Colloredové

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Colloredové
Erb rodu Colloredo
Erb rodu Colloredo
země České královstvíČeské království České království
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
tituly

rok založení 11. století (v Čechách od 17. století)
větve rodu

Colloredové (později Colloredové z Wallsee a Colloredo-Mannsfeldové) jsou starý italsko-rakouský rod. Do českých zemí přišli během třicetileté války.

Historie[editovat | editovat zdroj]

Colloredo-Wallsee[editovat | editovat zdroj]

První zmínky o rodu pocházejí z 11. století, kdy byl rod velmi rozvětvený. Existují zmínky např. o hrabatech z Prodolone, kteří vymřeli, dále o hrabatech z Melsu a z Colloreda, kteří přijali přídomek Colloredové z Wallsee (častý je i tvar z Waldsee).

Do Čech přišli v 17. století RudolfJeronýmem a získali zde majetek i postavení mezi českou šlechtou. Jeroným bojoval po boku Valdštejnůbitvě u Lützenu a po smrti generalissima Valdštejna ztratil Slezsko, za což byl potrestán, později však byl omilostněn. Umírá při další prohrané bitvě přímo ve válečné vřavě roku 1638.

Velkopřevor maltézského řádu a zemský velitel císařského vojska v Čechách, Rudolf Colloredo (1585–1657), v roce 1648 ubránil Prahu před Švédy a po válce zde zůstal natrvalo.

V roce 1763 povýšil císař František I. Štěpán do říšského hraběcího stavu Rudolfa Josefa, který působil v císařské ministerské radě. Vrchní velitel benátského vojska, Jan Colloredo, bojoval ve třicetileté válce, padl na Krétě při bojích s Turky roku 1649.

Colloredo-Mansfeldové[editovat | editovat zdroj]

Antonín Theodor se roku 1760 stal maršálem a v letech 1777–1811 prvním olomouckým arcibiskupem. František de Paula Gundaccar (1731–1807) si vzal Marii Izabelu, hraběnku Mansfeldovou, díky níž získal mimo jiné panství Dobříš, Obořiště a později ještě zdědil NepomukZelenou Horu. On i jeho potomci užívali jména Colloredo-Mansfeld.

Další příslušníci rodu převážně působili v armádě či ve státních službách. Jeroným Mansfeld (1842–1881) byl například rakousko-uherským politikem a předlitavským ministrem zemědělství.[1][2]

Část rodiny se po roce 1918 vystěhovala do USA a Franz Ferdinand Colloredo-Mansfeld (1910–1944) se roku 1941 přihlásil jako dobrovolník do britské armády a roku 1944 padl jako stíhač RAF.

V září 1939 se Jeroným Colloredo-Mannsfeld (1870–1942) připojil k Národnostnímu prohlášení české šlechty, stejně jako jeho synové Josef (1910–1990), Jeroným (1912–1998) a Weikhard (1914–1946, ten se zúčastnil už první deklarace 17. září 1938).[3] V roce 1942 byli všichni členové rodu, včetně těch žijících v zahraničí, prohlášeni za „nepřátele říše“ a veškerý jejich majetek v Čechách a Rakousku byl zabaven Německou říší. Rodový majetek v Rakousku byl Colloredo-Mannsfeldům navrácen již v roce 1948, zatímco v České republice teprve po roce 1990, kdy v rámci restitucí získala rodina zpět část svého někdejšího majetku (zámky v Dobříši a ve Zbirohu a přibližně 20 000 ha lesů a rybníků), který jim byl již podruhé vyvlastněn při vysídlení německého obyvatelstva po druhé světové válce.

Současnost a restituce[editovat | editovat zdroj]

Dobříš

Členové rodu v současnosti žijí převážně v zahraničí. Střídavě také v Česku žije Jerome Colloredo-Mannsfeld (* 1949), a sice právě na zámku v Dobříši, který rod získal v rámci restitucí v roce 1998 zpět do vlastnictví. Dobříšské pozemky byly vydány stejným dílem Jeromovi a jeho sestřenici Kristině, dceři Josefa Colloredo-Mansfelda († 1990) v roce 2006. V dobříšském zámku dnes sídlí dvě muzea a hotel s restaurací.[4]

Zbiroh

Rod uplatňoval restituční právo na zámek Zbiroh. Zámek byl Jeromovi Colloredo-Mansfeldovi vrácen již v roce 1990, ten jej však vzápětí prodal zpět českému státu.

Opočno

Kristina Colloredo-Mansfeldová podala v roce 2007 žádost o navrácení sbírky umění z renesančního zámku Opočno ve východních Čechách. Soudním rozhodnutím z října 2007 byl požadavek krajským soudem v Hradci Králové zamítnut. Kristině se podařilo dosáhnout navrácení pozemků někdejšího panství v Opočně, nicméně zámek, který si podle prvního rozsudku směla převzít, byla nucena vrátit státu po rozruchu, který způsobil nález Ústavního soudu.[5] Žádost o vydání zámku Opočno a také o podstatnou část zámeckého vybavení tak dodnes zůstává nevyřešená. Řízení však bylo v odvolání obnoveno, a Colloredo-Mansfeldové se chtějí obrátit na Nejvyšší soud České republiky. Mezi předměty ve sbírkách, jejichž hodnota se odhaduje na více než miliardu korun, patří například umělecky cenný kočár, sbírka obrazů a několik tisíc předmětů jako historické zbraně a nádobí.[6]

Příbuzní[editovat | editovat zdroj]

Byli spojeni s Černíny z Chudenic, Auerspergy, Mansfeldy, Kolowraty.

Erb[editovat | editovat zdroj]

Prostá podoba colloredovského erbu
Knížecí podoba společného erbu spojených rodů Colloredů a Mansfeldů

Původní erb hrabat z Colloreda byl štít v jehož černém poli bylo stříbrné břevno, později na břevno přidali císařského orla. Jako knížata pozměnili svůj znak, který byl čtvrceným štítem s původním znakem uprostřed. Do jednotlivých částí umístili erby dalších rodů.

Pravopis Mannsfeld a Mansfeld[editovat | editovat zdroj]

Rodina knížat a hrabat Mansfeldů, případně rodu Mansfeld-Fondi se původně psala s jedním n. U příležitosti sňatku Františka Gundakara Colloreda s Marií Isabelou Mansfeldovou, poslední příslušnicí rodu, byla v roce 1789 vyhotovena listina o sjednocení jména Colloredo-Mannsfeld, v níž bylo jméno Mansfeld chybně uvedeno se dvěma n. Přestože se jednalo o zjevnou chybu, od té doby je jediná oficiální a správná verze Mannsfeld. Existuje ovšem jedna výjimka. Josef III. (1910–1990) se s ohledem na historickou pravdu začal psát s jedním n a tak to také zanesl v emigraci do svých dokumentů. Proto se také jeho dcera Kristina, která se po rozvodu vrátila k dívčímu příjmení, píše Colloredo-Mansfeldová s jedním n. Kromě ní a jejích potomků se všichni členové rodu píší Colloredo-Mannsfeld.[7]

Význačné osobnosti rodu[editovat | editovat zdroj]

Linie Waldsee/Wallsee[editovat | editovat zdroj]

Linie Waldsee-Mels[editovat | editovat zdroj]

Linie Man(n)sfeld[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. kol. aut.: Československé dějiny v datech. Praha: Svoboda, 1987. ISBN 80-7239-178-X. S. 587. (česky) 
  2. Obora Aglaia [online]. prostor-ad.cz [cit. 2013-03-20]. Dostupné online. (česky) 
  3. DROCÁR, Jan; LOUŽECKÝ, Pavel. Historická šlechta: Colloredo-Mannsfeldové. www.historickaslechta.cz [online]. [cit. 2019-06-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. Kontakt na majitele na oficiálních stránkách zámku Dobříš
  5. Colloredo-Mansfeldová vrátila zámek v Opočně státu [online]. MAFRA a.s. [cit. 2011-12-06]. Dostupné online. 
  6. Východočeský soud rozhodl o uměleckých sbírkách zámku Opocno. Archivováno 26. 4. 2008 na Wayback Machine zprávna na Radio.cz.
  7. Ergänzende Anmerkungen: Mannsfeld oder -Mansfeld? [online]. Colloredo-Mannsfeld [cit. 2019-07-23]. Dostupné online. (německy) 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HALADA, Jan. Lexikon české šlechty : Erby, fakta, osobnosti, sídla a zajímavosti. 1. Praha: Akropolis, 1992. ISBN 80-901020-3-4. Kapitola Colloredové, s. 34-35. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]