Val (opevnění)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Pravěké sídliště obehnané valy (model, Echimauti v Moldavsku)
Výrazné těleso valu v Hradci u Kadaně
Rekonstrukce raně středověké hradby hradiště v polském Biskupinu

Val (z lat. vallum, hradba, val) je v pevnostním stavitelství obranný násyp, často vyztužený kůly, trámy nebo zdivem. Val býval často na vnější hraně příkopu, protože vznikal z materiálu vykopaného v příkopu. Na hřebeni ("koruně") mohl být val opatřen ještě palisádou. Valy se užívaly už od pravěku, ve vrcholném středověku je nahrazovala hradba, ale s vývojem dělostřelectví v 15. a 16. století se stavitelé opět vraceli k valům v kombinaci s hradbou, které dělostřelbě lépe odolávaly. Jako "valy" se často označují i poslední pozůstatky starých hradů a pevností, i když ve skutečnosti mohly vzniknout rozpadem hradeb.

Pravěké a raně středověké valy[editovat | editovat zdroj]

Archeologie původně považovala valy za jeden ze způsobů opevňování pravěkých a raně středověkých hradišť. Podle dochované podoby je dělila na kamenné, hliněné a spečené. Pozdější archeologické výzkumy prokázaly, že dochované "valy" jsou často pozůstatky destruovaných hradeb tvořených původně dřevěnou konstrukcí vyplněnou nasypaným materiálem a na čelní, popřípadě i zadní straně, zpevněné zdí z nasucho kladených kamenů nebo dřevěnou stěnou.[1]

U spečených valů se předpokládalo úmyslné založení požáru, jehož cílem bylo zvýšení pevnosti stavby. Podle archeologických nálezů však byla velká část požárů rozsahem omezená a vedla spíše k destrukci hradby než k jejímu zpevnění. Na řadě lokalit byly nalezeny důkazy, že hradba poškozená požárem byla později opravena. Předpokládá se, že většina požárů souvisí s vojenskými akcemi, ale některá hradiště mohla být úmyslně zapálena při dobrovolném odchodu jeho obyvatel.[1]

Vrcholně středověké valy[editovat | editovat zdroj]

Zdvojené příkopy a valy hradu Adršpach

S nástupem výstavby vrcholně středověkých hradů začaly být upřednostňovány kamenné hradby doplněné zemním opevněním, které plnilo pouze pomocnou funkci nebo bylo využíváno u méně kvalitních a nenáročných objektů.[2] Při stavbě  některých českých hradů přechodného typu byla u valu ještě použita vnější kamenná zeď, ale bylo upuštěno od stavby vnitřní konstrukce.[3] Valy začaly mít podobu prostého násypu,[3] jehož svahy mohly být v případě potřeby zpevněny drny, dřevem nebo obezdívkou.[4] Valy bývaly obvykle umístěné na vnější straně příkopu, při jehož hloubení se získával materiál k navršení tělesa valu. Vrchol valu mohlo lemovat lehčí opevnění v podobě palisády nebo polského plotu.[3]

Větší roli začaly valy hrát s rozvojem dělostřelby v průběhu patnáctého století, protože dokázaly odolávat ostřelování lépe než kamenné zdi, v případě potřeby umožnily obráncům rozmístit vlastní děla a svou hmotou mohly krýt důležité stavby hradu.[5]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Wallanlage na německé Wikipedii.

  1. a b ČTVERÁK, Vladimír; LUTOVSKÝ, Michal; SLABINA, Miloslav; SMEJTEK, Lubor. Encyklopedie hradišť v Čechách. Praha : Libri, 2003. 432 s. ISBN 80-7277-173-6. Kapitola Slovníček pojmů, s. 376.  
  2. Durdík 2002, s. 184
  3. a b c DURDÍK, Tomáš. Ilustrovaná encyklopedie českých hradů. Praha : Libri, 2002. 736 s. ISBN 80-7277-003-9. Heslo Val, s. 578. Dále jen Durdík 2002. 
  4. Durdík 2002, s. 460
  5. KROBOVÁ, Adriana. Pravda: Hrad, který není snadné vyfotit [online]. Český rozhlas, 2012-12-09, [cit. 2017-07-28]. (Po stopách dávných hradů a tvrzí středních Čech.) Vložené audio s komentářem Tomáše Durdíka (čas 7:30–8:50). Dostupné online.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Ottův slovník naučný, heslo Val. Sv. 26, str. 322
  • Ottův slovník naučný, heslo Násyp. Sv. 17, str. 1061