Rudolf kníže Kinský

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Rudolf kníže Kinský
Narození 30. března 1802
Praha
Úmrtí 27. ledna 1836 (ve věku 33 let)
Linec
Povolání politik
Děti Ferdinand Bonaventura Kinský
Rodiče Ferdinand Jan Kinský
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Rudolf kníže Kinský z Vchynic a Tetova (30. března 1802 Praha27. ledna 1836 Linec) byl významný český šlechtic, vlastenec a rakouský diplomat.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Narodil se v Praze 30. března 1802 v paláci Kinských čp. 605/I na Staroměstském náměstí jako starší ze dvou synů tragicky zesnulého knížete Ferdinanda Jana Kinského (1781-1812) a jeho manželky Karolíny Marie, svobodné paní z Kerpen, která byla dvorní dámou arcivévodkyně Žofie (matky budoucího císaře Františka Josefa I.). Byl v pořadí 6. knížetem v přímé linii.

V deseti letech osiřel. 12. května 1825 se Praze v malostranském kostele sv. Mikuláše oženil s hraběnkou Vilemínou Alžbětou, dcerou polního zbrojmistra Jeronýma Colloredo-Mansfelda, (která se narodila 20. července 1804 a zemřela 3. prosince 1871).

Společně během deseti let zplodili pět dcer a jednoho syna. Nejstarší dcera Marie Karolína (1826-1842), druhorozená Anna (1827-1828) ani třetí v pořadí Vilemína Alžběta (1831-1836) se nedožily dospělosti. Vysokého věku se dožila čtvrtá dcera Marie Karolína (1832-1904), provdaná za Theodora Thun-Hohensteina do Choltic, a pátá dcera Rudolfina Karolína (1836-1899), roku 1859 provdaná za hraběte Franze Alexandra Heinricha Ernsta von Bellegarde, rytíře maltézského řádu, dědička slezského panství Velké Heraltice.

Dědicem pražských nemovitostí, vídeňského paláce a panství Choceň byl prvorozený a jediný syn Rudolfův, 7. kníže Ferdinand Bonaventura Kinský (1834 - 1904), který se oženil s Marií z Liechstensteinu.

Rodina sídlila především v paláci Kinských na Staroměstském náměstí v Praze. Když pominuly důsledky krize z období napoleonských válek a státního bankrotu z roku 1811, hospodářská situace se stabilizovala a šlechtické velkostatky začaly opět prosperovat. Ve třicátých letech 19. století Rudolf Kinský rozšířil rodný palác o sousední domy čp. 605/I a 607/I a podle projektu pražského architekta J. O. Krannera dal přistavět dvorní trakt do Týnské uličky. Dále přikoupil velkostatky Horažďovice a Heřmanův Městec. Již roku 1830 dal podle návrhu vídeňského architekta Heinricha Kocha zbudovat na jižním svahu Petřína, na místě bývalých vinic a tzv. Vrabcovny, romantickou Kinského zahradu s můstky, jezírkem a potůčky, a dále dvě letní stavby ve stylu klasicismu: horní velký letohrádek Kinských čp. 98 a spodní hospodářský objekt, zvaný dodnes Švýcárna. Témuž architektu zadal projekt rodinné klasicistní hrobky na místě otcovy tragické smrti ve Veltrusích. Od roku 1824 byl Rudolf Kinský také majitelem zámku Choceň, k němuž vdova Vilemína nechala v letech 1849 - 1850 přistavět nové pseudogotické křídlo a mariánskou kapli, opět podle návrhu knížecího architekta Kocha.

Rudolf svým dokonalým vystupováním a schopnostmi zapůsobil jako úspěšný diplomat ve službách císaře Františka I., především jako rakouský vyslanec v Turíně a Parmě. Bydlel rovněž v rodinném paláci Kinských ve Vídni na Freyungu. Byl českým vlastencem, matka jej dala naučit česky z podnětu Josefa Dobrovského. Jako teritoriální vlastenec nechal zpřístupnit pro veřejnost skalní svět v Českém Švýcarsku okolo Jetřichovic. Proto je po něm pojmenován i Rudolfův kámen.

S obrozeneckým nadšením pomáhal založit Matici českou a pravidelně přispíval na vydávání jejích knih. Od roku 1824 podporoval Vlastenské (později Národní) muzeum v Praze. František Palacký byl hostem na Rudolfově svatbě, pracoval pro něj jako neplacený rodopisec a napsal k jeho náhlému úmrtí obdivný nekrolog.

Literatura[editovat | editovat zdroj]