Orlické muzeum v Chocni
| Orlické muzeum v Chocni | |
|---|---|
 | |
| Logo | |
 | |
| Údaje o muzeu | |
| Stát |  Česko |
| Město | Choceň |
| Adresa | Pernerova 1, Choceň 56501 |
| Založeno | 1908 |
| Zeměpisné souřadnice | 49°59′58,09″ s. š., 16°13′35,26″ v. d. |
  Choceň | |
| Webové stránky | |
 multimediální obsah na Commons | |
| Některá data mohou pocházet z datové položky. | |
Orlické muzeum v Chocni sídlící na choceňském zámku bylo založeno z iniciativy několika vlastenců začátkem 20. století. Toto městské muzeum návštěvníkům nabízí stálé expozice v oblastech historie, archeologie a paleontologie i pravidelně obměňované krátkodobé výstavy.
Založení muzea[editovat | editovat zdroj]
.png)
U zrodu choceňského muzea stál učitel přírodopisu a pozdější ředitel měšťanské školy v Chocni Karel Prudič. V květnu roku 1906 inicioval založení Muzejního odboru (předseda A. Götler, dále Dr. V. Tomek a K. Prudič), který se obracel na veřejnost s výzvou na sběr předmětů a oslovil město s žádostí o založení instituce. Počáteční nezájem veřejnosti i města zlomila návštěva profesora Antonína Friče, Prudičova přítele ze studií v Praze. Uznávaný přírodovědec a paleontolog Frič dokázal městskou radu přesvědčit o smysluplnosti existence muzea. (V článku z roku 1911 zdůraznil, že choceňské muzeum nevznikalo na základě náhodných sbírek, ale plánovitě, obdobně jako muzeum v Lázních Bělohrad.[1]) Dne 6. dubna 1908 tak městská rada jednohlasně odsouhlasila jeho zřízení.[2]
Počátky a válečná období[editovat | editovat zdroj]
.jpg)
Prvním prostorem vyčleněným pro fungování muzea byla čítárna zasedací místnosti radnice veřejnosti zpřístupněna 16. května 1908. Do čela muzea byl jmenován Prudič, který pokračoval ve výzvách občanům na rozšíření sbírek a získané předměty tematicky členil a zapisoval. Nárůst počtu sbírkových předmětů vedl k rozšíření prostor. Muzeum se přestěhovalo do přízemí měšťanské školy, stálá expozice byla na radnici. Uvažovalo se i o výstavbě nové budovy „Na rejdišti“, architektonické plány zpracoval Fričův zeť O. Tille.[2] Po vypuknutí první světové války se od výstavby nové budovy ustoupilo, po skončení války muselo muzeum opustit i prostory školy, která je opět využívala k výuce. Znovuotevření se muzeum dočkalo roku 1922 v prvním patře bývalého špitálu vedle zvonice.[3]
Správce muzea Karel Prudič kolem sebe sdružoval i navyšoval počty zájemců o archeologii a historii. Vypracovával podrobné nálezové zprávy z archeologických nalezišť, shromažďoval důležité listiny a archiválie a publikoval práce o historii Choceňska.[4] V čele muzea K. Prudič působil až do své smrti v roce 1933. Hledání nového správce trvalo dva roky, roku 1935 se do čela muzea postavil Jan Bezdíček, kterému se podařilo uchránit sbírky muzea v průběhu 2. světové války bezpečně uložené v bednách na několika místech ve městě. Jen malá část předmětů byla v letních měsících vystavována v prostorách městské spořitelny.[3]
Muzeum na choceňském zámku[editovat | editovat zdroj]
Na základě dekretů prezidenta republiky byl zámek v Chocni zabaven dosavadnímu majiteli (knížecí větvi rodu Kinských) a stal se majetkem tehdejšího národního výboru města. Své místo na zámku našla místní ZUŠ, nastěhováno do něj bylo několik rodin, tři místnosti a kapli získalo muzeum.
V padesátých letech 20. století muzeum vystavovalo stále pouze v letních měsících, změna přišla s výměnou vedení po roce 1960. Novým správcem byl jmenován Leopold Šimánek, odborný učitel základní školy v Chocni. Odstěhováváním rodin ubytovaných na zámku muzeum postupně získávalo další místnosti, zaměstnanci a podporovatelé muzea připravili řadu nových expozic. Protože aktivity Vlastivědného muzea v Chocni přesahovaly území města, bylo v roce 1963 rozhodnuto o jeho přejmenování na současnou podobu, tedy Orlické muzeum.
V důsledku havarijního stavu zámku se muzeum opakovaně veřejnosti uzavíralo na dílčí opravy a rekonstrukce. Skupina podporovatelů a dobrovolných pracovníků muzea nazývaná aktiv měla kolem dvaceti aktivních členů různého zaměření, převažovalo přírodovědné. Členové aktivu vedli řadu zájmových kroužků pro děti, muzeum také užívalo chatu Šajtava ve Zdobnické Seči v Orlických horách jako přírodovědnou stanici. Změny ve vývoji instituce nastaly v roce 1974, kdy byl na hranicích s Rakouskem zjištěn pokus o převezení několika sbírkových předmětů ze sbírek muzea. Následovalo vyšetřování, rozpuštění muzejního aktivu i tragická smrt správce Leopolda Šimánka.
Po skončení vyšetřování nastoupil roku 1976 na uvolněnou pozici správce Zdeněk Štaffen, geolog z Litoměřic. Přetrvávaly problémy se stavem zámku, v roce 1978 např. došlo k samovolnému zřícení části stropu, zámek byl proto znovu uzavírán a opravován, havarijní stav stavby se však vyřešil až rozsáhlou rekonstrukcí dokončenou začátkem devadesátých let 20. století. Koncem sedmdesátých let 20. století dle nové koncepce okresního národního výboru v Ústí nad Orlicí mělo být hlavní zaměření muzea přírodovědné, na zámku proto byla zřízena dílna a laboratoř k rozboru geologických vrtů křídových usazenin druhohorního moře.[3][2]
Od roku 1983 v muzeu pracoval Zdeněk Nigrin (Člen Československé entomologické společnosti, Československé akademie věd, člen Českého svazu ochránců přírody atd.).[5] Jednalo se o nadšeného přírodovědce, který při muzeu vedl mimo jiné přírodovědný kroužek.[6] Jeho práci ukončila tragická smrt během speleologické výpravy v jeskyni Abisso Michele Gortani v roce 1987, při níž zahynuli také Jaromír Musil a Miroslav Pešek.[7]
Současnost[editovat | editovat zdroj]
Orlické muzeum je organizační složkou Města Choceň.[8] Muzeum spravuje přes 14 tisíc sbírkových předmětů evidovaných v CES, část z nich návštěvníci naleznou v expozicích a výstavách, muzeum má také vlastní knihovnu.[9]
Sbírky muzea[editovat | editovat zdroj]
V expozici lze vidět např. truhlu Albrechta z Valdštejna, její původ byl odhalen během restaurování, či odlitky zkamenělých kostí ptakoještěra. Originály fosilií ptakoještěra nalezené roku 1880 v Zářecké Lhotě označené názvem Cretornis hlavaci se nachází ve sbírkách Národního muzea. Za unikátní sbírkový předmět byla ve 40. letech 20. století považována 2 000 let stará břitva (lunula).[10] Břitva patří do souboru archeologických nálezů z pohřebišť z nedalekých Běstovic, k vidění je v archeologické části stálé expozice. Jako samostatný prohlídkový okruh funguje kaple Nanebevzetí Panny Marie využívaná také ke koncertům a svatbám. V roce 2022 byla otevřena expozice Letecká výroba na Choceňsku mapující historii firmy na výrobu letadel Beneš-Mráz, později Orličan n. p.
Galerie[editovat | editovat zdroj]
-
Pohled na kapli zámku v Chocni. Na zámku sídlí Orlické muzeum v Chocni. -
Pohled přes řeku Tichou Orlici na zámek v Chocni, sídlo Orlického muzea v Chocni. -
Pohled přes řeku Tichou Orlici na zámek v Chocni, sídlo Orlického muzea v Chocni. -
Nádvoří zámku v Chocni. -
Nádvoří zámku v Chocni. -
Nádvoří zámku v Chocni. -
Nádvoří zámku v Chocni. -
Interiér kaple choceňského zámku – spravuje Orlické muzea v Chocni. -
Pohled na zámek v Chocni od parku. Na zámku sídlí Orlické muzea v Chocni. -
Truhla Albrechta z Valdštejna se nachází v expozici Orlického muzea v Chocni.
Odkazy[editovat | editovat zdroj]
Reference[editovat | editovat zdroj]
- ↑ FRIČ, Antonín. O místních museích v Čechách. Živa. Čís. 2/1911, s. 41. Dostupné online.
- ↑ a b c NEZBEDA, Vilém. Z minulosti Orlického muzea. Choceň: Orlické muzeum, 1966. 19 s. Dostupné online. (dostupné online po registraci)
- ↑ a b c HOFMAN, Michal. 100 let muzea v Chocni. Choceň: Orlické muzeum, 2008.
- ↑ KOSINA, Emanuel. Dějiny a místopis města Chocně a okolí: z dob nejstarších až ke vzniku jednotlivých částí měst [online]. V Chocni: E. Kosina, 1940 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Osobnost: Zdeněk Nigrin [online]. Rodina Online [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
- ↑ HAVLÍK, Ivan. Choceňský zpravodaj [online]. Choceň: Městský úřad, 2017 [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Česká speleologická společnost [online]. Česká speleologická společnost [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Otevírací doba [online]. Orlické muzeum [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
- ↑ Sbírka Orlického muzea v Chocni. www.cesonline.cz [online]. Centrální evidence sbírek muzejní povahy [cit. 2023-06-28]. Dostupné online.
- ↑ 2.000 let stará břitva. Venkov. 1942-07-22, s. 3. Dostupné online po registraci. Dostupné online.
Literatura[editovat | editovat zdroj]
- KOSINA, Emanuel. Dějiny a místopis města Chocně a okolí: z dob nejstarších až ke vzniku jednotlivých částí města. V Chocni: E. Kosina, 1940. 127 s.
- NEZBEDA, Vilém. Z minulosti Orlického muzea. Choceň: Orlické muzeum, 1966. 19 s. dostupné online po registraci.
- HOFMAN, Michal. 100 let muzea v Chocni. Choceň: Orlické muzeum v Chocni, 2008. 34 s.
Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]
Obrázky, zvuky či videa k tématu Orlické muzeum v Chocni na Wikimedia Commons - Oficiální stránky
- Seznam děl v Souborném katalogu ČR, jejichž autorem nebo tématem je Orlické muzeum v Chocni
