Franta Anýž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franta Anýž
František Anýž
František Anýž
Narození 1. února 1876
Nová Ves (Zaječov)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 8. října 1934 (ve věku 58 let)
Tatranská Polianka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtí endocrine system disease
Povolání sochař
Podpis Podpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Franta Anýž je mj. autorem mosazných prvků hlavního oltáře kostela svatého Cyrila a MetodějeOlomouci

Franta (František) Anýž (1. února 1876 Nová Ves (Zaječov)[1]8. října 1934 Tatranská Polianka, tehdy Československo) byl český řezbář, návrhář a výrobce kovových uměleckých předmětů (včetně šperkůsvítidel), cizelér, medailérpodnikatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nové VsiRokycan jako nejstarší z osmi dětí hutníka Františka Anýže a jeho manželky Benigny, rozené Černé. Pokřtěn byl na faře ve Svaté Dobrotivé (dnes místní část Zaječova)[2]. Vyučil se modelérem, formířem a cizelérem železné litiny v železárnách v Komárově u Hořovic. Pro své nadání byl doporučen ke studiu na Umělecko-průmyslové školePraze, kde studoval v letech 18921899, nejdříve v ateliéru profesora Celdy Kloučka, Antona Helméssena, Emanuela Kautsche, a dále dekorativních předmětů z kovu u Emanuela Nováka.

Na studijní cestě po Německu a Francii navštívil zejména Norimberk, Mnichov a Světovou výstavu v Paříži. Roku 1901 se oženil s Pavlínou Schnirchovou, neteří sochaře Bohuslava Schnircha, která přinesla věnem do podnikání zásadní finanční obnos a podílela na také na výtvarných návrzích výrobků, zejména osvětlovadel. V letech 1896 - 1900 Anýž bydlel v Rokycanech, kde vedl svou dílnu a při odlévání spolupracoval s železárnou v Komárově. V roce 1902 se spolužákem Prokopem Nováčkem založil nový závod na výrobu odlévaných a tepaných kovových předmětů v Praze. Roku 1910 zakoupil pozemek pro svou samostatnou továrnu v Praze - Holešovicích v ulici U Průhonu 34. Vystavěl halu se slévárnou, dílnami, výrobnu osvětlovadel, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Roku 1912 přistavěl rodinný dům. Měl dva syny, starší ing. Jaroslav Anýž (* 1902) pracoval v otcově podniku, mladší František (* 1903) zprvu také. Své rané práce publikoval tiskem ve školním albu Umprum. Po roce 1918 převážila realizace soch a dekorativních předmětů podle cizích návrhů. V letech 18961913 byl Anýž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[3] Anýž byl roku 1915 odveden jako voják na ruskou frontu, v zajetí se kromě jiných onemocnění nakazil malárií. Trpěl zřejmě Graves-Basedowovou chorobou.

Továrna a její závody byly po 2. světové válce znárodněny, provozovna Zukov byla v provozu až do 70. let 20. století.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Anýžova umělecká a reprodukční práce zahrnovala jak bronzové pomníky, tak mosazné a železné mříže, osvětlovadla, kování. Je zastoupena v mnoha muzejních sbírkách (UPM Praha, NM, MhMP, GhMP, NG).

monumentální práce - sochy a pomníky (prováděcí práce)[editovat | editovat zdroj]

  • Odlitek sochy Ukřižovaného Krista na vrcholu Mohyly míruSlavkova
  • Socha generála M. R. Štefánika se lvem a čsl. státním znakem pro Bratislavu
  • Pomník prezidenta Wilsona pro Prahu (1928), zničen nacisty 1941, replika obnovena 2008
  • Model pomníku Jana Žižky, návrh Bohuslav Schnirch, 1880
  • Stříbrné a mosazné doplňky oltářů, svícny a kalichy pro Svatovítskou katedrálu (např. svatostánek ve Svatováclavské kapli)
  • kovové mříže a svítidla ve Francouzské kavárně Obecního domu v Praze
  • kovové prvky v interiérech paláce Adria v Praze.
  • kovové prvky v interiérech zámku Rýchory
  • kovové prvky hlavního oltáře kostela sv. Cyrila a Metoděje v Olomouci

drobné formáty[editovat | editovat zdroj]

  • reliéfní desky a plakety podle návrhů Stanislava Suchardy, Franty Úprky, Bohumila Kafky či Františka Bílka
  • svítidla, lampy, často podle návrhů manželky Pavlíny Anýžové
  • novoročenky, upomínkové předměty a odznaky na všesokolské slety, často dle návrhů Stanislava Suchardy
  • stylově secesní šperky, často s českými granáty
  • příbory a psací soupravy

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Svaté Dobrotivá
  2. Archiv hl.m. Prahy, Soupis domovských příslušníků města Prahy z let 1830-1918
  3. Seznam členů SVU Mánes

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franta Anýž, katalog výstavy, Alena Křížová, Jana Omar a Jana Pauly (eds.). Obecní dům Praha 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]