Alois Kalvoda

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Alois Kalvoda
Alois Kalvoda
Alois Kalvoda
Narození 15. května 1875
Šlapanice
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. června 1934 (ve věku 59 let)
Běhařov
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Místo pohřbení hřbitov ve Šlapanicích
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř
Děti Taťána Kalvodová - dcera
Příbuzní Simona Javorská - vnučka
Podpis Alois Kalvoda - signatura.jpg
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alois Kalvoda (15. května 1875, Šlapanice[1]25. června 1934, Běhařov), byl český malíř-krajinář a grafik.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Mařákovi žáci, zleva – Kalvoda, Langer, Sátra, Ullmann, Bubeníček, Lolek

Alois Kalvoda pocházel z chudé rodiny. Byl žákem prof. Julia Mařáka na pražské Akademii. V roce 1900 otevřel soukromou malířskou školu v Praze na Vinohradech, v níž mezi jeho žáky patřili mj. Josef Váchal nebo slovenský malíř Martin Benka. Stipendijní pobyty absolvoval v Paříži a v Mnichově, byl členem SVU Mánes a spoluzakladatelem Svazu výtvarných umělců moravských.

Již jako akademik se odchyloval od směru Mařákovy školy. Vyšel z plenérové malby Antonína Chittussiho, krajinu ale zachycoval živějšími a pestřejšími barvami. Volným traktováním štětce se blížil impresionismu, typický je však pro jeho pojetí krajiny styl dekorativně secesního symbolismu a v pozdějším období tvorby i naturalismus.[2]

Z motivů se soustředil na selské chalupy v krajině, sklizeň, lesní krajinu, atmosférické jevy, potoky a tůně. Neholdoval melancholickému pojetí zasněné krajiny. Inspirovaly ho prosté motivy moravské krajiny z oblasti Břeclavska či Strážnice, které ztvárňoval lehkým štětcem v jasnějších barvách. K jeho typickým motivům patří vedle selských stavení i louka lemovaná stromy – zejména břízami, rozlehlé stráně a táhlé kopce. Patřil k družině Slavíčka a Hudečka. Roku 1918[zdroj?] zakoupil a v letech 1923–1927 adaptoval zámek Běhařov na Klatovsku, kde pak pořádal letní malířské kursy pro krajináře.[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Lexikon malířství a grafiky. [s.l.]: Knižní klub, 2006. S. 282. 
  3. Hrady, zámky a tvrze v Čechách, na Moravě a ve Slezsku. Západní Čechy. Příprava vydání Miloslav Bělohlávek. Svazek IV. Praha: Nakladatelství Svoboda, 1985. 528 s. Kapitola Běhařov – zámek, s. 29. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]