Jindřich Waldes

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jindřich Waldes
Narození 2. července 1876
Nemyšl
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí květen 1941
Havana
KubaKuba Kuba
Ocenění Medaile Za zásluhy
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Chybí svobodný obrázek.

Jindřich Waldes (2. července 1876, Nemyšl u Táborakvěten 1941, Havana) byl významný český podnikatel židovského původu, vlastenec a mecenáš umění.

Život[editovat | editovat zdroj]

Waldes Koh-i-noor patentky pro německý trh

Jindřichův otec byl obchodník Karel Waldes, provozoval hospodu a malý krámek s galanterním zbožím v Nemyšli u Tábora, matka Anna, rozená Hoffeová, pocházela z jihočeské textilácké rodiny. Jindřich se měl vyučit v obchodu s peřím, ale učení nedokončil, protože získal místo úředníka u firmy Eduard Lokesch a syn v Praze, která vyráběla módní a manžetové knoflíky. Pro svou znalost cizích jazyků se stal obchodním zástupcem firmy a byly mu svěřovány obchodní cesty po Evropě, Asii i Africe.

V roce 1902 spolu se strojním mechanikem, ing. Hynkem Pucem (1856–1938) odešel z firmy a založil vlastní společnost Waldes a spol. Hynek Puc o rok později sestrojil převratný vynález – zakladačku, tedy přístroj na zakládání pružin do stiskacích knoflíků (patentek), který nahradil práci až deseti zručných dělníků. Výroba se rychle rozrůstala a Puc vyráběl další stroje. Waldesova značka, Miss KIN, vznikla na lodi plující roku 1912 kde potkal slečnu Elizabeth Coyne,[1] která si vložila do oka Waldesovu patentku. František Kupka namaloval Miss KIN v olejových barvách a Vojtěch Preissig zhotovil graficky firemní logo. Další používané značky byly Otello a Koh-i-noor.

Waldes Koh-i-noor s hlavní výrobou v Praze-Vršovicích, kam se přesunul v roce 1907, se za třicet let vypracoval na velký koncern, vyrábějící všechny druhy kovové galanterie s pobočnými závody ve Varšavě (1908), Drážďanech, Paříži (1911), Vídni (1920), Barceloně (1928) a v New Yorku. Domácí konkurenci, firmu Lokesch, koupil již v roce 1909.

V roce 1939 byl Jindřich Waldes pro svůj židovský původ zatčen gestapem a dva roky vězněn v koncentračních táborech Dachau a Buchenwald. V roce 1941 ho jeho rodina, kterou Jindřich nechal emigrovat do USA před válkou (on sám se z vlasteneckých důvodů rozhodl zůstat v Československu), z nacistického vězení vyplatila za osm milionů protektorátních korun. Nejdříve byl letecky přepraven do Lisabonu. Dlouhou plavbu z Lisabonu do New Yorku však Waldes nepřežil a za nevyjasněných okolností v květnu 1941 zemřel v kubánské Havaně, kde loď zakotvila během cesty.

Sběratel a mecenáš umění[editovat | editovat zdroj]

Jindřich Waldes byl kromě podnikání také velkým sběratelem umění. Roku 1912 svou soukromou sbírku spinadel zvěřejnil a označil názvem Waldesianum. Roku 1918 pro ni v nové budově ve Vršovicích založil vlastní muzeum šatních spínadel, jež se během dvaceti let rozrostlo na kolekci více než sedmdesáti tisíc exponátů, k ní patřily knihovna, archiv a studijní sbírka kresebné a fotografické dokumentace. Ředitelkou muzea byla pražská historička umění židovského původu Paula Wahleová, kurátorem a výkonným redaktorem muzejního časopisu původem slovenský historik Ješek Hofmann. Jindřich Waldes zakoupil mj. unikátní soubor gotických klenotů a spinadel, nalezený koncem 19.století zazděný na hradě Karlštejně, takzvaný Karlštejnský poklad. Muzeum bylo zrušeno teprve v roce 1947, když jeho sbírky byly rozděleny mezi Uměleckoprůmyslové museum v Praze a zčásti Muzeum skla a bižutérie v Jablonci nad Nisou.

Vedle knoflíků Waldes také sbíral obrazy, grafiku a sochy, zejména plátna svého přítele, malíře Františka Kupky nebo grafické listy Josefa Váchala. Větší část všech uměleckých sbírek byla po roce 1991 prohlášena kulturními památkami České republiky a navrácena z Národní galerie i z Uměleckoprůmyslového muzea dědicům, žijícím ve Spojených státech. Po restitučním řízení následoval jednak zpěný výkup do českých státních sbírek, ale také velkorysé dary dědiců, jakým byl v roce 1995 Karlštejnský poklad.

Waldes byl také mecenášem žijících umělců, tak jako v počátcích pomáhal se zakázkami Kupkovi, tak také Vojtěchu Preissigovi pomohl vybudovat moderní grafickou dílnu a vydat řadu jeho knih.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Koh-i-noor Girl. Koh-i-noor Magazin. Leden 1933, roč. IV, čís. 37, s. 3.  
  2. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Sběratelství. Praha : Svoboda, 1983. Kapitola Galerie a sbírky v Čechách a na Moravě, s. 151.  

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Patrik Šimon: Jindřich Waldes – sběratel umění, vydal Patrik Šimon, nakladatelství Eminent, Praha 2001
  • Jiří Waldes a kolektiv: Kupka – Waldes / Malíř a jeho sběratel, Petr Meissner, Praha 1999

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]