Brno-Útěchov

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brno-Útěchov
Městská část Brno-Útěchov • Nahoře: Panorama Útěchova od jihu • Vlevo 1: Domy na Adamovské ulici • Vlevo 2: Ulice U Kněží hory • Vpravo 1: Autobusová točna v Útěchově • Vpravo 2: Malá sakrální architektura v Útěchově

Městská část Brno-Útěchov
• Nahoře: Panorama Útěchova od jihu
• Vlevo 1: Domy na Adamovské ulici
• Vlevo 2: Ulice U Kněží hory
• Vpravo 1: Autobusová točna v Útěchově
• Vpravo 2: Malá sakrální architektura v Útěchově

městská část statutárního města Brna
kraj: Jihomoravský
okres: Brno-město
historická země: Morava
katastrální výměra: 1,18 km²
obyvatel: 760 (26. 3. 2011[1])

PSČ: 644 00
zákl. sídelních jednotek: 1
celých částí obce: 1
dílů částí obce: 0
celých katastrálních území: 1
částí katastr. území (ÚTJ): 0
adresa úřadu: Adamovská 6
644 00 Brno
info@utechov.brno.cz
starosta / starostka: PhDr. Zdeněk Drahoš

Oficiální web: www.brno-utechov.cz/
Ofic. web úřadu: www.brno-utechov.cz/

Brno-Útěchov na mapě

Útěchov (německy Autiechau, lidově „Kulov“[zdroj?]) je historická obec, městská čtvrť a od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Útěchov zároveň nejsevernější a rozlohou také nejmenší městská část, počtem obyvatel druhá nejmenší – před Ořešínem, statutárního města Brna o rozloze 117,81 ha. Městská část je tvořená celým katastrálním územím Útěchov u Brna. Obec Útěchov byla připojena k Brnu 1. července 1980 a je tak zároveň i zatím poslední připojenou obcí. Až do vzniku moderní městské části roku 1990 pak byl Útěchov součástí tehdejšího městského obvodu Brno V.

Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Útěchov zařazeno do volebního obvodu číslo 60.

Útěchov, který je obklopen lesy, má relativně čisté životní prostředí, a proto je za účelem relaxace vyhledáván obyvateli ostatních městských částí Brna. Autobusové spojení zajišťují jedna linka provozovaná Dopravním podnikem města Brna. Při silnici směrem na Vranov se zde nachází několik zachovalých božích muk z Křížové cesty.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Počátek Útěchova můžeme předpokládat ve 13. století v době vzniku hradu Obřany po roce 1214. Útěchov byl původně v držení hradu Obřany, v majetku pánů z Kunštátu. 13. století bylo velice neklidnou dobou; roku 1237 se v okolí Brna válčilo od dubna do července, když král Václav I. potlačoval vzpouru moravského markraběte Přemysla. Roku 1241 vpadly na Moravu hordy Mongolů, které plenily okolí Olomouce, a vydrancovaly kláštery v Zábrdovicích, Tišnově a v Rajhradě. Tyto události podporovaly i loupeživé choutky tehdejších rytířů na hradě Obřany. Roku 1315 nebo 1316 podnikli brněnští měšťané trestnou výpravu a obřanský hrad hrad dobyli a rozbořili. Strach o holý život, a násilí a bezohlednost obřanských pánů mohly být pohnutkou prvním usedlíkům, zakladatelům útěchovského sídla, hledat útočiště v nepřístupném lesnatém masivu. Vlastnictví pánů z Kunštátu přešlo na pány z Lipé a Liechtenburku a od roku 1360 na Čeňka Krušinu z Liechtenburku. Ten vybudoval nový hrad Ronov a zaznamenal roku 1365 v brněnských Zemských deskách první písemný doklad o existenci vsi Útěchov, zápisem věna své manželce na vsích Útěchov (v latinské transkribci Vtiechow), Vranov, Brodek, Kanice, Jehnice, Březina, Lhota, zaniklé Vitonice, Habrůvka, Babice nad Svitavou a Obřany. Poslední písemný doklad o hradu Ronov pochází z roku 1381. Ves Útěchov tedy patřila postupně k panství obřanských pánů, poté k panství ronovskému. Rodový erb Ronovců, zkřížené ostrve ve zlatém poli, byly převzaty do znaku Útěchova. Od roku 1562 náležel Útěchov k panství novohradskému a posléze od roku 1604 k panství pozořickému. Tato panství byla v držení staročeských rodů pánů z Kunštátu do 14. století, pánů z Lipé a Liechtenburku v 15. století, pánů z Boskovic do 17. století a po roce 1604 sňatkem Kateřiny Černohorské z Boskovic přešel majetek na mikulovskou větev rodu Lichtenštejnů do roku 1848.

Název Útěchova dle tehdejších zvyklostí mohl být odvozen od zakladatele sídla, nazývaného Útěcha nebo Vtěcha. Osobní jména do XV. století nebyla ustálena. Osoby se pojmenovali podle řemesla nebo osobních vlastností nebo jen křestním jménem a tak děd, otec i syn měli různá pojmenování. Tak také je uváděn kolem roku 1365 svobodný "dvořák" Havel z Útěchova. Tehdejší údělná knížata zakládala svobodné dvory "dvořáky" ,pro účinnější zkultivování zemědělsky využitelné půdy s výsadami pro vlastníka takové selské usedlosti, prosté všech povinností, jehož držitel byl podřízen vrchnosti - dvoru. Existence "dvořáka" se připomíná ještě v roce 1552.

Útěchov byl pro panství ronovské a pro jeho držitele významný zřejmě rozlohou obdělávané půdy, jako zdroj ročních platů, úroků i povinností roboty. Z údajů z poloviny XVI.století platily Habrowka (Habrůvka) 49 zlatých, Babicz (Babice) 155 zlatých, Kanicz (Kanice) 7 zlatých, Cehnicz (Jehnice) 94 zlaté a Autiechow 250 zlatých. V roce 1557 přešel majetek novohradského panství na Albrechta z Boskovic na Černé hoře a v listině z 15. června 1560 ve výčtu přináležejících vsí je uváděn i Autiechow.

Polní hospodářství bylo tehdy na dobré úrovni, stavy krav a ovcí byly vysoké, statky měly více koní. Pěstovala se pšenice na vaření i na pivo, žito, oves, méně ječmene. Výrazně se upřednostňovaly luštěniny hrách a čočka, proso a pohanka, které byly hlavní potravou prostého lidu. Sázel se len a konopí, neznaly se brambory. Lesy byly plné zvěře, v roce 1654 byly přemnoženy stavy vlků,divokých prasat, lišek, rysů i divokých koček.

Svoboda poddaných byla omezena, vše podléhalo vůli a svolení milostivé vrchnosti. Dle velikosti statku byla povinnost dodat počet mužů k vojenské službě. Sňatek, kup nebo výměna gruntu, přestěhování do jiné obce, odchod do učení nebo na řemeslo, vše musel povolit majitel panství.

Ves Autiechow, v roce 1662 psaná Outěchov, na mapě z roku 1726 uvedená názvem Tři dvory u Autiechowa (Drei Hofen b. Autiechow), dostává dnešní název Útěchov v roce 1923. Od počátku to byly tři dvory s rozlohou 117 měřic polí a 4,7 měřic luk a zahrad. I při malém osídlení měl Útěchov samostatnou správu, svého purkmistra, rychtáře i radního a útěchovská insignie - pečeť z roku 1662 je uchována v zemském archivu v Brně. Její provedení je znázorněno i na titulní straně Zpravodaje. Tehdejší Útěchov představoval významné hospodářské zázemí hradu Ronov. Přírůstek osídlení je zaznamenán dostupnými doklady až v roce 1675 vznikem čtvrté hospodářské usedlosti a následně v roce 1750 třemi domky bezzemků. V roce 1675 konstatuje pozořický lánský rejstřík nedotčenost útěchovských usedlostí zřejmě po ukončení třicetileté války v letech 1618 - 1648, jejímž útrapám byl Útěchov uchráněn.

Roku 1790 měl Útěchov 11 domů a 60 obyvatel, roku 1834 20 domů a 151 obyvatel. Původně k Útěchovu patřila i hájenka „U jezírka“, s popisným číslem 11, nacházející se při silnici z Útěchova do Soběšic. Při sčítání lidu roku 1857 byla označena jako lichtenštejnský dům a bydlelo zde 5 žen a 4 muži, které správa lichtenštejnského majetku zaměstnávala jako lesní dělníky. Později byl objekt renovován a přeměněn na revírní hájenku. Hájenka byla později přičleněna k Bílovicím nad Svitavou, o což se zasadil její revírník Švec, člen obecního zastupitelstva.

Lánské rejstříky a urbáře ze 17. století uvádějí jako držitele tří zemědělských usedlostí Matěje Slaného (dnes dům č. p. 1 - pana Haňky), Jana Slaného (dnes dům č. p. 6- pana Meluzína a Matěje Havlíčka (dnes dům č. p. 8 - pana Hájka. Na čtvrté usedlosti vzniklé v závěru 17.století je uváděn Tomáš Klíma (dnes dům č. p. 2 - rodiny Kolaříkových)

Ve 14. století se do Evropy rozšířil mor a v letech 13461351 zemřela 1/3 obyvatel. Epidemie moru se pak vyskytovaly dalších 250 let. Roku 1599 postihla morová nákaza blanensko, která si zde vyžádala smrt třetiny obyvatelstva.

Boží muka podél silnice k Vranovu pocházejí z roku 1647 a původně jich bylo 16. Roku 1645 Švédové při svém obléhání Brna dobyli a zpustošili, vinou zrady olomučanského občana, Nový hrad. Zničena byla i většina písemností panského úřadu.

Útěchov byl už od počátku součástí římskokatolické farnosti Vranov u Brna. Poddaní z Útěchova robotovali na stavbě nového zděného kostela v letech 1630 - 1740 i na stavbě paulánského kláštera v letech 1634-1637. Klášter byl zrušen v roce 1784.

Útěchovské děti docházeli do školy ve Vranově, kde od roku 1785 fungovala jednotřídka. Roku 1885 pak byla postavena nová školní budova. Útěchov platil roku 1791 za výuku 4 chlapců a 8 dívek učiteli 8 zlatých a 40 krejcarů, roku 1895 platil za 11 žáků 55 krejcarů. V letech 18171848 stáli včele Útěchova rychtáři Matěj Havlíček, Josef Slaný, Václav Krbůšek a Josef Lisman. Z počátku měl Útěchov funkci zemědělského sídla a zdejší obyvatelé byli zemědělskými nebo lesními dělníky. Roku 1848 dochází ke zrušení poddanství a patrimoniální správy, čímž byla zrušena panství, která byla nahrazena členěním na okresy.

Do roku 1923 byl Útěchov součástí Vranova, měl však samostatný katastr, který byl však podstatně menší než dnes a jeho hranice se držela tehdejší hranice lesa (ta se prakticky shodovala se současnou hranicí), který obklopuje zástavbu Útěchova. Zbytek území současného katastru spolu se severozápadní, během 1. republiky zastavěnou, částí (zástavba na severní straně ulice Chlumy a na západní straně ulice Doubí) náležel ke katastru Vranova. Roku 1923 se Útěchov osamostatnil a došlo k rozšíření jeho katastru na úkor Vranova téměř do současné podoby. K 1. červenci 1953[2] pak byla k Útěchovu převedením z Vranova připojena i výše uvedená zástavba na severozápadě současného katastru, čímž Útěchov získal svoje moderní hranice.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Brně-Útěchově.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Jihomoravský kraj – okres Brno-město [online]. Pragl: Český statistický úřad, 2013-10-31, [cit. 2015-01-20]. Obsahuje základní výsledky sčítání lidu, domů a bytů, provedeného k 26. březnu 2011. Dostupné online.  
  2. Úřední list Československé republiky, ročník 1953, částka 89, str 976

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]