Přeskočit na obsah

Hodonínek

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Hodonínek
Památník umístěný v prostoru bývalého koncentračního tábora Hodonínek
Památník umístěný v prostoru bývalého koncentračního tábora Hodonínek
Poloha
Adresaokres Blansko, ČeskoČesko Česko
Souřadnice
Map
Další informace
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Hodonínek (též Cikánský tábor Hodonín u Kunštátu, něm. Zigeunerlager Hodonin, přezdívka moravské Lety) byl koncentrační tábor zřízený během druhé světové války nedaleko Hodonína u Kunštátu na území Protektorátu Čechy a Morava. Od srpna 1940 fungoval jako kárný pracovní tábor pro asociály a osoby vyhýbající se práci. Od srpna 1942 z něj byl vytvořen tzv. cikánský tábor II (Zigeunerlager II) a byly do něj posílány osoby romského etnika. V éře tzv. cikánského tábora (srpen 1942 – září 1943) jím prošlo 1396 osob, 207 osob zemřelo a nejméně 851 bylo transportováno do vyhlazovacího tábora Auschwitz-Birkenau.

Výnos o potírání cikánského zlořádu z 10. července 1942 se stal výchozím dokumentem nejen pro provedení soupisu všech „cikánů a cikánských míšenců“ na území Protektorátu, ale také pro zřízení tzv. cikánských táborů. Vzorem pro zřízení těchto táborů byla již existující podobná zařízení např. v rakouském Lackenbachu. Umístěny sem měly být především romské rodiny, které splňovaly podmínky pro uvalení preventivní policejní vazby. Na návrh jednotlivých četnických stanic byli vybraní Romové i se svými rodinami zařazováni do transportů, jejichž cílem byl v Čechách tábor v Letech u Písku a na Moravě v Hodoníně u Kunštátu.

Zřízení tábora

[editovat | editovat zdroj]

Podobně jako v Letech byli počátkem srpna 1942 do tábora nahnáni jednotlivci i celé romské rodiny. Ubytovací kapacita tábora byla 200, v létě až 300 osob, přičemž již brzy po jeho otevření byla mnohonásobně překročena. Velitelem tábora byl administrativní oficiál Štefan Blahynka.

Podmínky v táboře

[editovat | editovat zdroj]

Strážní mužstvo čítalo zhruba 40 mužů. Veškerý personál tvořili čeští zaměstnanci. Všichni vězni (tedy i děti) museli pracovat vně nebo uvnitř tábora 8–10 hodin denně. Šlo především o lamačské a výkopové práce na stavbě nové silnice z Plzně do Moravské Ostravy a na silničním úseku Štěpánov nad Svratkou – Hodonín – Rozseč nad Kunštátem. Stravu dostávali vězňové třikrát denně, ovšem jen v tom nejnutnějším množství. Katastrofální ubytovací, stravovací a hygienické podmínky vedly k časté a chronické nemocnosti vězňů. Vyvrcholením bylo na přelomu let 1942–1943 propuknutí epidemie břišního tyfu, na následky které zahynulo největší množství vězňů. Zemřelí byli pohřbíváni na hřbitově v nedalekých Černovicích (73 osob) a na provizorním hřbitově nedaleko tábora v masových hrobech (121 osob).

Hromadné transporty vězňů

[editovat | editovat zdroj]

Tábor nebyl vyhlazovací, přesto v něm následkem nelidských podmínek přišla o život podstatná část všech koncentrovaných mužů, žen a zvláště dětí. Brzká smrt také čekala většinu těch, kteří byli hromadnými transporty deportováni do Osvětimi. Z prvního transportu (7. prosince 1942, 91 osob), jehož cílem se stal koncentrační tábor Auschwitz I, zemřeli v krátké době téměř všichni transportovaní. Z dalších dvou transportů (21. srpna 1943, 749 osob a 27. ledna 1944, 31 osob), směřujících do tzv. cikánského tábora v Auschwitz II-Birkenau, přežili pouze ti, kteří byli odtud přeloženi na práci do jiných koncentračních táborů.

  • táborem prošlo celkem 1 396 osob, z toho:
    • 35 se zde narodilo
    • 262 bylo propuštěno
    • 47 uprchlo
    • 207 zahynulo (194 z nich při epidemii břišního tyfu – viz výše: Podmínky v táboře, ostatních pouze 13)
    • 871 bylo transportováno

Dětský tábor ROH a rekreační středisko

[editovat | editovat zdroj]

Areál později[kdy?] sloužil jako rekreační zařízení ROH Maloměřických cementáren Brno pro účely rekreace dětí zaměstnanců. Byla postavena řada nových budov na místo původních. Začátkem 80. let byl vybudován vyhřívaný venkovní bazén. Po listopadu 1989 došlo k privatizaci objektu. Po letech[kdy?] vzniklo na půdorysu bývalého koncentračního tábora rekreační středisko Žalov. V areálu bylo koupaliště, restaurace a možnost celoročního ubytování v chatkách.[1] Na kraji areálu byl vytvořen pomník, který v češtině a romštině připomíná romský tábor.

Muzeum romské kultury a připomínání romského holokaustu

[editovat | editovat zdroj]

V roce 1995 začalo Muzeum romské kultury pietní akty pořádat i k památce tzv. cikánského tábora v Hodoníně u Kunštátu, a to ve spolupráci s tehdejším starostou obce Hodonín Miroslavem Plíhalem. Tradice pietních aktů na místě byla založena a v roce 1997 již Muzeum romské kultury na Žalově odhalilo památník – kovový kříž s romskými symboly z dílny romského kamenosochaře Eduarda Oláha. O rok později Muzeum romské kultury umistilo pamětní desku na hřbitov v sousedních Černovicích, tentokrát z dílny nevidomé romské sochařky Boženy Vavrekové-Přibylové. Zároveň již v této době Muzeum romské kultury usilovalo o pietní řešení celého areálu bývalého tábora, v němž v této době fungovalo rekreační zařízení. 

Odkup a pietní úprava areálu

[editovat | editovat zdroj]

Počátkem února 2009 se ministr pro lidská práva Michael Kocáb předběžně dohodl se stávající majitelkou areálu Alenou Vojtovou na jeho odkoupení státem. Následně bylo rozhodnutím vlády ČR č. 158 z 2. března 2011 vybudováním Památníku romského holocaustu v Hodoníně u Kunštátu pověřeno Národní pedagogické muzeum a knihovna J. A. Komenského.

V roce 2016 se po dlouhodobé odborné činnosti týkající se vybudování expozice pro veřejnost podařilo dokončit stavební práce v areálu Památníku a v roce 2017 upravit areál tak, aby návštěvník poznal vzhled původního sběrného tábora pro romské vězně z let 1942–1943. Dne 4. prosince 2017 došlo k podepsání smlouvy mezi Národním pedagogickým muzeem a knihovnou J. A. Komenského a Úřadem pro zastupování státu ve věcech majetkových o převodu majetku státu – areálu Památník Hodonín u Kunštátu na Úřad pro zastupování státu ve věcech majetkových (ÚZSVM). Od ledna 2018 se stalo provozovatelem památníku Muzeum romské kultury.

19. srpna 2018 se v areálu poprvé konal pietní akt,[2] od té doby již každoroční. Dne 20. srpna 2019 byl při příležitosti pietní vzpomínkové akce areál muzea zpřístupněn veřejnosti.[3]

Fotogalerie

[editovat | editovat zdroj]
  1. Rekreační zařízení ŽALOV, Hodonín u Kunštátu [online]. [cit. 2009-02-06]. Dostupné v archivu pořízeném dne 2009-02-25. 
  2. ZDAŘILOVÁ, Eva. Připomínka 75. výročí transportu Romů z Hodonína u Kunštátu do Osvětimi se poprvé konala v areálu Památníku Hodonín. Romea.cz [online]. 2018-08-20 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 
  3. CHARVÁT, Jan. Otevřeli Památník holokaustu Romů. Bez expozic, ale s výstavami. Blanenský deník [online]. 2019-08-21 [cit. 2019-08-21]. Dostupné online. 

Literatura

[editovat | editovat zdroj]
  • Horváthová, Jana a kol. ...to jsou těžké vzpomínky I. svazek. Větrné mlýny, 2021. ISBN 978-80-7443-403-7
  • Kokoška, Stanislav. Od řešení nezaměstnanosti k internaci. In: Paměť a dějiny 01/2019, s. 16–25.
  • Kokoška, Stanislav. Vznik kárných pracovních táborů v Protektorátu Čechy a Morava. In: Paměť a dějiny 2019/01.
  • Nečas, Ctibor. Holocaust českých Romů. Prostor, 1999. ISBN 80-7260-022-2
  • Nečas, Ctibor. Nemůžeme zapomenout – Našťi Bisteras. Univerzita Palackého v Olomouci, 1994. ISBN 80-7067-354-0
  • Nečas, Ctibor. Andr'oda taboris: tragédie cikánských táborů v Letech a v Hodoníně. Masarykova univerzita, 1995. ISBN 80-210-1092-4
  • Nečas, Ctibor. Českoslovenští Romové v letech 1938–1945. Masarykova univerzita, 1994. ISBN 80-210-0945-4
  • Nečas, Ctibor. Nad osudem českých a slovenských Cikánů 1939–1945. Univerzita Jana Evangelisty Purkyně, 1981.
  • Nečas, Ctibor. Personál protektorátních cikánských táborů. In: Vlastivědný věstník moravský 49, s. 294–298.
  • Nečas, Ctibor. Židovští lékaři v cikánských táborech. In: Romano džaniben 1/2000, s. 58–61.
  • Pape, Marcus. Michal Bohin, lékař –lidumil. In: Romano džaniben 1–2/2000, s. 62–65.
  • Schuster, M. Proces s Blažejem Dydym na základě materiálů Mimořádného lidového soudu v Brně roku 1947. In: Romano džaniben 01/2013, s. 73–101.
  • Schuster, M. Případ Boženy Jochové. In: Bulletin MRK 2010, s. 152–154.
  • Vymětalík, Jiří. Dálková silnice Plzeň – Moravská Ostrava. In: Bulletin MRK 2010, s. 163–168.
  • Vymětalík, Jiří. Táborový areál v Hodoníně u Kunštátu a jeho souvislost s budováním dálkové silnice Plzeň–Moravská Ostrava. In: sborník ABS 14/2016, s. 69–106.

Související články

[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy

[editovat | editovat zdroj]