Jan Koula

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Jan Koula
Jan Koula v roce 1895
Jan Koula v roce 1895
Narození 7. února 1855
Český Brod
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Úmrtí 18. května 1919 (ve věku 64 let)
Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vzdělání Polytechnický ústav Praha
Akademie výtvarných umění Vídeň
Povolání architekt
vysokoškolský pedagog
etnograf
Některá data mohou pocházet z datové položky.
O Janu E. Koulovi pojednává článek Jan Evangelista Koula.

Jan Koula (7. února 1855, Český Brod18. května 1919, Praha) byl český architekt, muzejník, designér, výtvarník-kreslíř, organizátor výstav a etnograf.

Život[editovat | editovat zdroj]

Absolvoval vyšší reálku, pražskou Polytechniku (obor pozemní stavitelství a architektura) a studia ukončil na vídeňské Akademii. Jako absolventskou práci vytvořil projekt lázeňské budovy, která nebyl realizován. Na pražské Polytechnice se později stal profesorem stavitelského umění ("Baukunst"), architektonického a ornamentálního kreslení, a v letech 19021903 jejím rektorem.

Obesílal architektonické soutěže (mj. na dostavbu Staroměstské radnice, Letenský průkop, nebo na Čechův most).

Systematicky v několika dílnách realizoval své návrhy na výrobky uměleckého řemesla v tradici lidového umění (majolika, nábytek, textil, šperk, aj.).

V letech 18921917 byl kurátorem sbírek národopisu a historické archeologie a po předčasném penzionování prof. Bohumila Matějky také přednostou téhož oddělení Národního muzea v Praze. Jako první systemizoval tamní sbírky uměleckého řemesla, a zasloužil se o jejich četné akvizice. Zveřejnil řadu článků o umělecko-řemeslných památkách (zejména v časopisu Památky archeologické a místopisné), pravidelně recenzoval výstavy současného umění v Rudolfinu, v Umělecké besedě a v Topičově salónu. Podílel se na organizování dvou nejvýznamnějších pražských výstav uměleckých památek, a to Všeobecné zemské jubilejní výstavy v roce 1891 a Národopisné výstavy českoslovanské v roce 1895.

Jako uznávaný znalec v oboru památek, architektury a lidového umění byl zván do dozorčích rad a výborů mnoha akcí, k nejvýznamnějším patřil výbor pražského magistrátu pro asanaci staré Prahy nebo pro dostavbu a vybavení hradu Karlštejna. Dále se věnoval spolkovému životu, byl spoluzakladatelem a 1904–1908 předsedou Klubu Za starou Prahu. Působil též v Komisi pro soupis památek Prahy,[1]kde zajišťoval zpracování grafických příloh soupisných listů.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Koula byl bytostným architektem, designérem a zejména schopným podnikatelem ve stavebnictví iv užitém umění. V architektuře se zprvu přikláněl k historismu, později spojoval prvky dekorativní výzdoby historické architektury s folklórem a secesí. V novorenesanční architektuře byl souputníkem i spolupracovníkem Antonína Wiehla, se kterým spolupracoval na výzdobě fasády Staroměstské vodárny na Novotného lávce u Karlova mostu (1883). Koula na této budově Městské vodárny staroměstské v Praze (od 12. 5. 1936 Muzeum Bedřicha Smetany) navrhoval sgrafita spolu s Mikolášem Alšem a Františkem Ženíškem.[2][3] V rámci asanace prosazoval pokračování Čechova mostu na letenské straně otevřeným průkopem. Za jeho postoje v v době asanace jej například kritizoval Vilém Mrštík v eseji Bestia triumphans. [4]

Vytvořil četné kresby předmětů uměleckého řemesla pro edici Soupisů památek uměleckých a historických v Království českém. Samostatně vydal monografii Památky uměleckého průmyslu v Čechách (I. díl 1882, II. díl 1888).

Koulova vlastní vila ve Slavíčkově ul. č. 17 (č.p. 153), Praha-Bubeneč

Významné realizace[editovat | editovat zdroj]

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

Galerie Jana Kouly[editovat | editovat zdroj]

.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • Čechův most. In: Ústřední seznam nemovitých kulturních památek ČR [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze, [cit. 2016-02-13]. Dostupné online. (česky) 
  • VEJRYCH, Jan. Soutěžné návrhy na přestavbu a dostavbu radnice kr. hl. města Prahy. Praha : Spolek architektů a inženýrů v království Českém, 1903. Dostupné online.  

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. WUNSCH, Hugo; TEIGE, Josef. Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy. In:Almanach královského hlavního města Prahy na rok 1899. Ročník 2. Redakce Lešer Václav. první. vyd. Praha : Důchody obce královského hlavního města Prahy, 1899. 469 s. Dostupné online. Kapitola Zpráva o činnosti Komise pro soupis stavebních, uměleckých a historických památek král. hl. města Prahy., s. 249-265. (česky)  
  2. WIRTH, Zdeněk. Antonín Wiehl a česká renesance. první. vyd. Praha : Jan Štenc, 1921 (1921 tisk). 27 s. S. 23. (česky) Zvláštní otisk ze sborníku Umění. 
  3. Ústřední seznam kulturních památek České republiky. Číslo rejstříku 38320/1-105 [online]. Praha: Národní památkový ústav v Praze, [cit. 2015-09-22]. Dostupné online. (česky) 
  4. MRŠTÍK, Vilém. Bestia triumphans. první. vyd. Praha : Nákladem Rozhledů (Josefa Pelcla), 1897 (1897 tisk). 27 s. Dostupné online. S. 3 - 4. (česky)  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

Rektor ČVUT
Předchůdce:
Gabriel Blažek
19021903
Jan Koula
Nástupce:
Alfred Slavík