Hádecká planinka

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zdroje k infoboxuNárodní přírodní rezervace
Hádecká planinka
Národní přírodní rezervace Hádecká planinka
Datum vyhlášení 2. září 1950
Vyhlásil Ministerstvo školství, věd a umění
Kód ÚSOP 103
Lokalita Brno-Maloměřice, Kanice
Výška 330–422 m n. m.
Výměra 83,1616 ha
Seznam CHÚ v okrese Brno-město
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Souřadnice
Hádecká planinka
Hádecká planinka
Národní přírodní rezervace v Česku

Národní přírodní rezervace Hádecká planinka je součástí Chráněné krajinné oblasti Moravský kras. Rozkládá se na výměře 83,16 ha v brněnském katastrálním území Maloměřice a v katastru obce Kanice v okrese Brno-venkov. Tvoří ji část krasové plošiny a svah lemující Hádeckou plošinu na Ochozských plošinách, které navazují na lom Hády. Geomorfologicky náleží Drahanské vrchovině. Důvodem ochrany jsou lesní a lesostepní společenstva nejjižnější části Moravského krasu s chráněnými a ohroženými druhy rostlin a živočichů a povrchové i podzemní krasové jevy.[1] Území rezervace bylo výrazně ovlivněno těžbou vápenců, dřeva a pastvou dobytka, stejně tak i výstavbou radiokomunikační věže a přístupové komunikace k ní. Rezervací prochází naučná stezka.

Geologie[editovat | editovat zdroj]

Podloží je převážně budováno devonskými a spodnokarbonskými hádsko-říčskými vápenci a křtinskými vápenci. Na západní hranici se vyskytují devonská bazální klastika, přesmyknutá přes vápence. Na hádsko-říčské vápence diskordantně nasedají jurské vápence se silicity. V části Šumbera je vyvinuto drobné škrapové pole. Půdní pokryv tvoří renzina typická, na východě v nadloží spraše pak luvizem typická.

Flóra[editovat | editovat zdroj]

Rezervace zahrnuje několik biotopů. Jednak jsou to subpanonské úzkolisté a širokolisté stepní trávníky na hraně lomu, které směrem na sever přecházejí v lesostep a posléze v les. Roste zde mimo jiné chráněný kosatec pestrý, kavyl Ivanův, růže bedrníkolistá nebo kriticky ohrožený hadinec nachový. Teplomilnou vegetaci představují též šípákové doubravy, ve stromovém patře s dubem pýřitým, dubem cerem, dubem zimním a jeřábem břekem, v keřovém patře je typický klokoč zpeřený, dřín jarní, dřišťál obecný, hloh jednosemenný, v bylinném patře je zastoupena bělozářka větvitá, kamejka modronachová a třemdava bílá, na světlinách pryšec mnohobarvý, oman mečolistý.

Většinu území rezervace pokrývají lesy – panonské a panonsko-karpatské dubohabřiny, vzhledem k poloze na pomezí květenných oblastí též s hercynskými prvky. V nich převládá dub zimní a habr obecný, méně buk lesní či lípa velkolistá; v bohatém keřovém patře roste dřín jarní, svída krvavá, řešetlák počistivý, brslen bradavičnatý, zimolez obecný; z bylin jsou hojné hájové druhy jako hrachor jarní, plicník lékařský, tolita lékařská, medovník velkokvětý, strdivka jednokvětá, kopytník evropský, ostřice chlupatá, lipnice hajní a některé vstavačovité (kruštík širolistý, hlístník hnízdák či silně ohrožený vstavač osmahlý).

Na chladnějších svazích v suťových lesích dominuje lípa velkolistá, lípa malolistá, javor mléč a javor klen, v podrostu lýkovec jedovatý, samorostlík klasnatý či kakost smrdutý.

Fauna[editovat | editovat zdroj]

Severní hranice rozšíření tu mají někteří zástupci drobníčků, klíněnek, píďalek (žlutokřídlec bledý, žlutokřídlec hnědavý) a můr – hnědopáska panonská, blýskavka lesklá. Velmi vzácná je osenice podbělová. Z brouků tu žije roháč obecný. Druhově četní jsou ptáci, zjištěno bylo celkem 52 druhů, nejhojnějšími jsou sýkora koňadra, sýkora babka, pěnkava obecná, budníček menší, pěnice černohlavá. Z malých savců je nejhojnější norník rudý, myšice křovinná a myšice lesní.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Maloplošná zvláště chráněná území (§ 14). drusop.nature.cz [online]. [cit. 2018-03-27]. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]