Rašínovo nábřeží

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Rašínovo nábřeží
Rašínovo nábřeží - panoramio.jpg
Umístění
Město Praha
Městská část Praha 2
Čtvrť Nové Město, Vyšehrad
Poloha
Začíná na Vyšehradský tunel
Končí na Jiráskův most
Další údaje
PSČ 120 00
Kód ulice 480754
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rašínovo nábřeží je název komunikace na Novém MěstěPraze. Nábřeží je součást protipovodňové ochrany Prahy.

Poloha[editovat | editovat zdroj]

Nábřeží vede severojižním směrem podél pravého břehu Vltavy od vyšehradského tuneluJiráskovu mostu. Je nazváno podle českého politika a ekonoma Aloise Rašína (1867–1923). U nábřeží je náplavka, na níž jsou galerie, restaurace a přístav rekreačních lodí, ze kterého vyplouvají lodi pro turisty, organizující mj. lodní prohlídky Prahy motorovými loděmi, různých dopravních společností, například na replikách historických lodí, nebo na kolesovém parníku Vyšehrad[1]

Historie a názvy[editovat | editovat zdroj]

Nábřeží bylo od středověku centrální komunikací Podskalí, s postupující úpravou břehu a nástavbou kamenné navigace se začalo dělit na tři úseky s odlišnými názvy. Již počátkem 20. století po proražení tunelu Vyšehradskou skálou byl jižní úsek nábřeží podezděn, vydlážděn a nazván Vyšehradské nábřeží v úseku po Zítkovy sady. Od roku 1875 byla vybudována kamenná část nábřeží až k Jiráskovu náměstí a dostala název "Palackého nábřeží", jeho patronát byl ještě rozšířen Palackého mostem a Palackého pomníkem. Tyto dva úseky byly v letech 1951-1990 spojeny pod název Nábřeží Bedřicha Engelse, které bylo během roku 1990 přejmenováno na "Rašínovo nábřeží".[2]. Další úsek od Jiráskova náměstí k Národnímu divadlu se v letech 1951-1990 nazýval Gottwaldovo nábřeží (nyní Masarykovo). Od roku 1911 byla část vozovky upravena pro koleje pražské tramvaje, jejíž linky byly později prodlouženy až do Braníka.

Náplavka[editovat | editovat zdroj]

Náplavka vede v úseku mezi výběžkem vyšehradského tunelu přes Výtoň a pod Jiráskovým mostem k Žofínu. Na Rašínově nábřeží se nachází hojně navštěvovaná část náplavky. V minulosti až do počátku 60. let 20. století sloužila především technickým účelům a zásobování: dřevařům k vykládce a skladování dříví, lodníkům tehdy významné nákladní říční dopravy k vykládce a skladování zboží, často písku, jehož haldy v jižním úseku sahaly někdy až k zábradlí komunikace. Dále na náplavku v zimě zajížděly povozy ledařů, kteří odtud vozili nasekaný led do restaurací a domácností.

Současnost[editovat | editovat zdroj]

V současnosti se zde koná množství kulturních akcí, každou sobotu zde fungují farmářské trhy.[3]

Revitalizace 2019[editovat | editovat zdroj]

Od dubna 2019 probíhá revitalizace této náplavky za 174 milionů korun dle návrhu Petra Jandy. V rámci toho došlo ke zkapacitnění toalet, přestavbě dvanácti kobek či k úpravě mobiliáře. Do kobek (nejen na tomto nábřeží) byla osázena největší otáčivá okna svého druhu na světě, vyrobena jsou ze 7 cm tlustého plexiskla.[4] Do budoucna jsou v plánu také plovoucí lázně, které mají být realizovány v roce 2020.[5]

Budovy, firmy a instituce[editovat | editovat zdroj]

Rašínovo nábřeží má jednotnou urbanistickou koncepci, která zahrnuje jak stavby 10.-30.let ve stylu kubismu či funkcionalismu, tak drobnou dekoraci veřejného prostoru (zábradlí, obrubníky, dlažbu, obklady). Stojí zde některé architektonicky významné objekty. Mezi nejvýznamnější patří úsek čtyř kubistických domů č. 6-10 od Josefa Chochola pod Vyšehradem a nárožní kubistická Kovařovicova vila (čp. 28). Nikoliv na nábřeží, ale za jeho nárožím se alespoň v panoramatickém pohledu nábřeží uplatňuje Sequensova vila ve Vnislavově ulici 4, se strohou formou racionální moderny. Na nároží Rašínova nábřeží a Resslovy ulice se nachází Tančící dům.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Pražské paroplavební společnosti: Archivovaná kopie. www.praha-parnikem.cz [online]. [cit. 2018-02-17]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2018-02-18. 
  2. Lašťovka, Pražský uličník 1998, s. 142
  3. Náplavka Rašínovo nábřeží. Goout.net [online]. [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  4. KREJČÍ, Veronika. Není u nás běžné pracovat s vizionářskými projekty, míní architekt kobek na pražských náplavkách. Lidovky.cz [online]. 2019-08-20 [cit. 2019-08-27]. Dostupné online. (česky) 
  5. Začne přestavba náplavky u Rašínova nábřeží, vzniknou kavárny i toalety. iDNES.cz [online]. 2018-03-26 [cit. 2019-08-10]. Dostupné online. 
  6. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=10671%2F1-2239&presenter=ElementsResults
  7. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40201%2F1-1301&presenter=ElementsResults
  8. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40202%2F1-2012&presenter=ElementsResults
  9. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=40203%2F1-2015&presenter=ElementsResults
  10. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=41077%2F1-1868&presenter=ElementsResults
  11. https://bydleni.idnes.cz/kubismus-kovarovicova-vila-den-architektury-rasinovo-nabrezi-prohlidka-chochol-g1k-/dum_osobnosti.aspx?c=A170922_131614_dum_osobnosti_web
  12. http://www.muzeumprahy.cz/podskalska-celnice-na-vytoni/
  13. Bregant, 1995, s. 142
  14. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=100453&presenter=ElementsResults
  15. http://pamatkovykatalog.cz/?mode=parametric&indexId=100453&presenter=ElementsResults

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Lašťovka Marek a kolektiv: Pražský uličník 2. díl (O-Ž). Libri Praha 1998, s. 141-142
  • BAŤKOVÁ Růžena a kolektiv:Umělecké památky Prahy 2, Nové Město a Vyšehrad. Academia Praha 1998
  • Bregant Michal: Kubistická Praha 1909-1925 : průvodce; editorka Simona Hošková. Středoevropská galerie a nakladatelství Praha 1995, s. 138-143.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]