Václav Štulc

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Václav Štulc
Portrét od Jana Vilímka
Portrét od Jana Vilímka
Narození 20. prosince 1814
Kladno
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 9. srpna 1887 (ve věku 72 let)
Praha-Vyšehrad
Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Místo pohřbení Vyšehradský hřbitov
Národnost Češi
Nábož. vyznání katolická církev
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Václav Svatopluk Štulc (20. prosince 1814, Kladno[1][2]9. srpna 1887, Vyšehrad[3]) byl český spisovatel, překladatel a vlastenecký kněz. Přední člen vyšehradské kapituly, který se zasazoval o obnovení významu pražského Vyšehradu.

Život[editovat | editovat zdroj]

Narodil se 20. prosince 1814 v Kladně. V Praze vystudoval Akademické gymnázium. Teologická studia absolvoval v letech 1835–1839 také v Praze, na kněze byl vysvěcen 4. srpna 1839. Od mládí byl českým vlastencem a podporoval finančně České muzeum a Matici českou. Byl literárně činný, psal básně, přispíval do časopisů Jindy a nyní, Květy, Světozor, Časopis katolického duchovenstva. Redigoval periodikum Blahověst (1847–1862), kalendář Poutník z Prahy (1850–1864), Besedy katolické (1860), Pozor (1861–1862) a překládal z němčiny a polštiny.[4]

V roce 1860 se stal vyšehradským děkanem a pocity ze svého zvolení vyjádřil tímto čtyřverším směrovaným i ke své osobě:

„Vyšehrade, slavný hrade, prach tvůj v smutný hrob se klade; ducha tvého i tvůj stín, kéž uhájí věrný syn!“

Za své vlastenecké, protihabsburské postoje byl děkan Václav Štulc dokonce odsouzen na dva měsíce do žaláře, trest si odpykal v dubnu a květnu 1863.

Na Vyšehradě[editovat | editovat zdroj]

Po celý svůj život se věnoval vzkříšení slávy Vyšehradu. Proto byl také po smrti dosavadního probošta Vojtěcha Ruffera roku 1870 jednomyslně zvolen vyšehradským proboštem. Slavnostní instalace se konala 30. července 1871. V této vysoké církevní funkci se mimo jiné zasloužil o výstavbu budovy nové proboštské rezidence, Nového proboštství čp. 89/4 v dnešní Štulcově ulici, u severního vchodu na Vyšehradský hřbitov. V souvislosti se stavbou Václav Štulc založil po její severní straně menší park, nazývaný tehdy Svatováclavské sady (dnes Štulcovy sady), protože do něj dal přemístit původní barokní jezdeckou sochu sv. Václava z Koňského trhu (Václavského náměstí) po té, co byla v roce 1879 z náměstí odstraněna a uložena na čas do obecního skladiště Na Františku. Václav Štulc ji vlastním nákladem nechal dopravit na Vyšehrad a umístil v proboštském sadě pod okna své rezidence. Po roce 1950 byla v sadech nahrazena kopií od Jiřího Nováka, ale ponechán strý podstavec z 19. století.

Zasloužil se spolu s Františkem Ladislavem Riegrem a Mikulášem Karlachem o proměnu Vyšehradského hřbitova v národní pohřebiště.

Probošt Václav Štulc zemřel v roce 1887 a byl na Vyšehradském hřbitově pohřben.

Památka[editovat | editovat zdroj]

Štulcův pomník na Vyšehradě
Pamětní deska v kladenské radnici

K poctě Václava Štulce byly vyšehradské sady nazvány Štulcovými a v roce 1910 byl do nich umístěn jeho pomník. Na pískovcovém podstavci ve tvaru odstupněného hranolu mezi dvěma pylony je umístěna bronzová polopostava Václava Štulce držícího v ruce svazek listin. Poprsí je dílem sochaře Štěpána Zálešáka. Nápis na podstavci oznamuje: „Proboštu Václavu Štulcovi, křisiteli zašlé slávy hory Vyšehradu věnoval probošt Mikuláš Karlach 1910“.

Na jeho rodném domě v Kladně byla v roce 1934 umístěna pamětní deska, odstraněna roku 1939. Obnovena byla v roce 1993 (přesná kopie) a další kopie je umístěna na schodišti kladenské radnice. Na bronzové desce o rozměrech 100 x 50 cm je podobizna a text V TOMTO DOMĚ NARODIL SE 20.12.1814 VÁCLAV ŠTULC. SPISOVATEL A NÁRODNÍ BUDITEL - ZEMŘEL 9.8. 1887 JAKO PROBOŠT VYŠEHRADSKÝ.

V Kladně jeho jménem byla rovněž pojmenována ulice v blízkosti jeho rodného domu. Na Plánu horního města Kladna vydaného brzy po roce 1905 ulice již toto jméno nese, v roce 1939 (do roku 1945) byl název změněn na Slánská, znovu se Štulcova jmenovala ještě v letech 1945-1949, od té doby se trvale jmenuje Slánská. Nově byla v roce 1993 přejmenována jeho jménem ulice Leljušenkova v městské části Rozdělov.[5]

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Poezie[editovat | editovat zdroj]

  • Na Tatrách a pod Tatrami
  • Pomněnky na cestách života, 1845, Google Books

Biografie[editovat | editovat zdroj]

  • Klement Maria Hoffbauer : životopisný nástin, 1859
  • Pius IX. svatý otec a nejvyšší biskup katolického křesťanstva : životopisné obrázky, 1869
  • Šebestian Hněvkovský. Životopisný nástin, 1870

Životopisy svatých[editovat | editovat zdroj]

  • Žiwot sw. Josefa, pěstauna Pána Ježíše : na památku, 1843
  • Žiwot sw. Ferdinanda, wyznawače Páně : na památku, 1843
  • Žiwot sw. Vincencia de Paul, 1844
  • Život sw. Wojtěcha, biskupa i mučedníka, patrona národu Českého, 1849
  • S. Cecilia, panna mučenice Kristova, 1855
  • Žiwot swatých Cyrilla a Methodia, apostolů slowanských, 1857
  • Život sv. Prokopa, opata Sázavského a patrona národu českého, 1859
  • Z paláce a z kláštera : obrázky ze života blahoslavené Anéžky Přemyslovny, 1875
  • Sv. Martin, biskup Tourský a vyznavač Páně : stručný nástin životopisný s připojenou pobožností, 1881

Ostatní[editovat | editovat zdroj]

  • Padesáte bájek / pro naše milé maličké sebral V.S. Štulc, 1844
  • Dobrá rada v potřebě (Dobrá rada w potřebě : upřímné slowo k milým kraganům), Arcibiskupský knihtisk, 1846
  • Několik slow k poctiwým lidem, 1849
  • Cesty milosti Boží, 2 svazky, 1860, povídky
  • Milosrdný Samaritán : knížka útěchy a spasitelného vzdělání, věnovaná nemocným a opatrovníkům jejich, příručka, 1860
  • Prawowěrný ctitel swatých Cyrilla i Methodia, bratří aposstolůw slowanských : památka tisíciletého jubilea příchodu dotčených sw. aposstolůw do wlastí nassich, 1863
  • Renan a pravda čili úvahy o knize Renanově Život Ježíšův, 1865
  • Česká národnost a evangelická církev : úvahy dějepisné od Vácslava Štulce, 1861
  • Vlasť a cirkev, čili, Může-li vlastencem býti katolík : z života pro život, 1870
  • Kazatelé slovanští, sborník, 3 svazky, 1870–73
  • Josef Jungmann / Na památku dne 19. července 1879 věnují druhům, přátelům, rodákům Václav Štulc a J. Boj. Pichl, 1873
  • Starobylý chrámec sv. Martina na Vyšehradě, 1881
  • Vidění / Proslov na oslavu sloučení Vyšehradu s Prahou sepsal Václav Štulc, 1883

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu str.a farnost Kladno
  2. Matriční záznam o narození a křtu str.b
  3. Matriční záznam o úmrtí a pohřbu farnost při kostele sv. Petra a Pavla na pražském Vyšehradě
  4. Dějiny české literatury. 2., s. 655
  5. VYKOUK, Jaroslav. Kladenský uličník, aneb, Průvodce jmény ulic v Kladně. Kladno: Sládečkovo vlastivědné muzeum v Kladně,, 1997. 267 s. ISBN 978-80-903784-3-8. S. 198, 200. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • BENEŠ, Josef. Ač zemřeli ještě mluví : Medailony českých katolických vlasteneckých kněží. Praha: Česká katolická charita, 1964. 449 s. S. 360–366. 
  • Dějiny české literatury. 2., Literatura národního obrození / Redaktor svazku Felix Vodička. 1. vyd. Praha: Československá akademie věd, 1960. 684 s. 
  • Encyklopedický slovník křesťanského Východu / Edward de Farrugia ; odpovědný redaktor českého vydání Pavel Ambros. Olomouc : Refugium Velehrad–Roma, 2010. 1039 s. ISBN 978-80-7412-019-0. S. 886.
  • PUTNA, Matin C. Česká katolická literatura v evropském kontextu 1848-1918. Praha: Torst, 1998. 801 s. ISBN 80-7215-059-6. 
  • FROLÍK, František. Osobnosti Kladenska s ukázkami jejich rukopisů. 1. vyd. Nové Strašecí: Jiří Červenka - Gelton, 2015. 281 s. ISBN 978-80-88125-00-6. Kapitola Václav Svatopluk Štulc, s. 229. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]