Skvrnitý tyfus

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Skvrnitý tyfus
Vyrážka způsobená skvrnitým tyfem
Vyrážka způsobená skvrnitým tyfem
Klasifikace
MKN-10 A75.0
MeSH D014438

Skvrnitý tyfus (též skvrnivka epidemická) je závažné infekční onemocnění způsobené obligátním nitrobuněčným (intracelulárním) parazitem Rickettsia prowazekii (aerobní G-bakterie, jeden z nejmenších buněčných organismů). Skvrnitý tyfus je přenášen vší šatní, blechou, klíštětem a krví nemocného.

Klinický obraz[editovat | editovat zdroj]

Inkubační doba se pohybuje od 1 do 2 týdnů. Charakteristickými příznaky jsou horečka, zimnice, třesavka, bolesti těla a hlavně vyrážka, která se tvoří na hrudníku, poté postupuje na končetiny, avšak nikdy nepostihuje obličej a dlaně. Při neléčené formě následuje kóma a smrt. Léčba spočívá v podávání antibiotik (tetracyklin, chloramfenikol). Je možné očkování.

Historie[editovat | editovat zdroj]

V minulosti bývaly epidemie skvrnitého tyfu časté, především díky rozšíření vší mezi populací.

Během druhého roku Peloponéské války (430 př. n. l.) vypukla v aténách ničivá epidemie známá jako Athénský mor, která zabila velkou část populace, mimo jiné i Perikla a jeho dva syny. Epidemie se poté ještě dvakrát vrátila (429 a 427/6 př. n. l.). Názor, že za epidemií stál právě skvrnitý tyfus, je podpořena lékařskými nálezy i vědeckými názory.[1][2]

První věrohodný popis skvrnitého tyfu pochází z doby španělského obléhání Granady v roce 1489. V dochovaných dokumentech je uveden popis choroby provázené horečkami, rudými skvrnami na rukou, zádech a břichu, V pozdějším stádiu se objevilo delirium, gangréna, zápach hnijícího masa. Během obléhání ztratili Španělé 3 000 mužů v bojích s Maury, dalších 17 000 však zemřelo na tyfus.

Tyfus se často šířil ve věznicích, proto se mu také někdy říkalo vězeňská horečka. Podmínky, kdy k sobě choulili vězni ve špinavých, zaneřáděných celách, byly pro šíření vší a s nimi i skvrnitého tyfu ideální. V takových podmínkách se často uvěznění do dalšího zasedání soudu rovnalo rozsudku smrti. Někdy vězni nakazili při zasedání i samotný soud a přihlížející obecenstvo. Po zasedání soudu v Oxfordu v červnu roku 1577 zemřelo na tyfus 300 lidí. Následná epidemie řádící v letech 1577 až 1579 zabila 10 % anglické populace. V roce 1759 anglické autority odhadovaly, že ve věznicích každý rok čtvrtina vězňů zemře na skvrnitý tyfus.[3] Skvrnitý tyfus tak mohl za více úmrtí než soudem nařízené popravy.

Epidemie skvrnitého tyfu řádily v Evropě během Angické občanské války, Třicetileté války a Napoleonských válek. Během ústupu z Ruska v roce 1812 více francouztských vojáků zemřelo na skvrnitý tyfus než bylo zabito Rusy. Velká epidemie zasáhla Irsko v letech 1826–1829, další koncem 30. let a ještě další v době Velkého hladomoru v letech 1846–1849. Irský týfus se přenesl i do Anglie. Byl zaznamenán pro svou vysokou nakažlivost. Zasáhl bez rozdílu všechny sociální třídy (vši byly všudypřítomné a nerozlišovaly), nejvíce však nejnižší vrstvy populace s nízkou úrovní hygieny. V Kanadě zabilá tyfová epidemie mezi lety 1847 a 1848 více než 20 000 lidí, především irských emigrantů, kteří chorobu donesli s sebou na lodích.[4]

Ve Spojených státech vypukla epidemie skvrnitého tyfu v roce 1837 ve Filadelfii. I během Americké občanské války řádil mezi vojáky skvrnitý tyfus, rozšířenější však byl břišní tyfus, který byl také zodpovědný za většinu "tyfových" úmrtí ve vojenských táborech. Další epidemie skvrnitého tyfu zasáhly Baltimore, Memphis a Washington mezi lety 1685–1973.

Během 1. světové války zabil skvrnitý tyfus jen v Rusku více než 3 milióny lidí, další pak v Polsku a Rumunsku. Na Západní frontě pomohlo zřízení odvšivovacích stanic, na Východní frontě však tyfus řádil mezi bojujícími vojáky bez omezení. Jen v Srbsku zemřelo na tyfus 150 000 vojáků. Smrtnost činila mezi 10 až 40 %. Skvrnitý tyfus byl zároveň hlavní příčinou smrti mezi těmi, kdo ošetřoval zraněné. Tyfus řádil i po skončení války, mezi lety 1918–1922 mohl za smrt zhruba 3 miliónů lidí z 20–30 miliónů nakažených.

V Československu[editovat | editovat zdroj]

Epidemie skvrnitého tyfu se na území Československa vyskytla v roce 1945 ve věznici pražského gestapa v Malé pevnosti v Terezíně z důvodů velmi špatné hygieny a zanedbané péče o zdejší vězně. Termín tyfus byl poprvé použit v 18. století. Je odvozen z řeckého slova typhos, což znamená kouřový či mlhavý - jedním z charakteristických znaků nemoci je otupělost, omámení, ospalost.

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. At a January 1999 medical conference at the University of Maryland, Dr. David Durack, consulting professor of medicine at Duke University notes: "Epidemic typhus fever is the best explanation. It hits hardest in times of war and privation, it has about 20 percent mortality, it kills the victim after about seven days, and it sometimes causes a striking complication: gangrene of the tips of the fingers and toes. The Plague of Athens had all these features." see also: umm.edu
  2. Gomme, A. W., edited by A. Andrewes and K. J. Dover. An Historical Commentary on Thucydides, Volume 5. Book VIII Oxford University Press, 1981. ISBN 0-19-814198-X.
  3. Ralph D. Smith, Comment, Criminal Law – Arrest – The Right to Resist Unlawful Arrest, 7 Nat. Resources J. 119, 122 n.16 (1967) (hereinafter Comment) (citing John Howard, The State of Prisons 6-7 (1929)) (Howard's observations are from 1773 to 1775). Copied from State v. Valentine May 1997 132 Wn.2d 1, 935 P.2d 1294
  4. M993X.5.1529.1 | The government inspector's office [online]. Montreal: [cit. 2012-01-22]. Dostupné online. (anglicky) 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Star of life2.svg
Wikipedie neručí za správnost lékařských informací v tomto článku. V případě potřeby vyhledejte lékaře!
Přečtěte si prosím pokyny pro využití článků o zdravotnictví.