Brassaï

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Brassaï
Narození 9. září 1899
Brašov
Úmrtí 8. července 1984 (ve věku 84 let)
Nice
Místo odpočinku Montparnasse
Alma mater Maďarská univerzita výtvarných umění
Ocenění rytíř Čestné legie
Řád umění a literatury
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Brassaï (vlastním jménem Gyula Halász) (* 9. září 1899 Braşov, maďarsky Brassó, Sedmihradsko, součást Rakousko-Uherska, dnešní Rumunsko8. července 1984 Beaulieu-sur-Mer, Alpes-Maritimes, Francie) byl fotograf a sochař. Spolu s exilovými maďarskými fotografy László Moholy-Nagyem a André Kertészem byl významným evropským avantgardním fotografem.[1]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Ve věku 3 let se s rodiči odstěhoval na rok do Paříže, kde jeho otec, profesor literatury, učil na Sorboně. Přestože byl velmi malý, utkvěly mu v paměti mnohé obrázky z té doby (cirkus Buffalo Bill, první automobily, divadla či vítání španělského krále Alfonse XIII).

Studia[editovat | editovat zdroj]

Studoval malbu a sochařství na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V 17 letech narukoval ke kavalérii bojující v první světové válce. V armádě se setkal s maďarskými intelektuály, např. hudebním skladatelem Bélou Bartókem. V roce 1920 Brassaï odešel do Berlína, kde pracoval jako novinář. Současně studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně-Charlottenburgu.

Paříž[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 se odstěhoval do Paříže, kde zůstal po zbytek svého života. Francouzštinu se učil četbou knih Marcela Prousta. Stal se novinářem, žil v bohémské čtvrti Montparnasse a mezi jeho přátele patřili lidé jako Henry Miller, Léon-Paul Fargue či Jacques Prévert. Velký vliv na Brassaïe měl v té době jeho krajan žijící také v Paříži, maďarský fotograf André Kertész.

Brassaïova práce a láska k Paříži a jejímu nočnímu životu jej přivedly k fotografii. Noční městská scenérie s pohledy do ulic za svitu lamp pro něj byly výzvou. Sám později napsal: “Až fotografie mi umožnila zcela pochopit pařížské noci, ulice a zahrady – i v dešti a v blátě.“[zdroj?]

Pseudonym „Brassaï“ zvolil podle svého rodiště (maďarsky Brassó). Pod tímto jménem vydal v roce 1932 svou první publikaci s názvem „Paris de nuit“ (Noční Paříž).[2] Kniha měla obrovský ohlas a Henry Miller ve své eseji Brassaïe nazval „okem Paříže“. K tématům z nočních ulic přibyly obrázky ze života současné pařížské „high society“ – prostředí „intelektuální“ scény, baletu, opery. Považuje se tak za průkopníka noční fotografie. Brassaï fotografoval mnohé velké umělce – své přátele, např. malíře (Salvadora Dalího, Pabla Picassa, Henri Matisse, Alberta Giacomettiho) a spisovatele (Jeana Geneta a Henriho Michauxe).

V roce 1937 byl osloven uměleckým ředitelem Alexeyem Brodovivitchem a editorem francouzské mutace časopisu Harper’s Bazaar, Carmelem Snowem, aby s magazínem spolupracoval jako fotograf. Brassaï nabídku přijal a ve spolupráci pak pokračoval 25 let. Není nepodstatné, že Brassaï získal absolutní volnost a svobodu při výběru fotografovaných „objektů“. Proslavené jsou především fotografie umělců z jejich ateliérů (Georges Braque, Bernard Buffet, Piere Soulages, Pierre Bonnard). V roce 1939 Brassaï vytvořil sérii portrétů Pabla Picassa pro časopis Life.

Brassaï se stal uznávaným a váženým fotografem, což dokazovalo i množství samostatných výstav ve Spojených státech – v Rochesteru (George Eastman House), New Yorku (Museum of Modern Art) a Chicagu (Art Institute of Chicago).

Byl úspěšný i ve filmu a literatuře. V roce 1956 získal za svůj film „Tant qu’il y aura des betes“ ocenění „nejoriginálnější film“ na festivalu v Cannes. V roce 1978 vyhrál „Grand Prix National de la Photographie“ v Paříži.

Byl autorem sedmnácti knih a nespočetných článků. Brassaïova novela „Histoire de Marie“ (Mariin příběh) byla vydána s předmluvou Henry Millera. Jeho „Dopisy rodičům“ a „Hovory s Picassem“ byly přeloženy do angličtiny a publikovány za podpory University of Chicago Press.

K příležitosti umělcových 80. narozenin v roce 1979 byla zorganizována rozsáhlá retrospektivní výstava v New Yorku a v Londýně.

Brassï zemřel 8. července 1984. Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Brassaï byl oceňován již za svého života jako jeden z největších fotografů 20.století. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů „francouzské školy“. Na Paříž pohlížel jako na objekt – majestátní a vznešené místo neohraničených možností. Jeho fotografie nám poskytují citlivý, a přesto často extrémně dramatický „rozbor“ lidských životů v lesku pařížských ulic a nekonečně spletitých „uliček postranních“, a to jak doslova, tak obrazně [zdroj?].

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Paris de Nuit. Text Paul Morand. Paris : Arts et Métiers Graphiques, 1932.  
  • Histoire de Marie. Úvod Henry Miller. Paris : Édition du Point du Jour, 1949.  
  • Camera in Paris. London : The Focal Press, 1949.  
  • Graffiti. Stuttgart : Belser Verlag, 1960.  
  • Conversations avec Picasso. Paris : Gallimard, 1964.  
  • Brassaï. Text Lawrence Durrell. New York : The Museum of Modern Art, 1968.  
  • Henry Miller, grandeur nature. Paris : Gallimard, 1975.  
  • Le Paris secret des années 30. Paris : Gallimard, 1976.  
  • Paroles en l'Air. Paris : Jean-Claude Simoëns, 1977.  
  • Henry Miller, rocher heureux. Paris : Gallimard, 1978.  
  • Marcel Proust sous l'emprise de la photographie. Paris : Gallimard, 1997.  
  • Les Artiste de ma vie. Paris : Édition Denoël, 1982.  
  • Voyage aux Etats-Unis. Paris : Periplus Publishing, 2005. ISBN 2-35097-026-4.  

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brassaï na anglické Wikipedii.

  1. Časopis Ateliér, č. 9, 2008, článek Americký objev fotografie ze střední Evropy, Vladimír Birgus, str. 1,16
  2. GAUTRAND, Jean-Claude. Brassaï. Köln : Taschen, 2004. ISBN 3-8228-3137-9. S. 7.  
  3. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009, [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRASSAÏ. The Eye of Paris. [s.l.] : Bulfinch, 2001.  
  • WAREHIME, Marja. Brassai: Images of Culture and the Surrealist Observer. Baton Rouge : Louisiana State University Press, 1996. ISBN 0807119431.  
  • BRASSAÏ. No ordinary Eyes. Příprava vydání Alain Sayag, Annick Lionel-Marie. London : Thames and Hudson, 2000. ISBN 0500542376.  
  • GRUBER, L. Fritz. Grosse Photographen unseres Jahrhunderts. Berlin/Darmstadt/Wien : Deutsche Buchgemeinschaft, 1964.  
  • BRASSAÏ. The Monograph. New York : Little, Brown and Company, 2000. ISBN 0821226681.  
  • KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha : Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Brassaï, s. 44-51. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]