi napsání předmluvy a vysvětlujících dodatků do textu. Deml poté v předmluvě Hrad pojal jako nalezený text neznámého autora, který pouze vydává a Březina byl z pojetí nadšen. Před vydáním též navázal kontakt s Josefem Váchalem, který nakonec Hrad vyzdobil barevnými dřevoryty.[1]

V roce 2008 uvedlo Divadlo U stolu dramatizaci díla.[2]

Příběh[editovat | editovat zdroj]

Příběh nese surrealistické, někdy až hororové, prvky. Hlavní hrdina utíká před nejasným nebezpečím a zároveň vzpomíná v rozvitých větách na jiné příhody z dosavadního života. Na konci se potom dostává do labyrintu mnoha chodeb, kde pouze jedna vede do bezpečí, ostatní k jisté smrti. Hrdina končí v místnosti s Ní (smrtí). Jakub Deml čas od času přerušuje text poznámkami a upozorňuje čtenáře na možná vysvětlení některých obratů či na nejistotu zařazení stránek jak šly po sobě, protože nebyly číslované. Objevuje se zde pro Demla typický motiv bratra a sestry.

Ukázka[editovat | editovat zdroj]

Ukázka je citována z fotoreprintu vydání z roku 1912 vydaného nakladatelstvími Jota, Arca JiMfa a Paseka v roce 1992 z lásky k Demlovy a Váchalovi, proto je možno si povšimnout některých typografických či sazečských chyb. Tento konkrétní text potom zachycuje návrat v čase, vzpomínky, ale i ono nejasné nebezpečí údajného autora, následně potom do textu vstupuje vydavatel svoji poznámkou, kde rozebírá text a vlastně přiznává svoji inspiraci Březinou a Máchou. Čtenář si též může povšimnout specifického autorovo zacházení s velkými písmeny.

Zdálo se mi, že umírám. Ostatně, kdož ví, zdali
jsem tehdy neumřel, a nevrací-li se jen duše má na
ona místa, kde jsem trpěl? Tuto naději zcela
vyvracejí okolnosti přítomné.—Město?(Poznámka
vydavatelova.
Tímto slovem začíná, dle mého do-
hadu, zcela nová fáse života, viděného — jak my-
slím
— nazpět, ve světle druhého žití. Díky svým
studiím poesie české, odvažuji se tvrditi, že jsem
našel dvé analogií k této části „HraduSmrti“:Karla
Hynka Máchy „Sen o Praze“ a Otokara Březiny
„Město“. Není tu arci místa, — to učiním jindy a
ve zvláštní studii, na kterou se zatím připravuji —
abych Město našeho Rukopisu kriticky srovnával
s „Městy“ právě uvedených Autorův, i jest mi spo-
kojiti se prozatím s tvrzením, že Město mnou ob-
jeveného Rukopisu jest v podstatě (ceteris paribus)
totožno s Městem „Větrů od Pólů“. Zde končí po-
známka vydavatelova
].

Hrad smrti. Brno: Jota (ISBN 80-85617-00-5), Arca JiMfa (ISBN 80-901043-4-7); Praha: Paseka (ISBN 80-85192-31-4). s. 39–40

Postavení Hradu smrti v díle Jakuba Demla[editovat | editovat zdroj]

Je spolu s díly Moji přátelé (1913) a Tanec smrti (1914) zařazen mezi básně v próze či snové básně v próze. Toto dílo je pro Demla velmi důležité z toho důvodu, že se stalo v „Sybilliným proroctvím“ předpovídající mnohé události, které měl v příštích letech prožít, ať už to byla smrt jeho sestry v roce 1910 nebo smrt Pavly Kytlicové v roce 1939. Motiv pomyslného splnění tohoto proroctví se objevil při vydání Zapomenutého světla.[3]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. DEML, Jakub. Hrad smrti. Ediční poznámka Radovan Zejda. Praha; Brno: Paseka; Jota; Arca JiMfa, 1992. Kapitola Ediční poznámka, s. 88. 
  2. Hrad Smrti [online]. Divadloustolu.cz, 2008 [cit. 2009-02-28]. Dostupné online. 
  3. Za Sibyllino proroctví označil sám Deml v dedikaci k vydání Hradu smrti v roce 1935; Zejda, s. [92]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]