Bernard Otto Seeling

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Bernard Otto Seeling
Bernard Otto Seeling (1888)
Bernard Otto Seeling (1888)
Narození 12. března 1850
Praha-Hradčany
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 20. dubna 1895 (ve věku 45 let)
Praha
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov [1]
Povolání sochař
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Cyril a Metoděj v Třebíči

Bernard Otto Seeling (12. března 1850, Praha-Hradčany[2]20. dubna 1895, Praha[3]) byl český sochař a restaurátor.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze na Hradčanech. V šesti letech mu údajně zemřel otec[4], v matrice není otcovo jméno vyplněno, vyrůstal tedy s babičkou Annou, rozenou Čápovou (1786-1862) a matkou či tetou Antonií (*1829)[5]. O jeho finanční zaopatření dbal také křestní kmotr, lakýrník Jirásek. Seeling se měl stát obchodníkem, ale po roce a půl z učení sběhl a umělecké nadání ho přivedlo do dílny sochaře Roberta Platzera. Nebyl tam spokojen, proto po čase zkusil získat učednické místo u sochaře ve Vídni. Nepochodil ale ani tam, a tak se vrátil do Prahy, kde v letech 1873 - 1875 studoval na Akademii výtvarných umění v ateliéru profesorů Antonína Lhoty a Emanuela Roma). První větší zakázkou, kterou mu zprostředkoval profesor Tomáš Seidan, byla socha Jana Amose Komenského pro Přerov. Dvě drobnější práce (socha sv. Jiří pro kapli na Řípu, a model sochy hraběte Františka Šporka pro Kuks) byly školou v roce 1875 oceněny a získal za ně Klárovo stipendium, což znamenalo tři roky pobytu v Itálii s ubytováním v římském Palazzo Venezia. Vytvořil tam sochu kardinála Bedřicha Schwarzenberga a sochu Krista Spasitele pro římskou Akademii dell’Anima.[6]

Roku 1878 se vrátil do Prahy, přihlásil svou soutěžní skicu na pomník sv. Václava pro Prahu, kterou pojednal jako žehnajícího světce. V následujících letech zhotovil množství soch a návrhů. V Praze 16 sochami doplnil výzdobu průčelí Prašné brány: jsou to sochy Adama a Evy, sv. Vojtěcha a Prokopa, králů Karla IV. a Přemysla Otakara II, alegorické sochy Moudrosti a Síly, a 8 andělů-hudebníků. Plastickou výzdobu dodal také na rizalit Rudolfina a na portály síní Staroměstské radnice.

Seeling byl rovněž restaurátorem soch. V letech 1880-1883 působil v Kuksu a v Jaroměři.

Rodina[editovat | editovat zdroj]

22. listopadu 1891 se na Vinohradech oženil s Arnoštkou Nikodémovou, jejich manželství zůstalo bezdětné[7]. Zemřel po delší nemoci ve svém malostranském bytě a s mnoha poctami byl pochován na Vyšehradský hřbitov.

Známá díla[editovat | editovat zdroj]

Seeling byl jedním z nejplodnějších českých sochařů, s velkým nadšením pro uměleckou tvorbu.[6]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. hrob sochaře Bernarda Otta Seelinga na Vyšehradském hřbitově v Praze
  2. Matriční záznam o narození a křtu
  3. Bernard Seeling. Humoristické listy. 4. 1887, roč. 29, čís. 13, s. 102. Dostupné online. 
  4. podle nekrologu v Národní politice 20.4.1895, s. 3, dostupné online[1]
  5. Pobytová přihláška pražského policejního ředitelství: [2]
  6. a b c d e f g h i j k WEITENWEBER, Vilém. Bernard Otto Seeling. Zlatá Praha. 5. 1888, roč. 5, čís. 24, s. 378 - 379. Dostupné online. 
  7. Pobytová přihláška pražského magistrátu:[3]
  8. a b c d e f g Bernard Otto Seeling. Zlatá Praha. 5. 1895, roč. 12, čís. 24, s. 282. Dostupné online. 
  9. Sousoší sv. Cyrilla a Methoděje. Světozor. 5. 1885, roč. 19, čís. 20, s. 317. Dostupné online. 
  10. Bernard Seeling. Světozor. 5. 1895, roč. 29, čís. 24, s. 288. Dostupné online. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Prokop Toman, Nový slovník československých výtvarných umělců, svazek 2, L–Ž. Praha 1947
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění (Dodatky), ed. Anděla Horová. Academia Praha 2006

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]