Rašínovo nábřeží

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rašínovo nábřeží
Rašínovo nábřeží - panoramio.jpg
Umístění
MěstoPraha
Městská částPraha 2
ČtvrťNové Město, Vyšehrad
Poloha
Začíná naVyšehradský tunel
Končí naJiráskův most
Pojmenováno poAlois Rašín
Další údaje
PSČ120 00
Kód ulice480754
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rašínovo nábřeží je komunikace na Novém Městě a na VyšehraděPraze. Nábřeží je součást protipovodňové ochrany Prahy.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Nábřeží vede severojižním směrem podél pravého břehu Vltavy od vyšehradského tuneluJiráskovu mostu. Je nazváno podle českého politika a ekonoma Aloise Rašína (1867–1923). U nábřeží je náplavka, na níž jsou galerie, restaurace a přístav rekreačních lodí, ze kterého vyplouvají lodi pro turisty, organizující mj. lodní prohlídky Prahy motorovými loděmi, různých dopravních společností, například na replikách historických lodí, nebo na kolesovém parníku Vyšehrad[1]

Historie a názvy[editovat | editovat zdroj]

Nábřeží bylo od středověku centrální komunikací Podskalí, s postupující úpravou břehu a nástavbou kamenné navigace se začalo dělit na tři úseky s odlišnými názvy. Již počátkem 20. století po proražení tunelu Vyšehradskou skálou byl jižní úsek nábřeží podezděn, vydlážděn a nazván Vyšehradské nábřeží v úseku po Zítkovy sady. Od roku 1875 byla vybudována kamenná část nábřeží až k Jiráskovu náměstí a dostala název "Palackého nábřeží", jeho patronát byl ještě rozšířen Palackého mostem a Palackého pomníkem. Část mezi Palackého (tehdy Mozartovým) a železničním mostem byla v roce 1942 pojmenována po kolaborantském novináři Karlu Lažnovském. Tyto dva úseky byly v letech 1951–1990 spojeny pod název Nábřeží Bedřicha Engelse, které bylo během roku 1990 přejmenováno na "Rašínovo nábřeží".[2]. Další úsek od Jiráskova náměstí k Národnímu divadlu se v letech 1951–1990 nazýval Gottwaldovo nábřeží (nyní Masarykovo). Od roku 1911 byla část vozovky upravena pro koleje pražské tramvaje, jejíž linky byly později prodlouženy až do Braníka.

Náplavka[editovat | editovat zdroj]

Náplavka vede v úseku mezi výběžkem vyšehradského tunelu přes Výtoň a pod Jiráskovým mostem k Žofínu. Na Rašínově nábřeží se nachází hojně navštěvovaná část náplavky. V minulosti až do počátku 60. let 20. století sloužila především technickým účelům a zásobování: dřevařům k vykládce a skladování dříví, lodníkům tehdy významné nákladní říční dopravy k vykládce a skladování zboží, často písku, jehož haldy v jižním úseku sahaly někdy až k zábradlí komunikace. Dále na náplavku v zimě zajížděly povozy ledařů, kteří odtud vozili nasekaný led do restaurací a domácností.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se zde koná množství kulturních akcí, každou sobotu zde fungují farmářské trhy.[3]

Revitalizace 2019[editovat | editovat zdroj]

Od dubna 2019 probíhá revitalizace této náplavky za 174 milionů korun dle návrhu Petra Jandy. V rámci toho došlo ke zkapacitnění toalet, přestavbě dvanácti kobek či k úpravě mobiliáře. Do kobek (nejen na tomto nábřeží) byla osázena největší otáčivá okna svého druhu na světě, vyrobena jsou ze 7 cm tlustého plexiskla.[4] Do budoucna jsou v plánu také plovoucí lázně, které mají být realizovány v roce 2020.[5]

Budovy, firmy a instituce[editovat | editovat zdroj]

Rašínovo nábřeží má jednotnou urbanistickou koncepci, která zahrnuje jak stavby 10.-30. let ve stylu kubismu či funkcionalismu, tak drobnou dekoraci veřejného prostoru (zábradlí, obrubníky, dlažbu, obklady). Stojí zde některé architektonicky významné objekty. Mezi nejvýznamnější patří úsek čtyř kubistických domů č. 6-10 od Josefa Chochola pod Vyšehradem a nárožní kubistická Kovařovicova vila (čp. 28). Nikoliv na nábřeží, ale za jeho nárožím se alespoň v panoramatickém pohledu nábřeží uplatňuje Sequensova vila ve Vnislavově ulici 4, se strohou formou racionální moderny. Na nároží Rašínova nábřeží a Resslovy ulice se nachází Tančící dům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pražské paroplavební společnosti: Archivovaná kopie. www.praha-parnikem.cz [online]. [cit. 2018-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-18. 
  2. Lašťovka, Pražský uličník 1998, s. 142
  3. Náplavka Rašínovo nábřeží. Goout.net [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  4. KREJČÍ, Veronika. Není u nás běžné pracovat s vizionářskými projekty, míní architekt kobek na pražských náplavkách. Lidovky.cz [online]. 2019-08-20 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  5. Začne přestavba náplavky u Rašínova nábřeží, vzniknou kavárny i toalety. iDNES.cz [online]. 2018-03-26 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  6. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=10671%2F1-2239&presenter=ElementsResults
  7. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40201%2F1-1301&presenter=ElementsResults
  8. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40202%2F1-2012&presenter=ElementsResults
  9. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40203%2F1-2015&presenter=ElementsResults
  10. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=41077%2F1-1868&presenter=ElementsResults
  11. https://bydleni.idnes.cz/kubismus-kovarovicova-vila-den-architektury-rasinovo-nabrezi-prohlidka-chochol-g1k-/dum_osobnosti.aspx?c=A170922_131614_dum_osobnosti_web
  12. http://www.muzeumprahy.cz/podskalska-celnice-na-vytoni/
  13. Bregant, 1995, s. 142
  14. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=100453&presenter=ElementsResults
  15. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=100453&presenter=ElementsResults

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lašťovka Marek a kolektiv: Pražský uličník 2. díl (O-Ž). Libri Praha 1998, s. 141-142
  • BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv:Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998
  • Bregant Michal: Kubistická Praha 1909–1925: průvodce; editorka Simona Hošková. Středoevropská galerie a nakladatelství Praha 1995, s. 138-143.
  • HERMANOVÁ, Hana. Secesní činžovní domy na Rašínově nábřeží. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 187–189.
  • KOUKALOVÁ, Šárka. Kubistický trojdům; Kovařovičova vila. In: PLATOVSKÁ, Marie. Slavné stavby Prahy 2. Praha: Foibos Books, 2011. ISBN 978-80-87073-35-3. S. 190–193.
  • Wanatowiczová Kristyna: Havlovi a jejich dům - Rašínovo nábřeží 2000 (Nové Město). Praha 2019

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]