Zinaida Nikolajevna Gippius

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Zinaida Nikolajevna Gippius
Zinaida Nikolajevna Gippius v roce 1914 fotografie: Karl Bulla
Zinaida Nikolajevna Gippius v roce 1914
fotografie: Karl Bulla
Narození 8. listopadjul.
/ 20. listopadgreg. 1869
Beljov Ruské impériumRuské impérium Ruské impérium
Úmrtí 9. září 1945 (ve věku 75 let)
Paříž FrancieFrancie Francie
Místo pohřbení Ruský hřbitov v Sainte-Geneviève-des-Bois
Povolání básnířka, spisovatelka, kritička
Národnost ruská
Literární hnutí symbolismus
Manžel(ka) Dmitrij Sergejevič Merežkovskij
Rodiče Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ105623470 a Položka na Wikidatech neobsahuje český štítek; můžete ho doplnitQ105623573
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam dělSouborném katalogu ČR
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zinaida Nikolajevna Gippius (Merežkovskaja) (rusky: Зинаи́да Никола́евна Ги́ппиус (po manželovi Мережко́вская) 8. listopadujul. / 20. listopadugreg. 1869, Beljov, Tulská gubernie (Белев – Тульская губерния), Rusko - 9. září 1945, Paříž, Francie) byla ruská symbolistická básnířka, spisovatelka, kritička a autorka divadelních her.

Život[editovat | editovat zdroj]

Zinaida Nikolajevna Gippius v mužských šatech, 1897
zleva: Zinaida Gippius, Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, asi 1914
zleva: Dmitrij Filosofov, Dmitrij Merežkovskij, Zinaida Gippius, Vladimír Zlobin, přelom let 1919-1920

Narodila se v německé rodině, která se usadila v Rusku. Její otec byl právník ve státní službě, její matka byla dcerou policejního náčelníka v Jekatěrinburgu. Zinaida byla nejstarší ze čtyř dcer. Po přestěhování do Moskvy se záhy projevila u otce začínající tuberkulóza. Rodina se poté často stěhovala, aby pro něho nalezla příhodné podnebí a co nejlepší lékařskou péči. V roce 1881 otec zemřel. Matka poté žila s dcerami v Moskvě, Jaltě a Tiflisu (dnes Tbilisi). Vzhledem k tomuto častému stěhování měla Zinaida nesystematické domácí vzdělání. Velmi se ale zajímala o literaturu, poezii, hudbu, malířství, tanec a jízdu na koni.

V roce 1889 se provdala za spisovatele Dmitrije Sergejevič Merežkovského. Po svatbě přesídlili do Petrohradu , kde Zinaida vedla ve svém bytě přední literární salon. Jeho návštěvníky byli například: Andrej Bělyj, Nikolaj Berďajev, Alexandr Alexandrovič Blok, Valerij Brjusov, Vjačeslav Ivanovič Ivanov, Vasilij Rozanov, Fjodor Sologub a další. Po roce 1905 odcestovala spolu s manželem na dva roky do Paříže.

Po bolševické revoluci emigrovala v roce 1920 do Francie, kde již zůstala. Zemřela 9. září 1945 v Paříži.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Se svou první prací debutovala v roce 1888 v symbolistickém časopisu Severnyj vestnik (rusky: Северный вестник). První literární kritiky jí byly otištěny v časopisu Mir iskusstva (Мир иску́сства) v letech 1899-1901. Spolu s manželem vydávali časopis Nová cesta (Новый путь), ve kterém otiskl své první verše např. Alexandr Blok.

Spisy[editovat | editovat zdroj]

Próza[editovat | editovat zdroj]

  • Novyje ljudi (Новые люди, 1896, Noví lidé), povídky
  • Zerkala (Зеркала, 1898, Zrcadla), povídky
  • Zlatocvet (Златоцвет, 1898, Zlatý květ)
  • Treťja kniga rasskazov (Третья книга рассказов, 1902, Třetí kniha povídek)
  • Alyj meč (Алый меч, 1906, Rudý meč), povídky
  • Čortova kukla (Чертова кукла, 1911, Čertova loutka)

Básně[editovat | editovat zdroj]

Drama[editovat | editovat zdroj]

Memoáry[editovat | editovat zdroj]

  • Živyje lica (Живыя лица, Živé tváře, 1. díl 1925, 2. díl 1926)
  • Dmitrij Merežkovskij ,(Дмитрий Мережкоский, 1951)
  • Petrohradské deníky 1914-1919 (Петербургские дневники 19141919, 1982)

Kritika[editovat | editovat zdroj]

Pod pseudonymem Anton Krajnij (Антон Крайний nebo Крайный) vydávala velmi zaujaté kritiky. Výběr z nich vyšel později pod názvem:

  • Literaturnyj dněvnik (Литературный дневник. 18991907), výběr kritik, vyšlo 1908

České překlady[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Související články[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • SVATOŇ, Vladimír. heslo Gippiusová, Zinaida Nikolajevna. In: Milan Hrala a kol. Slovník spisovatelů, Sovětský svaz,. Praha: Odeon, 1978. Svazek I (A-K). S. 408.
  • Miroslav Staněk: Doslov in: Svatý hřích, 2002

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]