Brassaï

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Brassaï
Narození 9. září 1899
Brašov
Úmrtí 8. července 1984 (ve věku 84 let)
Nice
Místo pohřbení Montparnasse
Alma mater Maďarská univerzita výtvarných umění (1918–1919)
Povolání fotograf, umělec, spisovatel a sochař
Rodiče Gyula Halász
Manžel(ka) Gilberte Brassaï
Příbuzní Kálmán Halász (sourozenec)
Ocenění rytíř Čestné legie
rytíř Řádu umění a literatury
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Brassaï (vlastním jménem Gyula Halász) (* 9. září 1899 Braşov, maďarsky Brassó, Sedmihradsko, součást Rakousko-Uherska, dnešní Rumunsko8. července 1984 Beaulieu-sur-Mer, Alpes-Maritimes, Francie) byl fotograf, sochař, medailér,[1] a spisovatel. Spolu s exilovými maďarskými fotografy László Moholy-Nagyem a André Kertészem byl významným evropským avantgardním fotografem.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Dětství[editovat | editovat zdroj]

Ve věku 3 let se s rodiči odstěhoval na rok do Paříže, kde jeho otec, profesor literatury, učil na Sorboně. Přestože byl velmi malý, utkvěly mu v paměti mnohé obrázky z té doby (cirkus Buffalo Bill, první automobily, divadla či vítání španělského krále Alfonse XIII).

Studia[editovat | editovat zdroj]

Studoval malbu a sochařství na Akademii výtvarných umění v Budapešti. V sedmnácti letech narukoval ke kavalérii bojující v první světové válce. V armádě se setkal s maďarskými intelektuály, např. hudebním skladatelem Bélou Bartókem. V roce 1920 Brassaï odešel do Berlína, kde pracoval jako novinář. Současně studoval na Akademii výtvarných umění v Berlíně-Charlottenburgu.

Paříž[editovat | editovat zdroj]

V roce 1924 se odstěhoval do Paříže, kde zůstal po zbytek svého života. Francouzštinu se učil četbou knih Marcela Prousta. Stal se novinářem, žil v bohémské čtvrti Montparnasse a mezi jeho přátele patřili lidé jako Henry Miller, Léon-Paul Fargue či Jacques Prévert. Velký vliv na Brassaïe měl v té době jeho krajan žijící také v Paříži, maďarský fotograf André Kertész.

Brassaïova práce a láska k Paříži a jejímu nočnímu životu jej přivedly k fotografii. Noční městská scenérie s pohledy do ulic za svitu lamp pro něj byly výzvou. Sám později napsal: „Až fotografie mi umožnila zcela pochopit pařížské noci, ulice a zahrady – i v dešti a v blátě.“[3]

Pseudonym „Brassaï“ zvolil podle svého rodiště (maďarsky Brassó). Pod tímto jménem vydal v roce 1932 svou první publikaci s názvem „Paris de nuit“ (Noční Paříž).[4] Kniha měla obrovský ohlas a Henry Miller ve své eseji Brassaïe nazval „okem Paříže“. K tématům z nočních ulic přibyly obrázky ze života současné pařížské „high society“ – prostředí „intelektuální“ scény, baletu, opery. Považuje se tak za průkopníka noční fotografie. Brassaï fotografoval mnohé velké umělce – své přátele, například malíře Salvadora Dalího, Pabla Picassa, Henri Matisse, Alberta Giacomettiho nebo spisovatele Jeana Geneta a Henriho Michauxe.

V roce 1937 byl osloven uměleckým ředitelem Alexeyem Brodovivitchem a editorem francouzské mutace časopisu Harper’s Bazaar, Carmelem Snowem, aby s magazínem spolupracoval jako fotograf.[3] Brassaï nabídku přijal a ve spolupráci pak pokračoval 25 let. Není nepodstatné, že Brassaï získal absolutní volnost a svobodu při výběru fotografovaných „objektů“. Proslavené jsou především fotografie umělců z jejich ateliérů (Georges Braque, Bernard Buffet, Pierre Soulages nebo Pierre Bonnard). V roce 1939 Brassaï vytvořil sérii portrétů Pabla Picassa pro časopis Life.

Brassaï se stal uznávaným a váženým fotografem, což dokazovalo i množství samostatných výstav ve Spojených státech – v Rochesteru (George Eastman House), New Yorku (Museum of Modern Art)[5] a Chicagu (Art Institute of Chicago)[6].

Byl úspěšný i ve filmu a literatuře. V roce 1956 získal za svůj film „Tant qu’il y aura des betes“ ocenění „nejoriginálnější film“ na festivalu v Cannes. V roce 1978 získal od francouzského ministerstva kultury cenu „Grand Prix National de la Photographie“ v Paříži.

Byl autorem sedmnácti knih a nespočetných článků. Brassaïova novela Histoire de Marie (Mariin příběh) byla vydána s předmluvou Henry Millera. Jeho Dopisy rodičům a Hovory s Picassem byly přeloženy do angličtiny a publikovány za podpory University of Chicago Press.

K příležitosti umělcových osmdesátých narozenin v roce 1979 byla zorganizována rozsáhlá retrospektivní výstava v New Yorku a v Londýně.

Brassï zemřel 8. července 1984 ve věku 84 let ve svém domě na Francouzské Riviéře poblíž Nice.[7] Je pohřben na hřbitově Montparnasse v Paříži.

Význam[editovat | editovat zdroj]

Brassaï byl oceňován již za svého života jako jeden z největších fotografů dvacátého století. Byl jedním z nejvýznamnějších fotografů „francouzské školy“. Na Paříž pohlížel jako na objekt – majestátní a vznešené místo neohraničených možností. Jeho fotografie poskytují citlivý, a přesto často extrémně dramatický „rozbor“ lidských životů v lesku pařížských ulic a nekonečně spletitých „uliček postranních“, a to jak doslova, tak obrazně.[8]

Zastoupení ve sbírkách[editovat | editovat zdroj]

Jeho díla jsou zastoupena v následujících veřejných sbírkách:

Publikace (výběr)[editovat | editovat zdroj]

  • Paris de Nuit. Text Paul Morand. Paříž: Arts et Métiers Graphiques, 1932. 
  • Histoire de Marie. Úvod Henry Miller. Paříž: Édition du Point du Jour, 1949. 
  • Camera in Paris. Londýn: The Focal Press, 1949. 
  • Graffiti. Stuttgart: Belser Verlag, 1960. 
  • Conversations avec Picasso. Paříž: Gallimard, 1964. 
  • Brassaï. Text Lawrence Durrell. New York: The Museum of Modern Art, 1968. 
  • Henry Miller, grandeur nature. Paříž: Gallimard, 1975. 
  • Le Paris secret des années 30. Paříž: Gallimard, 1976. 
  • Paroles en l'Air. Paříž: Jean-Claude Simoëns, 1977. 
  • Henry Miller, rocher heureux. Paříž: Gallimard, 1978. 
  • Marcel Proust sous l'emprise de la photographie. Paříž: Gallimard, 1997. 
  • Les Artiste de ma vie. Paříž: Édition Denoël, 1982. 
  • Voyage aux Etats-Unis. Paříž: Periplus Publishing, 2005. ISBN 2-35097-026-4. 

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Brassaï na anglické Wikipedii.

  1. BRASSAÏ. In memoriam. Paris: L'administration des monnaies et médailles Kapitola in: Le club français de la médaille, s. 101. (francouzsky) 
  2. Časopis Ateliér, č. 9, 2008, článek Americký objev fotografie ze střední Evropy, Vladimír Birgus, str. 1,16
  3. a b Alain Sayag, ed., Brassai: The Monograph, Boston: Little, Brown and Co., 2000.
  4. GAUTRAND, Jean-Claude. Brassaï. Köln: Taschen, 2004. ISBN 3-8228-3137-9. S. 7. 
  5. Brassai, Letters to My Parents, Chicago, IL: University of Chicago Press, 1997, p. xviii, accessed 2 Sep 2010
  6. "Brassai Biography" Archivováno 12. 2. 2007 na Wayback Machine, Photo-Seminars, accessed 2 Sep 2010
  7. GRUNDBERG, Andy. Brassai, Photographer of Paris Nigtlife, Dies. www.nytimes.com. The New York Times. Dostupné online [cit. 7 June 2018]. (anglicky) 
  8. https://www.taschen.com/pages/en/catalogue/photography/all/01595/facts.brassai_paris.htm Brassai - PARIS, vyd. Taschen
  9. THE ART INSTITUTE OF CHICAGO. Featured Works [online]. USA: Art Institute of Chicago, 2009 [cit. 2009-08-11]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Brassaï (Gyula Halász) [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. Search - Rijksmuseum [online]. [cit. 2018-11-18]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. TATE. Brassaï 1899-1984. Tate. Dostupné online [cit. 2018-06-07]. (anglicky) 
  13. Your Search Results [online]. [cit. 2018-06-07]. Dostupné online. (anglicky) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BRASSAÏ. The Eye of Paris. [s.l.]: Bulfinch, 2001. 
  • WAREHIME, Marja. Brassai: Images of Culture and the Surrealist Observer. Baton Rouge: Louisiana State University Press, 1996. ISBN 0807119431. 
  • BRASSAÏ. No ordinary Eyes. Příprava vydání Alain Sayag, Annick Lionel-Marie. London: Thames and Hudson, 2000. ISBN 0500542376. 
  • GRUBER, L. Fritz. Grosse Photographen unseres Jahrhunderts. Berlin/Darmstadt/Wien: Deutsche Buchgemeinschaft, 1964. 
  • BRASSAÏ. The Monograph. New York: Little, Brown and Company, 2000. ISBN 0821226681. 
  • KEIM, Jean-Alphonse. Moderní francouzská fotografie. 1. vyd. Praha: Nakladatelství československých výtvarných umělců, 1966. 140 s. Kapitola Brassaï, s. 44-51. (česky, francouzské, anglické, německé a ruské resumé) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]