Pozořice
| Pozořice | |
|---|---|
 Pozořice (nahoře, nad tratí) a Sivice | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | městys |
| LAU 2 (obec) | CZ0643 583677 |
| Pověřená obec a obec s rozšířenou působností | Šlapanice |
| Okres (LAU 1) | Brno-venkov (CZ0643) |
| Kraj (NUTS 3) | Jihomoravský (CZ064) |
| Historická země | Morava |
| Zeměpisné souřadnice | 49°12′35″ s. š., 16°47′27″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 2 328 (2021)[1] |
| Rozloha | 15,49 km² |
| Katastrální území | Pozořice |
| Nadmořská výška | 365 m n. m. |
| PSČ | 664 07 |
| Počet částí obce | 1 |
| Počet k. ú. | 1 |
| Počet ZSJ | 1 |
| Kontakt | |
| Adresa úřadu městyse | Na Městečku 14 pozorice@pozorice.cz |
| Starosta | Aleš Krč |
| Oficiální web: www | |
  Pozořice | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 583677 |
| Kód části obce | 126900 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Pozořice jsou městys v okrese Brno-venkov v Jihomoravském kraji. Nachází se 15 km východně od Brna, na úbočí Drahanské vrchoviny. Žije zde přibližně 2 300[1] obyvatel.
Pozořice jsou spolu s dalšími osmi obcemi začleněny do mikroregionu Rokytnice. Obec je urbanisticky srostlá se sousedními Sivicemi na jihozápadě (mají několik společných ulic). Na jihovýchodě zástavba zase přímo navazuje na Kovalovice. Spolu s blízkými Viničnými Šumicemi má celá aglomerace asi 5,5 tisíce obyvatel.[2]
Historie[editovat | editovat zdroj]
První písemná zmínka o obci z roku 1297 pocházející z takzvaného Bočkova falza je historicky nevěrohodná. První písemně doložená zmínka o Pozořicích z roku 1318 je na papežské listině, kde se objevuje jméno majitele panství Půty z Pozořic, pána na hradu Vildenberk. Roku 1371 Půta z Vildenberka své panství prodal moravskému markraběti Janu Jindřichu. Až do roku 1637, kdy panství zdědil Maxmilián z Lichtenštejna, se na panství střídali majitelé. V majetku Lichtenštejnů zůstaly parcely až do pozemkové reformy po první světové válce, lesy až do roku 1945, kdy byly Lichtenštejnům znárodněny.
V souvislosti s bitvou u Slavkova v roce 1805 byli na pozořické faře několik dní ubytováni francouzští vojáci. Po vyhraném boji rabovali v obci údajně 4 dny dobytek, potraviny a cennější předměty.[3]
I po zrušení nevolnictví byla naprostá většina obyvatel Pozořic závislá na zaměstnání na panství, ke kterému patřil také parní mlýn, cihelna, pivovar a lihovar.[4]
Podle nepotvrzených[ujasnit] údajů měl v letech 1803-1817 podnikatel Gottlieb Schäfer provozovat v Pozořicích manufakturu na výrobu jemného sukna, kde zaměstnával až 70 dělníků. Po ochabnutí přechodné konjunktury přišla Schäferova firma do konkurzu.[5]
Asi od poloviny 19. století jsou známí také místní řemeslníci a první samostatní živnostníci (obchod se smíšeným zbožím, kovárna, zvěrolékař). Koncem 19. století bylo zaznamenáno asi 30 živnostníků různých povolání a část obyvatel našla zaměstnání v brněnských průmyslových podnicích. Počet obyvatel se zvýšil na cca 1000 (bez Jezer).
V 1. světové válce muselo narukovat do rakouské armády 243 pozořických mužů, 31 z nich padlo a 12 zběhlo na ruskou nebo italskou stranu fronty.
V roce 1921 byla obec napojena na elektrický proud, roku 1924 bylo v obci registrováno asi 30 řemeslnických a obchodních živností, asi 200 občanů našlo práci v brněnských podnicích, v roce 1925 bylo zřízeno pravidelné autobusové spojení s Brnem. V té době začala také představení v místním kině.
Roku 1939 odešlo 5 mladých mužů z Pozořic a Jezer do zahraničí, kde se až do roku 1945 zúčastnili jako příslušníci spojeneckých armád bojů proti Německu. V prvních letech německé okupace našlo v Pozořicích útočiště 9 židovských uprchlíků z moravskoslezského pohraničí. V roce 1942 však byli odvezeni do koncentračních táborů, 8 z nich tam zahynulo. Do nacistických koncentráků bylo zavlečeno také 12 pozořických starousedlíků, 4 z nich se nevrátili.
Během válečných událostí koncem dubna 1945 zahynulo na území Pozořic 37 sovětských vojáků, o život přišli 3 místní obyvatelé a asi 4 domy byly silně poškozeny při leteckých útocích.
V roce 1947 byly Pozořice administrativně sloučeny s obcí Jezera (původně samostatná obec, založená roku 1710, dnes tvoří severní část Pozořic).
Po změně politického systému v Československu v únoru 1948 bylo sice zákonně povoleno soukromé podnikání v rozsahu do 50 zaměstnanců, ale v Pozořicích (podobně jako všude jinde) zanikly během asi dvou let i ty nejmenší živnosti. Zemědělci mohli dále existovat jen ve (státně řízeném) družstvě založeném v roce 1951 s 81 členy, kteří obhospodařovali asi 300 ha půdy. Asi 8 pozořických občanů v té době odešlo, většinou ilegálně, do západních zemí.
V roce 1960 byla postavena nová školní budova, roku 1980 byly v obci asfaltovány všechny silnice, v roce 1988 následovalo napojení na přívod zemního plynu.[3]
V roce 1998 přijalo zastupitelstvo návrh na znak a prapor, který byl obci po schválení Parlamentem ČR dne 4. června 1998 předán předsedou poslanecké sněmovny Milošem Zemanem. 16. listopadu 2000 byla slavnostně otevřena nová hasičská zbrojnice a byla předána do užívání HZS Brno-venkov. 31. března 2001 byl na ulici Nové vztyčen misijní kříž a 27. října 2002 byla odhalena pamětní deska brig. gen. Františku Smejkalovi. 11. března 2004 byl otevřen Dům s pečovatelskou službou (DPS). Od 10. října 2006 byl obci vrácen status městyse.[6]
Obyvatelstvo[editovat | editovat zdroj]
| 1869 | 1880 | 1890 | 1900 | 1910 | 1921 | 1930 | 1950 | 1961 | 1970 | 1980 | 1991 | 2001 | 2011 |
|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|---|
| 1 292 | 1 370 | 1 489 | 1 573 | 1 704 | 1 691 | 1 870 | 1 882 | 2 093 | 1 980 | 1 963 | 1 888 | 1 976 | 2 176 |
Politické názory občanů na základě výsledků voleb do poslanecké sněmovny v roce 2018 (70 % účast na volbách):[2]
| Polit. strana | ANO 2011 | ČSL | SPD | ODS | Piráti | KSČM | Soc. dem. | ostatní | ||||||||
| % hlasů | 25 | 16 | 12 | 10 | 9 | 8 | 7 | 13 | ||||||||
Ekonomika a infrastruktura obce[editovat | editovat zdroj]
V roce 2021 obec disponovala ročními příjmy z daní asi 13 000 korun na obyvatele.[8] Ke katastru obce patří 1075 ha lesních ploch, 310 ha orné půdy a ca 1 ha vinic. Pozořice jsou vzdáleny asi 4 km od dálnice a od železnice, nejbližší letiště je asi 10 km.[9] Celkem 88 % rodin bydlí ve vlastních domech s průměrnou plochou zahrady 700 m2.
Zaměstnání obyvatel[editovat | editovat zdroj]
V roce 2015 žilo v obci asi 1000 ekonomicky aktivních občanů. Z těch bylo zaměstnáno v komerčních službách 44 %, v průmyslu 36 %, ve zdravotnictví, školství a veřejné správě 18 % a v zemědělství 2 %. Asi 45 % z nich pracuje v místě a 55 % dojíždí do zaměstnání, většinou do Brna.[10]
Služby[editovat | editovat zdroj]
V roce 2015 bylo v obci asi 30 míst nabízejících služby občanům (řemeslo, obchod, pohostinství, pošta aj.). V obci se nachází mateřská škola s kapacitou 87 dětí, základní škola s kapacitou 500 žáků (druhý stupeň je určen i pro žáky ze 4 okolních vesnic) a zdravotní středisko s 8 lékařskými ordinacemi.[10]
Doprava[editovat | editovat zdroj]
Obcí prochází silnice II/383 vedoucí z Bílovic nad Svitavou přes Ochoz u Brna na křižovatku se silnicí II/430 poblíž nájezdu na dálnici D1 u Holubic. Jihozápadně kolem obce vede dlouhá železniční vlečka z Blažovic do cementárny v Mokré.
Pozořice jsou od 1. ledna 2004 začleněny do Integrovaného dopravního systému Jihomoravského kraje, nachází se v tarifní zóně 720. Pozořice jsou obsluhovány autobusovými linkami 702 a 701 vedoucími do Brna. Linka 702 je hlavní a spojuje Pozořice s obcemi Sivice, Tvarožná, Kovalovice a Viničné Šumice. Linka 701 je doplňková a spojuje Pozořice s obcemi Hostěnice, Mokrá-Horákov a Velatice.
Spolky a sdružení[editovat | editovat zdroj]
V Pozořicích působí Český svaz ochránců přírody, sbor dobrovolných hasičů, Orel, skaut, Sokol, Spolek zahrádkářů, Klub žen, Mateřské centrum Človíček, Větřák, Svaz zahrádkářů, Svaz postižených civilizačními chorobami, Kynologický klub a Český svaz včelařů.[2]
Obec podporuje sportovní a zájmovou činnost s ročním příspěvkem cca 220 000 korun.[10]
Pamětihodnosti[editovat | editovat zdroj]
Stará pošta pozořická[editovat | editovat zdroj]
Dnes se nachází na katastru sousedních Kovalovic. Byla postavena v roce 1785. Jedná se o historický cennou a významnou památku z období slavkovské bitvy. V této přípřežní stanici rakouské pošty měl 28. listopadu 1805 hlavní stan maršál Murat. Téhož dne zde měl poradu se svými maršály císař Napoleon a 2. prosince 1805 zde bylo hlavní stanoviště ruského generála Bagrationa. Po vítězné bitvě císař Napoleon nocoval na Staré poště a 3. prosince 1805 zde přijal rakouského vyslance knížete Liechtensteina, aby dohodli schůzku o uzavření příměří mezi císařem Františkem I. a Napoleonem. Dnes se v těchto místech nalézá restaurační zařízení.
Barokní zámek Pozořice[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Dvoukřídlá jednopatrová budova zámku vznikla koncem 17. století přestavbou z tvrze postavené v 15. století. Nyní se v zámku nachází diskotéka. V roce 1922 se stal majetkem státu, fungovala zde škola a pošta. Od roku 1997 je v soukromých rukou a kromě bytů v něm je restaurace s diskotékou.
Kostel Nanebevzetí Panny Marie[editovat | editovat zdroj]
Pozořický kostel Nanebevzetí Panny Marie byl postaven v barokním slohu v letech 1704–1724 za pánů Jana Adama a Antonína Floriána z Lichtenštejna, a to na místě dřevěného kostela, který předtím vyhořel. V letech 1959–1968 proběhla generální oprava.[11] Je farním kostelem Římskokatolické farnosti Pozořice.
Rodáci[editovat | editovat zdroj]
- František Smejkal (1880–1942), brigádní generál i.m., legionář, popravený za účast ve 2. odboji[12]
- Josef Podsedník, politik, starosta (předseda Národního výboru) města Brna 1946–1948, v politickém procesu odsouzen na 18 let vězení
- Josef Kratochvil (1914-2001), pedagog, etolog, aktivní odpůrce komunizmu
- Metoděj Kocourek (1885–1975), sochař
- František Neužil (1907–1995), spisovatel
- František „Goliš“ Drápal (*1958), muzikant, člen skupiny Rangers – Plavci
Partnerské obce[editovat | editovat zdroj]
Ivanka pri Dunaji, Slovensko, 1973- Untersiemau, Německo[10]
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích - k 1.1.2021. Praha. 30. dubna 2021. Dostupné online. [cit. 2021-04-30]
- ↑ a b c Pozořický zpravodaj [online]. Pozořice Oficiální webové stránky, 2021 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b Pozořice v proměnách času, F.R.Z. agency 2018, ISBN 9788088131427
- ↑ Kolektiv autorů: Ottův slovník naučný Díl 20, Jan Otto Praha 1903, sr. 373
- ↑ Slokar: Geschichte der österreichischen Industrie, F.Tempsky, Wien 1914, str. 327 a 330
- ↑ Rozhodnutí č. 8 předsedy Poslanecké sněmovny, k stanovení obcí městy a městysi, Miloslav Vlček, 10. října 2006
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky 1869-2011: III. Počet obyvatel a domů podle krajů, okresů, obcí, částí obcí a historických osad / lokalit v letech 1869 - 2011 : Okres Brno-venkov [online]. Český statistický úřad, 2015-12-21 [cit. 2018-01-02]. Dostupné online.
- ↑ Předpokládané daňové výnosy obce pro rok 2021 [online]. Sdružení místních samospráv ČR, 2021 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Demografická a sídelní charakteristika Pozořic [online]. Vysoká škola polytechnická Jihlava, 2012 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ a b c d Program rozvoje městyse Pozořice [online]. Ministerstvo pro místní rozvoj ČR, 2016-03-16 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ Umění baroka v Pozořicích za Liechtensteinů [online]. Moravské gymnázium Brno, 2013 [cit. 2021-05-21]. Dostupné online.
- ↑ DATABAZEKNIH.CZ. Brigádní generál in memoriam František Smejkal - Ludvík Horčica | Databáze knih. www.databazeknih.cz [online]. [cit. 2020-04-12]. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- Ruth Elias: Naděje mi pomohla přežít, Sfinga 1998, ISBN 80-86048-08-X
- Pozořice v proměnách času, F.R.Z. agency 2018, ISBN 978-80-88131-42-7
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Pozořice na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Pozořice v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Pozořice v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
Encyklopedické heslo 