Tento článek patří mezi dobré v české Wikipedii. Kliknutím získáte další informace.

Zaida Ben-Yusufová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Zaida Ben-Yusufová

Zaida Ben-Yusufová
Narození 21. listopadu 1869
Londýn, Spojené královstvíSpojené království Spojené království
Úmrtí 27. září 1933
Brooklyn, New York, Spojené státy americkéSpojené státy americké Spojené státy americké
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Zaida Ben-Yusufová: William Dean Howells, americký spisovatel, cca 1900
Zaida Ben-Yusufová: Vůně granátového jablka, 1899, symbolizuje řeckou bohyni Persefonu
Zaida Ben-Yusufová: Everett Shinn (1876–1953), malíř
Zaida Ben-Yusufová: Elsie Leslie jako Lydia Languishová ve hře The Rivals Richarda Brinsleyho Sheridana (1899)
Zaida Ben-Yusufová: Alberto Santos-Dumont, konstruktér, 1902

Zaida Ben-Yusufová (Esther Zeghdda Ben Youseph Nathan nebo Yusef[1]) (anglická výslovnost zajda ben jusufová) (21. listopadu 1869, Londýn, Anglie27. září 1933, Brooklyn, New York, Spojené státy americké) byla newyorská portrétní fotografka známá svými výtvarnými módními portréty bohatých a slavných Američanů z přelomu 19. a 20. století. Narodila se v Londýně německé matce a alžírskému otci, ale později převzala americké občanství. V roce 1901 ji časopis Ladies' Home Journal zařadil mezi šest fotografek, které označil jako „přední fotografky v Americe“.[2][3]

V roce 2008 uspořádala Smithsonova Národní portrétní galerie samostatnou výstavu věnovanou výhradně práci Ben-Yusufové, aby se obnovil její klíčový význam z počátků výtvarné fotografie.[4][5]

Život[editovat | editovat zdroj]

Zaida Ben-Yusufová se narodila 21. listopadu 1869 jako Esther Zeghdda Ben Youseph Nathanová v Londýně v Anglii jako nejstarší dcera německé matce Anně Kind Ben-Youseph NathanovéBerlína a alžírskému otci Mustaphovi Moussa Ben Youseph Nathanovi.[6]

V roce 1881 Anna Ben-Yusufová, již bez svého manžela, žila se svými čtyřmi dcerami – Zaidou (starou 11 let), Heidi (8), Leilou (4) a Pearl (3) – v Ramsgate, kde Anna pracovala jako vychovatelka.[6] Přibližně na konci osmdesátých let 19. století Anna Ben-Yusufová emigrovala do Spojených států, kde založila obchod s módním zbožím na Washington Street v Bostonu.[6]

V roce 1895 Zaida Ben-Yusufová následovala svou matku a emigrovala za ní do Spojených států, kde pracovala jako obchodnice s módním zbožím na Páté Avenue č. p. 251 v New Yorku.[6] V tom pokračovala nějaký čas než se stala fotografkou, psala příležitostné články pro magazíny Harper's Bazaar a Ladies' Home Journal na módní témata.[6][7][8]

Fotografie[editovat | editovat zdroj]

Ben-Yusufová začal být známá jako fotografka na konci devadesátých let. V dubnu 1896 byly její dva snímky otištěny v časopisu Cosmopolitan a další vystavila v Londýně na výstavě fotografického spolku The Linked Ring.[6] Ještě téhož roku odcestovala do Evropy, kde se setkala s Georgem Davisonem, jedním ze zakladatelů spolku Linked Ring Brotherhood, který ji povzbuzoval, aby ve fotografii i nadále pokračovala. Vystavovala na výročních výstavách spolku až do roku 1902.

Na jaře roku 1897 Zaida Ben-Yusufová otevřela vlastní portrétní fotografické studio na Páté Avenue 124 v New Yorku.[6] Dne 7. listopadu 1897 zveřejnil magazín New York Daily Tribune článek o jejím ateliéru a její reklamní plakáty pak byly otištěny ve vydání Frank Leslie's Weekly na konci roku.[6] V roce 1898 její kariéra fotografky rostla, deset jejích děl bylo vystaveno na 67. výročním veletrhu Amerického institutu[p 1] na National Academy of Design. Tam její portrét herečky Virginie Earle získal třetí místo v kategorii Portrét.[7][9] Během listopadu 1898 Yusufová a Frances Benjamin Johnstonová uspořádaly „woman show“ svých prací ve spolku amerických fotografů Camera Club of New York.[7]

V roce 1899 se Yusufová setkala s Hollandem Dayem v Bostonu, který ji fotografoval.[7] Své studio přestěhovala na Pátou Avenue 578 a vystavovala na řadě výstavách, včetně druhého Filadelfského fotografického salónu.[7] Zúčastnila se vzniku řady publikací, včetně článku o ženách-fotografkách v The American Amateur Photographer a také v The Photographic Times, ve kterém ji Sadakichi Hartmann popsal jako „zajímavou interpretku portrétní fotografie“.[p 2][7]

V roce 1900 dohlížely Ben-Yusufová a Johnstonová na sestavení výstavy na téma Americké ženy fotografky na světové výstavě Exposition Universelle v Paříži. Yusufová vystavila svých pět portrétů v souboru, který pak cestoval do Petrohradu, Moskvy a Washingtonu.[7] Byla také zastoupena v expozici Hollanda Daye The New School of American Photography (Nová škola americké fotografie) pro Královskou fotografickou společnost v Londýně a čtyři její fotografie vybral Alfred Stieglitz pro Mezinárodní výstavu v Glasgow roku 1901 ve Skotsku.[3][7]

V roce 1901 napsala Ben-Yusufová článek Celebrity před fotoaparátem, pro Sunday Evening Post, kde popsala své zkušenosti s modely z ateliéru. Do této chvíle nasnímala Grovera Clevelanda, Franklina Roosevelta a Leonarda Wooda a mnoho dalších.[3][7] Pro zářijové vydání Metropolitan Magazine napsala další článek „Nová fotografie – co udělala a dělá s moderními portréty“, kde popsala svou práci spíše z pohledu umělce než komerčního fotografa, ale méně radikálně než někteří známější výtvarní fotografové.[3]

Ladies' Home Journal ji prohlásil za jednu z „předních amerických fotografek“ v sérii šesti ilustrovaných článků o pokročilém fotografování pro amatéry v Saturday Evening Post.[3] Byla uvedena také jako členka prvního Amerického fotografického salónu, když se otevíral v prosinci 1904, ačkoliv její účast na výstavách začala klesat. V roce 1906 prezentovala jeden portrét na třetím ročníku výstavy fotografií v muzeu Worcester Art v Massachusetts, poslední známé výstavě svých prací za jejího života.[3]

Cestování[editovat | editovat zdroj]

Roku 1903 Zaida Ben-Yusufová cestovala do Japonska, kde navštívila místa jako Jokohama, Kóbe, Nagasaki, Kjóto (zde si dokonce pronajala dům), Tokio a Nikko.[3] Tato cesta se stala základem pro sérii čtyř ilustrovaných článků „Japan Through My Camera“, vydávaných v Saturday Evening Post od 23. dubna 1904.[3] V únoru 1905 se její esej o Kjótu objevila v Booklovers Magazine a Leslie's Monthly Magazine vydaný jako ilustrovaný článek „Women in Japan“. Psala o japonské architektuře a na toto téma také přednášela. Některými z jejích fotografií je ilustrován lednový článek z roku 1906 Kathariny Buddové v Architectural Record, pro které napsala článek Období Daikan.[3]

V roce 1906 publikovala tři fotografie z návštěvy Capri v zářijovém vydání Photo Era a o dva roky později napsala tři eseje o životě v Anglii pro Saturday Evening Post.[3] Do New Yorku se vrátila v listopadu 1908, ale následující rok již byla opět v Londýně. Londýnský telefonní seznam z roku 1911 ji uvádí jako fotografku ve čtvrti Chelsea.[10] V roce 1912 napsal Sadakichi Hartmann, že Yusufová zanechala fotografie a bydlí v Polynésii.[10]

Po vypuknutí první světové války a německé invaze do Francie, se v polovině září 1914 vrátila Zaida Ben-Yusufová z Paříže do New Yorku.[10] V roce 1919 požádala o americké občanství, přičemž se popsala jako fotografka a svůj věk snížila o deset let.[10] Pokračovala v cestování, o rok později navštívila Kubu a v roce 1921 Jamajku.[10]

Stáří[editovat | editovat zdroj]

Zaida Ben-Yusufová získala v roce 1924 místo u newyorské Reed Fashion Service a přednášela v místním obchodním domě o módě a příbuzných tématech.[10] V roce 1926 byla jmenována stylovou direktorkou Retail Millinery Association of New York, organizace, ve které se později stala ředitelkou.[10]

V roce 1930, jak dokazují záznamy ze sčítání lidu, se Zaida Yusufová vdala za textilního návrháře Fredericka J. Norrise. Zemřela o tři roky později 27. září v metodistické episkopální nemocnici v Brooklynu.[10]

Kulturní dědictví[editovat | editovat zdroj]

Práce Zaidy Ben-Yusufové byla předmětem výstavy s názvem Zaida Ben-Yusuf: Newyorská portrétní fotografka ve Smithsonově Národní portrétní galerii, která probíhala od 11. dubna do 1. září 2008. Její kurátor Frank H. Goodyear se poprvé dozvěděl o Ben-Yusufové v roce 2003, když objevil dvě její portrétní fotografie sochaře Daniela Chestera Frenche a malíře Everetta Shinna a chtěl zjistit více o této zapomenuté fotografce.[5]

Goodyear poukázal na to, že svou roli mohly sehrát předsudky vůči ženskému pohlaví, kvůli kterým zůstala Zaida Ben-Yusufová zapomenuta, přestože významně přispěla k rozvoji fotografie jako prostředku uměleckého vyjádření.[5] Fotografická historie se spíše zaměřila na fotografy mužského pohlaví jako Stieglitze a již méně na fotografky, i když to bylo jedno z mála povolání, které v tehdejším New Yorku na přelomu století umožňovalo svobodné ženě dosáhnout úspěšné životní dráhy.[5] I v relativně progresivním New Yorku, kam se shromažďovali inovátoři v oblasti umění, vědy, žurnalistiky a politiky, bylo pro samotnou ženu obtížné se profesionálně uživit.[5] Dalším důvodem neznámosti Ben-Yusufové bylo to, že neodkázala významnou část svého archivu jedné instituci, takže bylo obtížné sjednotit dostatek exemplářů pro posouzení její kariéry z historického hlediska.[5] Goodyearova výstava v Smithsonianově instituci působila jako prezentace díla Zaidy Ben-Yusufové a jejího opětovného zařazení jako klíčové postavy v historii výtvarné fotografie.[5]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Poznámky[editovat | editovat zdroj]

  1. Volný překlad z angličtiny American Institute Fair
  2. V originále: interesting exponent of portrait photography

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Zaida Ben-Yusuf na anglické Wikipedii.

  1. BARTON, Marion. In Woman's Realm: a remarkable woman photographer, v. 24, no. 19, str. 377 [online]. Illustrated American, 1898-11-11, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. Ladies' Home Journal. , roč. 1901. Library of Congress LC-DIG-ppmsca-13221. Dostupné online.  
  3. a b c d e f g h i j SMITHSONIAN NATIONAL PORTRAIT GALLERY. Chronology of Zaida Ben-Yusuf, 1901–1906 [online]. Washington: Smithsonian Institution, National Portrait Gallery, 2008-04-11, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. [[Smithsonian Institution|SMITHSONIAN NATIONAL PORTRAIT GALLERY]]. Zaida Ben-Yusuf, New York Portrait Photographer, Introduction [online]. Washington: Smithsonian Institution, National Portrait Gallery, 2008-04-11, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  5. a b c d e f g MONSEN, Lauren. New Exhibition Resurrects Legacy of Groundbreaking Photographer: Ben-Yusuf produced memorable portraits that captured an era [online]. Washington: www.america.gov, 2008-05-02, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  6. a b c d e f g h SMITHSONIAN NATIONAL PORTRAIT GALLERY. Chronology of Zaida Ben-Yusuf, 1869–1898 [online]. Washington: Smithsonian Institution, National Portrait Gallery, 2008-04-11, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  7. a b c d e f g h i SMITHSONIAN NATIONAL PORTRAIT GALLERY. Chronology of Zaida Ben-Yusuf, 1898-1900 [online]. Washington: Smithsonian Institution, National Portrait Gallery, 2008-04-11, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  8. HARPER'S BAZAAR, VOL. 30 NO. 5. Practical lessons in millinery [online]. 1897-01-30, [cit. 2010-06-03]. Dostupné online. (anglicky) 
  9. The American amateur photographer. 1898, s. 457. She won a third bronze prize medal (class i. Portraits) on a full lengthportrait of Miss Virginia Earle.  
  10. a b c d e f g h Chronology of Zaida Ben-Yusuf, 1907–1933 na stránkách Smithsonian National Portrait Gallery, navštíveno 30. března 2009

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GOODYEAR, Frank H.; WILEY, Elizabeth O.; BOONE, Jobyl A.. Zaida Ben-Yusuf: New York portrait photographer. Londýn, New York, Washington : Merrell Publishers, 2008. ISBN 1858944392. Londýn; New York: Merrell Publishers; Washington: ve spolupráci s National Portrait Gallery. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]