V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Antonín Lhota

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Jump to navigation Jump to search
Antonín Lhota
Jan Vilímek: Antonín Lhota (1881)
Narození 3. ledna 1812
Kutná Hora
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 10. září 1905 (ve věku 93 let)
Volyně
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Alma mater Akademie výtvarných umění v Praze
Povolání malíř a pedagog
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Příbuzenstvo
synovec Albín Lhota

Antonín Lhota (3. ledna 1812 Kutná Hora[1]10. září 1905 Volyně[2]) byl český malíř a pedagog.

Život a dílo[editovat | editovat zdroj]

Vystudoval pražskou akademii výtvarných umění. Jeho učiteli byli František Kristian Waldherr a František Xaver Tkadlík. Po studijním pobytu v Mnichově a Vídni se r. 1844 vrátil do Prahy na akademii, kde deset let působil jako korektor. Poté uskutečnil další několikaletou cestu po Evropě (Itálie, Německo, Vídeň, účast na Mezinárodní výstavě v Paříži). Roku 1867 se stal profesorem akademie a po smrti Jana Swertse i jejím ředitelem (později rektorem). Učitelskou činnost vykonával do svých 75 let.

Hlavním tématem Lhotových obrazů je historie – světská i církevní, především česká. Na počátku 40. let 19. století byl společně s Hellichem a Javůrkem jedním ze zakladatelů české historické malby. K jeho významným dílům patří např. Uložení Krista do hrobu, Libušino vidění, Obrácení na víru pohanských Prušanů skrze Přemysla Otakara II., Václav IV. v žaláři, Smrt sv. Václava, Mikuláš Koperník, Kristina – královna švédská nebo Poslední soud ve Svatovítském chrámu. Ještě jako sedmdesátiletý maloval nástěnné obrazy v domě slepců na Malé Straně.

Vedle vlastních děl má Lhota velké zásluhy jako pedagog. Na AVU působil zhruba 30 let (1844 – 53 a 1867 – 87) a za tu dobu vychoval celou generaci umělců. K jeho žákům patřili Václav Brožík, František Ženíšek, Mikoláš Aleš, Emanuel Krescenc Liška, Bohumír Roubalík, Jakub Schikaneder, Maxmilián Pirner, ale i sochaři František Hergesel nebo Josef Václav Myslbek, a mnozí další. Od roku 1872 byl rovněž zkušebním komisařem pro učitelské kandidáty ruční kresby na českých (a zčásti i moravských) středních školách. [3]

V roce 1902, kdy oslavil 90. narozeniny, byl nejstarším českým malířem. Jeho umělecký přístup byl v té době už poněkud zastaralý – dějiny pro něj byly jen zásobou malebných motivů. Důraz kladl na úpravnost, vzhlednost a rozestavení osob, ale zcela opomíjel psychologii. Výjevy mají slavnostní ráz - postavy jakoby dopředu věděly, v jak důležité dějinné chvíli se nacházejí. Tvorba Lhotových žáků dospěla výše, a příliš se té jeho nepodobá. I to mu ale slouží ke cti: opravoval chyby, ale nesměroval, nechal talent mladších umělců rozvíjet vlastní cestou. Pomohl tak položit základy bohaté umělecké tvorbě na konci 19. století. [4] [5]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Kutná Hora
  2. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnosti Volyně
  3. WEITENWEBER, Vilém. Antonín Lhota. Zlatá Praha. 8. 1884, roč. 1, čís. 33, s. 397 - 398. Dostupné online. 
  4. Antonín Lhota. Zlatá Praha. 1. 1902, roč. 19, čís. 10, s. 120. Dostupné online. 
  5. Antonín Lhota. Zlatá Praha. 9. 1905, roč. 22, čís. 48, s. 573 - 574. Dostupné online. 

Článek vznikl s využitím materiálů z Digitálního archivu časopisů ÚČL AV ČR, v. v. i. (http://archiv.ucl.cas.cz/).

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Zoubek V., Malířská dynastie Lhotů a Rakovník, Rakovník 1996

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]