David Oistrach
| David Oistrach | |
|---|---|
 | |
| Rodné jméno | Давид Фёдорович (Фишелевич) Ойстрах |
| Narození | 17.jul. / 30. září 1908greg. Oděsa  Ruské impérium |
| Úmrtí | 24. října 1974 (ve věku 66 let) Amsterdam  Nizozemsko |
| Příčina úmrtí | infarkt myokardu |
| Místo pohřbení | Novoděvičí hřbitov |
| Alma mater | Moskevská státní konzervatoř |
| Povolání | dirigent, vysokoškolský učitel, houslista, violista a hudební pedagog |
| Manžel(ka) | Tamara Rotareva (1930–1974) |
| Děti | Igor Davidovič Oistrach |
| Ocenění | Stalinova cena Leninova cena zasloužilý umělecký činovník RSFSR Pamětní medaile 800. výročí Moskvy Řád finského lva medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941–1945 národní umělec SSSR … více na Wikidatech |
 multimediální obsah na Commons | |
 citáty na Wikicitátech | |
 Seznam děl v databázi Národní knihovny | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
David Fjodorovič Oistrach (přepisem z ruštiny Ojstrach, v ruštině Давид Фёдорович Ойстрах; 30. září 1908, Oděsa, Ruské impérium – 24. října 1974, Amsterdam, Nizozemsko) byl světoznámý ruský houslista židovského původu.
Životopis[editovat | editovat zdroj]
Narodil se jako David Kolker, stejnojmenému otci Davidu Kolkerovi a Isabelle Stepanovně Kolker, operní pěvkyni. Ta si později vzala Fjodora Davidoviče Oistracha, houslového amatéra, jehož příjmení přijal za své.
Na housle začal hrát v pěti letech. Od šesti let hrál v Oděse, která v té době patřila carskému Rusku ve třídě prof. Petra Solomonoviče Stoljarského. Jako patnáctiletý byl přijat na konzervatoř, kde dále pokračoval ve studiu u prof. Stoljarského. Na konzervatoři ve školním orchestru začal sbírat první zkušenosti. Nejprve jako violista, později jako koncertní mistr a sólista. Po druhé světové válce patřil David Oistrach společně s klavíristou Svjatoslavem Richterem a violoncellistou Mstislavem Rostropovičem k nejznámějším interpretům pocházejícím ze Sovětského svazu. Do dnešního dne patří mnohé Oistrachovy nahrávky mezi nejoblíbenější interpretace v oblasti houslové hry.
Koncertní činnost[editovat | editovat zdroj]
V roce 1920 začal pravidelně koncertovat jako sólista po celém bývalém SSSR ve vyprodaných koncertních sálech. Od roku 1928 začal koncertovat i v zahraničí ve východní Evropě, velmi často hrál i v Československu. V roce 1934 se stal docentem na Moskevské konzervatoři. Až v roce 1953 mu sovětské úřady povolily koncertovat v západní Evropě. První koncert odehrál v Paříži. Od roku 1954 koncertoval po celém světě včetně newyorské Carnegie Hall. Kromě těchto zahraničních koncertů vystupoval nadále po celé SSSR, kde odehrál ročně více než 100 koncertů a stále vyučoval na Moskevské konzervatoři. V době svého života odehrál premiéry houslových koncertů, které z velké části byly věnovány jemu osobně. Ke konci svého života také stále častěji vystupoval jako dirigent.
Od roku 1953 hrál na housle „Conte de Fontana” od mistra houslaře Antonia Stradivariho, které vyměnil v červnu 1966 za „Marsick“, taktéž za nástroj od Antonia Stradivariho z roku 1705. Na tento nástroj hrál až do své smrti.
Zemřel 24. října 1974 během koncertního turné v holandském Amsterdamu.
Osobní život[editovat | editovat zdroj]
V roce 1930 se oženil s koncertní klavíristkou Tamarou Rotarevovou. O rok později se jim narodil syn Igor Oistrach. Byl celoživotním ctitelem a milencem české herečky Jany Dítětové s níž se tajně scházel, když koncertoval v Československu.[1]
Ocenění[editovat | editovat zdroj]
- 1930 – První cena na ukrajinské soutěži
- 1935 – První cena na houslové soutěži Sovětského svazu
- 1935 – Druhá cena na Wieniawského soutěži ve Varšavě (1. cena: Ginette Neveu)
- 1937 – První cena na soutěži E. Ysaye v Bruselu dnes Concours international Reine Elisabeth
- 1975 – Wiener Flötenuhr
Další ocenění – eponymie[editovat | editovat zdroj]
Část silnice v Praze-Stodůlkách je pojmenována na jeho počest Oistrachova (čímž jde formálně o ulici). Podle databáze serveru mapy.cz to byl srpnu 2015 jediný název v Česku obsahující řetězec Oistrach nebo Ojstrach.[2][3]
Houslové skladby věnované Davidu Oistrachovi[editovat | editovat zdroj]
- Dmitrij Šostakovič: Houslový koncert č. 1
- Dmitrij Šostakovič: Houslová sonáta (1968)
- Sergej Prokofjev: . Houslová sonáta č. 1 f-moll
- Aram Chačaturjan: Houslový koncert d-moll
- Nikolaj Miaskovskij: Houslový koncert
- Arno Babadžanian: Klavírní trio (1952)
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
V tomto článku byl použit překlad textu z článku David Ojstrach na slovenské Wikipedii.
- ↑ Krásná a talentovaná Jana Dítětová: Padala ke dnu jako její hausbót [online]. extrastory.cz, 2016-0-7 [cit. 2021-11-24]. Dostupné online.
- ↑ http://mapy.cz/s/kS5S
- ↑ https://goo.gl/maps/89pgY
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu David Oistrach na Wikimedia Commons 
Osoba David Oistrach ve Wikicitátech- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je David Oistrach
- https://web.archive.org/web/20080528184914/http://www.oistrakh.com/
- https://web.archive.org/web/20080420042741/http://andromeda.at/mus/oist/
- David Oistrach hraje Beethovenův houslový koncert, 3. část YouTube-Video
