Zadní Hády

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zdroje k infoboxuPřírodní rezervace
Zadní Hády
Datum vyhlášení 29. prosince 1973
Kód ÚSOP 594
Lokalita Kanice, Ochoz u Brna
Výška 335–460 m n. m.
Výměra 47,826 ha
Seznam CHÚ v okrese Brno-venkov
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Zadní Hády
Zadní Hády
Přírodní rezervace v Česku

Zadní Hády je přírodní rezervace, která se nachází asi 3 km severovýchodně od vrchu Hády v okrese Brno-venkov, v katastrech obcí Kanice a Ochoz u Brna. Je jedním ze soustavy maloplošných chráněných území vyhlášených na popud Aloise Zlatníka k ochraně cenných lesních ekosystémů na území Školního lesního podniku Masarykův les Křtiny.[1] Rezervace, vyhlášená v roce 1973, těsně sousedí s CHKO Moravský kras, do níž však dosud není začleněna. Svým jižním cípem sousedí těsně s Resslovou hájenkou. V jejím okolí se nachází Resslův pomník a studánka Stanislava Lolka. Kolem přírodní rezervace vede Lesní cesta Červená a naučná stezka Hády a Údolí Říčky. Těsně za hranicemi rezervace se nachází nejvyšší kóta blízkého okolí s nadmořskou výškou 464 m.

Předmětem ochrany jsou přirozené lesní porosty 2. (buko-dubového) a 3. (dubo-bukového) vegetačního stupně na vápencovém podloží s devonskými sedimenty a sprašovými příkrovy[2] a jejich bohatý bylinný podrost.

Území rezervace slouží jako regionální biocentrum (RBC 199 Zadní Hády). Biokoridorem RBK046 je propojeno se sousedními biocentry na Hádecké plošině, Hády a Hornekem, a dále s údolím Říčky.[3][4]

Geologické a klimatické podmínky[editovat | editovat zdroj]

Území leží na podloží devonských vápenců a slepenců, které místy vystupují na povrch; v severní a severovýchodní části jsou naopak překryty sprašovými příkrovy. Půdami jsou v nižších polohách kambizemě a luvizemě, na vápencové plošině pak rendzina.[5]

Rezervace leží v mírně teplé oblasti Českomoravského mezofytika, ve fytogeografickém okresu č. 68 - Moravské podhůří Vysočiny poblíž jeho hranic se sousedním okresem č. 70 - Moravský kras.[6] Klimatické podmínky se vyznačují mírnou zimou a mírně teplými a mírně suchými léty, s většinou srážek (roční průměr 550-650 mm) v letním období.[1]

Flóra a vegetace[editovat | editovat zdroj]

Pohled do dubohabrového porostu

V nižších polohách rezervace převažují zachovalé panonské a hercynské dubohabřiny s bohatým bylinným podrostem, ve vyšších partiích lesy přechází v květnatou bučinu s významnou příměsí jedle bělokoré.[1] Vzhledem k poloze na pomezí termofytika a mezofytika zde dochází k míšení vlivů různých oblastí, jak teplomilné panonské, tak chladnější hercynské a karpatské. Převládající dřevinou je dub zimní a habr obecný; potenciálně dominující buk lesní je vlivem historických zásahů zastoupen méně, na území však dobře přirozeně zmlazuje.[1] Keřové patro je vyvinuto jen místy, kromě zmlazujícího buku a habru jej tvoří především teplomilné keře dřín jarní, brslen bradavičnatý, ve vyšších polohách líska obecná nebo zimolez pýřitý.[1]

Na území bylo zjištěno 304 druhů vyšších rostlin, z nichž mnohé patří mezi zvláště chráněné druhy, jako např. medovník meduňkolistý, kamejka modronachová, lilie zlatohlávek, ostřice Micheliova, hladýš širolistý a další. Hojné je zastoupení vstavačovitých rostlin (okrotice červená a bílá, kruštík tmavočervený, širolistý a modrofialový, vemeník dvoulistý a zelenavý, vstavač nachový). Na jižně orientovaných skalnatých výchozech se nachází ostrůvky teplomilné flóry, jako je dub pýřitý, dub žlutavý, jeřáb břek, dřín jarní, plamének přímý nebo třemdava bílá.[1]

Ze vzácnějších hub jsou udávány např. penízovka chlupatá a kornatec vousatý.[5]

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Rezervace je domovem také mnoha druhů fauny. Bylo zde zjištěno 31 druhů ptáků (hnízdí zde např. holub doupňák, lejsek černohlavý, lejsek šedý, budníček lesní, pěvuška modrá nebo žluva hajní), 14 druhů měkkýšů, z motýlů se vyskytuje šedokřídlec zelenavý, píďalka černobílá nebo bělopásek topolový,[7] významný je výskyt chráněného plaza slepýše křehkého.[1]

Historické využití území[editovat | editovat zdroj]

Jako většina lesů v okolí Brna bylo území v minulosti poznamenáno jednak těžbou dřeva (převážně pařezinovým způsobem, který způsobil ústup buku a dubu a naopak vyšší zastoupení habru a přimíšených keřů), jednak těžbou vápence, po níž jsou v terénu dosud patrné zbytky malých povrchových lůmků. Negativní vliv měly též výsadby hospodářsky využitelných jehličnatých dřevin (borovice, modřín, smrk) v 18. a 19. století, jejichž zastoupení však vlivem probírkových zásahů a v případě smrku i nevyhovujících stanovištních podmínek postupně klesá.[1] Většina lesního porostu spadá do 13. a 14. věkového stupně, jeho stáří se tedy pohybuje přibližně mezi 120–140 roky.[8]

Management ochrany[editovat | editovat zdroj]

Zadní Hády jsou zařazeny do kategorie řízené rezervace. Na převážné většině území je už od založení MZCHÚ v 70. letech prioritou bezzásahový režim s ponecháním porostů samovolnému vývoji. Minimální aktivní zásahy jsou směřovány především k výběrovému odtěžování nežádoucích dřevin (jehličnany s výjimkou jedle bělokoré, místy expandující jasan ztepilý nebo bez černý) a k podpoře zmlazení dřevin přirozené druhové skladby, přičemž v případě jedle je žádoucí toto mechanicky chránit před okusem od spárkaté zvěře.[1]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. a b c d e f g h i Plán péče o Přírodní rezervaci Zadní Hády na roky 2010-2022. KrÚ JMK
  2. Geologické lokality - Vyhledávání - Zadní Hády. lokality.geology.cz [online]. [cit. 2018-03-20]. Dostupné online. 
  3. https://portal.cenia.cz/eiasea/download/U0VBX0pITTk2MVBfbmF2cmhaYWRhbmlfODYwMDQ4NTcyMzQ4MTU2NTgyMS5wZGY/JHM961P_navrhZadani.pdf
  4. HAVELKA, Aleš. ITC. ms.kr-jihomoravsky.cz [online]. [cit. 2018-04-08]. Dostupné online. 
  5. a b http://www.ochranaprirody.cz/res/archive/283/035091.pdf?seek=1242310904
  6. Maloplošná zvláště chráněná území (§ 14). drusop.nature.cz [online]. [cit. 2018-03-27]. Dostupné online. 
  7. Zadní Hády [online]. [cit. 2015-11-29]. Dostupné online. 
  8. Martiník, Antonín a kolː Hádecké lesy. Rezekvítek 2009, s. 46

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]