Staré Hradisko

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Staré Hradisko
Bývalé oppidum
Bývalé oppidum
Poloha
Adresa Malé Hradisko, Česká republikaČeská republika Česká republika
Souřadnice
Staré Hradisko
Red pog.svg
Staré Hradisko
Další informace
Kód památky 22123/7-5629 (PkMnMISSezObr)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Staré Hradisko je nejvýznamnější keltské oppidum na Moravě. Nachází se na východním okraji Drahanské vrchoviny, asi jeden kilometr východně od obce Malé Hradisko, na kopci nad osadou Okluky, zhruba v polovině cesty mezi Prostějovem a Boskovicemi. V minulosti procházela nedaleko oppida historická obchodní cesta Jantarová stezka. Dodnes patrnými mohutnými hradbami opevněná poloha na izolovaném ostrohu mezi dvěma vodními toky (Oklukou a jejím bezejmenným pravobřežním přítokem, tekoucím od Malého Hradiska) měla rozlohu asi 37 hektarů. Pozůstatky oppida jsou chráněny jako kulturní památka ČR.[1] Oblast je volně přístupná a je doplněna naučnou stezkou s informačními panely.

Tato poloha byla vybrána pro svoji blízkost ke zdrojům minerálů, komunikačních linií a také možná vegetaci využité při jeho stavbě.[2]

Historie oppida[editovat | editovat zdroj]

Již před stavbou oppida se na lokalitě nacházelo výšinné hradiště ze starší doby železné.[2]

Výzkumy[editovat | editovat zdroj]

Oppidum náleží k nejznámějším a nejdůležitějším keltským lokalitám na Moravě, významným i v širším středoevropském prostoru. Místo je známo již od středověku, a to nálezy jantaru, který se zde vyskytuje v hojné míře. První zmínka o „hoře Kadidlné“ pochází ze zemských desk olomouckého kraje z roku 1519. V kronice olomouckého biskupa Jana Dubravia, předního moravského humanisty, vydané v roce 1552 je zmínka o nálezech myrrhy „in loco, cui Gradisco nomen“ („v místě, které se nazývá Hradisko“). Lokalita se pod označením „Hradisco, ubi myrrha effoditur“ („hradisko, kde je nacházena myrrha“) na Komenského mapě Moravy z roku 1627.

Historické zmínky svědčí o bohatých nálezech jantaru, ale postupem času byla věnována pozornost i jiným druhům nálezů, především mincím a kovovým předmětům, počíná se objevovat i odborný zájem o lokalitu. Ten vyústil v amatérské výzkumy boskovických rodáků Františka Lipky a Karla Snětiny před první světovou válkou a ve 20. letech minulého století a tyto výzkumy zase podnítily zájem profesionálních archeologů a nakonec i systematický archeologický výzkum, který v letech 19341937 prováděl společně Státní archeologický ústav v Praze pod vedením Jaroslava Böhma a Moravské zemské muzeum v Brně, zastoupené J. Skutilem. Při velkoryse a průkopnicky pojatých výzkumných pracích (badatelé zde realizovali první plošný výzkum v historii československé archeologie) byly odkryty rozsáhlé plochy uvnitř hradeb, bylo prozkoumáno vnější i vnitřní opevnění včetně brány do předhradí; velký důraz byl kladen na perfektní terénní dokumentaci a v neposlední řadě na spolupráci jiných, především přírodovědných disciplin (např. rozbor osteologického a paleobotanického materiálu, pedologický rozbor, analýzy skleněných předmětů a grafitové keramiky, letecké snímkování – to bylo na lokalitě provedeno v českých zemích vůbec poprvé). Výzkum byl přerušen patrně v důsledku pohnutých událostí roku 1938 a následného válečného období a obnoven byl teprve v 60. a 70. letech, kdy lokalitu – obdobně velkoryse – zkoumali Jiří Meduna a v 80. a 90. letech pak Miloš Čižmář, který na předchozí odkryvy plynule navázal.

Stavební podoba[editovat | editovat zdroj]

Díky tomu na západním předhradí byla odkryta souvislá plocha větší než jeden hektar (z celé hradbami obehnané plochy o výměře 37,5 hektaru[2] jsou na různých místech prozkoumány celkem dva hektary plochy), což umožnilo získat dostatečné poznatky o formě zástavby, charakteru komunikací a ve spojení s průzkumem fortifikace i o charakteru opevňovacího systému a v neposlední řadě o chronologickém vývoji lokality.

Hradby, jenž dosahují celkové délky 2770 metrů, uzavírají plochu o rozloze cca 37,5 hektaru, která byla vnitřním opevněním rozdělena na tři části:[2] rozlehlé západní předhradí s rozlohou 13,5 hektaru, centrální část (tzv. akropoli) s rozlohou 23,5 hektaru[2] a menší východní předhradí. Kromě toho bylo na poli západně od oppida zjištěno osídlení identické s osídlením uvnitř hradeb. Vstup do oppida umožňovaly dvě brány, jedna z východní, druhá z jihozápadní strany (přístup ze západní či severozápadní strany není zcela zřetelný), další brána spojovala západní předhradí s centrální částí.

Areál oppida uzavřený hradbami byl souvisle zastavěn nikoli jednotlivými domy, ale dvorci o rozměrech zhruba 50 × 50 m, které byly obehnány ploty či ohradami a odděleny komunikacemi, z nichž některé byly dlážděny (resp. zpevněny). Tento způsob zástavby svědčí o plánovité parcelaci plochy. Identická zástavba byla zachycena i na rovinatém terénu vně západního opevnění. Dvorce patrně byly samostatnými hospodářskými jednotkami a obývaly je zřejmě jednotlivé rodiny či rody; uvnitř jejich ohrazení jsou zachyceny jak velké domy postavené na úrovni terénu, tak polozahloubené menší chaty, sloužící zřejmě jako dílny (doloženo je kovářství, lití barevných i drahých kovů, ražba mincí, výroba jantarových korálků, kostěných a skleněných předmětů atd.), odkryta byla řada ohnišť a dokonce i hrnčířské pece, zjištěno bylo i několik cisteren na dešťovou vodu.

Opevnění[editovat | editovat zdroj]

Opevnění oppida bylo impozantní a v terénu je dosud velmi dobře patrné – v některých místech výškový rozdíl mezi dnem příkopu před hradební zdí a korunou valu činí až 6 metrů. Výzkumem byly zjištěny dvě hlavní stavební fáze hradby – v první byla nad příkopem s bermou vybudována lícní kamenná zeď zpevněná masivními svislými kůly, na něž navazovala armatura z dalších mohutných dřevěných kůlů; prostor mezi touto a zadní zdí, široký asi 4 metry, byl vyplněn hlinitoštěrkovým zásypem, k zadní zdi pak přiléhala rampa. Po určité době trvání byla tato hradba srovnána se zemí a vybudována znovu, širší a posunuta o několik metrů vně. Celková délka opevňovacího systému je více než 2 kilometry a svědčí nejen o umu svých stavitelů, ale i o jejich organizačních schopnostech: při stavbě bylo přemístěno obrovské množství zeminy, na místo dopraven potřebný objem kamene a stavebního dříví (to koneckonců platí i pro stavbu obydlí a dílen) – to vše byly aktivity, které si vyžádaly jistě velké množství pracovních sil, jejichž činnost bylo nutno dobře zorganizovat a zkoordinovat a jež v neposlední řadě bylo nutno zásobovat potravinami.

Nálezy[editovat | editovat zdroj]

Dvě zlaté mince a mincovní destička z pálené hlíny z lokality Staré Hradisko z mladší doby železné

V průběhu všech těchto výzkumů vydala lokalita velké množství nálezů, které vypovídají o životě jejích obyvatel a o jejich rozmanité činnosti. Především bylo nalezeno velké množství různé keramiky, železné nástroje a kování nejrůznějšího druhu, zbraně, bronzové a železné šperky, zlomky skleněných perel a náramků, nacházejí se drobné zvířecí plastiky, doklady výroby mincí i množství mincí zlatých i stříbrných, množství jantaru (suroviny, polotovarů, odpadu, zmetků i finálních výrobků). Posledně jmenovaný druh nálezů spojuje Staré Hradisko s oblastí Baltu, s oblastí vyspělého středomořského prostředí zase nálezy zlomků bronzových a skleněných nádob či římská republikánská mince.

Celkový charakter jak nálezů, tak i zástavby vykresluje oppidum jako středisko řemesel a obchodu, nepochybně i středisko správní a snad i centrum kultu. Zejména podle souboru více než šesti set železných a bronzových spon můžeme již velmi dobře stanovit časové postavení lokality, které je obdobné jako u ostatních našich oppid. Počátek osídlení Starého Hradiska náleží do stupně LT C2, tedy do doby kolem poloviny 2. století př. n. l., a jeho konec spadá do mladší fáze stupně LT D1 krátce po polovině 1. století př. n. l.; trvání oppida bylo tedy o něco delší než sto let.

I přes méně vhodnou polohu pro zemědělství než v přilehlém regionu Haná se díky nálezu zemědělských nástrojů a archeozoologickým nálezům povedlo prokázat zapojení obyvatel oppida do produkce potravin.[2]

Fotogalerie[editovat | editovat zdroj]

Panorama[editovat | editovat zdroj]

360° pohled z keltského oppida Staré Hradisko
360° pohled z keltského oppida Staré Hradisko

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2017-05-06]. Katalogové číslo 133055 : Výšinné opevněné sídliště – hradiště Staré hradisko, archeologické stopy. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. a b c d e f DANIELISOVÁ, Alžběta. Staré Hradisko – pohled na urbanismus doby laténské optikou moravského oppida [online]. Brno: Moravské zemské muzeum, 2014, [cit. 2015-07-18]. Dostupné online. (čeština) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]