Franta Anýž

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Franta Anýž
František Anýž
František Anýž
Narození1. února 1876
Nová Ves (Zaječov)
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí8. října 1934 (ve věku 58 let)
Tatranská Polianka
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Příčina úmrtíendocrine system disease
Místo pohřbeníOlšanské hřbitovy
Povolánísochař
PodpisPodpis
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Franta Anýž je mj. autorem mosazných prvků hlavního oltáře kostela svatého Cyrila a MetodějeOlomouci

Franta (František) Anýž (1. února 1876 Nová Ves (Zaječov)[1]8. října 1934 Gerlachov, Tatranská Polianka, tehdy Československo[2]) byl český řezbář, návrhář a výrobce kovových uměleckých předmětů (včetně šperkůsvítidel), cizelér, medailérpodnikatel.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Nové VsiRokycan jako nejstarší z osmi dětí hutníka Františka Anýže a jeho manželky Benigny, rozené Černé. Pokřtěn byl na faře ve Svaté Dobrotivé (dnes místní část Zaječova).[3] Vyučil se modelérem, formířem a cizelérem železné litiny v železárnách v Komárově u Hořovic. Pro své nadání byl doporučen ke studiu na Umělecko-průmyslové školePraze, kde studoval v letech 18921899, nejdříve v ateliéru profesora Celdy Kloučka, Antona Helméssena, Emanuela Kautsche, a dále dekorativních předmětů z kovu u Emanuela Nováka.

Na studijní cestě po Německu a Francii navštívil zejména Norimberk, Mnichov a Světovou výstavu v Paříži. Roku 1901 se oženil s Pavlínou Schnirchovou, neteří sochaře Bohuslava Schnircha, která přinesla věnem do podnikání zásadní finanční obnos a podílela na také na výtvarných návrzích výrobků, zejména osvětlovadel. V letech 1896 - 1900 Anýž bydlel v Rokycanech, kde vedl svou dílnu a při odlévání spolupracoval s železárnou v Komárově. V roce 1902 se spolužákem Prokopem Nováčkem založil nový závod na výrobu odlévaných a tepaných kovových předmětů v Praze. Roku 1910 zakoupil pozemek pro svou samostatnou továrnu v Praze - Holešovicích v ulici U Průhonu 34. Vystavěl halu se slévárnou, dílnami, výrobnu osvětlovadel, ražebnu medailí, plaket a odznaků. Roku 1912 přistavěl rodinný dům. Měl dva syny, starší ing. Jaroslav Anýž (* 1902) pracoval v otcově podniku, mladší František (* 1903) zprvu také. Své rané práce publikoval tiskem ve školním albu Umprum. Po roce 1918 převážila realizace soch a dekorativních předmětů podle cizích návrhů. V letech 18961913 byl Anýž členem Spolku výtvarných umělců Mánes.[4] Anýž byl roku 1915 odveden jako voják na ruskou frontu, v zajetí se kromě jiných onemocnění nakazil malárií. Trpěl zřejmě Graves-Basedowovou chorobou.

Továrna a její závody byly po 2. světové válce znárodněny, provozovna Zukov byla v provozu až do 70. let 20. století.

Zemřel roku 1934. Pohřben byl v rodinné hrobce na Olšanských hřbitovech.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Anýžova umělecká a reprodukční práce zahrnovala jak bronzové pomníky, tak mosazné a železné mříže, osvětlovadla, kování. Je zastoupena v mnoha muzejních sbírkách (UPM Praha, NM, MhMP, GhMP, NG).

monumentální práce - sochy a pomníky (prováděcí práce)[editovat | editovat zdroj]

drobné formáty[editovat | editovat zdroj]

  • reliéfní desky a plakety podle návrhů Stanislava Suchardy, Franty Úprky, Bohumila Kafky či Františka Bílka
  • svítidla, lampy, často podle návrhů manželky Pavlíny Anýžové
  • novoročenky, upomínkové předměty a odznaky na všesokolské slety, často dle návrhů Stanislava Suchardy
  • stylově secesní šperky, často s českými granáty
  • příbory a psací soupravy

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu farnost Svaté Dobrotivá
  2. Archiv hl. m. Prahy, Matrika zemřelých u sv. Antonína v Holešovicích, sign. HOL Z6, s. 202
  3. Archiv hl.m. Prahy, Soupis domovských příslušníků města Prahy z let 1830-1918
  4. Seznam členů SVU Mánes
  5. Franta Anýž 1876 - 1934 BillionGraves Record. BillionGraves [online]. [cit. 2021-04-22]. Dostupné online. 
  6. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2021-03-11]. Identifikátor záznamu 1000124434 : Pomník Jana Amose Komenského. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Franta Anýž, katalog výstavy, Alena Křížová, Jana Omar a Jana Pauly (eds.). Obecní dům Praha 2004

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]