Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij
Narození 20. dubna 1881
Nowy Dwór Mazowiecki
Úmrtí 8. srpna 1950 (ve věku 69 let)
Moskva
Místo odpočinku Novoděvičí hřbitov
Národnost ruská
Alma mater Petrohradská konzervatoř
Povolání hudební skladatel a pedagog
Významná díla Symfonie č. 16
Symfonie č. 10, f-moll
Symfonie č. 11, b-moll
Ocenění Stalinova cena
medaile Za udatnou práci za velké vlastenecké války 1941-1945
zasloužilý umělecký činovník RSFSR
národní umělec SSSR
Leninův řád
medaile Na památku 800 let Moskvy
Webová stránka www.myaskovsky.ru
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Nikolaj Jakovlevič Mjaskovskij (rusky Николай Яковлевич Мясковский; 8.jul./ 20. dubna 1881greg., Modlin, dnes Nowy Dwór Mazowiecki v Polsku8. srpna 1950, Moskva) byl ruský sovětský hudební skladatel a kritik.

Život[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z vojenské rodiny. Otec byl zaměstnán v modlinské vojenské pevnosti. Matka mu brzy zemřela a vychovávala jej otcova sestra. Od dětství hrál na klavír a na housle, ale v duchu rodinné tradice začal studovat na vojensko-inženýrské škole. Jako student vyslechl Patetickou symfonii Petra Iljiče Čajkovského, která v něm zanechala takový dojem, že se rozhodl, že bude hudebním skladatelem. Souběžně s vojenským studiem se snažil získat i hudební vzdělání. Studoval u Reingolda Moriceviče Gliera v Moskvě a Ivana Ivanoviče Kryžanovského v Petrohrad]ě. Již jako vojenský inženýr vstoupil na Petrohradskou konzervatoř, kde byli jeho učiteli Anatiolij Konstantinovič Ljadov a Nikolaj Rimskij-Korsakov. Absolvoval v roce 1911 a již v té době kromě skladatelské činnosti začal psát i kritiky pro moskevský časopis Музыка.

Hned na počátku 1. světové války byl povolán na frontu v hodnosti důstojníka ženijního vojska. V roce 1916 byl těžce zraněn a po propuštění z nemocnice byl odvelen na stavbu pevnosti v Revelu (dnes Tallinn, hlavní město Estonska). Tam se nadchl pro ideje bolševické revoluce a v době občanské války přešel na stranu Rudé armády. Jeho otec tyto ideje nesdílel a v průběhu občanské války padl na Ukrajině. Památce svého otce věnoval skladatel svou Šestou symfonii (1923). Po demobilizaci v roce 1921 se stal profesorem skladby na Moskevské konzervatoři.

V letech 19251927 skladatel experimentoval s moderními skladebnými technikami. Jeho Sedmá symfonie vychází z ruského Romantismus (hudba)romantismu, ale je ovlivněna francouzským impresionismem Claude Debussyho. V 8. symfonii pak používá atonalitu v duchu Druhé vídeňské školy a kombinuje ji s prvky baškirského folklóru. V této době také ztratil mnoho času v boji s fanatiky z Ruské asociace proletářských hudebníků, kteří považovali masovou píseň za jedinou možnou hudební formu v Sovětském Svazu[1]. Pod tímto tlakem se také ve třicátých letech poněkud změnil jeho skladebný styl. Začínají převládat durové tóniny a zjednodušuje se polyfonie.

Na začátku 2. světové války byl Mjaskovskij evakuován na Kavkaz. Zde vytvořil 3 vlastenecké symfonie (22.–23.), při čemž použil i motivů místního folklóru. Kromě těchto symfonií a komorní hudby zkomponoval i několik pochodů, které považoval za svůj vklad v boji proti nacistickému vpádu.

Po válce sice obdržel titul Národní umělec SSSR, ale navzdory tomu byl zařazen na seznam tzv. formalistů. Jeho hudba byla označena za pochmurnou a nedostatečně optimistickou a téměř zcela se přestala jeho díla v SSSR provádět. Jeho lyricko-nostalgická 25. symfonie byla charakterizována jako filosofické nesmysly, cizí pracujícímu lidu. Kantáta Kreml v noci pak sklidila příval kritiky za to, že dvojsmyslný text představuje Stalina jako orientálního despotu.

V té době projevil Mjaskovskij mimořádnou odvahu. Ve třicátých letech byl k režimu zcela loajální a protestoval jen zřídka (např. proti uvěznění hudebního skladatele Nikolaje Sergejeviče Žiljajeva). V roce 1948 se veřejně zastal svých kolegů Sergeje Prokofjeva, Dmitrije Šostakoviče a Arama Chačaturjana a na zasedání Svazu skladatelů označil „Usnesení k boji proti formalizmu“ (tzv. Ždanovovy teze) za hysterické.

Poslední dva roky svého života prožil na venkovském sídle u Nikolinské Hory, kde pořádal celoživotní dílo a pracoval na své poslední, 27. symfonii. Zemřel na rakovinu v roce 1950. Je pohřben na Novoděvičim hřbitově v Moskvě.

Ocenění[editovat | editovat zdroj]

Za svou skladatelskou a pedagogickou práci byl přes všechny spory mnohokrát odměněn nejvyššími státními vyznamenáními:

  • Stalinova cena prvního stupně (za 21. symfonii, 1941)
  • Stalinova cena prvního stupně (za Smyčcový kvartet č. 9, 1946)
  • Národní umělec SSSR (1946)
  • Stalinova cena prvního stupně (za Koncert pro violoncello a orchestr, 1946)
  • Stalinova cena druhého stupně (za sonátu pro violoncello a klavír, 1950)
  • Stalinova cena prvního stupně (za 27. symfonii a Smyčcový kvartet č. 13, 1951)
  • Leninův řád

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Orchestrální skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Symfonie č. 1, c-moll, 1908
  • Молчание, симфоническая притча (Mlčení, symfonické podobenství, 1910)
  • Symfonietta A-dur, 1910
  • Symfonie č. 2, cis-moll, 1911
  • Аластор,(Alastor, symfonická báseň, 1912)
  • Symfonie č. 3, a-moll, 1914
  • Symfonie č. 4, e-moll, 1918
  • Symfonie č. 5, D-dur, 1918
  • Symfonie č. 6, es-moll, 1923
  • Symfonie č. 7, h-moll, 1922
  • Symfonie č. 8, A-dur, 1925
  • Symfonie č. 9, e-moll, 1927
  • Symfonie č. 10, f-moll, 1927
  • Serenáda Es-dur, 1929
  • Symfonietta h-moll, 1929
  • Lyrické koncertino č. 1, G-dur, 1929
  • 2 vojenské pochody pro dechový orchestr, 1930
  • Symfonie č. 11, b-moll, 1932
  • Symfonie č. 12, g-moll, 1932
  • Symfonie č. 13, b-moll, 1933
  • Symfonie č. 14, C-dur, 1933
  • Symfonie č. 15, d-moll, 1935
  • Symfonie č. 16, F-dur, 1936
  • Symfonie č. 17, gis-moll, 1937
  • Symfonie č. 18, C-dur, 1937
  • Koncert pro housle a orchestr d-moll, 1938
  • Symfonie č. 19 Es-dur pro dechový orchestr, 1939
  • Blahopřejná předehra C-dur, 1939
  • Symfonie č. 20, E-dur, 1940
  • Symfonie č. 21, fis-moll, 1940
  • 2 pochody pro dechový orchestr, 1941
  • Symfonie č. 22 (Symfonická balada), h-moll, 1941
  • Symfonie-suita č. 23 na motivy kabardských a balkarských písní, a-moll, 1941
  • Dramatická předehra, 1942
  • Symfonie č. 24, f-moll, 1943
  • Звенья, (Kruhy, 1944)
  • Koncert pro violoncello a orchestr c-moll, 1944
  • Symfonietta č. 2 pro smyčcový orchestr a-moll, 1946
  • Symfonie č. 25, Des-dur, 1946
  • Slovanská rapsódie, 1946
  • Pathetická ouvertura c-moll (ke 30. výročí sovětské armády), 1947
  • Symfonie č. 26 (na ruské téma), C-dur, 1948
  • Divertimento Es-dur, 1948
  • Symfonie č. 27, c-moll, 1949

Klavírní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta č. 1 d-moll 1907–1909
  • Sonáta č. 2 fis-moll, 1912
  • Sonáta č. 3 C-dur, 1920
  • Črty, 1927
  • Sonáta č. 4 C-dur, 1925
  • Воспоминания (Vzpomínky, 1927)
  • Пожелтевшие страницы (Zažloutlé stránky, 1928)
  • 10 velmi lehkých skladeb, 1938
  • 4 lehké polyfonní skladby, 1938
  • Snadné variace, lyrická suita D-dur, 1937
  • Sonatina e-moll, 1942
  • Песня и рапсодия h-moll (Píseň a rapsódie, 1942)
  • Sonáta č. 5, 1944
  • Sonáta č. 6, 1944
  • Стилизации, (Stylizace, 9 skladeb ve formě starých tansů, 1946)
  • Из прошлого (Z minulosti, 6 improvizací, 1946)
  • Polyfonní črty ve dvou sešitech, 1947
  • Sonáta č. 7, 1949
  • Sonáta č. 8, 1949
  • Sonáta č. 9, 1949

Komorní skladby[editovat | editovat zdroj]

  • Sonáta pro violoncello a klavír D-dur, 1911
  • Smyčcový kvartet č. 1, a-moll, 1930
  • Smyčcový kvartet č. 2, c-moll, 1930
  • Smyčcový kvartet č. 3, d-moll, 1930
  • Smyčcový kvartet č. 4, f-moll, 1937
  • Smyčcový kvartet č. 5, e-moll, 1939
  • Smyčcový kvartet č. 6, g-moll, 1940
  • Smyčcový kvartet č. 7, F-dur, 1941
  • Smyčcový kvartet č. 8, fis-moll, 1942
  • Smyčcový kvartet č. 9, d-moll, 1943
  • Smyčcový kvartet č. 10, F-dur, 1945
  • Smyčcový kvartet č. 11, es-moll, Воспоминания (Vzpomínky), 1945
  • Houslová sonáta F-dur, 1947
  • Smyčcový kvartet č. 12, G-dur, 1947
  • Sonáta č. 2 pro violoncello a klavír, a-moll, 1949
  • Smyčcový kvartet č. 13, a-moll, 1949

Písně[editovat | editovat zdroj]

  • Размышления (Rozjímání, 7 básní E. Baratinského, 1907)
  • Из юношеских лет (Z jinošských let, 12 romancí na slova Konstantina Balmonta, 1906)
  • На грани (Na pokraji, 18 romancí na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1908)
  • Из З. Гиппиус (3 písně na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1908)
  • Мадригал, (Madrigal, suita pro hlas na slova Konstantina Balmonta, 1909)
  • Три наброска (Tři črty na slova Vjačeslava Ivanova, 1908)
  • Предчувствия (Předtuchy, 6 črt na slova Zinaidy Nikolajevny Gippius, 1914)
  • 6 básní Alexandra A. Bloka, 1921
  • На склоне дня (Na sklonku dne, slova Fjodor Ivanovič Ťutčev, 1922)
  • Венок поблекший (Věnec blednoucí, slova Anton Antonovič Delvig, 1925)
  • Песня у станка (Píseň u stroje, slova Lev Aleksandrovič Bezymenskij, 1930)
  • 12 романсов (12 romancí na slova Michaila Jurjeviče Lermontova, 1936)
  • Три наброска (Tři črty, slova Stěpan Petrovič Ščipačev a Lev Mojsejevič Kvitko, 1938
  • Жить стало лучше (Žije se lépe, slova Vasilij Ivanovič Lebeděv-Kumač, 1936)
  • Четыре песни полярников (4 písně polárníků, 1939)
  • Из лирики Степана Щипачева (Z lyriky Stěpana Ščipačeva, 1940)
  • Тетрадь лирики, (Lyrický sešit, slova Moses Mendelssohn, 1946)
  • За многие годы (Za dlouhá léta, sborník romancí a písní na slova různých autorů, 1950)

Sbory[editovat | editovat zdroj]

  • Tři písně sovětských letců, sbor, 1931
  • Ленинская (Leninská, sbor, slova Aleksej Aleksandrovič Surkov, 1932)
  • Песня о Карле Марксе (Píseň o Karlu Marxovi, sbor для хора с фортепиано на слова С. Кирсанова Вокал 1932
  • Tři vojenské-komsomolské písně, 1934
  • Слава советским пилотам (Sláva sovětským letcům, 1934)
  • Pochodová píseň (slova Michail Vasiljevič Isakovskij, 1941
  • Киров с нами, (Kirov s Námi, kantáta, text Nikolaj Semjonovič Tichonov, 1942)
  • 2 masové písně, 1941
  • Кремль ночью, (Kreml v noci, kantáta, text Sergej Aleksandrovič Vasiljev, 1947)

Reference[editovat | editovat zdroj]

V tomto článku byl použit překlad textu z článku Мясковский, Николай Яковлевич na ruské Wikipedii.

  1. Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Moskva, 1982.

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Барсова И. А., Николай Сергеевич Жиляев: Труды, дни и гибель. Moskva, 2008.
  • Власова Е. С.: 1948 год в советской музыке. Moskva, 2010.
  • Гулинская З. К.: Н. Я. Мясковский. Moskva, 1985.
  • Долинская Е. Б.: Фортепианное творчество Н. Я. Мясковского. Moskva, 1980.
  • Долинская Е. Б.: Стиль инструментальных сочинений Н. Я. Мясковского и современность. Moskva, 1985.
  • Иконников А.: Художник наших дней Н. Я. Мясковский. Moskva, 1982.
  • Кунин Ф. Н.: Я. Мясковский. Moskva, 1981.
  • Кудряшов Ю. Н.: Я. Мясковский. Leningrad, 1987.
  • Ламм О.: Страницы творческой биографии Н. Я. Мясковского. Moskva, 1989.
  • Ливанова Т. Н. Н. Я. Мясковский: Творческий путь. Moskva, 1953.
  • Patrick Zuk: Nikolay Myaskovsky and the Events of 1948. Music and Letters, 93:1 (2012), 61-85.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]