Chronologie

Chronologie (česky časomíra, odvozeno z řeckých slov χρόνος, což znamená čas, a λόγος, což v přeneseném smyslu znamená nauka nebo věda) je věda o měření času, jeho způsobech a prostředcích k tomu používaných.^[1]^[2] Ačkoli problematikou měření času se lidstvo zabývalo odedávna, objevil se tento výraz poprvé v 16. století, jeho původcem je zakladatel vědecké chronologie Joseph Justus Scaliger (1540–1609).^[1]

Čas, který neustále plyne, může být měřen pouze událostmi, které se v něm odehrávají, nebo pohybem, který v něm probíhá. Měření času bylo od nepaměti svázáno s astronomickými pozorováními, tedy obecně srozumitelným měřítkem času jsou pohyby Země a nebeských těles. Na těch je založeno měření času všech kulturních společenství. Proto musí chronologie obsáhnout jak tyto objektivní předpoklady, které studuje astronomie, tak i jejich konkrétní využití v tom kterém chronologickém systému.^[1]

Chronologii můžeme obecně dělit na tyto oblasti:^[1]^[2]

matematická (astronomická) chronologie – využívá poznatků astronomie a jiných příbuzných věd, sleduje pohyby nebeských těles, zkoumá, do jaké míry přicházejí v úvahu pro stanovení časových jednotek, a stanoví na jejich základě objektivní jednotky měření času (např. den, rok).
historická (technická) chronologie – studuje způsoby měření času a jejich vývoj u různých národů, respektive v jednotlivých kulturních okruzích. Jako pomocná věda historická poskytuje nezbytná poučení pro převádění chronologických údajů užívaných v minulosti na soudobý způsob. Historická chronologie má především tyto dvě funkce:^[1]
1. praktická: převádění chronologických údajů minulosti na dnešní způsob datování a oprava datování historických událostí nedostatečně časově určených písemnými prameny.
2. teoretická: studium chronologických kategorií v jejich historickém vývoji, čímž určuje základní pravidla pro spolehlivé převádění dat.
geologická chronologie - určuje časovou škálu obsahující historii Země od doby jejího vzniku a zahrnující různé etapy geologického času.

Je-li například seznam událostí seřazen chronologicky, na prvním místě je ta událost, která se udála nejpozději, na druhém místě ta, která se udála o trochu dříve apod. Může to ale být i opačně.

Rytmus času a kalendáře

Astronomické cykly a z nich odvozené kalendářní cykly
Dělení dne
Kalendář
Letopočet (počáteční roky různých letopočtů)
Chronologie datování (způsoby datování v průběhů dějin)

Způsoby datace

indikce – cyklus 15 let
sluneční kruh 28 let, kterým se přidělují nedělní písmena, konkurenty týkající se Velikonoc – slouží pro určení dne v týdnu
Metonův cyklus 19 let určující zlatý počet daného roku, epakta – slouží k určení stáří Měsíce, používané pro výpočet data Velikonoc
římská datace (kalendy, nony, idy) – původně dle fází Měsíce
křesťanská datace – dle pevných a pohyblivých církevních svátků
Bononské datování – datování dle rozdělení měsíce na stejné poloviny

Archeologické metody datace

Odkazy

Reference

1 2 3 4 5 BLÁHOVÁ, MARIE. Historická chronologie. 2. vyd. [s.l.]: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2025. ISBN 978-80-246-6090-5.
1 2 KOLEKTIV AUTORŮ. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 3. [s.l.]: Encyklopedie Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3.

Literatura

HLAVÁČEK, Ivan – KAŠPAR, Jaroslav – NOVÝ, Rostislav. Vademecum pomocných věd historických. 2. vyd. Jinočany: H&H, 1994. ISBN 80-85467-47-X. s. 99–118 (3. vyd. Jinočany, H+H 2002).
Adam Adolf, Liturgický rok. Historický vývoj a současná praxe. Praha 1997.
Alter Franz Carl, Beitrag zur praktischen Diplomatik der Slaven, vorzüglich für Böhmen, Wien 1801.
Bláhová Marie, Historická chronologie. Praha 2001. ISBN 80-7277-024-1 (ukázka z knihy na webu)
Černý Karel, Liturgický rok ve světle zápisníku ministrů klatovské koleje. In: Opera Historica 8, 2000, s. 555–574.
Černý Karel, Velikonoce v klatovské koleji Tovaryšstva Ježíšova. In: Minulostí Západočeského kraje 36, 2001, s. 69–79.
Doskočil Karel, Vývoj cisiojánu u nás, in: Sborník historický č. 6, 1959, s. 97–170.
Emler Josef, Rukověť chronologie křesťanské, zvláště české. Praha 1876.
Friedrich Gustav, Rukověť křesťanské chronologie. Praha 1934; 2.vyd. Praha, Paseka, 1997. ISBN 80-7185-118-3.
Hlaváček Ivan, Chronologie a její studium v českých zemích. In: Sborník archivních prací 28, 1978, s. 410–423.
Hlaváček Ivan, Církevní kalendář a čeští světci v datovací praxi diplomatického a vyprávěcího materiálu přemyslovských Čech, in: Acta Universitatis Carolinae 1971, Z pomocných věd historických.
Horský Zdeněk, Příspěvek k poznání průběhu gregoriánské kalendářní reformy v českých zemích. In: Z dějin geodézie a kartografie v českých zemích 4, 1985, s. 17–34.
Hrubý Václav, Úvod do archivní theorie a prakse, Praha 1930.
Kollmann Josef, Zavedení gregoriánského kalendáře v českých zemích. In: Sborník archivních prací 24, 1974, s. 3–41.
Kotulová Eva, Kalendář aneb kniha o věčnosti a času, Praha 1978.
Polák Bedřich, Staropražské sluneční hodiny. Praha 1986.
Sedlák V. J., Tabulky k převádění dat historických pramenů, Praha 1960 (přetisk 1970).
Voigt Mikuláš Adaukt, Über den Kalender der Slaven, Abhandlungen einer Privatgesellschaft in Böhmen 3, Prag 1777.
Vondruška Isidor, Kalendarium svatých, Praha 1932.
Zaoral Prokop, O datování v Kosmově kronice, Brněnský archivní věstník 1958, č. 2, s. 23–44.
Jirásko Vojtěch, O náboženství přehnanském: „Tos přehnal“, Bělohradský archiv, č.15 (1995)

Související články

Externí odkazy

Obrázky, zvuky či videa k tématu chronologie na Wikimedia Commons
Encyklopedické heslo Chronologie v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích
Heslo Chronologie. prirucka.ujc.cas.cz [online]. Dostupné online. v Akademickém slovníku cizích slov

[bchron-1] 1 2 3 4 5 BLÁHOVÁ, MARIE. Historická chronologie. 2. vyd. [s.l.]: Univerzita Karlova, Nakladatelství Karolinum, 2025. ISBN 978-80-246-6090-5.

[ve8-2] 1 2 KOLEKTIV AUTORŮ. Všeobecná encyklopedie v osmi svazcích. 1. vyd. Svazek 3. [s.l.]: Encyklopedie Diderot, 1999. ISBN 80-902555-2-3.

[1]

[2]