Jan Kameníček

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Jan Kameníček
Jan Kameníček, český spisovatel.jpg
Narození 15. března 1955 (65 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání spisovatel
Příbuzní Marie Fantová, teta
Eva Horlivá, teta
Josef Fanta, prastrýc
Vladimír Hoppe, prastrýc
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Jan Kameníček (* 15. března 1955 Praha) je český spisovatel a malíř. Vystudoval Střední průmyslovou školu stavební, poté studoval na Pražské konzervatoři obor violoncello. Po ukončení studia pracoval rok v Československém rozhlase. Od roku 1980 je ve svobodném povolání. Literární historik František Kautman jej označil za pokračovatele Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu.[1]

Život[editovat | editovat zdroj]

Jan Kameníček se narodil do rodiny s výrazným technickým a uměleckým zaměřením. Zatímco jeho osobnost tíhla k múzickému odkazu příbuzných ze strany jeho matky, rodiči byl nucen ke studiu technických oborů, blízkých aktivitám příbuzných ze strany jeho otce. Hru na violoncello vystudoval až po absolvování střední průmyslové školy. Po krátkém profesionálním hraní se začal věnovat výhradně psané tvorbě. Zpočátku se věnoval životopisným povídkám z hudebního prostředí. Pozdější texty mají výrazně kafkovský charakter. Vedle své spisovatelské činnosti také maluje abstraktní obrazy.

Tvorba[editovat | editovat zdroj]

Psal životopisné povídky a rozhlasové hry, mj. Třináct krásných let (1978), Zrání (1979), Interview (1980), Variace na Paganiniho téma (1982), Kontrapunkty (1983), Z mého života (1984), Hodiny u Bachů (1985), Podzim v Novém světě (1986) aj. Pro televizi napsal spolu se svým dlouholetým spoluautorem Svatoslavem Gosmanem televizní hudební scénáře, mj. Obrazy z dějin české hudby nebo balet Alenka v říši divů. Začal publikovat časopisecky, první rukopisy vycházely samizdatově.

V oficiální knižní tvorbě debutoval Jan Kameníček roku 1988 knihou Rekviem za kantora Bacha. Ve svých prvních knihách Kameníček přirozeně pokračoval v rozvíjení námětů, které předtím připravoval pro rozhlas a televizi. Brzy se však začal stále více věnovat otázkám lidské existence nebo přímo existencialismu. Už v roce 1990 a pak opakovaně i později český literární historik František Kautman označil Jana Kameníčka za v jistém smyslu následovníka Franze Kafky, respektive za spisovatele kafkovského typu.

Kameníčkova bilanční kniha Zdánlivé zbytečnosti (2013), která vznikla formou rozhovoru s redaktorem Jiřím Lojínem, je oproti jeho předešlé tvorbě věnována mladým tvůrcům a všem zájemcům o tvůrčí psaní. Autoři v ní „rozebírají techniky psaní a vlastní potřebu psaní, stavbu dialogu i monologu“.[2] Kameníček v ní zároveň vzpomíná na kulturní prostředí sedmdesátých a osmdesátých let socialistického Československa a některé jeho osobnosti. Navazující kniha Zdánlivé maličkosti (2015), v níž se v rozhovoru s Ivo Fenclem vrací do dětství a mládí, může sloužit i jako neformální příručka potenciálního spisovatele, je ale také komentovanou antologií autorových povídek, doplněnou o rozbory, analýzy a ukázky klasických děl vybraných českých autorů, jako jsou Karel Čapek, Franz Kafka, Jaroslav Foglar či Ladislav Fuks.[3] Svazek Zdánlivé pochybnosti (2020) plánovaně uzavírá celou trilogii o psaní.[4]

Trilogii tvoří také knihy příběhů Daidalova zoufalství (2003), Ikarovy monology (2012) a Mínotaurův ostrov (2014); součástí první knihy je i povídka Hrobník, která byla dramatizována jako monodrama a přeložena do tří evropských jazyků. Devět svých knih vydaných mezi roky 1988–2014, ovšem s více či méně pozměněnými texty, autor sumarizuje v bilanční knize Procity (2019).[5]

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Spisovatel Jan Kameníček je dvojnásobným držitelem stříbrného ocenění v soutěži Literární Varnsdorf v kategorii próza, které získal v letech 1998 a 2000.[6]

Bibliografie[editovat | editovat zdroj]

Přeloženo do cizích jazyků[editovat | editovat zdroj]

Scénáře pro rozhlas (výběr)[editovat | editovat zdroj]

Společně se Svatoslavem Gosmanem:

  • Třináct krásných let. O dětství Sergeje Prokofjeva. Odvysílal Československý rozhlas, 1979.
  • Kontrapunkty. Rozhlasová hra o mládí Bohuslava Martinů. Odvysílal Československý rozhlas, 1980.
  • Portrét mladého umělce. Literární fantazie na motivy mládí maďarského skladatele Bély Bartóka. Odvysílal Československý rozhlas, 1981.
  • Zrání. Literární meditace na motivy mládí hudebního skladatele Josefa Suka. Odvysílal Československý rozhlas, 1981.
  • Interview. Rozhlasová hra na motivy mládí hudebního skladatele Igora Stravinského. Odvysílal Československý rozhlas, 1982.
  • Na pěti linkách. Kapitola ze života skladatele V. J. Tomáška. Odvysílal Československý rozhlas, 1982.
  • Variace na Paganiniho téma. Odvysílal Československý rozhlas, 1982.
  • První tóny. O dětství a uměleckých zážitcích slavného houslisty Váši Příhody. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • První tóny. O uměleckých začátcích sovětského klavíristy Svjatoslava Richtera. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • První tóny. Věnováno památce houslisty D. Oistracha. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • Rapsodie na téma Paganiniho. Ze života skladatele Sergeje Rachmaninova. Odvysílal Československý rozhlas, 1983.
  • Fanfáry z Libuše. Kapitoly ze života Bedřicha Smetany. Odvysílal Československý rozhlas, 1984.
  • Podzim v Novém světě. Episoda ze života skladatele Antonína Dvořáka. Odvysílal Československý rozhlas, 1982, 1985.
  • Hodiny u Bachů. Odvysílal Československý rozhlas, 1986.
  • Životy Ference Liszta, díl Mladík. Odvysílal Československý rozhlas, Vltava, 7. prosince 1986.
  • Rozhovor doktora Rady se skladatelem Václavem Janem Tomáškem. Odvysílal Československý rozhlas, 1987. – Rozhlasová hra je inspirována vlastním životopisem hudebního skladatele V. J. Tomáška.[7]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. FENCL, Ivo. Jan Kameníček: Co se děje, se dít musí [online]. Literární noviny, 2015-07-28 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  2. Jan Kameníček - Jiří Lojín: Zdánlivé zbytečnosti (recenze) [online]. ToSiPiš.cz, 2013-09-16 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  3. Zdánlivé maličkosti. Kameníčkova neformální příručka spisovatele [online]. Čítárny.cz, 2017-01-21 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  4. LEDVINKA, Štěpán. Fascinující číslo tři [online]. VašeLiteratura.cz, 2015-08-14 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  5. FENCL, Ivo. O pocitech z Procitů bez vágní pocitologie [online]. Literární noviny, 2019-11-02 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  6. Ústav pro českou literaturu AV ČR. Česká literární bibliografie - Literární ceny: Jan Kameníček [online]. 2010 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 
  7. Rozhovor doktora Rady se skladatelem Václavem Janem Tomáškem (1987) [online]. Panáček v říši mluveného slova, 2017-04-30 [cit. 2020-10-25]. Dostupné online. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]