Epigrafika

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Datace vytesaná do kamene

Epigrafika (z řeckého επιγραφή, epigraphé, nápis) je věda o nápisech. Zabývá se nápisem komplexně, sbírá je, interpretuje a zpřístupňuje.

Profiluje se jako samostatná historická disciplína (případně pomocná věda historická). Pro epigrafiku je specifické, že pracuje s textem zapsaným primárně na archeologických (nebo přinejmenším nepaleografických) látkách. Důležitou součástí epigrafiky je tedy na jedné nápisová paleografie (případně i filologie a další disciplíny zkoumající text a písmo), ale kontext nápisu doplňuje nedělitelným způsobem i nositel nápisu, který je epigrafikou také zkoumán, což ji sbližuje s archeologií, dějinám umění, ikonografii atd.

Z chronologického hlediska má značný význam zejména antická epigrafika, vzhledem k tomu že velká část textů starověku je dochována právě jako nápisy. Nicméně i pro středověká a často i novověká bádání přináší i epigrafika cenné údaje.

Klasifikace nápisů[editovat | editovat zdroj]

Nápisy se třídí podle několika hledisek:

  • Chronologicky na starověké, středověké a novověké. Starověká epigrafika je jednou z hlavních disciplín starověké historiografie, protože nápisy jsou většinou jediné písemné prameny té doby a jejich počet je malý a uzavřený. Středověká a novověká epigrafika se začala rozvíjet až koncem 19. století.
  • Jazykově na nápisy latinské a nápisy v národních jazycích. Do 13. století převládala latina, nejstarší nelatinské nápisy byly anglosaské, německé. První český nápis je doložen v roce 1415.
  • Materiálově podle látky, na níž jsou nápisy zhotoveny (kamenné, dřevěné, kovové, omítkové, keramické, skleněné, textilní, aj.).
  • Technologicky podle způsobu zhotovení se rozlišují nápisy vzniklé tesáním, rytím, řezáním, odléváním, malováním, vnášením do omítky, skládáním do mozaiky, psaním a vyškrabáváním na stěny.
Dedikační nápis z roku 1698 na podstavci sochy.
  • Polohově podle původní lokalizace mohou být nápisy:
    • na budovách nebo stavbách, v jejichž prostorách jsou nápisy buď samostatně, nebo jako součást uměleckých děl tam pevně fixovány (náhrobky v kostele),
    • na zvonech, které jsou předmětem zkoumání samostatné disciplíny kampanologie,
    • v terénu na hraničních kamenech, pamětních křížích, náhrobcích, aj.,
    • na nábytku, domácím náčiní a jiných výrobcích uměleckých řemesel,
    • jako textový doprovod samostatných uměleckých děl, např. nápisy na nástěnných či deskových malbách,
    • v literárních sbírkách nápisů a sentencí, které nebyly epigraficky aplikovány.
Vícejazyčná náhrobní deska, Palermo, 1148

Písma latinské epigrafiky[editovat | editovat zdroj]

V římských klasických nápisech se rozvíjela monumentální čtvercová kapitála. Typické byly patky na konci dříků. Od 4. století (po úpadku klasické antiky) se projevila v epigrafice určitá vulgarizace a dekadence. Pod vlivem karoliny sílily tendence k používání klasických a raně křesťanských tvarů písma, které v 9. a 10. století vystřídalo písmo napodobující originální antické vzory. Od 11. do 13. století nastoupilo období charakterizované proniknutím unciálních tvarů do dosud čisté kapitály. V gotice písmo ovládla tzv. monumentální majuskulní unciála. Ta byla v 15. a 16. století vytlačena humanistickým písmem. V současnosti se aktualizuje výzkum středověké a novověké epigrafiky.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HLAVÁČEK, Ivan. Epigrafia in HLAVÁČEK, Ivan, NOVÝ, Rostislav a KAŠPAR, Jaroslav. Vademecum pomocných věd historických. 3., opr. a dopl. vyd. Jinočany: H & H, 2002. 544 s. ISBN 80-7319-004-4. S. 373-395.
  • KLOOS, Rudolf M. Einführung in die Epigraphik des Mittelalters und der frühen Neuzeit. 2. Auflage. Wiss. Buchgesellschaft, 1992, ISBN 3-534-06432-1.
  • KOCH, Walter. Inschriftenpaläographie des abendländischen Mittelalters und der früheren Neuzeit. Früh- und Hochmittelalter. Wien: Oldenbourg, 2007. 263 s. Oldenbourg historische Hilfswissenschaften. ISBN 978-3-7029-0552-1.
  • ROHÁČEK, Jiří. Epigrafika v památkové péči. Praha: Národní památkový ústav, ústřední pracoviště, 2007. 102 s. Odborné a metodické publikace; sv. 34. ISBN 978-80-87104-11-8. on-line
  • VIDMAN, Ladislav. Psáno do kamene. Academia, Praha 1975.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]