Konstantin Balmont
Konstantin Dmitrijevič Balmont | |
---|---|
Narození | 3.jul. / 15. června 1867greg. Gumnišči |
Úmrtí | 23. prosince 1942 (ve věku 75 let) Noisy-le-Grand |
Příčina úmrtí | zápal plic |
Místo pohřbení | Noisy-le-Grand |
Pseudonym | Б-ъ |
Povolání | jazykovědec, básník, spisovatel, překladatel a esejista |
Alma mater | Lomonosovova univerzita |
Žánr | elegie a balada |
Témata | literární tvorba, poezie, Symbolismus, esej a překladatelská činnost |
Významná díla | Горящие здания Будем как солнце |
Manžel(ka) | Jekatěrina Alexejevna Balmontová |
Děti | Nina Balmont |
Příbuzní | Alexandr Dmitrijevič Balmont (sourozenec) Ivan L Bruni a Q107355164 (vnoučata) |
Podpis | |
multimediální obsah na Commons | |
Seznam děl v Souborném katalogu ČR | |
Některá data mohou pocházet z datové položky. |
Konstantin Dmitrijevič Balmont (Константин Дмитриевич Бальмонт; 3. červnajul./ 15. června 1867greg., Gumnišči (Гумнищи), Šujský újezd, Vladimirská gubernie – 23. prosinec[1] 1942, Noisy-le-Grand, Francie)[2] byl ruský symbolistický básník a překladatel. Je pokládán za jednu z nejvýznamnějších postav tzv. stříbrného věku ruské poezie (přibližně 1900–1920).
Život
[editovat | editovat zdroj]Balmont se narodil ve šlechtické rodině. První verše napsal, když mu bylo 10 let. Z gymnázia v Šuje byl vyloučen za rozšiřování politických letáků. Dostudoval na gymnáziu ve Vladimiru. V roce 1886 začal studovat na moskevské univerzitě, o rok později byl ale vyloučen za účast na demonstraci. Pokusil se o sebevraždu a během rekonvalescence se začal věnovat poezii. Náklad první sbírky pod vlivem nepříznivé kritiky zničil. Později se ale stal slavným a módním autorem. Roku 1905 emigroval do Paříže, do Moskvy se vrátil v roce 1916. V roce 1917 ale vypukla říjnová revoluce, se kterou Balmont nesouhlasil, a proto uprchl do Německa a později do Francie, kde žil v emigraci a v chudobě. Zemřel v roce 1942 v Paříži.
Dílo
[editovat | editovat zdroj]Balmont je velmi ceněn pro zvukovou stránku svých básní, ve kterých usiloval o spojení dojmu barvy a zvuku v impresionistickém duchu. Později se přiklonil k symbolismu (sbírka Buďme jak slunce). Ve sbírce Pták Ohnivák vytvořil variace na zaklínadla, byliny a rituální písně. Ve sbírce Volání dávných věků se inspiroval kulturou východních národů.
Mnoho jeho básní bylo zhudebněno, včetně jeho volného překladu Poeovy básně Zvony, která se stala základem Rachmaninovovy chorálové symfonie, opus 35. V roce 1917 napsal na melodii Alexandra Grečaninova text Hymny svobodného Ruska. Ruská prozatímní vláda nestačila přijmout tuto hymnu jako oficiální, skladba však byla populární mezi poříjnovou emigrací a stala se znělkou stanice Rádio Svoboda.[3]
Ovládal 16 jazyků. Z češtiny přeložil například verše Jaroslava Vrchlického nebo Antonína Sovy, z angličtiny Edgara Allana Poea a Percy Bysshe Shelleyho, ze španělštiny Calderóna. Jeho překlady jsou ale považovány za příliš volné.
Hodně cestoval po celém světě (Evropa, USA, Mexiko, Japonsko, Indonésie). Z těchto cest psal prozaické knihy.
Spisy
[editovat | editovat zdroj]Básně
[editovat | editovat zdroj]- Sbornik stichotvorenij (1890, Sbírka básní)
- Pod severnym něbom (1894, Под северным небом; Pod severním nebem)
- V bezbrežnosti (1896, В безбрежности; V nekonečnu)
- Tišina (1898, Тишина; Tišina)
- Gorjaščije zdanija, lirika sovremennoj duši (1900, Горящие здания, Лирика современной души; Hořící stavení, lyrika současné duše)
- Buděm kak solnce (1903, Будем как Солнце, Buďme jak slunce)
- Žar-ptica (1907, Pták Ohnivák)
- Zeljonyj vertograd (1908, Zelená štěpnice)
- Zovy drevnosti (1908, Volání dávných věků) – variace na starověkou poezii východních národů
- Marevo (1922, Přelud)
- Stichi o Rossii (1924, Básně o Rusku)
- V razdvinutoj dali (1930, V širé dáli)
Próza
[editovat | editovat zdroj]- Zmejnyje cvety (1910, Hadí květy) – z cesty po Mexiku
- Belyj zodčij (1914, Bílý stavitel) – z cesty do Indonésie
České překlady
[editovat | editovat zdroj]- Sonety slunce, medu a luny, překlad Hana Vrbová, Praha : Mladá fronta, 1976 - výbor z Balmontovy pozdní tvorby
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ v některých zdrojích (Slovník ruských spisovatelů, fr:wikipedie) je uváděno datum úmrtí 24. prosinec
- ↑ Богомолов, Н. А. Velká ruská encyklopedie [online]. Ruská akademie věd [cit. 2022-07-15]. Heslo БА́ЛЬМО́НТ. Dostupné v archivu pořízeném dne 2022-06-20. (rusky)
- ↑ Портал Стихи.ру
V tomto článku byl použit překlad textu z článku Konstantin Balmont na anglické Wikipedii.
Literatura
[editovat | editovat zdroj]- Vladimír Svatoň: heslo Konstantin Balmont in: Slovník spisovatelů, Sovětský svaz, svazek I (A-K), Praha : Odeon, 1978, str. 187.
Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]- Obrázky, zvuky či videa k tématu Konstantin Dmitrijevič Balmont na Wikimedia Commons
- Autor Константин Дмитриевич Бальмонт ve Wikizdrojích (rusky)
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Konstantin Balmont
- (rusky) Život a dílo na stránce Библиотека Максима Мошкова
- (rusky) Dílo na stránce Stichi
- (rusky) Medailon a ukázky díla
- Ruští básníci
- Ruští překladatelé
- Rusové skotského původu
- Antikomunisté
- Symbolističtí spisovatelé
- Narození v roce 1867
- Úmrtí v roce 1942
- Úmrtí 23. prosince
- Básníci tvořící rusky
- Překladatelé do ruštiny
- Překladatelé z češtiny
- Překladatelé ze španělštiny
- Překladatelé z angličtiny
- Spisovatelé píšící rusky
- Narození 15. června
- Zemřelí na zápal plic