Quido Kocian

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Quido Kocian
Quido Kocian.jpg
Narození7. března 1874
Ústí nad Orlicí
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí3. ledna 1928 (ve věku 53 let)
Hořice v Podkrkonoší
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolánísochař a učitel
PříbuzníJulius Kocian bratranec
Petr Kocian bratranec
Marie Rollerová sestřenice
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Quido Kocian (7. března 1874, Ústí nad Orlicí[1]3. ledna 1928, Hořice v Podkrkonoší) byl sochař, patřící k předním představitelům českého umění přelomu 19. a 20. století. Jeho tvorbu lze charakterizovat jako originální formu symbolismu, pro niž je typická výrazná exprese a přítomné jsou v ní i secesní prvky. Filosoficky lze jeho umělecké sdělení považovat za existencialistické. Bývá řazen po bok dalších významných současníků – Františka Bílka, Ladislava Šalouna nebo Bohumila Kafky, s nimiž ho spojuje zájem o psychologii moderního člověka, o temné stránky jeho povahy a nejvnitřnější hnutí lidské duše. Oblíbený motiv smrti jej v pozdějších letech postavil též do role sochaře funerálních motivů.

Biografie[editovat | editovat zdroj]

Quido Kocian se narodil v Ústí nad Orlicí v rodině kameníka. Nejdříve studoval sochařskou a kamenickou školu v Hořicích. Ve studiu pokračoval na uměleckoprůmyslové škole v Praze. Kocian byl žákem Josefa Václava Myslbeka. Ještě během studií na uměleckoprůmyslové škole vytvořil své pojetí Myslbekova sousoší „Ctirad a Šárka“, které natolik uchvátilo tehdejší odbornou kritiku, že mu ve srovnání s jeho učitelem přisoudila větší uměleckou hodnotu. Kdosi tehdy napsal, že „žák přerostl svého učitele“. To byla pro Kociana medvědí služba, neboť do té doby jemu velmi příznivě nakloněný Myslbek se s ním rozešel. Rozchod se vykládá tak, že Myslbek byl tradicionalista a nové expresivní pojetí svého žáka mu nevyhovovalo. Daleko spíše se však zřejmě jednalo o záležitost ješitnosti. Skutečnost na Kociana natolik negativně zapůsobila, že přerušil studia a na nějaký čas opustil Prahu.

Během svých cest navštívil Itálii a Francii, kde se setkal s významnými osobnostmi tehdejšího sochařství, především pak s nejvýraznější z nich, Francouzem Augustem Rodinem. Po svém návratu vytvořil jedno ze svých nejvýznamnějších děl „Abelova smrt“, které mu svou originalitou vrátilo přátelství i náklonnost J. V. Myslbeka. Kocianova témata jsou výhradně tragická a umělecké vyjádření tvůrce velmi přesvědčivé a vyhýbající se schematismu[zdroj?]. Jak bylo řečeno jedním z jeho obdivovatelů „osobní lidská zkušenost je jím povýšena na samotný základ umění“. Nebál se ukázat tragické a negativní stránky člověka v plné své podstatě (např. „Válka“). Kocian se během života nedočkal docenění. Vzhledem k tomu, že nikdy neslevil ze svého přesvědčení a neopustil autenticitu ve svém výrazu, stal se posléze jedním z četných případů umělce, jemuž jeho genialita přinesla nevděk a odsun na vedlejší kolej. Jeho díla dlouho ležela zapomenuta v depozitářích nebo se povalovala v odkladových prostorách škol. První výstava jeho prací proběhla v dubnu až květnu 2005 v Obecním domě v Praze. O této výstavě natočila Jana Hádková televizní dokument. Část děl je vystavena v Galerii plastik v Hořicích.

Vybraná díla[editovat | editovat zdroj]

  • Šárka (1897) v Galerii plastik v Hořicích, v Galerii moderního umění v Hradci Králové, v parku Javorka v České Třebové[2][3][4]
  • Portrét Karla Bendla (1899)[2]
  • Mateřský cit (1900)[2]
  • Píseň hastrmana (1900)[2]
  • Úděl umělce (1900)[2][3][4]
  • Abelova smrt (též Mrtvý Abel) (1901) – před kamenosochařskou školou v Hořicích[2][3], později také u muzea v Ústí nad Orlicí
  • Zapovězená láska (1901)[2][3]
  • Život je boj (1902)[2][3]
  • Nemocná duše (1903)[2][3]
  • Smrt a Vzkříšení (1906) – hřbitovní portál v Hořících, modely v Galerii plastik v Hořicích[2][3]
  • Idiot (1907)[2]
  • Gigantova žena – Válka(1914)[2][3][4]
  • Cikánka[3]
  • Žalov[3]
  • Jidáš[3]
  • Raněný[3]
  • Hold dětí Boženě Němcové – nerealizovaný návrh pomníku Boženy Němcové pro Ratibořice[3]

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. SOA Zámrsk, Matrika narozených 1857-1876 v Ústí nad Orlicí, sign. 3249, ukn 10181, str.500. Dostupné online
  2. a b c d e f g h i j k l Osoby | abart. cs.isabart.org [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné online. 
  3. a b c d e f g h i j k l m KULICHOVÁ, Kateřina. Diplomová práce: Sochy kolem nás aneb didaktický materiál (nejen) pro žáky. Hradec Králové: PF UHK, 2016. 
  4. a b c GALERIE MODERNÍHO UMĚNÍ - Minulé století – dvacet osobností. www.galeriehk.cz [online]. [cit. 2021-05-14]. Dostupné v archivu pořízeném z originálu dne 2021-03-18. 

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]