Kostel Panny Marie Bolestné (Sloup)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel Panny Marie Bolestné
ve Sloupu
Místo
Stát Česká republika
Kraj Jihomoravský
Okres Blansko
Obec Sloup
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolická
Provincie moravská
Diecéze brněnská
Děkanát blanenský
Farnost Sloup v Moravském krasu
Datum posvěcení 27. října 1754
Světitel Ferdinand Julius Troyer z Troyersteinu
Status farní kostel
Architektonický popis
Architekti Isidor Marcello Canavale
Stavební sloh barokní
Specifikace
Odkazy
Kód památky 47141/7-598 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah v kategorii Commons

Kostel Panny Marie Bolestné je římskokatolický kostel a mariánské poutní místo ve Sloupě v Moravském krasu. Vystavěn byl v letech 17511754 na základě zázračného uzdravení dcery místního mlynáře a z podnětu rájeckých hrabat z rodu Rogendorfů. Autorem architektonického návrhu je italský stavitel Isidor Marcello Canavale, na stavbu dohlížel boskovický stavitel Vavřinec Pavel Mertha.

Půdorys kostela je ve tvaru želvy, což je mariánský symbol ochrany. Západní průčelí je ukončeno dvěma čtyřicetimetrovými věžemi. Nad hlavním vchodem je latinský nápis "Stalo se tak skrze Hospodina, je to obdivuhodné v našich očích" (Žalm 113), dále letopočet stavby a alianční erb zakladatelů kostela hraběnky Karoliny a jejího manžela Karla Ludvíka z Rogendorfu.

V dubnu 2016 byl vyhlášen nejlépe opravenou jihomoravskou památkou za rok 2015 v kategorii velkých staveb.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Na počátku 18. století, kdy brněnští minorité opravovali svůj kostel, jim rájecký hrabě Karel Ludvík z Rogendorfu nabídl značkou finanční částku a hmotnou podporu na opravy kláštera i kostela za příslib, že mu darují pozdně gotickou sochu bolestné Panny Marie. Tu získal a převezl do letního hraběcího sídla v obci Sloup, kde jí prozatímně zanechal u zdejšího mlynáře Pavla Severy, který jí umístil do pokoje své dcery, která v tu dobu již dlouhodobě byla upoutána na lůžko, protože trpěla padoucnicí a údajně i slepotou. Jednoho dne, kdy se modlila před milostnou sochou, se spálila o svíčku a v tu chvíli byla zázračně uzdravena. Na základě tohoto zázraku začala putovat do obce četná procesí zblízka i z větší dálky. Z podnětu hraběte Karla Ludvíka tak vznikla kaple sv. Kříže, do níž byla socha přenesena. První mše svatá se zde sloužila roku 1728 a o správu poutního místa se staral kaplan z daleké Doubravice.

Po nějaké době však kaple přestala stačit náporu poutníků a vedle ní se již začala vršit velká spousta kamení, kterou sem z okolních polí a lesů začali nosit poutníci a již hrozilo, že se na někoho tato hromada zřítí. Rozhodlo se proto, že se přistoupí ke stavbě nového kostela. Stavbu však již nemohl realizovat hrabě Karek Ludvík, který roku 1738 umírá. Přípravy stavby se proto se stejným elánem ujala jeho manželka Karolina z Rogendorfu, která si získala pro stavbu a výzdobu kostela největší umělce a stavitele tehdejší doby. Konkrétně se jednalo o italského architekta Isidora M. Canavalu a vídeňského malíře a ředitele Vídeňské umělecké akademie Kašpara Sampacha. Stav kostela probíhala v letech 1751 - 1754 a zcela proměnila život a uspořádání sloupské obce, ve které začala vznikat celá řada nových přístupových cest centralizovaných na kostel spojená s obsáhlou přestavbou veškerých budov. Zajímavostí je, že všichni dělníci, co pracovali na stavbě kostela, byli osvobozeni od robotnických povinností a dostávali za svou práci řádně zaplaceno. Veškeré výdaje přitom hradila sama hraběnka, která tak výrazně celé panství zadlužila. Kostel následně byl dostavěn a vysvěcen 27. října 1754 olomouckým biskupem Juliem z Troyeru. Po požáru na rájeckém zámku roku 1756 se hraběnka Karolina trvala usadila na svém letní sídle ve Sloupě, které ještě za svého života odkázala nově vzniklé sloupské farnosti (1755), do které byl z její podnětu instalován za faráře P. František Czuma. Následně umírá na černý kašel roku 1759 v budově dnešní sloupské fary. Pohřbena je v kryptě kostela.

Latinský nápis nad hlavním vchodem

Kostel v průběhu staletí již neprošel žádnými zásadními stavebními úpravami. Roku 1854, kdy se slavilo sto let od dostavění kostela, jej nechal zdejší farář Václav Wolf obnovit zvenčí i zevnitř. Kostel, který tak byl původně zeleno-bílý, získal žlutobílou barvu. V šedesátých letech 20. století nakonec získal při opravách prováděných z podnětu faráře Václava Kotouna současný bílo-modrý vzhled, přičemž současná vnější podoba kostela je z roku 1999, kdy byla uskutečněna zatím poslední generální oprava vnějšího pláště.

Poutnické bratrstvo[editovat | editovat zdroj]

Při kostele bylo od počátku činné také poutní bratrstvo Panny Marie Bolestné s černým škapulířem, které založila sama hraběnka Karolina z Rogendorfu. Toto bratrstvo však nemělo dlouhého trvání, protože je císař Josef II., který uskutečnil několik reforem zaměřených i na omezení náboženského života a poutí, ze své milosti zrušil. Ještě v 19. století měl farář Václav Wolf v úmyslu je obnovit, ale neuskutečnil tak zřejmě i z toho důvodu, že se veškeré aktivity směřovaly do tehdy mohutně vznikajících Cyrilských jednot a do Apoštolátu sv. Cyrila a Metoděje pod ochranou Panny Marie Bolestné.[zdroj?] Na obnovu se tak muselo čekat dalších 150 let. Došlo k ní až roku 2003 z podnětu sloupského faráře R.D. Františka Kozára, který k tomu získal potřebný nový dekret od brněnského biskupa a při podzimní pouti se tak přijalo prvních 300 členů do tohoto bratrstva.

Poutní místo[editovat | editovat zdroj]

Hlavním poutním dnem je zde pátek před Květnou nedělí.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ČTK. Nejlépe opravenou památkou je kostel. MF Dnes, Brno a jižní Morava. 2016-04-13, s. 14.  
  2. Poutní místa brněnské diecéze. Vyd. Biskupství brněnské 2016, s. 6

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]