Dagmar Hochová

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Dagmar Hochová
Narození 10. března 1926
Úmrtí 16. dubna 2012 (ve věku 86 let)
Ocenění Medaile Za zásluhy
Funkce poslanec
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Hochová (10. března 1926 Praha16. dubna 2012 Praha[1]) byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[2]

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1926 v Praze. Studovala v letech 19421943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelství Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.

PhDr. Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[3]

Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.

Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[4]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbus (Identická dvojčata[5]), August Sander,[6] Mary Ellen Mark,[7][8] Wendy McMurdo[9][10] nebo Chantal Michel[11].[12][13]

V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 zatím svou poslední knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení. V letech 19901992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2000 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy.

Za svou zásadní práci považovala snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[14]

Výstavy[editovat | editovat zdroj]

  • Síla věku, únor 1992, Malá galerie České spořitelny (Kladno)[15]
  • Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Haštalská 1, 110 00 Praha 1, 4. května – 3. června 2001[3]
  • Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha 1, 3.–31. května 2008

Cykly[editovat | editovat zdroj]

  • Globus smrti
  • Osobnosti
  • 1968
  • Dvojice
  • Matějská pouť
  • Vietnam
  • Vltava
  • Porta Portese
  • Síla věku
  • Deset, dvacet, třicet, už jdu!

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové, Dokument České televize, 2010,[16]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Zemřela slavná česká fotografka Dagmar Hochová | Týden.cz
  2. Fotografie Dagmar Hochové v Brně - DIGIarena.cz
  3. a b http://www.phpweb.cz/archiv-vystav/2001/dagmar-hochova.html
  4. Loretta Lux - Sasha and Ruby 1 - Torch Art Gallery
  5. washingtonpost.com: Double Exposure
  6. MARTHA AND MARY, Bible women; two sisters who loved Jesus, but who does the housework?
  7. {title}. www.americansuburbx.com [online]. [cit. 15-12-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-06-2010. 
  8. blogspot.com: njanjankiri
  9. {title}. www.iniva.org [online]. [cit. 15-12-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-08-2010. 
  10. http://monique-kaput.blogspot.com/
  11. Chantal Michel - Fotografie. www.chantalmichel.ch [online]. [cit. 15-12-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-10-2011. 
  12. ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online. 
  13. http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a
  14. http://artalkweb.wordpress.com/2008/12/16/recenze-knihy-vzpominek-dagmar-hochove/
  15. http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421
  16. Dagmar Hochová — Lidé, místa, vzpomínky Dagmar Hochové - česká televize

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]