Melantrichův dům

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Melantrichův dům – snímek před rokem 1893, Jindřich Eckert

Melantrichův dům (zvaný původně U dvou velbloudů) v Praze na Starém Městě byl významnou renesanční stavební a historickou památkou. V domě sídlil tiskař a humanista Jiří Melantrich z Aventina a jeho tiskárna. Dům byl stržen roku 1893 při asanaci,[1] dochoval se z něj pouze portál a několik kamenických prvků.

Dějiny domu[editovat | editovat zdroj]

Dům Jiřího Melantricha z Aventina zvaný U dvou velbloudů v Kunešově ulici (nynější Melantrichově) na Starém Městě v Praze byl rozsáhlým a výstavným renesančním, respektive výrazně renesančně přestavěným měšťanským domem.[2] Melantrich jej koupil za značnou sumu 510 kop českých grošů a poté, mezi lety 1563–1567 jej nechal zásadně přestavět. Dům byl jak sídlem samotného Melantricha, tak místem působení jeho tiskárny. Ta se do něj přestěhovala roku 1567.[3]

Dochovaný portál na fasádě MHMP, polokruhový nástavec s melantrichovým erbem a dvojicí velbloudů nebyl zachován

Bez dalších velkých přestaveb zůstal dům zachován až do konce 19. století. Protože však příliš zasahoval do uliční čáry, byl roku 1893 demolován a na jeho místě byla záhy postavena novostavba, která přejala též číslo popisné 471. Původní dům je znám pouze z několika historických fotografií, Langweilova modelu Prahy a dochovaných kamenických prvků, které jsou loženy v lapidariu Národního muzea v Praze na Výstavišti. Portál je dnes druhotně použit na zadní fasádě Muzea hlavního města Prahy.[2]

Popis domu[editovat | editovat zdroj]

Uliční průčelí dvoupatrové, vznosné budovy bylo osazeno mohutným edikulovým portálem s toskánskými sloupy a završeno dvojicí výrazných renesančních štítů. Průčelí bylo přitom díky nepravidelné parcele rozděleno ve dva samostatné bloky, z nichž pravý byl o několik metrů oproti levému ustouplý. Každý blok byl opatřen v prvním i druhém patře trojicí rozměrných oken v kamenných ostěních.[2]

Ve dvoře dvoře domu byla ušlechtile tvarovaná třípodlažní arkáda, jejíž parapetní výplně a sokly sloupů byly opatřeny tesanými reliéfy.[2]

Melantrich s rodinou obýval první patro přední části domu. Druhé patro domu pak zaujala tiskárna. V zadní části domu otočené do Kožné uličky fungoval v přízemí šenk, který Melantrich pronajímal.[3]

Arkáda ve dvoře Melantrichova domu – snímek před rokem 1893, Jindřich Eckert

Význam domu[editovat | editovat zdroj]

Architektonicky mimořádný objekt demolovaného Melantrichova domu nemá v pražském prostoru přímou analogii. Z hlediska uměleckých vlivů vykazoval příbuznost se stavbami severské renesance a na druhé straně též určitou podobnost s hornoitalskou renesanční architekturou; určité analogie, například v pojetí nádvorní arkády, lze najít na Letohrádku královny Anny v Královské zahradě Pražského hradu, na Mydlářovském domě v Chrudimi a na dalších stavbách české renesance.[2]

Dochovaný portál je nejstarší ukázkou tohoto typu portálu v Čechách a je také důležitou ukázkou a dokladem silných italských uměleckých vlivů.[4]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Kateřina Bečková: Asanace - zatracovaný i obdivovaný projekt obce Pražské. Příspěvek k dějinám pražské asanace. Klub za starou Prahu. [cit. 2020-01-04]. Dostupné online.
  2. a b c d e LÍBAL, Dobroslav. a MUK, Jan.: Staré město pražské - architektonický a urbanistický vývoj, Nakladatelství Lidové Noviny, Praha, 1996, S. 248–250.
  3. a b PEŠEK, Jiří: Jiří Melantrich z Aventýna – Příběh pražského arcitiskaře, Časopis Slovo k historii č. 32, Melantrich, Praha 1991, S. 28.
  4. VILÍMKOVÁ,Milada, LÍBAL, Dobroslav: Architektura renesance a manýrismu in: Praha na úsvitu nových dějin, Panorana, Praha 1988, S. 105.

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]