Japonská architektura

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání

Japonská architektura je tradičně definovaná jako dřevěné struktury[1] trochu povznesené nad zemí s taškovými nebo slaměnými střechami. Posuvné dveře (fusuma)[2] sloužily jako zeď, což umožňovalo použít prostor v místnosti pro různé příležitosti. Lidé obvykle sedí na polštářcích nebo na podlaze. Židle a vysoké stoly nebyly používaný do 20. století. Nicméně od 19. století Japonsko převzalo hodně elementů od západní, moderní a post-moderní architektury a teď je lídrem v moderním světovém designu a architektuře.

Starobylá japonská architektura[editovat | editovat zdroj]

Ukázky architektury starého Japonska do čtvrtého století skoro chybí. Informací o architektuře tohoto období je ve starobylých japonských textech „Kodžiki“ a „Nihonšoki“ velmi málo. Vzhled staveb raného Japonska známe díky nalezeným hliněným vzorům domů (Haniwa) a obrázkům na bronzových zrcadlech.

Vykopávky a výzkumy ukazují, že typické stavby raného období japonských dějin (období před naším letopočtem), které se nazývají „Tate-ana-džuke“ („obydlí z jam“), představují zemljanky se střechou krytou slámou a větvemi. Později se objevují stavby na kolech.

V prvním až třetím století v Japonsku vzniká tradice stavění šintoistických svatyní – komplexů symetricky rozmístěných staveb. Zvláštností šintoistických svatyní jsou vrata torii[3] při vstupu do chrámu. Torii nemají veřeje, jsou ve formě «П»  se dvěma horními břevny.

ItsukushimaTorii7390.jpg

Od poloviny šestého století se v Japonsku šiří buddhismus[4], který měl velký vliv na architekturu Japonska té doby. Jednou z nejdůležitějších změn se stalo použití kamenného fundamentu. Důsledkem šíření buddhismu bylo také mnohem častější použití dekoračních prvků, stavby byly barveny jasnými barvami a doplňovány kovovými a dřevěnými elementy.

Jedna z nejstarších zachovaných dřevěných staveb na světě je buddhistický chrám Horjúdži[5] ve městě Ikaruga, který byl založen princem Šotoku v roce 607.

Japonská středověká architektura[editovat | editovat zdroj]

Chrám Todaidži[6] je příklad architektury Japonska druhé poloviny prvního tisíciletí. Chrám byl postaven v letech 743-752 a je dodnes největší dřevěnou stavbou na světě.[7]

Kinkakudži (Chrám zlatého pavilonu)

V závislosti na krajině, kde byl chrám postaven – hory nebo roviny – se jeho architektura lišila. Pokud chrám byl postaven na rovině, jeho součásti se rozmísťovaly symetricky. Pro chrámy v horách taková symetrie nebyla možná.

Ve středověkém Japonsku třináctého století se často projevuje čínské vidění architektury[8]. Chrámový komplex „zen“ se tradičně skládal ze dvou vrat a dvou chrámů (domu božstva, kde se nacházela socha Buddhy, a budovy pro modlitbu).

Kinkakudži[9] (Chrám zlatého pavilonu) – je jedna z nejdůležitějších ukázek kulturního dědictví architektury konce čtrnáctého století. Byl postaven Yoshimitsem v roce 1397.

Čajové domy[10] – charakteristický příklad tradiční architektury Japonska. Většina budov čajových domů je prostá, bez nadbytku, protože jsou ztělesněním smíření a asketismu.

Moderní Japonská architektura[editovat | editovat zdroj]

Tradice, které byly založeny v Japonsku před několika stoletími, se uchovávají i v moderní kultuře a architektuře. Většina budov postavených v 70. až 80. letech 20. století je kombinací pravoúhelníkových elementů. Nicméně v posledních deseti letech je vidět, že současné japonské budovy se trochu liší od předchozích použitím nových druhů materiálů a změnou formy. Dnes se pravoúhelníková forma spojuje s kruhovou a půlkruhovou.

Osaka Maritime Muzeum

Příkladem etalonu moderní architektury Japonska je muzeum Osaka Maritime[11] ve městě Osaka, které bylo postaveno v roce 2002 francouzským architektem Paulem Andrewem. Jedná se o velkou skleněnou kupoli vysokou 70 metrů. Velké skleněné panely, ze kterých se skládá fasáda budovy, byly použity pro získání přirozeného světla uvnitř muzea.

Naoshima[editovat | editovat zdroj]

Hlavním městem japonské moderní architektury[12] je ostrov Naoshima, jehož infrastruktura se výrazněji rozvinula až v posledních 40 letech. Na začátku dvacátého století se Naoshima nelišil od ostatních ostrovů Japonska, ale v roce 1980 se japonský podnikatel Tadashi Fukutake rozhodlvytvořit z ostrova centrum vzdělání, kde by se mohly setkávat děti z různých kultur. Tadaši ve spolupráci s primátorem města Naoshima začali rozvíjet malý ostrov a vytvořili na něm několik objektů ve stylu moderní architektury.

V průběhu několika let se směr původního plánu postupně změnil a nakonec se z ostrova stalo centrum moderní architektury. Dnes tento ostrov přitahuje architekty a dizajnery z celého světa.

Všechna hlavní muzea Naoshimy byla postavena Tadao Andem[13] – japonským architektem samoukem známým na celém světě. Jeho styl je typický použitím prostých materiálů, pomocí kterých tvořil důmyslné prostory. Většina Andových budov je postavena z panelů holého betonu.

Benesse House Hotel

Jedno z jeho muzeí na ostrově nese název Benese House Museum[14], bylo otevřeno v roce 1990. Jeho hlavní zajímavostí je kompozice betonových schodišť, můstků a balkonů.

Součásti tohoto muzea je také luxusní designerský hotel[15], jehož pokoje vycházejí na betonový ovál.  

Druhé hlavní muzeum Naoshimy – Chichu Art Museum[16] bylo otevřeno v roce 2004. Chichu v japonštině znamená „v zemi“, což odpovídá jeho umístění – skoro celé muzeum se nachází pod zemí v zásobníku z betonu s pouze několika otvory. V tomto objektu vystavují pouze tři umělci – jeden z nich je Claude Monet (v jednom ze sálů se nachází jeho obraz „Lekníny"), ale jako ve všech muzeích Tadao Ando hlavní je především architektura a prostory budov.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. nippon.com [online]. 2016-10-25 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  2. A framed and papered sliding door used to partition off rooms in a Japanese house
  3. The Torii and Its Meaning in the Shinto Religion. Hub Japan [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  4. Japanese Buddhism. www.japan-guide.com [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  5. Klášter Hórjúdži a jeho buddhistické monumenty(Hórjúdži Čiiki no Bukkjó Kenzóbucu) 法隆寺地域の仏教建造物 Japonsko - přehled. www.japonet.cz [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  6. A.S, MAFRA. Zahady Velkeho Buddhy v chramu Tadaidoi v japonsku prefektuje Nara. iDNES.cz [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  7. Největší dřevěná stavba na světě. www.drevokryty.cz [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  8. Chinese Influence. Nakasendo Way. 2010-12-16. Dostupné online [cit. 2019-01-09]. (anglicky) 
  9. The Golden Pavilion (Kinkaku-ji). Inside Kyoto [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  10. Japanese Tea Ceremony. japanese-tea-ceremony.net [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. 
  11. Abandoned Spaces [online]. 2017-11-10 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  12. CNN, By Frances Cha, for. Naoshima: Japan's surreal island of art. CNN Travel [online]. 2014-12-04 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  13. Spotlight: Tadao Ando. ArchDaily [online]. 2018-09-13 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  14. ArchEyes [online]. 2016-06-04 [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  15. Benesse House | Stay. Benesse Art Site Naoshima [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 
  16. Asian Architecture Now: Tadao Ando Architect & Associates and Chichu Art Museum. Architonic [online]. [cit. 2019-01-09]. Dostupné online. (anglicky) 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]