Alberto Ginastera

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Alberto Ginastera
Ginastera.jpg
Narození 11. dubna 1916
Buenos Aires
Úmrtí 25. června 1983 (ve věku 67 let)
Ženeva
Místo odpočinku Cimetière des Rois
Ocenění Guggenheimovo stipendium
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Alberto Evaristo Ginastera (11. dubna 1916, Buenos Aires25. června 1983 Ženeva, Švýcarsko) byl argentinský hudební skladatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 11. dubna 1916, v Buenos Aires, v argentinské rodině s katalánskými a italskými předky. Studoval na Národní hudební konzervatoři v Buenos Aires, kterou absolvoval v roce 1938. Jeho pedagogická kariéra začala roku 1941 na Národní konzervatoři a na Národní vojenské akademii San Martín. Ve stejném roce se žení s Mercedes de Toro, se kterou má dvě děti.

Z důvodu podpisu petice za podporu lidských práv byl v roce 1945 donucen Perónovým režimem odstoupit z Národní vojenské akademie. Za podpory Guggenheimova grantu (1942) odchází se svou rodinou do USA, kde zůstává od roku 1945 do 1947 a studuje u Aarona Coplanda v Tanglewoodu. Po návratu do Buenos Aires spoluzakládá argentinskou pobočku ISCM a Hudební a divadelní konzervatoř La Plata, kterou současně vede. Roku 1951 ISCM vybrala jeho dílo k prezentaci na 25. festivalu ve Frankfurtu. Byla to první Ginasterova cesta do Evropy, kde se také zúčastnil "International Music Council of UNESCO" setkání. Následují další návštěvy ISCM v Oslu (1953), Stockholmu (1956), Římě (1959) a Madridu (1965).

Roku 1952 donutila Perónova vláda Ginasteru k odstoupení z místa ředitele Konzervatoře La Plata, které trvalo do roku 1956, kdy Perónův režim skončil. V letech 1942–1958 si přivydělává skladbou filmové hudby. V roce 1958 obdržel plnou profesoraturu v La Plata, v tom samém roce rezignuje a přijímá nabídku vedení Fakulty hudebního umění a vědy na Argentinské katolické univerzitě, kde působí jako děkan (1958–1963). Odstoupil ze všech univerzitních míst v roce 1963 a plně se věnoval skladbě a řízení Latinsko amerického centra pro pokročilá hudební studia na Institutu Torcuato di Tella. Pod jeho vedením (1963–1971) podporoval tento institut avantgardní techniky, formou nabídky dvouleté stáže pro latinsko americké skladatele u Coplanda, Messiaena, Xenakise, Nona a Dallapiccoliho.

V roce 1968 se Ginastera vrací zpět do USA a od roku 1970 žije v Evropě. 1971 si vzal argentinskou violoncellistku Auroru Nátolu a trvale se usadil ve Švýcarsku, kde se plně soustředil na skládání. Je považován za jednoho z nejpřednějších latinsko amerických skladatelů vážné hudby. Mezi jeho studenty byli Astor Piazzolla, Waldo de los Ríos a Rafael Aponte-Ledée.

Byl členem "National Academy of Fine Arts of Argentina" (1957), "Brazilian Academy of Music" (1958), "American Academy of Arts and Sciences" (1965) a "American Academy of Arts and Letters" (1968). Obdržel čestný doktorát Yale (1968) a Temple university (1975). Byla mu udělena cena "Grand prize of the Argentine National Endowment for the Arts" (1971) a " UNESCO International Music Council music prize" (1981). Zemřel 25. června 1983 v Ženevě.

Spolu s dalšími 11 skladateli – přáteli (C. Beck, L. Berio, P. Boulez, B. Britten, H. Dutilleux, W. Fortner, A. Ginastera, C. Halffter, H. W. Henze, H. Holliger, K. Huber a W. Lutoslawski) švýcarského dirigenta a mecenáše Paula Sachera (1906–1999), byl požádán ruským violoncellistou Mstislavem Rostropovičem, aby u příležitosti Sachrových 70. narozenin napsal skladbu pro sólové violoncello s použitím not obsažených v jeho jméně (eS, A, C, H, E, Re). Alberto Ginastera vytvořil PUNEÑA No. 2 op. 45. Skladby byly částečně uvedeny Curychu 2. května 1976. Celý projekt "eSACHERe" bude uveden (poprvé v kompletním provedení) českým violoncellistou Františkem Brikciem v roce 2011 v Praze.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]