Drahanská vrchovina

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Drahanská vrchovina
Drahanská vrchovina – v popředí Šošůvka, v pozadí Lipovec a vysílač Kojál
Drahanská vrchovina – v popředí Šošůvka, v pozadí Lipovec a vysílač Kojál

Nejvyšší bod Skalky (735 m n. m.)
Rozloha 1 183 km²
Střední výška 462,8 m n. m.

Nadřazená jednotka Brněnská vrchovina
Sousední
jednotky
Bobravská vrchovina, Boskovická brázda, Zábřežská vrchovina, Hornomoravský úval, Vyškovská brána, Dyjsko-svratecký úval
Podřazené
jednotky
Adamovská vrchovina, Konická vrchovina, Moravský kras

Světadíl Evropa
Stát Česko Česko
Drahanská vrchovina na mapě Česka
Drahanská vrchovina na mapě Česka
Horniny vápenec
Povodí Morava, Svitava

Drahanská vrchovina je geomorfologický celek, spadající pod Brněnskou vrchovinu. Na západě sousedí s Boskovickou brázdou a Bobravskou vrchovinou, na jihu s Dyjsko-svrateckým úvalem a Vyškovskou bránou, na východě s Hornomoravským úvalem a na severu se Zábřežskou vrchovinou. Je nazvána podle městysu Drahany na Prostějovsku, který je nejvýše položenou obcí její východní části.[1]

Nejvyšší bod Skalky, který dosahuje 735 m n. m., se nachází ve východní části, označované jako Konická vrchovina (droby, slepence, břidlice, ostrůvky prvohorních devonských vápenců u Javoříčka a Mladče). Dalšími podcelky Drahanské vrchoviny jsou Moravský kras, v němž vystupují na ploše téměř 100 km čtverečních prvohorní devonské vápence, a Adamovská vrchovina, složená hlavně z žuly a granodioritu, která byla rozrušena třetihorními tektonickými pohyby a činností řek. Seznam dalších nejvyšších a nejprominentnějších vrcholů obsahuje Seznam vrcholů v Drahanské vrchovině.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Skalky, nejvyšší vrchol Drahanské vrchoviny

Na Drahanské vrchovině převládají prvohorní (karbonské) horniny usazené. Na velké části jsou také poměrně mocné čtvrtohorní usazeniny. Reliéf Moravského krasu vzniká v důsledku rozpouštění hornin a postupně se tak vytváří typická krajina s povrchovými a podzemními krasovými jevy.

Klimatické poměry[editovat | editovat zdroj]

Zimní krajina okolo Malého Hradiska, údolím protéká říčka Zábrana

Drahanská vrchovina leží v klimatické oblasti mírně teplé, mírně vlhké, vrchovinné. Atmosférické srážky se pohybují v rozmezí 616–711 mm za rok. Ve vegetačním období je průměrná teplota 12,5 stupňů Celsia. Vzhledem k poloze i vzhledem k neexistenci velkých průmyslových podniků je zde jedno z nejčistších ovzduší v České republice. V roce 2008 ovšem expanduje výroba plastových akrylátových van a příslušenství v okolí nejvyšších partií vrchoviny – zejména obec Suchý (původní výrobní hala o velikosti několika hektarů se rozšiřuje o 70 %), a tak v tomto důsledku kvalita ovzduší v této části Drahanské vrchoviny výrazně klesá – firma RIHO v obci Suchý ohlásila IRZ (www.irz.cz) v roce 2007 6740 kg styrenu/ovzduší/rok. V zimním období bývají zpravidla partie nad 500 metrů nad mořem pokryty souvislou sněhovou pokrývkou.

Vodstvo[editovat | editovat zdroj]

Bílá voda v povodňové chodbě Staré Amatérské jeskyně

Drahanská vrchovina leží ve srážkovém stínu Českomoravské vrchoviny, která zadržuje většinu srážek přinášených západními větry. Je velmi chudá na povrchové vodní zdroje i na zásoby podzemních vod. Nemá velké toky, jedná se o pramennou oblast tvořící rozvodí řek Moravy a Svratky. Drobné potoky jsou odváděny říčkou Hanou a Hloučelou do Moravy a Litavou a Svitavou do Svratky.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Pohled na smrkovou monokulturu z posedu u obce Protivanov

Nacházejí se zde jak lesy jehličnaté, tak lesy s převahou listnáčů. V jehličnatých lesích roste smrk obecný, borovice lesní, modřín opadavý, douglaska tisolistá a jedle bělokorá. V lesích s převahou listnáčů se zejména vyskytuje buk lesní, dub zimní, dub letní, habr obecný, javor klen, bříza bělokorá, ojediněle lípa, jírovec maďal, osika obecná aj. Z keřů je velmi hojný bez hroznatý, bez černý, maliník obecný a mnoho druhů ostružiníků. V lesích roste poměrně velké množství hub.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace Pavlovské mokřady

Drahanská vrchovina má poměrně dobré ekologické podmínky, vyskytuje se zde množství živočichů.

  • Šelmy: kuna lesní, kuna skalní, jezevec lesní, liška obecná
  • Dravci: káně lesní, jestřáb lesní, krahujec obecný, včelojed lesní a další
  • Sovy: kalous ušatý, puštík obecný, sýček obecný, výr velký, sova pálená
  • Šplhavci: strakapoud velký, datel černý, žluna zelená
  • Pěvci: různé druhy sýkor, pěnkava obecná, hýl obecný, strnad lesní, různé druhy pěnic, červenka obecná, kos černý, drozd zpěvný, sojka obecná, čížek lesní, střízlík obecný, krkavec velký, vrabec domácí.
  • Další ptáci z různých skupin, např. kukačka obecná a další.
  • Spárkatá zvěř: srnec obecný, jelen evropský, muflon evropský, prase divoké.

Ve studii, ve které Renčo, Čermák a Čerevková v 27 březových lesích na Slovensku a České republice zjišťovali výskyt hlístic, byla jejich nejvyšší koncentrace zjištěna právě na Drahanské vrchovině.[2]

Nerostné suroviny[editovat | editovat zdroj]

Dobíhající těžba vápence v lomu Malá dohoda u Holštejna, vápenka je již mimo provoz

Rudy byly v této oblasti těženy jen výjimečně a těžba měla jen menší hospodářský význam. Mezi nejvýznamnější patřila naleziště železné rudy v oblasti Olomučan, Rudice, Habrůvky a Josefova. Na tuto těžbu sahající daleko do historie upozorňuje naučná stezka "Cesta železa Moravským krasem." Další lokalitou, kde se těžila železná ruda již v dobách Keltů, byla oblast kolem Malého, resp. Starého Hradiska. Ze stavebních surovin se v současnosti těží převážně droby, lomový kámen, v Moravském krasu dobíhá těžba vápence. V oblasti Křtin a Jedovnic jsou naleziště mramoru.

Ochrana přírody[editovat | editovat zdroj]

Chráněná krajinná oblast[editovat | editovat zdroj]

Národní přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Národní přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Přírodní památky[editovat | editovat zdroj]

Přírodní rezervace[editovat | editovat zdroj]

Rakovecké údolí – zaniklá osada Bystřec

Přírodní parky[editovat | editovat zdroj]

Chráněné aleje[editovat | editovat zdroj]

Chráněné stromy[editovat | editovat zdroj]

Arboreta[editovat | editovat zdroj]

Zajímavosti a památky[editovat | editovat zdroj]

Větrný mlýn Němčice

Hradiště a oppida[editovat | editovat zdroj]

Černov, Obrova noha, Staré Hradisko

Hrady a zříceniny[editovat | editovat zdroj]

Blansek, Boskovice, Čertův hrádek u Okluk, Čertův hrádek (Olomučany), Dědice, Doubravice, Holštejn, Horákov, Hrádek u Babic, Ježův hrad, Kuchlov, Lečenec, Luleč, Melice, Myslejovice, Nový hrad, Obřany, Otaslavice, Plankenberk, Plumlov, Pustiměř (Zelená Hora), Račice, Ronov, Rytířská jeskyně, Smilovo hradisko, Stagnov, Starý Plumlov, Stražisko (Grünberk), Svitávka, Úsobrno, Vildenberk

Zaniklé osady[editovat | editovat zdroj]

Bystřec, Hamlíkov, městečko Holštejn, Sokolí, Típeček, Vilémov

Zámky[editovat | editovat zdroj]

Boskovice, Konice, Křtiny, Plumlov, Přemyslovice, Rájec nad Svitavou

Větrné mlýny[editovat | editovat zdroj]

Jednov (nepřístupný), Kořenec (nepřístupný), Malé Hradisko (nepřístupný), Němčice (nepřístupný), Ostrov u Macochy (nepřístupný), Petrovice, Přemyslovice (nepřístupný), Rudice (přístupný – muzeum), Ruprechtov (přístupný)

Poutní kostely[editovat | editovat zdroj]

Kostel Jména Panny Marie ve Křtinách, kostel Panny Marie Bolestné ve Sloupě, kostel Navštívení Panny Marie v Jednově, Kostel svatého Jiljí (Studnice).

Další památky[editovat | editovat zdroj]

Betonové bunkry na Vyškovsku, Huť Františka, Sousoší husitských bojovníků, vápenka Velká dohoda

Rozhledny[editovat | editovat zdroj]

Alexandrova rozhledna, Babí lom, Malý Chlum, Podvrší u Veselice, Strom

Televizní a rozhlasové vysílače, věže[editovat | editovat zdroj]

Vysílač Hády, Vysílač Kojál, Radiolokační stanice Skalky

Historie[editovat | editovat zdroj]

Nový hrad v roce 1842
Historický obraz Račic, jednoho z center na Drahanské vrchovině

Až do 12. století byla Drahanská vrchovina velmi řídce osídlena, většinu z území tvořily hluboké lesy, jejím územím procházelo několik obchodních stezek. Ve 13. století dostávala vznikající šlechta od krále rozlehlá území, na kterých začala vznikat (případně se rozšiřovat) světská i církevní panství. Jejich centry se staly hrady Blansek, Boskovice, Dědice, Doubravice, Grünberk (Stražisko), Holštejn, Nový hrad, Obřany, Račice, Starý Plumlov, Vildenberk a další. V rámci velké (nebo též německé) kolonizace přišlo na území vrchoviny velké množství kolonistů z Bavorska, Dolních Rakous, Dolního Saska, ale i z Holandska a Flander. Po moravských markraběcích válkách a husitských válkách došlo k vylidnění této oblasti a zániku mnoha vsí, přičemž zde začal převládat český živel.

Partyzánský bunkr mezi obcemi Lipová a Malé Hradisko

Drsná a zemědělsky málo výnosná Drahanská vrchovina již nepřitahovala nové osadníky a katastry zaniklých vsí obvykle zarostly lesem. Území bylo nadále využíváno zemědělsky, k těžbě dřeva a částečně i k těžbě surovin. Mnoho původních panských sídel zaniklo a vznikla nová centra panství, která se nacházela většinou na okraji Drahanské vrchoviny v níže položené oblasti. Bylo to Blansko, Boskovice, Habrovany, Konice, Plumlov, Pozořice, Račice, Rájec nad Svitavou, Šebetov a Vyškov. V průběhu staletí zde nevyrostlo žádné významné město, v době průmyslové revoluce zde nevznikl žádný významný podnik a obyvatelé, kteří se nezabývali zemědělstvím, začali cestovat za prací do měst, ležících v níže položených okolních oblastech. V roce 1935 došlo v jihovýchodní části zalesněného území Drahanské vrchoviny ke vzniku vojenské střelnice (Vojenský výcvikový prostor Vyškov). Po vzniku Protektorátu Čechy a Morava bylo v rámci programu germanizace a konečného řešení české otázky vysídleno 33 obcí Drahanské vrchoviny, přičemž záminkou bylo rozšíření vojenské střelnice. Po druhé světové válce se obyvatelstvo vrátilo do svých vesnic zpět. Vojenská střelnice byla zachována v rozsahu z roku 1935 – nyní Vojenský újezd Březina. Za druhé světové války bylo na jižní části Drahanské vrchoviny zbudováno značné množství betonových bunkrů, jež byly součástí vojenského cvičiště a které zůstaly zachovány dodnes. V roce 1944 byl mezi Ruprechtovem a Račicemi vysazen partyzánský oddíl Jermak, který na Drahanské vrchovině působil až do konce války.

Související informace naleznete také v článku Přehled stěhování 33 obcí Drahanské vrchoviny (1940–1945).

Ani po ukončení druhé světové války nedošlo na Drahanské vrchovině k rozvoji průmyslu, oblast byla využívána spíše zemědělsky. Od 70. let 20. století docházelo v rámci Jednotných zemědělských družstev k rozvoji nezemědělské výroby, která zajišťovala zaměstnanost pro značnou část pracovních sil. Po roce 1989 postupně docházelo k rušení těchto činností a snižování počtu pracovníků v zemědělství, čímž se výrazně zvýšil počet lidí dojíždějících za prací do center na okraji Drahanské vrchoviny, jako jsou Blansko, Boskovice, Brno, Prostějov a Vyškov.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

Drahanská vrchovina je nezatížena intenzívní průmyslovou výrobou a až na výjimky se jedná o oblast s nejčistším vzduchem. Dochází zde k rozmachu cyklostezek a ke stále většímu využívání pro rekreační účely. V zimě je díky sněhové pokrývce oblíbeným místem pro běžecké lyžování. Na několika místech existují značené a upravované běžecké okruhy.[3]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Panorama[editovat | editovat zdroj]

360° panorama Nivy, v pozadí lze sledovat rybník napájený Bílou vodou, nad ním spoza lesa trčí dvě turbíny protivanovských větrných elektráren, úplně vpravo lze za místní BTS vidět vrchol vysílače Kojál
360° panorama Nivy, v pozadí lze sledovat rybník napájený Bílou vodou, nad ním spoza lesa trčí dvě turbíny protivanovských větrných elektráren, úplně vpravo lze za místní BTS vidět vrchol vysílače Kojál

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Městy DRAHANY [online]. www.drahany.wz.cz, [cit. 2016-03-26]. Dostupné online.  
  2. RENČO, Marek; ČERMÁK, Václav; ČEREVKOVÁ, Andrea. Composition of soil nematode communities in native birch forests in Central Europe. Nematology [online]. 3 June 2011, roč. 2012, čís. Vol. 14(1) [cit. 2015-05-25], s. 15-25. ISSN 1388-5545. DOI:10.1163/138855411X575430.  
  3. Lyžařský průvodce Drahanské vrchoviny a Boskovicka

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ervín Černý-Křetínský, Dáša Zouharová: Drahanskou vrchovinou, Občanské sdružení Barvínek, 1998

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]