Brno-Líšeň

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Na tento článek je přesměrováno heslo Líšeň. Tento článek pojednává o části města Brna. O vrchu v Českém středohoří pojednává článek Líšeň (České středohoří).
Brno-Líšeň
Městská část Brno-Líšeň • Nahoře: Celkový pohled na Líšeň od západu • Vlevo 1: Líšeňský zámek • Vlevo 2: Panelové domy • Vlevo 3: Moderní bytové domy ve staré Líšni • Vlevo 4: Grafity pomalovaný MIG-21 v Líšeňském muzeu dopravy • Vpravo 1: Mariánské údolí • Vpravo 2: Líšeňský kostel svatého Jiljí • Vpravo 3 (vlevo): Kaple Panny Marie Pomocnice • Vpravo 3 (vpravo): Socha v Nové Líšni

Městská část Brno-Líšeň
• Nahoře: Celkový pohled na Líšeň od západu
• Vlevo 1: Líšeňský zámek
• Vlevo 2: Panelové domy
• Vlevo 3: Moderní bytové domy ve staré Líšni
• Vlevo 4: Grafity pomalovaný MIG-21 v Líšeňském muzeu dopravy
• Vpravo 1: Mariánské údolí
• Vpravo 2: Líšeňský kostel svatého Jiljí
• Vpravo 3 (vlevo): Kaple Panny Marie Pomocnice
• Vpravo 3 (vpravo): Socha v Nové Líšni

městská část statutárního města Brna
kraj: Jihomoravský
okres: Brno-město
historická země: Morava
katastrální výměra: 15,71 km²
obyvatel: 26 781 (26. 3. 2011[1])

PSČ: 628 00
zákl. sídelních jednotek: 15
celých částí obce: 1
dílů částí obce: 0
celých katastrálních území: 1
částí katastr. území (ÚTJ): 0
adresa úřadu: Jírova 2
628 00 Brno-Líšeň
info@lisen.brno.cz
starosta / starostka: Mgr. Břetislav Štefan

Oficiální web: www.brno-lisen.cz/
Ofic. web úřadu: www.brno-lisen.cz/

Brno-Líšeň na mapě

Líšeň (německy Lösch)[2] je historický městys, katastrální území a městská čtvrť, a od 24. listopadu 1990 pod názvem Brno-Líšeň také městská část na východě statutárního města Brna. Je zde evidováno 130 ulic, 3 160 adres. Líšeň lze rozdělit na starou (původní zástavba) a novou Líšeň (sídliště vybudované v 80. letech 20. století). Na rozdíl od nové Líšně má stará Líšeň dodnes charakter spíše velké vesnice či městečka. Pro účely senátních voleb je území městské části Brno-Líšeň zařazeno do volebního obvodu číslo 58.

Název[editovat | editovat zdroj]

Název Líšeň, v nejstarší podobě Leschzen, se odvozuje od přídavného jména líščen, tedy lískový, staročesky leščeny, ve významu též lískový háj nebo porost, hrad v lískoví apod. Německé tvary názvu jsou Lesch, nověji Lösch.[3]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Samostatná Líšeň[editovat | editovat zdroj]

Území Líšně bylo osídleno již v pravěku. Na lokalitě Staré Zámky, nacházející se na ostrohu Říčky severovýchodně od nynější Líšně, bylo archeologickými nálezy doloženo osídlení slovanskými kmeny, které tam přetrvalo až do 12. století. Následně se sídliště přesunulo do současné lokality.[3]

Líšeň je poprvé v pramenech zmiňována k roku 1261, kdy byla Smilem ze Střílek darována cisterciáckému klášteru ve Vizovicích. Jde však o falzum z poloviny 14. století. První spolehlivý doklad je z roku 1306, kdy je zmiňován zdejší filiální kostel. Po zániku vizovického kláštera koncem 15. století připadla do světského držení a v roce 1520 vzniklo samostatné líšeňské panství. V roce 1558 byla povýšena na městečko a obdržela pečeť a znak. Mezi často se střídající majitele líšeňského panství patřili páni z Budče, Pergarové z Pergu, Libštejnští z Kolovrat a další. Roku 1714 od Libštejnských zakoupil panství Jan Kryštof z Freyenfelsu, který nechal vybudovat nový barokní zámek. Po vymření Freyenfelsů zdědili panství Belcrediové, kteří jej drželi až do zrušení patrimoniální správy v roce 1848.[3]

Rozvoj převážně zemědělské Líšně v 19. století brzdilo nedostatečné komunikační spojení s Brnem. Teprve v roce 1905 vznikla místní dráha Brno–Líšeň. Počátkem 20. století začal velký stavební rozmach městečka, který vyvrcholil za první republiky. Ve 20. letech došlo k elektrifikaci městečka, roku 1934 zřízena kanalizace hlavních ulic, vznikaly novostavby veřejných budov. Během druhé světové války byla na líšeňský velkostatek Belcrediů uvalena nucená správa. Koncem války Líšeň značně utrpěla spojeneckým bombardováním.[3]

Připojení k Brnu[editovat | editovat zdroj]

Moderní městská část Brno-Líšeň zahrnuje vedle velké většiny původního katastru bývalého městyse Líšně také některé okrajové části původního katastrů Židenic.

K Brnu byla Líšeň (v původních hranicích) připojena 1. ledna 1944,[4] původně židenické části moderního katastru Líšně, zahrnující i okrajovou západní část dnešního sídliště Nová Líšeň, však byly k Brnu připojeny již 16. dubna 1919. Po druhé světové válce zde byl ustaven revoluční MNV Líšeň, který do roku 1946 spravoval celé tehdejší katastrální území Líšeň. Tehdy židenické pozemky dnešní městské části spravoval revoluční MNV Židenice. Ještě v letech 1947-1949 bylo celé tehdejší katastrální území Líšeň spravováno jako jeden městský obvod Brna - Brno X, přičemž tehdy židenické pozemky i nadále spravovala obvodní rada v Židenicích. Od 1. října 1949 do roku 1971 pak bylo dnešní území městské části Brno-Líšeň vždy součástí dvou brněnských městských obvodů: jeden se sídlem v Židenicích, či později jinde (postupně městské obvody Brno IX, Brno VI, Brno VI-Židenice a Brno IV.), spravoval tehdy židenické pozemky a líšeňský areál Malé Klajdovky; zatímco druhý, se sídlem v Líšni (postupně Brno XII, Brno XII-Líšeň či prostě Líšeň), spravoval zbytek území moderní městské části Brno-Líšeň a dále též tehdy líšeňské pozemky sahající k severní straně silnice v dnešní Hviezdoslavově ulici na území moderní městské části Brno-Slatina. Naopak tehdy líšeňské pozemky od této silnice na jih, byly od roku 1949 také součástí mimolíšeňských obvodních národních výborů: nejprve do roku 1954 součást městského obvodu Brno X (neplést s obvodem Brno X z let 1947-1949!) a poté součást městských obvodů či částí se sídlem ve Slatině (postupně Brno XI, Brno XI-Slatina a Slatina)

Při radikální úpravě katastrálního členění Brna v rámci reambulace, provedené koncem 60. let 20. století, získala Líšeň současnou jižní a jihozápadní hranici, a v okolí Bílé Hory a Malé Klajdovky i část současné západní hranice. Menší jižní část původního líšeňského katastru byla tehdy připojena ke Slatině, zahrádky na severovýchodním svahu Bílé hory zase k Židenicím, naopak k Líšni byly připojeny některé okrajové části židenického katastru - malé území západně od Stránské skály, či pozemky přiléhající k severnímu svahu Stránské skály. Došlo však tehdy i k nevýrazné úpravě hranice podél staré silnice z Ochozi u Brna. Přibližně ve stejné době došlo i k úpravě katastrální hranice s Horákovem a Podolím. Další změna hranice Líšně, v rámci Brna, následovala roku 1979, kdy Líšeň získala své současné hranice - tehdy některé domy právě vybudovaného panelového sídliště Nová Líšeň přesáhly na tehdejší katastr Židenic a z praktických důvodů bylo proto rozhodnuto posunout západní hranici Líšně, na úkor Židenic, tak že nová hranice kopírovala západní okraj nové silnice v Jedovnické ulici. 26. listopadu 1971[5] pak městská část Líšeň získala název Brno XII. Líšeň (od 1. května 1972[6] změněno na Brno-Líšeň) a zároveň byly hranice území pod správou zdejšího MNV dány do souladu s katastrálními hranicemi Líšně z konce 60. let. K 1. prosinci 1975[7] byl v Líšni zrušen Místní národní výbor a celý katastr Líšně pak byl až do roku 1990 součástí tehdejšího městského obvodu Brno IV.

Sousedící městské části a obce[editovat | editovat zdroj]

Na severozápadě Líšeň sousedí s obcí Kanice, na západě s brněnskými městskými částmi Brno-Vinohrady a Brno-Židenice; na jihu s městskou částí Brno-Slatina; na jihovýchodě s obcí Podolí; na východě s obcí Mokrá-Horákov; a na severu s obcí Ochoz u Brna.

Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]

Související informace naleznete také v článku Seznam kulturních památek v Brně-Líšni.

Dominantou staré Líšně je zámek Belcrediů, nacházející se v jejím centru, východně od náměstí. Trojkřídlý jednopatrový barokní zámek vznikl po roce 1714 přestavbou starší renesanční tvrze, na počátku 19. století prošel klasicistní úpravou. Jižně od zámku se rozkládá krajinářský park, založený v roce 1727 jako barokní zahrada francouzského typu.

Na návrší severovýchodně od centra staré Líšně, na místě zvaném Kostelíček, stojí kaplí Panny Marie Pomocnice. Kaple byla postavena na počest zázraku, který se údajně stal na kopci nad starou Líšní: Slepý syn místní kněžny prý na tomto místě přišel opět ke zraku, kněžna zde proto nechala postavit kapličku.

K dalším památkám Líšně patří kostel Sv. Jiljí na náměstí Karla IV, postavený brněnským stavitelem Františkem Benediktem Klíčníkem.

Průmysl[editovat | editovat zdroj]

Nejdůležitější líšeňskou firmou je Zetor Tractors a. s., vyrábějící traktory.

Školství[editovat | editovat zdroj]

V Líšni se nachází 7 základních škol v ulicích Horníkova, Holzova, Pohankova (detašované pracoviště školy na Holzlově ulici), Masarova, Novolíšeňská a soukromé Křesťanská ZŠ a MŠ Jana Husa také na Masarově ulici[8] a ZŠ Akademia na Rašelinové ulici. Střední školy jsou tu tři: Gymnázium Akademia na Rašelinové ulici, SOŠ a SOU strojírenské a elektrotechnické na Trnkově ulici a Střední zdravotnická škola Evangelické akademie na Šimáčkově ulici. Na Trnkově ulici je také Základní umělecká škola Antonína Doležala.[9]

Okolní příroda[editovat | editovat zdroj]

V severní části katastru Líšně se nacházejí poměrně rozsáhlé lesy a zasahuje sem jižní část CHKO Moravský kras. Na východní hranici katastru se nachází překrásné Mariánské údolí, jež je často využíváno ke kulturním účelům, a Brňany využíváno k rekreaci a relaxaci. Celé údolí je průjezdné jak na kole tak autem s povolením. Za komunismu bylo údolí přejmenováno na Gottwaldovo údolí, a ve zdejším k tomu účelu vybudovaném areálu byly každoročně koncem června pořádány „mírové slavnosti“, kterých se zúčastňovala řada komunistických funkcionářů (například Gustáv Husák), vystupovala zde i celá řada zpěváků (například Miroslav Žbirka) a bývaly tu i různé pouťové atrakce. Údolím protéká potok Říčka, na němž se zde nachází 3 údolní nádrže vybudované v letech 1961-1967[10], několik mlýnů a výletních restaurací. V oblasti Mariánského údolí se nachází velká chatařská oblast.

Doprava[editovat | editovat zdroj]

Líšeň je se zbytkem města propojena dvěma čtyřproudými silnicemi; po jejím severním okraji vede silnice II/373 Brno - Ochoz u Brna. Na jihu je napojena na Olomouckou radiálu.

Od roku 1905 vedla do Líšně místní dráha z Černovic. V roce 1942, v souvislosti s připojením k Brnu, ji převzaly brněnské Dopravní podniky, trať byla elektrifikována a zdvojkolejněna, ovšem roku 1964 byla zkrácena jen na Stránskou skálu a úsek do Líšně byl opuštěn. Dnes je v prostoru bývalého nádraží muzeum MHD.

Městská hromadná doprava v Líšni je tvořena sedmi denními (55, 58, 78, 82, 151, 202) a třemi nočními (N97, N98, N99) autobusovými linkami, dvěma trolejbusovými linkami (25, 26) a jednou linkou tramvaje (8). Tramvaj číslo 8 patří ke stěžejním a nejvytíženějším tramvajovým linkám v Brně, v Líšni je vedena Líšeňskou roklí a tvoří osu Nové Líšně. Podzemní stanice Jírova v Líšni je nejvýše položenou stanicí tramvaje v Brně. V letech 1998-2004 zde byla úvraťová konečná stanice, která se po dostavbě úseku Jírova – Mifkova (rovněž úvraťová konečná, jediná v Brně) posunula až na hranici Staré Líšně. V plánu je obnova trati ze Stránské skály k muzeu dopravy v Líšni.

Osobnosti[editovat | editovat zdroj]

  • Martin Kříž (1841–1916) – amatérský krasový badatel, archeolog a literát narozený v Líšni, povoláním notář, vykonávající svoji praxi ve Ždánicích, kde je též pohřben
  • Ludwig Blum (1891–1974) – malíř
  • Richard Mořic Belcredi (1926–2015) – pracovník rádia Svobodná Evropa a velvyslanec České republiky ve Švýcarsku

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Statistický lexikon obcí 2013. Základní údaje za obce, části obcí a základní sídelní jednotky podle krajů a okresů. Jihomoravský kraj – okres Brno-město [online]. Praha: Český statistický úřad, 2013-10-31, [cit. 2015-01-20]. Obsahuje základní výsledky sčítání lidu, domů a bytů, provedeného k 26. březnu 2011. Dostupné online.  
  2. HOSÁK, Ladislav. Historický místopis země Moravskoslezské. Praha : Academia, 2004. 1144 s. ISBN 80-200-1225-7. S. 974.  
  3. a b c d JURAČKOVÁ, Šárka. Vztah šlechty a obce na příkladě rodu Belcredi a Líšně (1848-1938). Brno, 2006 [cit. 2017-04-02]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lukáš Fasora. s. 22–25. Dostupné online.
  4. KRAFL, Pavel. Ves Leštno za městečko vysazovati ráčíme. Brno-Líšeň : Kulturní centrum Líšeň, 2009. ISBN 978-80-254-4860-1. Kapitola II.3. Jak se měnily názvy líšeňských ulic, s. 77. (čeština)  
  5. Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 10, č. 20/1971, str 153
  6. Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 6, č. 10/1973, str. 56
  7. Ústřední věstník České socialistické republiky, částka 3, č. 9/1976, str. 89
  8. http://www.brno-lisen.cz/prehled-zakladnich-skol-v-brne-lisni/t1544
  9. http://www.brno-lisen.cz/prehled-strednich-skol-v-brne-lisni/t1555
  10. http://www.volny.cz/mrs.brno4/Historie/index.html

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MILENA, Flodrová. Brno v proměnách času (Malá zamyšlení). Brno : Šimon Ryšavý, 2008. 179 s. ISBN 978-80-86137-79-1. Kapitola "Skuvaná" Líšeň, s. 136-138.  
  • JURAČKOVÁ, Šárka. Vztah šlechty a obce na příkladě rodu Belcredi a Líšně (1848-1938). Brno, 2006 [cit. 2017-04-02]. Bakalářská práce. Masarykova univerzita, Filozofická fakulta. Vedoucí práce Lukáš Fasora. Dostupné online.

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]