Alberto Ginastera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alberto Ginastera
Ginastera.jpg
Narození 11. dubna 1916
Buenos Aires
Úmrtí 25. června 1983 (ve věku 67 let)
Ženeva
Místo odpočinku Cimetière des Rois
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alberto Evaristo Ginastera (11. dubna 1916, Buenos Aires25. června 1983 Ženeva, Švýcarsko) byl argentinský hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. dubna 1916 v Buenos Aires, v rodině s katalánskými a italskými předky. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Buenos Aires, kterou absolvoval v roce 1938. Jeho pedagogická kariéra začala roku 1941 na Národní konzervatoři a na Národní vojenské akademii San Martín. Ve stejném roce se oženil s Mercedes de Toro, se kterou měl dvě děti.

Z důvodu podpisu petice za podporu lidských práv byl v roce 1945 donucen Perónovým režimem odstoupit z Národní vojenské akademie. Za podpory Guggenheimova grantu (1942) odešel se svou rodinou do Spojených států amerických, kde zůstal od roku 1945 do 1947 a studoval u Aarona Coplanda v Tanglewoodu. Po návratu do Buenos Aires spoluzaložil argentinskou pobočku ISCM a Hudební a divadelní konzervatoř La Plata, kterou současně vedl. V roce 1951 ISCM vybrala jeho dílo k prezentaci na 25. festivalu ve Frankfurtu nad Mohanem. Byla to první Ginasterova cesta do Evropy, kde se také zúčastnil "International Music Council of UNESCO" setkání. Následovali další návštěvy s ISCM v Oslu (1953), Stockholmu (1956), Římě (1959) a Madridu (1965).

V roce 1952 ho donutila Perónova vláda odstoupit z funkce ředitele Konzervatoře La Plata, toto trvalo do roku 1956, kdy Perónův režim skončil. V letech 1942–1958 si přivydělával skladáním filmové hudby. V roce 1958 obdržel plnou profesoraturu v La Plata, v témže roce rezignoval a přijal nabídku vedení Fakulty hudebního umění a vědy na Argentinské katolické univerzitě, kde působil jako děkan (1958–1963). Ze všech univerzitních míst odstoupil v roce 1963 a plně se věnoval skladbě a řízení Latinsko amerického centra pro pokročilá hudební studia na Institutu Torcuato di Tella. Pod jeho vedením (1963–1971) podporoval tento institut avantgardní techniky, formou nabídky dvouleté stáže pro latinsko americké skladatele u Coplanda, Messiaena, Xenakise, Nona a Dallapiccoliho.

V roce 1968 se vrátil zpět do Spojených států amerických a od roku 1970 žil v Evropě. V roce 1971 si vzal argentinskou violoncellistku Auroru Nátolu a trvale se usadil ve Švýcarsku, kde se plně soustředil na skládání hudby. Je považován za jednoho z nejpřednějších latinsko amerických skladatelů vážné hudby. Mezi jeho studenty byli Ástor Piazzolla, Waldo de los Ríos a Rafael Aponte-Ledée.

== Členství a ocenění ´´ Byl členem "National Academy of Fine Arts of Argentina" (1957), "Brazilian Academy of Music" (1958), "American Academy of Arts and Sciences" (1965) a "American Academy of Arts and Letters" (1968). Obdržel čestný doktorát Yale (1968) a Temple university (1975). Byla mu udělena cena "Grand prize of the Argentine National Endowment for the Arts" (1971) a " UNESCO International Music Council music prize" (1981).

Zemřel 25. června 1983 v Ženevě.

Spolu s dalšími 11 skladateli – přáteli (C. Beck, L. Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906–1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sachrových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Alberto Ginastera vytvořil PUNEÑA No. 2 op. 45. Skladby byly částečně uvedeny Curychu 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" byl uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem v roce 2011 v Praze.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]