Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici

Přidat odkazy
Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Městská spořitelna pražská
Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici
Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici
Účel stavby
Základní informace
Slohneorenesance
ArchitektiAntonín Wiehl a Osvald Polívka malíři František Ženíšek, Mikoláš Aleš a sochaři Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, Celda Klouček, František Hošek, František Hergesel, Antonín Procházka, Bernard Otto Seeling a Gustav Zoula
Výstavba1892 - 1894
Přestavba1952 na muzeum, 1991 na banku, 2005 - 2008 generální oprava
Současný majitelČeská spořitelna, a.s.
Poloha
AdresaPraha, ČeskoČesko Česko
UliceHavelská, Havelská ulička, Melantrichova a Rytířská
Souřadnice50°5′6,12″ s. š., 14°25′20,09″ v. d.
Map
Další informace
Rejstříkové číslo památky44526/1-285 (Pk•MIS•Sez•Obr•WD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Logo Wikimedia Commons galerie na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Městská spořitelna pražská je novorenesanční bankovní palác čp. 536/I. na Starém Městě v Praze 1 v Rytířské ulici (Domovní blok Rytířská 29, Melantrichova 2, Havelská 22, Havelská ulička 2). Budova byla v letech 1892–1894 postavena podle společného návrhu významných českých architektů 19. století Antonína Wiehla a Osvalda Polívky z roku z roku 1891. Autory návrhů výzdoby soch v nikách fasády a v interiérech jsou Bernard Otto Seeling a absolventi Myslbekova ateliéru na AVU: Bohuslav Schnirch, Stanislav Sucharda, František Stránský, František Hošek, Gustav Zoula, František Hergesel, Antonín Procházka, Antonín Popp a Josef Mauder; štukové dekorace navrhoval profesor Uměleckoprůmyslové školy Celda Klouček a prováděli je jeho žáci. Na malířské výzdobě interiérů se podíleli malíři Mikoláš Aleš (návrhy), František Ženíšek, Karel Vítězslav Mašek, Jaroslav Věšín. Závěsné obrazy dodali například Julius Mařák nebo Adolf Liebscher.[1][2] Městská spořitelna pražská vydala ke stavbě reprezentativní publikaci "Nová budova Městské spořitelny pražské".[3] Dům je zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[4]

Výběr staveniště a soutěže na návrh budovy[editovat | editovat zdroj]

Antonín Wiehl

Městská spořitelna pražská jako stavebník vypsala na návrh budovy včetně výzdoby 2 soutěže. První veřejný konkurz byl vypsán v srpnu roku 1890 a dva významní architekti Antonín Wiehl a Josef Schulz byli vyzváni k honorované účasti. Soutěže se zúčastnilo 14 projektů a Antonín Wiehl se samostatným projektem "Přímou cestou" získal 1. cenu a odměnu 1000 zlatých. Dále byly oceněny projekty architektů Jana Vejrycha, Osvalda Polívky a B. Schachnera. Žádný z návrhů nebyl vybrán k realizaci. Proto byla v roce 1891 vypsána druhá soutěž a ve výzvě byly upřesněny dispozice stavby.[5] Do soutěže se přihlásilo 25 projektů.[1]Jako nejlepší komise ocenila projekt B. Schachnera "Licht, viel licht", který však nebyl shledán proveditelným. Proto komise pověřila provedením svých projektů a dozorem nad stavbou další umístěné architekty Wiehla (Ab ovo) a Polívku (Chi la dura, la vince). Antonín Wiehl architektonický návrh zpracoval jako jeden ze svých posledních projektů,[6] Polívka na návrhu budovy ještě pracoval a je autorem nástavby 3. patra v roce 1931. Společně s architekty byly vybrány firmy pro stavební práce (například Quido Bělský, František Křižík).[5] Jako staveniště byly vybrány pozemky, na kterých stály budovy pražských Kotců. V rámci demolice objektu Kotců a výkopů základů byla věnována péče možným archeologickým nálezům. V hloubce asi 50 cm byl nalezen "poklad" – dukáty z doby krále Zikmunda a Míšeňské groše. Z bourané budovy kotců byly uloženy v městském muzeu kování z dveří.[7] Péče o nálezy při stavbě souvisela i s tím, že jeden z architektů – Antonín Wiehl pracoval jako náměstek předsedy v Komisi pro soupis památek Prahy[8][9] a byl jednatelem Muzea hlavního města Prahy.[10] Budova Městské spořitelny pražské byla stavěna v době, kdy se od roku 1893 v okolních ulicích Starého Města rozbíhala asanace,[11][12] k jejímuž radikálnímu a živelnému průběhu se oba architekti stavby vyjadřovali kriticky. Polívkova odborná stanoviska oceňuje Vilém Mrštík jej ve svém manifestu Bestia triumphans a na jeho případě demonstruje na ignorování názorů odborníka – architekta na schůzi zastupitelstva.[13]

Popis budovy[editovat | editovat zdroj]

Osvald Polívka (1896 Jan Tomáš)

Podle projektu byla postavená dvoupatrová budova ve stylu italské renesance,[14]která tvoří samostatný domovní blok v Rytířské ulici (Rytířská 29, Melantrichova 2, Havelská 22, Havelská ulička 2). Budova má 7×7 os. V přízemí krámy, vestibuly a kanceláře, v I. patře pokladna a dvorana spořitelny, v II. patře kanceláře a byty. Z průčelí vystupují nárožní rizality, ve kterých jsou vchody do budovy. Po stranách každého vchodu jsou dva sloupy, které zároveň v I. patře nesou balkon s balustrádovým zábradlím. Přízemí budovy je zdobeno rustikou a výkladci s půlkruhovými okny. Stejný tvar mají i okna prvého a druhého patra. Na fasádě (a v celé budově) byl použit hořický pískovec. Původně mělo být na fasádě omítnuté cihlové zdivo, ale stavebník v průběhu stavby rozhodl "...by veskrz z kamene hořického, čímž monumentální ráz budovy nemálo získal...".[14] Návrhy sochařské výzdoby a maleb budovy tradičně zpracovali vynikající představitelé generace Národního divadla, se kterými Wiehl v sedmdesátých a osmdesátých letech spolupracoval na řadě projektů.[15] Monumentalitě budovy odpovídá sochařská výzdoba jejího průčelí. V nikách mezi okny v 1. patře jsou sochy alegorie vlastností, hodnot a prací. Návrh každé z nich zpracoval jeden významný sochař:

Výzdobu fasády průčelí tvoří cípkové náplně se 14 alegoriemi umění a uměleckého průmyslu a 14 alegoriemi průmyslu a živností v 1. patře.[17]Autorem cípkových náplní v 1. patře do ulice Rytířské a Havelské je Bohuslav Schnirch. Cípkové náplně ve 2. patře provedli Fr. Hošek, St. Sucharda a G. Zoula, žáci c. a k. uměleckoprůmyslové školy za dozoru jejího ředitele Josefa Václava Myslbeka . Dvoranu zdobí karyatidy, jejichž autory jsou Antonín Popp, Fr. Hergesell a A. Procházka. Plastiky podle návrhu sochařů provedli v hořickém pískovci bratranci Ducháčkové, Č. Vosmík a L. Wurzel. Fr. Ženíšek je autorem obrazu v zasedací síni. Podle návrhů Mikoláše Aleše namaloval obrazy v lunetách J. Věšín.[18] Větší monumentalita průčelí a vstupu do budovy se po této změně podle výboru měla projevit v interiérech a ve vestibulech, dvoraně a na schodištích byl použit pravý i umělý mramor. Nákladnějším plochám pak odpovídalo i výzdoba stěn "al stucco" na místě provedených.....", ozdobné zlacené mříže a masívní dubové vyřezávané dveře pobité 1424 bronzovými hřeby.[14][19]Stavba probíhala v letech 1892–94 a budova byla slavnostně otevřena v neděli 24. června 1894 za účasti nejvýznamnějších osobností.[20]Městská spořitelna pražská vydala ke stavbě reprezentativní publikaci "Nová budova Městské spořitelny pražské",[3]ve které jsou uvedeny všechny firmy a živnostníci, kteří se na stavbě jakkoli podíleli. Opakovaně je zde zdůrazněno, že monumentální stavba postavená ve dvou letech, je výsledkem soutěže českého umění a českého průmyslu[18] a že v ofertách bylo bráno na zřetel, aby práce byly provedeny domácími umělci a z domácího materiálu.[5]V tomto duchu při slavnostním otevření stavbu a její význam zhodnotil předseda ředitelství Městské záložny pražské Gustav Adámek.[21] V publikaci jsou uváděny v té době ještě neobvyklá technická řešení. Spolu s rozhodnutím o nákladnějších přírodních materiálech na fasádě a v interiérech bylo rozhodnuto i o elektrickém osvětlení namísto původního plynového,[14]zařízení pro čištění a chlazení vzduchu v letním období, ústřední topení, ventilátory pro cirkulaci vzduchu, akumulátory jako náhradní zdroje elektřiny,[20] a další.

Historie domu[editovat | editovat zdroj]

Podmínky pro výstavbu budovy[editovat | editovat zdroj]

Po finančním krachu na vídeňské burze v květnu 1873 následovala hospodářská krize. Nedůvěra obyvatelstva k peněžním ústavům přinesla rozvoj spořitelen, protože veřejnost v nich spatřovala záruky jistoty. V Praze 1.5.1875 vzniká Městská spořitelna pražská, jejíž kapitálová stabilita sílí a proto si buduje reprezentativní budovu v centru Prahy.[22] Proto může být v letech 1892–1894 je podle Wiehlova a Polívkova návrhu postavena monumentální budova v Rytířské ulici.[1] Stabilita spořitelny je též důvodem, proč mohlo být v průběhu stavby rozhodnuto o použití nákladnějších ušlechtilých materiálů a významném navýšení jejího rozpočtu. Český charakter banky se odráží ve zdůrazňování skutečnosti, že monumentální stavba spořitelny je výsledkem práce českého umění a českého průmyslu[14]

Úpravy v roce 1926 a nástavba v roce 1931[editovat | editovat zdroj]

K dalšímu rozšiřování a úpravám budov dochází v roce 1926, ve kterém byly upraveny prostory pod budovou na dvě podzemní patra pro trezory. V roce 1931 byla podle projektu jednoho z původních autorů návrhu Osvalda Polívky provedena nástavba dalšího patra a vytvořeno přemostění do sousední budovy v Rytířské ulici 31.

Muzeum Klementa Gottwalda[editovat | editovat zdroj]

Zásadní změna přichází po roce 1948. V roce 1953 byla budova spořitelny upravena podle projektu architekta Oldřicha Starého a bylo v ní umístěno Muzeum Klementa Gottwalda. Přitom byly částečně narušeny původní novorenesanční interiéry. Řada zásahů do konstrukcí je nevratná. Při rekonstrukci nebyl dokumentován původní stav. Muzeum Klementa Gottwalda v budově působilo až do svého zrušení v roce 1989.

Česká spořitelna a současnost budovy[editovat | editovat zdroj]

Po zrušení Muzea Klementa Gottwalda byla budova v rámci privatizace převedena na Českou spořitelnu, a.s. jako právní nástupkyni původní Městské spořitelny pražské. Návazně na tuto změnu majitele byly v letech 1990–1993 prostory znovu upraveny pro svůj původní účel.[23]

Generální oprava v letech 2005–2008[editovat | editovat zdroj]

Česká spořitelna vychází z toho, že pro svou architektonickou hodnotu a význam v historii Prahy je dům zapsán v Ústředním seznamu kulturních památek.[24] Proto byla v letech 2005–2008 provedena ve třech etapách generální rekonstrukce, jejímž cílem bylo i restaurování maleb a architektonických prvků interiérů. "...Předmětem restaurátorských prací bylo zlacení, štuková výzdoba, malby celých stěn i lokální opravy (například lunety ve vstupním vestibulu, cvikly ve dvoraně atd.), původní kamenné mozaiky, keramické dlažby, kamenné prvky z přírodního i umělého kamene, sochařská výzdoba, původní zámečnické prvky, vybraná původní svítidla, skleněné prvky, vnitřní okna, dveře a parapety. Rozsah prací vycházel z restaurátorského průzkumu a v průběhu stavby byl doplněn o nové nálezy: kamennou mozaiku v prostoru samoobslužné zóny bankomatu, malbu lunety – portréty věrozvěstů Cyrila a Metoděje v přízemí od neznámého autora, dekorativní figurální malby v 1. NP z dílny Václava Maška, odkrytí původních lunet u recepční haly s žánrovými figurálními výjevy od stejného autora a přemístění novějších lunet Mikoláše Alše do prostor pokladen v přízemí....."[23]

Galerie České spořitelny a Window Gallery[editovat | editovat zdroj]

V budově kromě pobočky České spořitelny jsou umístěny dvě galerie: v podzemí budovy a ve výlohách v Melantrichově ulici. Galerie vystavují díla z depozitářů České spořitelny a jejích předchůdkyň, které dlouhodobě investovaly do nákupu uměleckých děl a podporují studenty a nadané zaměstnance spořitelny.[25] Budova bývalé Městské spořitelny pražské je tak i zajímavou turistickou atraktivitou v historickém centru Prahy.[26]

Galerie Městská spořitelna pražská v Rytířské ulici[editovat | editovat zdroj]

Galerie autorů stavby[editovat | editovat zdroj]

Celkové pohledy na budovu[editovat | editovat zdroj]

  • Městská spořitelna pražská
    Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská
    Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská
    Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská
    Městská spořitelna pražská
  • Městská spořitelna pražská – Havelská ulička
    Městská spořitelna pražská – Havelská ulička
  • Městská spořitelna pražská
    Městská spořitelna pražská

Detaily výzdoby fasády[editovat | editovat zdroj]

  • Socha Zámožnost
    Socha Zámožnost
  • Detail fasády – Znak Starého Města
    Detail fasády – Znak Starého Města
  • Detail fasády – Znak Nového Města
    Detail fasády – Znak Nového Města
  • Detail fasády – Znak Malé Strany
    Detail fasády – Znak Malé Strany
  • Detail fasády – Znak Hradčan
    Detail fasády – Znak Hradčan

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. ↑ a b c WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  2. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  3. ↑ a b Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1–17.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  4. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2017-08-28]. Identifikátor záznamu 156891 : Městská spořitelna. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  5. ↑ a b c Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 4.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  6. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21–27. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  7. ↑ Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 3.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  8. ↑ WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha: Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-06-10. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249–265.  Archivováno 10. 6. 2016 na Wayback Machine.
  9. ↑ HERMAN,, František. Dějiny "Komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek" král. hlav. města Prahy. In HERAIN, Jan, et al. Zprávy komisse pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hlav. města Prahy.. první. vyd. Svazek prvý. Praha : Tiskem "Politiky" závodu tiskařského a vydavatelského: nákladem vlastním, 1904. S. 46–57. 
  10. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 9. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  11. ↑ Asanace král. hlavního města Prahy : text zákona (...). Praha: Národní tiskárna a nakladatelstvo, 1893. Dostupné online. S výkladem a plánem asanačního obvodu. 
  12. ↑ BEČKOVÁ, Kateřina; HRŮZA, Jiří; ET AL. Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské.In: Pražská asanace. K 100. výročí vydání asanačního zákona pro Prahu. první. vyd. Svazek 93. Praha: Muzeum hlavního města Prahy, 1993. 137 s. (Acta Musei Pragensis). Dostupné v archivu pořízeném dne 2016-03-06. ISBN 80-85394-01-4. Kapitola Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské, s. 34–56. Résumé německy s. 135-136..  Archivováno 6. 3. 2016 na Wayback Machine.
  13. ↑ MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha: Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  14. ↑ a b c d e Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 6.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  15. ↑ WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 21–27. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  16. ↑ RYBAŘÍK, Václav. Kamenná sochařská dílna Stanislava a Vojty Suchardových. In: Revuekámen [online]. Praha: nakladatelství a vydavatelství OTA SERVIS ve spolupráci se Svazem kameníků a kamenosochařů ČR [cit. 2015-11-01]. 
  17. ↑ PAYNE, Jiří. Městská spořitelna pražská [online]. Praha: Jiří Payne [cit. 2015-10-30]. Dostupné online. 
  18. ↑ a b Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 5.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  19. ↑ KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  20. ↑ a b Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 9.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  21. ↑ Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 11.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  22. ↑ HÁJEK, Jan; PÍŠA, Rudolf. 180 let českého spořitelnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. S. 13, 35 - 41. 
  23. ↑ a b KAPRÁLOVÁ, Gabriela. Banka s puncem devatenáctého století. Výstaviště 1, 648 03 Brno. Fotografie Vasil Stanko. Stavebnictví [online]. [cit. 2015-10-30]. Roč. 2009, čís. 10. [banka-s-puncem-devatenacteho-stoleti_N2717 Dostupné online]. ISSN 1802-2030. 
  24. ↑ Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 21934/2-582 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-10-02]. Dostupné online. 
  25. ↑ PANENKOVÁ, Duňa. Galerie České spořitelny a Window Gallery [online]. Praha: Česká spořitelna, a.s. [cit. 2015-10-30]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-08-08. 
  26. ↑ Městská spořitelna pražská. Městská spořitelna pražská [online]. Praha: Česká centrála cestovního ruchu CzechTourism, rev. 2015-11-01 [cit. 2015-11-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. sborník příspěvků přednesených na konferenci pořádané ke 100. výročí úmrtí významného českého architekta v Plasích 23. září 2010.. Svazek 7. Plasy: Město Plasy, 2010 (2010 tisk). 45 s. (Tilia Plassensis). ISBN 978-80-254-9141-6. S. nečíslováno. Obsahuje bibliografie a bibliografické odkazy. 
  • BUKAČOVÁ, Irena. Antonín Wiehl. První. vyd. Plasy: Město PLasy, 2010. 52 s. ISBN 978-80-254-8282-7. S. 1–52. 
  • DVOŘÁK, Kamil. Antonín Wiehl [online]. Brno: Archiweb, s.r.o., Vídeňská 23 Brno [cit. 2015-09-21]. Dostupné online. 
  • HÁJEK, Jan; PÍŠA, Rudolf. 180 let českého spořitelnictví. Praha: Vysoká škola finanční a správní, 2005. S. 13. 
  • KAPRÁLOVÁ, Gabriela. Banka s puncem devatenáctého století. Výstaviště 1, 648 03 Brno. Fotografie Vasil Stanko. Stavebnictví [online]. [cit. 2015-10-30]. Roč. 2009, čís. 10. [banka-s-puncem-devatenacteho-stoleti_N2717 Dostupné online]. ISSN 1802-2030. 
  • KUDLÁČOVÁ, Markéta. Architekt souladu Antonín Wiehl a jeho cesta k české renesanci. Dějiny a současnost. Roč. 2006, čís. 12. Dostupné online [cit. 2014-11-30]. 
  • Městská spořitelna pražská. Nová budova Městské spořitelny pražské. první. vyd. Praha: Městská spořitelna pražská, 1894 (1894 tisk). 17 s., 42 il. s. Dostupné v archivu pořízeném dne 2015-11-17. S. 1–17.  Archivováno 17. 11. 2015 na Wayback Machine.
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění. Praha: Academia, 1995. 1103 s. ISBN 80-200-0536-6. 
  • Prokop H. Toman, Nový slovník čsl. výtvarných umělců , díl I., Praha 1949.
  • SVOBODA, Emanuel. Arch. Ant. Wiehl jedná s Mikolášem Alšem o výzdobě dvorany pražské městské spořitelny. Umění, roč. 5, (1957), č. 2, s- 169-170.
  • VYBÍRAL, Jindřich. „Česká“ versus „italská“ neorenesanční vila. Antonín Wiehl, Antonín Barvitius a jejich mecenáši. S. 83–90, 89. Zprávy památkové péče [online]. 2014 [cit. 2014-12-14]. Roč. 74, čís. 3, s. 83–90. Dostupné online. 
  • VYBÍRAL, Jindřich. Česká architektura na prahu moderní doby – devatenáct esejů o devatenáctém století.. Praha: [s.n.], 2002. 336 s. ISBN 80-7203-475-8. S. 150.. 
  • Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR. [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. 
  • WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha: Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 20, 24. Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Citováno z „https://cs.wikipedia.org/w/index.php?title=Městská_spořitelna_pražská_v_Rytířské_ulici&oldid=23701895“