Choceň (zámek)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Choceň
Choceň, Tichá Orlice a zámek.jpg
Základní informace
Slohbarokní, neoklasicistní
Výstavba1562
Přestavba1587–1602, 1710–1720, 1829
StavebníkZikmund ze Šelmberka na Kosti a Mrači
Poloha
AdresaChoceň, ČeskoČesko Česko
UlicePernerova
Souřadnice
Choceň
Choceň
Další informace
Rejstříkové číslo památky25579/6-3907 (PkMISSezObrWD)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Některá data mohou pocházet z datové položky.

Zámek Choceň se nachází v centru města Choceň, okres Ústí nad Orlicí v Pardubickém kraji, na pravém břehu řeky Tiché Orlice. Zámek je kulturní památka ČR.[1]

Historie[editovat | editovat zdroj]

Pohled do nádvoří zámku

Vznik panského sídla v Chocni souvisí s vytvořením choceňského panství, k němuž došlo teprve v roce 1555, poté, kdy Jaroslav z Pernštejna prodal kvůli svému enormnímu zadlužení Choceň s přilehlými vesnicemi Zikmundovi ze Šelmberka a na Kosti (vklad do zemských desek proběhl teprve v roce 1559).[2] Nový majitel, jemuž panství patřilo až do roku 1581, si nechal na levém břehu Tiché Orlice vystavět zámek s rozsáhlým poplužním dvorem, přičemž až do dokončení stavby tohoto prvního panského domu bydlel na nedalekém poplužním dovře na Vrchovině.[3] Brzy poté začal Zikmund ze Šelmberka zámek rozšiřovat, avšak stavba ještě nebyla u konce, když choceňské panství v roce 1581 odkázal svému příbuznému Vratislavovi z Pernštejna. Ani on, ani jeho synové Jan a Maxmilián, kterým panství patřilo mezi lety 1582-1587, ve stavbě kvůli velkým dluhům, jež převzali po svém otci, nepokračovali. K tomu se odhodlal teprve nový majitel choceňského panství, jímž se v roce 1587 stal Hertvík Zejdlic ze Šenfeldu (panství vlastnil až do roku 1603). Zámek poté využíval Hertvíkův syn Rudolf, který se zapojil do stavovského povstání proti Habsburkům a panství mu bylo v důsledku těchto aktivit zkonfiskováno. Toho se však sám nedožil, zemřel na zámku v Chocni v roce 1622, údajně byl otráven.[4]

Zámek a panství Choceň odkoupil v roce 1623 spolu s mnoha dalšími statky ve východních Čechách od královské komory Albrecht z Valdštejna, avšak obratem jej (spolu se statkem Borovnicí, kterou Albrecht rovněž koupil z konfiskací) postoupil Vincenci Muschingerovi z Gumpendorfu. Dalším majitelem zámku byl po roce 1628 Ferdinand Zikmund Kurz ze Senftenau, manžel Muschingerovy dcery Alžběty. V roce 1646 byl zámek vydrancován švédským vojskem. V roce 1683 koupil panství a zámek Choceň od Ferdinandovy dcery Terezie Marie hrabě Jan Bedřich z Trauttmansdorffu, jehož syn František Antonín Adam jej v roce 1709 prodal Václavu Norbertu Oktaviánovi Kinskému. V majetku tohoto rodu choceňský zámek zůstal až do konce druhé světové války. V průběhu 18. století byl zámek barokně upraven, nejprve v letech 1710–1720 za Václava Norberta Oktaviána Kinského. Po požáru v roce 1829 byl zcela přestavěn v duchu neoklasicismu a získal dnešní podobu. V letech 1849-1850 dala kněžna – vdova Vilemína - Kinská přistavět i pseudogotickou kapli Nanebevzetí Panny Marie. V následujícím období užívali Kinští zámek jako letní sídlo.[5] Během druhé světové války zde bylo sídlo nacistické mládežnické organizace Hitlerjugend, poté zde byli internováni francouzští zajatci a v závěru války sloužil jako ubytovna zaměstnanců koncernu Hermann Goering-Werke.[5] V roce 1945 byl zámek Kinským na základě Benešových dekretů zkonfiskován a zestátněn.

Nyní se v jižním křídle zámku nachází Základní umělecká škola, v severním křídle je sídlo Orlického muzea. Součástí zámku byl pivovar a hospodářská budova, v současné době v majetku Lesů České republiky, které zde mají krajský inspektorát[6]. Zámecké zahradnictví, založené rodinou Kinských, je v současné době (od roku 1992) rodinným podnikem, Panskou zahradou pana Vladimíra Kalouse.[7]

Stavební vývoj[editovat | editovat zdroj]

Pohled na Choceň z roku 1816 od Jana Antonína Venuta, budova zámku se nachází zcela vlevo

Původní dispozice zámku, označovaného jako panský dům, byla jednokřídlá a základní stavba byla dokončena v roce 1562. Další stavební aktivity Zikmunda ze Šelmberka, zahájené v roce 1574, vedly k rozšíření na čtyřkřídlý objekt, stavba však byla dokončena až mezi lety 1587–1599 za Hertvíka Zejdlice ze Šenfeldu. Při převodu panství na jeho syna Rudolfa je zámek v roce 1610 charakterizován jako „pohodlné a veselé stavení od kamene dobře vystavěné“.[3] Mezi lety 1710–1720 byl zámek barokně upraven, v polovině 18. století následovaly další úpravy interiéru. Stav zámku na počátku 19. století, tedy ještě v době před zničujícím požárem, k němuž došlo v roce 1829, zachycuje veduta Jana Antonína Venuta. Přestože na ní není zobrazena celá stavba zámku, jsou zde dobře patrné renesanční štíty, které byly během rekonstrukce stavby po požáru strženy. V letech 1849–1850 bylo podle plánů vídeňských architektů J. Kocha a B. Stacha přestavěno východní křídlo zámku, rozšířené o pseudogotickou zámeckou kapli Nanebevzetí Panny Marie s polygonálním závěrem, její přízemní prostor zároveň tvoří vstup do nádvoří.[8] V patře zámku se nacházejí sdružená okna, nádvoří na dvou stranách doplňují trojosé arkády. Přízemí je zaklenuto, nad vstupem do chodby jižního zámeckého křídla byla druhotně osazena nápisová deska informující o dokončení první fáze výstavby v roce 1562.[3]

Park[editovat | editovat zdroj]

Zámek a park v roce 1845
Lipová alej v Chocni

U zámku na levém břehu řeky je anglický park s rozlohou 17,5 ha.[9] Roste zde mnoho pozoruhodných dřevin a některé stromy pocházejí z doby, ve které zakládal park Kinského zahradník Živsa podle Le Nôtreových příkladů. V letech 1719–1749 vznikla typická barokní zahrada. Bylo zde jezírko, vodotrysky a četné sochy.[10] Do dnešní podoby byl upraven po požáru zámku v roce 1829 v duchu anglického přírodního parku.[11] Travnaté plochy se střídají s se skupinami stromů. Dnes Zámecký park, který byl v roce 1994 vyhlášen jako registrovaný významný krajinný prvek – arboretum, slouží jako městský park. Od roku 1996 je součástí Přírodního parku Orlice. V parku roste asi 200 druhů dřevin.[9] Hojně jsou zastoupeny javory, buky, jasan ztepilý, habry. Ze vzácnějších je liliovník tulipánokvětý (Liriodendron tulipifera), Moruše bílá (Morus alba). Z jehličnanů jsou to jedlovec kanadský (Tsuga canadensis), různé smrky (Picea), cypřišky (Chamaecyparis), jalovce (Juniperus) a další.[12] Část pozemků na nábřeží řeky patří Zahradnictví Choceň.[7]

Památné stromy lípy srdčité (Tilla cordata) byly MěÚ Choceň vyhlášeny v roce 1997 a týká aleje 660 lip s různým stářím stromů. Obvod kmene stromů je různý, dosahuje až 4,7 m, výška až 29 m, stáří je od osmi do cca 250 let.[13]

Ze Zámeckého parku od roku 1773 vede památná alej na vrch Chlum (kdysi choceňské popraviště).[9]

Doprava[editovat | editovat zdroj]

V blízkosti zámku vede silnice II/315 a navazuje na II/317. Nejbližší autobusová zastávka Choceň, kostel se nachází 256 m od zámku, další zastávka Choceň, autobusové nádraží je vzdálená 302 m. Vlakové nádraží Choceň je vzdáleno 684 m od zámku.

K zámku vedou cyklistické cesty 4268, 4230 a 18.[14] Okolo zámku vede červeně značená turistická trasa Choceň–Plchůvky a na protějším břehu řeky naučná stezka Mezi Orlicemi a žlutě značená trasa z choceňského nádraží na náměstí.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav [cit. 2016-01-02]. Identifikátor záznamu 136701 : Zámek. Památkový katalog. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ [1]. 
  2. SEDLÁČEK, August: Hrady, zámky a tvrze Království českého. Díl druhý. Hradecko. Praha 1883, 251-252.
  3. a b c MUSIL, František. Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Grantis, 1995. 111 s. S. 37. 
  4. PRCHAL, Jan. Biografický slovník Polenska. Polná: Linda, 2002, 211–212 (kapitola Žejdlic ze Šenfeldu, Rudolf).
  5. a b Choceňský zámek - Orlické muzeum Choceň [online]. www.orlickemuzeum.cz [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  6. Choceň - Iereus - Památky, umění, historie a zajímavosti [online]. www.iereus.wz.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  7. a b Zahradnictví Choceň - Panská zahrada [online]. www.zahradnictvichocen.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  8. Památky a historické budovy Chocně: Památky a historické budovy: Město Choceň [online]. www.chocen-mesto.cz [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  9. a b c Přírodní zajímavosti Chocně: Město Choceň [online]. www.chocen-mesto.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  10. Choceň - muzeum a zámek - Choceň [online]. CZeCOT.cz [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 
  11. Choceň - zámecký park [online]. www.turistika.cz [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  12. Choceň (seriál zámecké parky, XVIII) [online]. www.dendrologie.cz, 2006-09-20 [cit. 2016-01-02]. Dostupné online. 
  13. Text na informativní tabuli u aleje lip.
  14. Hrady a zámky zpívají Choceň [online]. www.vychodni-cechy.info [cit. 2016-01-01]. Dostupné online. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • MUSIL, František. Hrady, tvrze a zámky okresu Ústí nad Orlicí. 1. vyd. Ústí nad Orlicí: Grantis, 1995. 111 s. S. 37–38. 
  • VLČEK, Pavel. Ilustrovaná encyklopedie českých zámků. Praha: Libri, 2001. 624 s. S. 162. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]