Joseph Beuys

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Joseph Beuys
Beuys-Feldman-Gallery.jpg
Narození 12. května 1921
Krefeld
Úmrtí 23. ledna 1986 (ve věku 64 let)
Düsseldorf
Příčina úmrtí srdeční selhání
Místo pohřbení Severní moře (54°7′5″ s. š., 8°22′ v. d.)
Alma mater Freiherr-vom-Stein-Gymnasium
Kunstakademie Düsseldorf
Povolání sochař, choreograf, malíř, vysokoškolský učitel, ilustrátor a fotograf
Významná díla Wie man dem toten Hasen die Bilder erklärt
Ocenění Goslarer Kaiserring (1979)
Podpis Podpis
Webová stránka www.beuys.org
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Lothar Wolleh: Beuys performuje v TV

Joseph Heinrich Beuys (12. května 1921, Krefeld23. ledna 1986, Düsseldorf) byl německý performer, sochař, malíř, estetik, filozof a teoretik umění, pedagog Kunstakademie Düsseldorf. V České republice se proslavil tím, že Milan Knížák zakoupil jeho dílo Auto[1] do národní galerie za 500 000 Euro.

Mládí[editovat | editovat zdroj]

Joseph Beuys se narodil v Krefeldu a původně se chtěl věnovat lékařské kariéře. V roce 1936 vstoupil do Hitlerjugend. Později, během válečného konfliktu se dobrovolně přihlásil do armády. Byl přidělen k Luftwaffe a vycvičen na pozici radiotelegrafista. Osudným se pro něj stal 16. březen 1944, kdy byl sestřelen se svojí Štukou nad Krymem a tamější Kozáci se popáleného Beuyse ujali. Léčili jeho popáleniny tradiční metodou – plstí a tukem. Potřeli ho vrstvou tuku a zabalili do plsti. Tuto příhodu Beuys využil v mnohých svých dílech a instalacích. Plsť a tuk se staly jeho oblíbenými materiály. Setkání evropské a orientální či jiné kultury jeho hlavním motivem. Sám nosil plstěný klobouk. V několika interview tuto historku bagatelizoval, stala se však součástí jeho osobní mytologie.

Studia[editovat | editovat zdroj]

V letech 1946 až 1951 studoval Akademii umění v Düsseldorfu, po ukončení studia se věnoval kresbě, prožíval hluboké deprese, finanční krizi a traumata způsobená válečným nasazením ve Wehrmachtu. V roce 1962 se stal členem hnutí Fluxus a profesorem sochařství na Akademii umění v Düsseldorfu.

Obsazení školy[editovat | editovat zdroj]

V roce 1972 vstoupil do povědomí široké veřejnosti svou koncepcí, ve které upravil Komenského škola hrou na Beuysovo škola všem. Naléhal, aby do jeho studia - ateliéru sochařství byli přijati všichni zájemci o studium, rektor školy jej okamžitě propustil. Beuys se se studenty opevnil ve školní budově a došlo ke střetu s policií. Svůj koncept, že každý může být umělcem, shrnul do termínu: sociální socha, při jeho definici se opíral o dílo Rudolfa Steinera, zakladatele waldorfské školy. Sociální socha: "pouze umění má sílu vytvořit sociální organismus, tak jako se přistupuje k realizaci uměleckého díla, proto každý jedinec bude umělcem a úplné umění bude sociální zákon budoucnosti..."

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Jeho práce se nese v lehce provokativním duchu, jsou to instalace, happeningy a prostředí – environments, v některých zemích byly jeho výstavy zpočátku přijaty s neporozuměním či zakázány. Je ale také autorem asi 450 grafik a různých plakátů, vytvořil celou řadu kreseb. Někdy je mu připisována nálepka šamana.

Různé performance:

  • Jak vysvětlíme obrazy mrtvému zajíci 1965

Ve Schmelově galerii v Düsseldorfu publikum sleduje přes sklo Josepha Beuyse. Ten s hlavou potřenou medem a pokrytou plátkovým zlatem vysvětluje cosi zastřelenému zajíci, kterého si položil na klín. Volba materiálu není náhodná. Med má být symbolem tepla a bratrství, zatímco zlato jako kov a materiál alchymistů, symbolizovalo maskulinní rozumářský princip.

  • EURASIA v roce 1965

Roku 1961 byla postavena Berlínská zeď. Beuyse se to bolestně dotýká. Vidí v tom symbol oddělení západního racionálního a východního intuitivního člověka. Zkusí najít ztracenou rovnováhu tím, že si zopakuje zážitek z mládí. Roku 1964 stráví devět hodin v Blockově galerii v Západním Berlíně zavinutý do plstěné deky, jejíž konce "střeží" dva mrtví zajíci.

  • Celtic Scottish Symphony v roce 1970
  • I Like America and America Likes Me v roce 1974

V roce 1974 uskutečnil jednu ze svých nejslavnějších akcí. Odlétá do New Yorku. Přesouvá se bez zastávky do galerie Reného Blocka. Zde po tři dny zavinutý v plášti z plsti, jak jinak, a s chodeckou holí, Beuys tráví svůj čas jen v přítomnosti hromady slámy a živého kojota. Kojotovi, který je uznáván za novodobý pan-indiánský symbol, předčítá poezii, nebo ho naopak svým chováním napodobuje. Mottem bylo zrušení bariéry mezi posvátným indiánským zvířetem a bílým člověkem z industrializované civilizace. Nakonec Beuys shazuje svůj hábit a zařve, nastupuje do auta, odjíždí na letiště a odlétá do Evropy. To vše na znamení, že kromě indiánské kultury a tohoto kojota ho v Americe nic jiného nezajímá.

Politika[editovat | editovat zdroj]

V politice byl kandidátem za stranu zelených do Evropského parlamentu. V roce 1982 zasadil 7000 dubů v prostředí výstavních pavilonů v Kasselu v rámci výstavy Documenta 7. Park i duby v něm jsou stále označeny pamětní cedulkou.

Inspiroval také své antroposofické a umělecké kruhy požadavky za více přímé demokracie – např. jím spoluzaložený "Achberger Kreis" ("Achbergský kruh"), nebo "Organisation für direkte Demokratie durch Volksabstimmung" ("Organizace pro přímou demokracii prostřednictvím lidových hlasování").[2] Jeho akce byly jednou z inspirací k založení IDEE, pozdějšího hnutí Mehr Demokratie.

Výstavy (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • 1964 documenta, Kassel, Německo
  • 1972 documenta, Kassel
  • 1976 Venice Biennale, Itálie
  • 1979 Solomon R. Guggenheim Museum, New York, USA
  • 1980 Rocca Paolina, Perugia, Itálie
  • 1984 Seibu-Museum, Tokio, Japonsko
  • 2005 Tate Modern, Londýn, Velká Británie 'Joseph Beuys: Actions, Vitrines, Environments'[3]
  • 2006 Museum kunst palast, Düsseldorf; Kunstmuseum Bonn; Museum Hamburger Bahnhof, Berlín
  • 2006 The David Winton Bell Gallery, Brown University, Providence, USA, Another View of Joseph Beuys
  • 2007 Zwirner & Wirth, New York City, USA[4]
  • 2007 National Gallery of Victoria, Melbourne, Australia – Imagination, Inspiration, Intuition (Joseph Beuys & Rudolf Steiner)[5]
  • 2008/2009 Hamburger Bahnhof – Museum für Gegenwart, Berlin, Germany – Beuys. We are the Revolution, Video at VernissageTV[6]
  • 2008-2010 Museum of Modern Art – Focus on Joseph Beuys on Artbase. New York, U.S.[7]
  • 2009 Beuys is Here, De La Warr Pavilion, Bexhill on Sea, East Sussex[8]
  • 2010 Joseph Beuys – A Revolução Somos Nós ("Joseph Beuys – We are the revolution"), Sesc Pompéia, São Paulo, Brasil [9]
  • 2013 Hamburger Bahnhof Museum, Berlín
  • 2014 Ashmolean Museum, Oxford
  • 2012-2015 Tate Modern, Londýn
  • 2015 Mitchell-Innes & Nash, New York, ("Joseph Beuys – Multiples from Schlegollection")[10]
  • 2016 (continuing through 2019) Joseph Beuys, Artists' Rooms, Tate Modern, London
  • 2016 Joseph Beuys and Richard Demarco, Scottish National Gallery of Modern Art and Summerhall Arts Centre, July–October, Edinburgh ("Joseph Beuys & Richard Demarco – Beuys in Scotland") [11]
  • 2016 Joseph Beuys in 1,000 items, curated by Robert McDowell (ex Beuys teaching assistant & FIU board member), July -October, Summerhall, Edinburgh
  • 2018 Joseph Beuys: Utopia at the Stag Monuments, Galerie Thaddaeus Ropac London,April-June, ("Joseph Beuys: Utopia at the Stag Monuments")[12]
  • 2019 Joseph Beuys & Leonardo Da Vinci in 1,000 items, curated by R.McDowell, Summerhall, Edinburgh ("Joseph Beuys – in 1,000 items")("Joseph Beuys / Leonardo da Vinci – in 1,000 items") [13]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. http://sbirky.ngprague.cz/dielo/CZE:NG.P_9061
  2. Rozhovor s Josephem Beuysem: Die Mysterien finden im Hauptbahnhof statt (Mystéria se dějí hlavně na hlavním nádraží), Peter von Brügge, Der Spiegel, 4. 6. 1984
  3. Joseph Beuys: Actions, Vitrines, Environments – Tate [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 15 March 2012. (anglicky) 
  4. DAVID ZWIRNER [online]. [cit. 2020-03-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2019-08-26. (anglicky) 
  5. Joseph Beuys & Rudolf Steiner Imagination, Inspiration, Intuition [online]. [cit. 2007-11-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 16 October 2007. (anglicky) 
  6. Beuys. We are the Revolution / Hamburger Bahnhof – Museum für Gegenwart, Germany Berlin [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. Focus on Joseph Beuys [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. Redirect [online]. [cit. 2014-09-23]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 4 March 2016. (anglicky) 
  9. SÃO PAULO POLO DE ARTE CONTEMPORÂNEA [online]. [cit. 2010-11-29]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 19 May 2011. (anglicky) 
  10. Multiples from the Reinhard Schlegel Collection - Joseph Beuys - Exhibitions - Mitchell-Innes & Nash [online]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Odd couple: How Joseph Beuys and Richard Demarco helped change British art [online]. BBC, 15 August 2016. Dostupné online. (anglicky) 
  12. Joseph Beuys: Utopia at the Stag Monuments [online]. 4 August 2018. Dostupné online. (anglicky) 
  13. JOSEPH BEUYS / LEONARDO DA VINCI [online]. 4 August 2019. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Buchloh, Benjamin H.D. / Krauss, Rosalind/Michelson, Annette: “Joseph Beuys u Guggenheim”, v: Říjen, 12, Frühjahr 1980, pp 3-21
  • Kuoni, Carin, editor: “Joseph Beuys v Americe: Energetický plán západního muže,” čtyři zdi osm oken, New York, 1990
  • Moffitt, John Francis: “okultismus v avantgardním umění. Případ Josepha Beuys”, studia ve výtvarných uměních - avantgarda, No.63, Michigan/Londýn 1988
  • Ray, Gene: “použití a zneužívání úžasný: Joseph Beuys a umění po Auschwitz”, Diss.phil., Univerzita Miamia, Miami 1997
  • Tisdall, Caroline: “Joseph Beuys”, Londýn 1979

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]