Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na navigaci Skočit na vyhledávání
Plakát k výstavě od Vojtěcha Hynaise
Slavnostní zahájení výstavy (foto: Moritz Adler)
Pojizerská chalupa
Přástky na Domažlicku
Stařík a stařenka z Troubska vítají hosta chlebem a solí

Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895 měla za cíl předvést život českého a slovanského lidu. Konala se na stejném místě jako Jubilejní výstava 1891 – na výstavišti v Královské oboře. Předcházela jí tři léta přípravných prací v jednotlivých regionech, 170 krajinských výstav a početné národopisné slavnosti. Vybrané exponáty pak byly z regionů poslány do Prahy.

Zahájení výstavy[editovat | editovat zdroj]

Výstava byla zahájena 15. května 1895. V tento den se konala pouť věnovaná památce Jana Nepomuckého. Slavnost bylo započata svatováclavským chorálem a hrabě Vladimír Lažanský pronesl úvodní slovo. Ukončení výstavy se pak konalo 31. října 1895. Výstavu doprovodila řada akcí jako byl Plzeňský den, Dětský den, Slovenské dny a další. Vstupné do výstavy činilo 40 krejcarů na den pro jednu osobu, nedělní a sváteční bylo po 30 krejcarech, dětské (do 10 let) 20 krejcarů. Bylo možné koupit si předplatné na 10 dní za 3 zlatky. V mnoha expozicích se ještě vybíralo další zvláštní vstupné – výdaje pouze na vstupenky na osobu do všech expozic činily 2 zlatky. Výstava tedy nebyla levnou záležitostí. V prvním týdnu ji navštívilo 60 tisíc diváků. Hlavním důvodem, proč návštěva nebyla ještě větší, bylo však spíše deštivé počasí.

Výstavní vesnice[editovat | editovat zdroj]

Zpočátku se výstava kromě dokončených expozic a svátečních promenádních koncertů nenabízela žádný zvláštní program. I to však nebylo málo. Centrem zájmu návštěvníků se rychle stala výstavní dědina. Podle původní koncepce měla být představena kompletní obec včetně sociální struktury a zaměstnání, které se v sídle výrazně odráží. Nakonec však byly stavby zřízeny jako výběr stavebních typů několika charakteristických národopisných oblastí. Vzhledem k tomu, že jednotlivé stavby pocházely z různých podmínek, bylo těžké spojit je v jeden celek. Obtížné bylo i praktické provedení a v tomto směru docházelo ke značným disproporcím. Nejcennější byly stavby okopírované přímo z terénu, postavené místními řemeslníky. Minimální národopisnou hodnotu pak měly stavby volně inspirované lidovými vzory. Toto však nemělo na návštěvníky velký vliv a vesnice byla srdcem výstavy. O to smutnější byl konec vesnice. Její údržba byla nákladná a proto byla prodána. Z výstavy zůstala dochována stavební dokumentace a řada malých modelů.

Výstava kroje[editovat | editovat zdroj]

Výstava kroje se uskutečnila v Národopisném paláci a konečné slovo při její prezentaci měli regionální sběratelé, neboť vystavované kusy sesbírali pro Prahu právě oni. Vývojové hledisko oděvních součástek bylo potlačeno na minimum a převážně se prezentovaly jednotlivé, bohatě vyšívané kusy oblečení, spíše ženské než mužské. Přes veškerou snahu došlo v některých případech k nepřesnostem, a i do seriózních publikací se dostaly omyly. Musíme však brát v úvahu, že fundovaných zpracování bylo v té době zatím málo a zdaleka nepokrývalo celé území. Z hlediska krojů byly na dobré profesionální úrovní nainstalovány skupiny figurín. Patřila sem například svatba z jihočeských Blat, chodské přástky, plzeňské námluvy, manželé z Troubska, valašská izba.

Krajinská oddělení[editovat | editovat zdroj]

Vedle centrální expozice, tematicky rozčleněné, probíhaly souběžně jednotlivé regionální výstavky, které v některých případech kopírovaly to, co již bylo v hlavní expozici. Jejich náplň byla ponechána na vystavovatelích – výsledkem byla různá úroveň od originálních výstavek až po ty zcela se míjející s ideou Národopisné výstavy. K těm dobrým patřilo valašské oddělení i většina ostatních moravských expozic, Mladoboleslavsko, Hořicko, slánský pavilon a oddělení Dolních Rakous.

Výstavka zvykoslovná[editovat | editovat zdroj]

Toto oddělení se stalo jednou z nejnavštěvovanějších a nejpřitažlivějších expozic celé výstavy. Zvyky, které zde byly zastoupeny, můžeme rozdělit do devíti skupin:

  1. tzv. starodávné obyčeje – chození s Luckou, Mikulášem, Klibnou, Dorotkou, Řehořem, koledování, vynášení Smrti a přinášení Lít, pomlázka, hra na krále a královnu, honění krále, pálení čarodějnic atd.
  2. způsob oslavování svátků církevních a výročních
  3. zvyky při porodech, křtech, úvodech, biřmování, námluvách, svatbách, pohřbech atd.
  4. obyčeje při počátku polních i zahradních prací, přástkách, draní peří, domácích zábavách
  5. zvyky v dobytkářství, při prvních vyhánění na pastvu, prodávání a kupování dobytka a jeho léčení
  6. obyčeje při zakládání domů a stěhování, při pečení chleba, včelařství, rybářství
  7. léčení a ošetřování nemocných, léky, čarodějné prostředky
  8. zvyky právní – svatební smlouvy, zasazování mezníků, odznakové hole
  9. vztahy rodinné – poměr dětí k rodičům, vyměnkářství, vzájemné pozdravení se atd.

Aby byly zvyky a obyčeje prezentovány co nejnázorněji, byly vedle trojrozměrných předmětů, bohaté fotografické a kresebné dokumentace některé zpodobněny i skupinou miniaturních figurín. Mnoho pak bylo předvedeno formou prezentace na scénách výstavního amfiteátru nebo přímo v prostorách výstaviště.

Na výstavě se prezentoval svým exponátem i Český klub filatelistů.[1]

Lidové umění[editovat | editovat zdroj]

Výstavu příkladů lidového umění organizovali Jan Koula (světskou část) a Eduard Šittler (církevní umění). Koula, stejně jako Josef Fanta také vystavovali vlastní práce, inspirované lidovým uměním. Část výstavy byla prodejní, a tak exponáty z ní získali do svých sbírek Národopisné muzeum, Náprstkovo Průmyslové muzeum nebo Národní muzeum.

Všesokolský slet[editovat | editovat zdroj]

Už při předchozí Jubilejní výstavě 1891 se podíleli sokolové uspořádáním svého II. všesokolského sletu vedle výstaviště a rozhodli se podpořit i tuto akci v roce 1895. S ohledem na velký nárůst členské základny se Slavnostní výbor rozhodl sletiště zřídit v době výstavy na Letenské pláni. III.všesokolský slet se zde podařilo uspořádat v době od 28. června do 30. června 1895. Sokolové pak na samotném výstavišti v neděli 30. června předvedli akci Dostaveníčko na výstavě, kde vytvořili lampionový rej s pomocí souvislých řad a měnících se sestav sokolů. V pondělí 1. července pak sokolové hromadně navštívili na výstavišti sokolskou expozici. Byl to pavilon ve tvaru tělocvičny s doprovodnými výstavkami trofejí a dokumentů. Odpoledne téhož dne v Královské oboře předvedli sokolskou jízdu se cvičením na koních.[2]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. AUTORSKÝ KOLEKTIV. Československá filatelie Praha 88. Praha: Rapid, 1988. Kapitola Sto let organizované filatelie v Československu, s. 10. 
  2. KOZÁKOVÁ, Zlata. Sokolské slety. Praha: Orbis, 1994. ISBN 80-235-0029-5. Kapitola III.Všesokolský slet, s. 11. 

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • KURZ, Vilém (ed.). Národopisná výstava českoslovanská v Praze roku 1895. Z říše vědy a práce. 1895, roč. 3, s. 1–3. 
  • PARGAČ, Jan, a kol. Mýtus českého národa aneb Národopisná výstava českoslovanská 1895. Praha: Litera Bohemica, 1996. 
  • Národopisná výstava českoslovanská v Praze 1895. Příprava vydání K. Klusáček. Praha: J. Otto, 1897. 555 s. Dostupné online. 

Související články[editovat | editovat zdroj]

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]