Slavičín
| Slavičín | |
|---|---|
 Novodobé Horní náměstí s kašnou, v pozadí zámek | |
  | |
| znakvlajka | |
| Lokalita | |
| Status | město |
| Pověřená obec | Slavičín |
| Obec s rozšířenou působností | Luhačovice (správní obvod) |
| Okres | Zlín |
| Kraj | Zlínský |
| Historická země | Morava |
| Stát |  Česko |
| Zeměpisné souřadnice | 49°5′17″ s. š., 17°52′25″ v. d. |
| Základní informace | |
| Počet obyvatel | 6 224 (2024)[1] |
| Rozloha | 33,66 km²[2] |
| Nadmořská výška | 380 m n. m. |
| PSČ | 763 21 |
| Počet domů | 1 258 (2021)[3] |
| Počet částí obce | 4 |
| Počet k. ú. | 4 |
| Počet ZSJ | 12 |
| Kontakt | |
| Adresa městského úřadu | Osvobození 25 763 21 Slavičín sekretar@mesto-slavicin.cz |
| Starosta | Tomáš Chmela (STAN) |
| Oficiální web: www | |
  Slavičín | |
| Další údaje | |
| Kód obce | 585751 |
| Geodata (OSM) | OSM, WMF |
 multimediální obsah na Commons | |
 Zdroje k infoboxu a českým sídlům.Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Slavičín (německy Slawitschin) je město v okrese Zlín ve Zlínském kraji, 22 km jihovýchodně od Zlína na potoce Říka. Z jihu je obklopen Bílými Karpaty a ze severu Vizovickými vrchy. Žije zde přibližně 6 200[1] obyvatel.
Název
[editovat | editovat zdroj]Jméno osady bylo odvozeno od (mužského) osobního jména Slavika nebo Slavicě, což byly domácké podoby některého z jmen obsahujících -slav.[4]
Historie
[editovat | editovat zdroj]První záznamy o Slavičínu pocházejí z roku 1141. V roce 1256 byl darován Helembertovi de Turri. V té době zde byl kostel a fara. V 17. a 18. století byl často napadán Turky. V letech 1663, po prohrané bitvě u Starého Hrozenkova, a 1704 byl vypálen. Roku 1831 vypukla ve Slavičíně epidemie cholery a některé oběti byly pohřbeny na morovém hřbitově.
Dne 29. srpna 1944 se nad jižní Moravou odehrála letecká bitva, která dostala jméno letecká bitva nad Bílými Karpaty. Část padlých amerických letců byla i ve městě dočasně pohřbena. Dnes je na jejich počest na místním hřbitově památník a o bitvě samotné pojednává expozice v místním muzeu.[5] Slavičín byl osvobozen 1. května 1945 rumunskou armádou. Zahynulo nejméně 12 vojáků, z čehož jeden je pohřbený na hřbitově ve Slavičíně a jeden v Hrádku.
Po druhé světové válce prošel Slavičín rozsáhlým vývojem. Do roku 1946 nesla obec název Slavičín-Mladotice.[6] V roce 1964 získal status města.
Hospodářství
[editovat | editovat zdroj]Z průmyslu je zde tradičně velmi rozšířeno strojírenství a obuvnictví. Tradice koželužského průmyslu ve Slavičíně sahá až k roku 1861, kdy se zde začaly vyrábět a zpracovávat usně. Krátce po První světové válce zahájil zakladatel společnosti Jan Pivečka výrobu obuvi. Původní název firmy byl JAPIS, což byl ve zkratce název Jan Pivečka – Slavičín. Po druhé světové válce obuvnický rodinný podnik JAPIS pana Jana Pivečky přešel pod národní správu n. p. Baťa. V padesátých letech byl začleněn do národního podniku Svit (přejmenované závody Baťa) Zlín. Závod Svit n.p. Slavičín, dosahoval a stále dosahuje trvale vynikajících pracovních výsledků ve výrobě vojenské, pracovní a bezpečnostní kožené obuvi. Pracovalo zde v průměru 1200 pracovníků, vyrábělo se cca 1 mil. párů botů za rok. V 70 letech 20. století byly pod závod Svit Slavičín zařazeny provozy ve Veselí nad Moravou – výroba panské a dámské kožené vycházkové obuvi a dále v té době nejnovější provoz Svitu v Dolním Němčí (dnes firmy Baťa) – pánská kožená vycházková obuv. Celý závod Slavičín vyráběl cca 2,5 milionů párů obuvi za rok.
Od roku 1991 se podnik přejmenoval a vznikl Prabos (PRAcovní BOty Slavičín); podnik pokračoval ve výrobě pracovní, bezpečnostní i vojenské obuvi, obuvi pro hasiče, policii a také se zaměřil na výrobu turistické obuvi. Dodává boty armádě ČR, celní správě, vězeňské službě, bezpečnostním agenturám a dalším uniformovaným složkám nejen v České republice, ale i v Evropě.
Vlárské strojírny byly po roce 1990 rozčleněny na řadu menších firem. Za zmínku stojí např. společnosti REMERX – vyrábějící ráfky pro jízdní kola, firma KRAJČI vyrábějící Cyrilovy brambůrky, MELADO – Královský medovník.
Pamětihodnosti
[editovat | editovat zdroj]Nejstarší stavbou ve Slavičíně je kostel sv. Vojtěcha, pocházející pravděpodobně z přelomu 11. a 12. století,[7] jehož zasvěcení tomuto patronu Uher zřejmě souvisí s polohou města na hranicích moravsko-uherské pomezní Lucké provincie.
Unikátním místem pro odpočinek je Pivečkův lesopark. Ve Slavičíně je rovněž zámek, který byl postaven kolem roku 1750, ale je pravděpodobné, že nějaký hrádek nebo tvrz tu stávala o mnoho let dříve.
Obecní symboly
[editovat | editovat zdroj]Znak města navrhl heraldik Jiří Louda a patří mezi Loudovy první československé obecní znaky. Ve znaku schváleném 8. ledna 1970 odkazuje na osobnost sv. Vojtěcha (patrona farního kostela) zúžené horní modré pole děleného štítu se stříbrnou biskupskou mitrou se zlatým lemováním a červenou podšívkou. Do dolního stříbrného pole Louda vložil červenou vykrajovanou kůži, na níž leží zlaté ozubené kolo (symboly kožedělné a kovozpracující výroby).[8]
Vlajku Slavičína odvozenou od znaku navrhl heraldik Miroslav Pavlů. Udělena městu byla předsedou Poslanecké sněmovny Parlamentu České republiky Milanem Uhde 12. ledna 1996 a její slavnostní svěcení proběhlo v následujícím roce v rámci oslav svatovojtěšského milénia.[8][9]
Části města
[editovat | editovat zdroj]- Divnice
- Hrádek na Vlárské dráze
- Nevšová
- Slavičín
Od 1. ledna 1980 do 31. prosince 1991 k obci patřil i Rudimov;[10] do roku 2000 k obci patřila Rokytnice.
Doprava
[editovat | editovat zdroj]Městem prochází Vlárská dráha se zastávkami Slavičín, Divnice a silnice druhé třídy II/493, II/494, /495.
Osobnosti
[editovat | editovat zdroj]- Emanuel Pötting-Persing (1819–1898), šlechtic, mecenáš, katolický kněz
- Jan Kliment Pivečka (1886–1961), podnikatel, obuvník, starosta města, otec Janův
- Vladimír Frajt (1895–1965), československý legionář, během druhé světové války příslušník československé armády v zahraničí
- Alois Bučánek (1897–1945), sochař a legionář
- František Frajt (1905–1991), protinacistický odbojář, politický vězeň
- Alois Frajt (1909–1978), katolický kněz, vězeň nacismu
- Jaroslav Šála (1914–1943), válečný pilot[11][12]
- Josef Stehlík (1915–1991), válečný pilot
- Josef Šebestík (1916–1944), válečný pilot[13]
- František Tomáš Koseček, OFM (1917–1956), Františkán, kvardián kláštera v Chebu, oběť komunismu[14]
- Jan Pivečka (1919–2004), podnikatel, obuvník
- Anna Honová (1926–2019), disidentka a politická vězeňkyně
- František Bršlica (1930–2007), katolický kněz, rentgenolog, vězeň komunismu
- Jaroslav Jeřábek (1936–2022), akademický malíř[15]
- Helena Červenková–Gadasová (* 1937), cimbalistka, členka Brněnského rozhlasového orchestru lidových nástrojů (BROLN)[16][17]
- Zbyněk Fojtů (* 1963), akademický sochař
- Lenka Šmerdová (* 1964), brigádní generálka
- Jan Frait (* 1965), ekonom
- Milan Palkovič (* 1965), katolický kněz[18]
- Martina Netíková (* 1973), sochařka[19]
- Milan Mikuláštík (* 1975), výtvarný umělec
- Lenny Trčková (* 1978), moderátorka
- Aleš Urbánek (* 1980), fotbalista - obránce a záložník, fotbalový reprezentant
- Zdeněk Hřib (* 1981), primátor hlavního města Prahy
Fotogalerie
[editovat | editovat zdroj]-
Kostel sv. Vojtěcha -
Kaple Panny Marie -
Zámek, pohled z parku -
Železniční stanice v části města Hrádek na Vlárské dráze -
Panorama města
Partnerská města
[editovat | editovat zdroj]
Horná Súča, Slovensko- Horné Srnie, Slovensko
- Uhrovec, Slovensko
Odkazy
[editovat | editovat zdroj]Reference
[editovat | editovat zdroj]- ↑ a b Český statistický úřad: Počet obyvatel v obcích – k 1. 1. 2024. Praha: Český statistický úřad. 17. května 2024. Dostupné online. [cit. 2024-05-19].
- ↑ Český statistický úřad: Malý lexikon obcí České republiky – 2017. Český statistický úřad. 15. prosince 2017. Dostupné online. [cit. 2018-08-28].
- ↑ Český statistický úřad: Výsledky sčítání 2021 – otevřená data. Dostupné online. [cit. 2022-04-18].
- ↑ Hosák, Šrámek: Místní jména na Moravě a ve Slezsku II, Praha 1980, str. 458, 459.
- ↑ Památník letecké bitvy nad Bílými Karpaty 1944
- ↑ Vyhláška ministra vnitra č. 123/1947 Sb., o změnách úředních názvů měst, obcí, osad a částí osad, povolených v roce 1946. Dostupné online.
- ↑ Historie kostela sv. Vojtěcha – Slavičín
- ↑ a b Symboly a ocenění města - Slavičín. www.mesto-slavicin.cz [online]. [cit. 2021-05-25]. Dostupné online.
- ↑ MOŠ, Pavel. Z kuchaře se stal heraldikem. Navrhuje znaky i učitelům. Prostějovský deník. 2011-06-04. Dostupné online [cit. 2021-05-25].
- ↑ Historický lexikon obcí České republiky - 1869–2011: IV. Abecední přehled obcí a částí obcí [online]. [cit. 2023-04-02]. Dostupné online.
- ↑ Šála, Jaroslav : Š. Valka.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Zedník ze Slavičína se proměnil na dělníka nebe, konce války se nedočkal. iDNES.cz [online]. 2019-05-26 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ WWW.VETS.ESTRANKY.CZ. rotný Josef Šebestík. SPOLEK PRO VPM - archivní verze - nový web je vets.cz [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ František Tomáš Koseček (1917-1956) – Ústav pro studium totalitních režimů. www.ustrcr.cz [online]. [cit. 2022-11-01]. Dostupné online.
- ↑ Jaroslav Jeřábek – Regionální osobnost – databáze Osobnosti Valašska. Osobnosti Valašska [online]. [cit. 2022-11-16]. Dostupné online.
- ↑ Cimbálová notečka pro Helenu Červenkovou. Brno [online]. 2021-03-05 [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ ZÁSMĚTA, Daniel. ČERVENKOVÁ Helena. Slavičín [online]. [cit. 2022-12-17]. Dostupné online.
- ↑ Tajemství krve Páně - Cesty víry | Česká televize. [s.l.]: [s.n.] Dostupné online.
- ↑ Curriculum vitae Martiny Netíkové [online]. [cit. 2024-10-13]. Dostupné online.
Související články
[editovat | editovat zdroj]Externí odkazy
[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Slavičín na Wikimedia Commons 
Encyklopedické heslo Slavičín v Ottově slovníku naučném ve Wikizdrojích- Slavičín v Registru územní identifikace, adres a nemovitostí (RÚIAN)
