Přeskočit na obsah

Dagmar Hochová

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Dagmar Hochová
Narození10. března 1926 nebo 11. března 1926
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Úmrtí16. dubna 2012 (ve věku 86 let) nebo 17. dubna 2012 (ve věku 86 let)
Praha
ČeskoČesko Česko
Povolánífotografka a politička
Manžel(ka)Zdeněk Reinhardt (1921–2014)
PříbuzníJan Kameníček synovec
OceněníMedaile Za zásluhy mzz I. stupeň (2001)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikicitátů citáty na Wikicitátech
Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Dagmar Hochová, provdaná Reinhardtová (10. března 1926 Praha – 16. dubna 2012 Praha[1]) byla česká dokumentární, portrétní a reportážní fotografka.[2]

Život a dílo

[editovat | editovat zdroj]

Narodila se v roce 1926 v Praze v dobře situované a kulturymilovné rodině. Dědeček byl ředitelem Žižkovské plynárny, otec, PhDr. Karel Hoch (1884-1962), působil ve Veřejné a univerzitní knihovně, dále byl profesorem na Svobodné škole politických nauk v Praze, šéfredaktorem Národních listů, tiskovým atašé Československa v Římě, historikem, publicistou, a také členem kuratoria Moderní galerie.

Studovala v letech 1942–1943 na Státní grafické škole v Praze, kde byla žačkou Jaromíra Funkeho a Josefa Ehma. Po krátkém válečném přerušení dokončila školu v ročníku 1945/1946. Poté pracovala v laboratořích firmy Illek a Paul, orientované na reklamní fotografii, a stala se jednou z prvních studentek prof. Karla Plicky na nově založené filmové Akademii múzických umění.

Obor filmová fotografie absolvovala roku 1953. Už během studií spolupracovala s časopisy a s nakladatelstvími pro děti, především nakladatelstvím Albatros. Tato spolupráce ovlivnila její celoživotní zaměření na reportážní a dokumentární fotografii. Proslula svými cykly Děti, Síla věku, Dvojice, Svátky a slavnosti. Její fotoaparát zachytil životní okamžiky malých a přehlížených, děti, staré lidi a jeptišky. Jako fotografku ji to vždy přitahovalo na místa, kde se něco dělo.

PhDr.Marie Klimešová o Hochové na konci dubna 2001 řekla: Dáša Hochová dětem rozumí. Ani na okamžik je nevnímá jako objekt jakéhosi sentimentu; děti jí jsou vždy partnery a ona je nadšena, když v nich nalézá životaschopnost, která jim v budoucnu pomůže rozvinout se v dospělou osobnost. Sleduje je mnohdy s radostnou jízlivostí, s porozuměním pro jejich přirozenou nenucenost, zároveň jim ale svou vitální přítomností dává podnět ke zvlášť pádnému projevení své podstaty.[3]

Její dílo se vymyká dobové tvorbě nejen nekonformností námětů a tvrdošíjností v hledání a odkrývání lidských okamžiků, ale i programovou rezignací na zažité a osvědčené tvůrčí konvence. Nerespektovala žádná kompoziční pravidla, pohrdala aranžováním scén a fotografovaných lidí či objektů, nesnášela umělé osvětlení, zejména bleskové světlo, nezajímala jí technická preciznost. Hlavní pro ni byla síla výpovědi o člověku a té pak podřizovala vše.

Ve své tvorbě se také zabývala podobností dvojčat. Stejným tématem se zabývali fotografky a fotografové Tereza Vlčková (cyklus Two - Dvojice), Loretta Lux (Sasha and Ruby[4]), Rineke Dijkstra (Chen a Efrat), Diane Arbusová (Identická dvojčata[5]), August Sander,[6] Mary Ellen Mark,[7][8] Wendy McMurdo[9][10] nebo Chantal Michel[11].[12][13]

Za svou zásadní práci považovala snímek Proti zdi z roku 1960, portrét dvou kluků, kteří vší vervou skáčou proti oprýskané stěně a kopou do ní. Je na něm vidět jejich nespoutaná snaha překonat překážku, i když moc dobře vědí, že si o ni leda tak zničí boty.[14]

V posledním desetiletí svého života se spíše soustřeďovala na bilancování svého rozsáhlého díla. Dostalo se jí satisfakce za dlouhá léta, kdy její nejlepší fotografické cykly končily v šuplíku. Od roku 1994 začala vydávat ve spolupráci s nakladatelstvím Kuklík knižní rekapitulaci svého fotografického díla. Za vlastní finanční prostředky získané v restituci připravila sama, bez editorské pomoci, bilanční trilogii - Deset, dvacet, třicet, už jdu, Čas oponou trhl a Síla věku.

V Nakladatelství Torst publikovala v roce 2001 knihu fotografických portrétů českých spisovatelů nazvanou Konec chleba, počátek kamení.

V letech 1990–1992 byla poslankyní České národní rady. V roce 2001 jí byla za vynikající umělecké výsledky udělena medaile Za zásluhy. Jejím manželem byl ing. Zdeněk Reinhardt (1921–2014), odborník na výzkum a vývoj kolejových vozidel, který o ni na sklonku života pečoval. Manželé bydleli v Praze 2 na Rašínově nábřeží.[15] Ten v roce 2013 také věnoval její obsáhlou fotografickou pozůstalost včetně množství negativů Moravské galerii v Brně.[16]

Výstavy

[editovat | editovat zdroj]

Samostatné výstavy (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1959/1960 Dagmar Hochová: Fotogalerie, Divadlo Rokoko, Praha
  • 1964 Dagmar Hochová, Kabinet fotografie Jaromíra Funka, Brno
  • 1987 Dagmar Hochová: Děti, Galerie H, Kostelec nad Černými lesy
  • 1989 Dagmar Hochová: Fotografie, Dům U Kamenného zvonu, Praha
  • 1991/1992 Dagmar Hochová, Galerie U Bílého jednorožce, Klatovy
  • 1992 Síla věku, Malá galerie České spořitelny, Kladno[17]
  • 1993 Dagmar Hochová: Fotografie, Dům umění města Brna, Brno
  • 2000 Dagmar Hochová: Děti / Kinder, Galerie auf der Pawlatsche, Vídeň (Wien)
  • 2001 Děti 1948–66, Galerie Pražského domu fotografie, Praha[3]
  • 2003 Dagmar Hochová: Fotogalerie, Galerie Magna, Ostrava
  • 2006 Dagmar Hochová: Fotografie, Dům umění města Brna, Brno
  • 2008 Zadním východem, Klášter dominikánů, Praha
  • 2009 Dagmar Hochová: Fotografie - paměť všedního, Topičův salon, Praha
  • 2011 Dagmar Hochová: Akrobat na glóbu života, Leica Gallery Prague, Praha
  • 2012 Dagmar Hochová: Akrobat na glóbu života, Dům umění, Opava
  • 2013/2014 Dagmar Hochová: Akrobat na glóbu života, Galerie Fiducia, Ostrava
  • 2014 Dagmar Hochová 1926/2012, Moravská galerie, Brno[18]
  • 2018 The Power of Sympathy: The Photography of Dagmar Hochova, 12 Star Gallery, Londýn (London)
  • 2019 Czechoslovakia Through the Lens of Dagmar Hochová, Internationaal Perscentrum Nieuwspoort, Haag
  • 2024 Dagmar Hochová: Retrospektiva, Moravská galerie, Brno, Pražákův palác, 19. duben – 29. září 2024, kurátor: Jiří Pátek[19]


Účast na výstavách (výběr)

[editovat | editovat zdroj]
  • 1966 Aktuální tendence v československém užitém umění a průmyslovém výtvarnictví, Obecní dům, Praha
  • 1971 Československá fotografie 1968/1970, Kabinet užitého umění, Moravská galerie, Brno
  • 1972 Ženy s kamerou, Staroměstská radnice, Praha
  • 1979 Výtvarní umělci dětem, Praha
  • 1985 27 Contemporaty Photographers from Czechoslovakia, The Bill Brandt Room, Londýn (London)
  • 1987 Osobnosti československé sociální dokumentární fotografie 1940–1980, Galerie Stará radnice, Brno
  • 1987 Aktuální fotografie 2 - Okamžik, Kabinet užitého umění, Moravská galerie Brno (reprízy Cheb, Tábor)
  • 1988/1989 Fotografie ze života Bohuslava Reynka, Sovinec
  • 1989 Proměny české dokumentární fotografie, Galerie 4, Cheb
  • 1989 Co je fotografie: 150 let fotografie, Mánes, Praha
  • 1992/1993 What's New: Prague (Contemporary Photography from Czechoslovakia), The Art Institute, Chicago
  • 1998 Česká fotografie 1939–1958 ze sbírek Moravské galerie, Brno
  • 2001 Fotografie jako umění v Československu 1959–1968, Místodržitelský palác, Moravská galerie, Brno
  • 2005 Česká fotografie 20. století, Praha
  • 2008 Fotogenie identity: Paměť české fotografie, Dům pánů z Kunštátu, Brno
  • 2008 Třetí strana zdi: Fotografie v Československu 1969 - 1988 ze sbírky Moravské galerie v Brně, Pražákův palác, Brno
  • 2009 Tschechische Fotografie des 20. Jahrhunderts, Kunst- und Ausstellungshalle, Bonn
  • 2009/2010 Tenkrát na Východě: Češi očima fotografů 1948–1989, Dům U Kamenného zvonu, Praha
  • 2011/2012 V plném spektru. Fotografie 1900–1950 ze sbírky Moravské galerie v Brně, Pražákův palác, Brno
  • 2014 Grey Gold: České a slovenské umělkyně 65+, Dům umění města Brna, Brno (repríza Nitra)
  • 2020/2021 100 let grafické školy v Praze, Uměleckoprůmyslové museum, Praha
  • 2021 Metafyzika fotografie, Galerie Fiducia, Ostrava

Cykly

[editovat | editovat zdroj]
  • Globus smrti
  • Osobnosti
  • 1968
  • Dvojice
  • Matějská pouť
  • Vietnam
  • Vltava
  • Porta Portese
  • Síla věku
  • Deset, dvacet, třicet, už jdu!

Galerie

[editovat | editovat zdroj]
  • Výstava Dagmar Hochové v Klášteru Dominikánů, 2008
    Výstava Dagmar Hochové v Klášteru Dominikánů, 2008

Odkazy

[editovat | editovat zdroj]

Reference

[editovat | editovat zdroj]
  1. ↑ Zemřela slavná česká fotografka Dagmar Hochová | Týden.cz
  2. ↑ Fotografie Dagmar Hochové v Brně - DIGIarena.cz
  3. ↑ a b Dagmar Hochová - Archiv výstav | PHPWEB. web.archive.org [online]. 2007-10-15 [cit. 2022-02-19]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2007-10-15. 
  4. ↑ Loretta Lux - Sasha and Ruby 1 - Torch Art Gallery. www.torchgallery.com [online]. [cit. 2010-12-15]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-21. 
  5. ↑ washingtonpost.com: Double Exposure
  6. ↑ MARTHA AND MARY, Bible women; two sisters who loved Jesus, but who does the housework?. www.womeninthebible.net [online]. [cit. 2010-12-16]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu. 
  7. ↑ www.americansuburbx.com [online]. [cit. 15-12-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 06-06-2010. 
  8. ↑ njanjankiri. njanjankiri.blogspot.com [online]. [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. 
  9. ↑ www.iniva.org [online]. [cit. 15-12-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 31-08-2010. 
  10. ↑ Monique's contemporary thought in photography. monique-kaput.blogspot.com [online]. [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. (anglicky) 
  11. ↑ Chantal Michel - Fotografie. www.chantalmichel.ch [online]. [cit. 15-12-2010]. Dostupné v archivu pořízeném dne 03-10-2011. 
  12. ↑ ŽŮREK, Radim. Bakalářská práce, Mladé české fotografky [online]. Opava: Institut tvůrčí fotografie, 2010 [cit. 2010-12-13]. Dostupné online. 
  13. ↑ http://fantomatik75.blogspot.com/2009/10/mystery-twins.html?zx=66c8fe271a963d8a[nedostupný zdroj]
  14. ↑ ARTALK. Recenze knihy vzpomínek Dagmar Hochové [online]. 2008-12-16 [cit. 2022-02-19]. Dostupné online. 
  15. ↑ Zdeněk Reinhardt na portále Paměť národa
  16. ↑ Moravská galerie vystavuje fotografie Dagmar Hochové [online]. Deník.cz, 2014-12-31 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  17. ↑ http://abart.artarchiv.cz/vystavy.php?IDvystavy=2421[nedostupný zdroj]
  18. ↑ Moravská galerie vystavuje fotky Dagmar Hochové z její pozůstalosti [online]. Hospodářské noviny, 2014-12-19 [cit. 2022-04-03]. Dostupné online. 
  19. ↑ Dagmar Hochová: Retrospektiva – Moravská galerie [online]. [cit. 2024-05-25]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • LÁBOVÁ, Alena. Česká novinářská fotografie 1945-1989. 1. vyd. Praha: Karolinum, 2019. 609 s. ISBN 978-80-246-3713-6. Kapitola Nevšední všednosti 1957-1968 : Fotožurnalisté šedesátých let, s. 233–236. 

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]
Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Dagmar_Hochová&oldid=23979260“