V tomto článku je použita zastaralá šablona.

Eduard Šittler

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Monsignore
ThDr. Eduard Šittler

Mons. ThDr. Eduard Šittler
Církev římskokatolická
Svěcení
Kněžské svěcení 19. září 1886
Osobní údaje
Datum narození 17. května 1864
Místo narození Jistebnice
Rakouské císařstvíRakouské císařství Rakouské císařství
Datum úmrtí 8. června 1932 (ve věku 68 let)
Místo úmrtí Praha
ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Vyznání římskokatolické
Povolání
Církevní heraldika
Římskokatolický duchovní
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Příbuzenstvo
bratranec Emil Hácha[1][2]

Mons. ThDr. Eduard Šittler (17. května 1864, Jistebnice[3]8. června 1932, Praha) byl český římskokatolický kněz, kanovník Královské kolegiátní kapituly sv. Petra a Pavla na Vyšehradě, pedagog, zakladatel církevní památkové péče a historik chrámového umění.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Pocházel z chudé textilácké rodiny v Jistebnici, měl tři sestry a jednoho bratra. Vystudoval gymnasium v Táboře a arcibiskupský seminář v Praze. 19. září 1886 byl vysvěcen na kněze a nastoupil jako kaplan v Sangerbergu (dnes Prameny) na Mariánskolázeňsku, odkud byl po roce přeložen do Petrovic u Sedlčan. Tam kromě kněžského působení vedl opravu kostela svatého Petra a Pavla a sám restauroval hlavní oltář. Účastnil se také obnovy kostela Nanebevzetí Panny Marie v Obděnicích.

Pedagogickou dráhu začal v Praze roku 1898 jako katecheta na malostranském a akademickém gymnasiu, a jako provisor Arcibiskupského semináře, na němž později přednášel dějiny umění. Jako farář a funkcionář spolku Dědictví sv. Prokopa zajišťoval stavbu novogotického kostela sv. Prokopa v Praze na Žižkově (1899–1903). Za toto dílo byl vyznamenán zlatým papežským řádem. Umělecko-historické zájmy ho dovedly do Komise pro soupis uměleckých památek Království českého, do Památkového sboru hl. m. Prahy, kde zastával po léta funkci místopředsedy, do Královské české akademie věd a umění, roku 1887 do církevního odboru Křesťanské akademie (zprvu jednatel, později ředitel) a v 90.letech do redakce časopisu Památky archeologické a místopisné.

Těžiště jeho práce leží mezi lety 1898–1927. Roku 1903 byl na přímluvu kanovníka Josefa Buriana zvolen sídelním kanovníkem Vyšehradské kapituly, jíž sloužil také jako archivář a strážce kapitulního muzea. Z venkovských kostelů stahoval nejcennější paramenta a preciosa výměnou za nová, zhotovená dílnami Paramentního ústavu či Křesťanské akademie. Vlastní sbírku starého církevního umění předal do Národního muzea v Praze, dnes je v oddělení starších českých dějin.

Hluboké vzdělání teologické a historické se v osobnosti Eduarda Šittlera pojilo s umělecko-řemeslnou zručností, analytickou schopností a výtvarným vkusem. Přátelil se s historiky, archiváři, výtvarníky, zaujal diplomatický post tajného papežského komoří. Od 80. let 19. století spolupracoval s předními osobnostmi oboru, nejtěsněji s historikem umění a pražským světícím biskupem Antonínem Podlahou, dále s architektem a designérem Josefem Fantou, architektem Kamilem Hilbertem a historikem umění Karlem Chytilem. Preciosa zadával k zhotovení zlatníkům pracujícím pod Křesťanskou akademií podle umělecky kvalitních návrhů, zejména dílně Aloise a Jana Tenglerů nebo u Aloise Kettnera. Jeden kalich objednal u architekta Jože Plečnika.

Šittler jako komisař spoluorganizoval s Antonínem Podlahou Svatojánskou výstavu (1893), Svatovojtěšskou výstavu (1898), k oběma vydali reprezentační monografické album; pro Národopisnou výstavu českoslovanskou v roce 1895 připravil církevní památky a vydal album parament ušitých podle návrhů Josefa Fanty. Církevní část zpracoval také pro jubilejní výstavu Obchodní a živnostenské komory v Praze roku 1908. V badatelském záběru obsáhl stavební památky: monografie Kostel sv. Linharta a staroměstský dům U černého orla, čtyři svazky soupisů uměleckých památek: politické okresy Sedlčany, Milevsko, Karlín a Svatovítský poklad) z uměleckých řemesel zejména preciosa a paramenta (s Antonínem Podlahou napsal monografie: Chrámový poklad u sv. Víta a Loretánský poklad), statěmi o církevních památkách přispíval zejména do Památek archeologických; část jeho díla zůstala nepublikována.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

  • ŠITTLER, Eduard. Kostel sv. Linharta a dům U černého orla na Starém městě pražském. Praha : vl.n., 1932. Dostupné online.  
  • ŠITTLER, Eduard; PODLAHA, Antonín. Loretánský poklad v Praze. Praha : vl.n., 1901. Dostupné online.  
  • ŠITTLER, Eduard; PODLAHA, Antonín. Chrámový poklad u sv. Víta v Praze : Jeho dějiny a popis. Praha : Dědictví sv. Prokopa, 1903. Dostupné online.  
  • ŠITTLER, Eduard; PODLAHA, Antonín. Poklad svatovítský a knihovna kapitulní. Praha : Archeologická komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy..., 1903. Dostupné online.  
  • ŠITTLER, Eduard; PODLAHA, Antonín. Soupis památek historických a uměleckých v politickém okresu Karlínském. Praha : Archeologická komise při České Akademii císaře Františka Josefa pro vědy..., 1901. Dostupné online.  

Pozůstalost[editovat | editovat zdroj]

  • Úřední korespondence, rukopisy knih a odborných statí, topografická kartotéka jsou uloženy v Archivu Národního muzea.
  • Soukromý archiv je v Památníku národního písemnictví v Praze.
  • Šittlerova sbírka rodinných památek, řádů, vyznamenání a starožitností je uložena v Národním muzeu v Praze.

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. VOTROUBEK, Matěj. Literární činnost právníka JUDr. Emila Háchy. , 2014 [cit. 2016-08-30]. Rigorózní práce. Univerzita Palackého v Olomouci, Právnická fakulta. . Dostupné online.
  2. HÁJEK, Karel. Jihočech Emil Hácha. České Budějovice : [s.n.], 1942.  
  3. Matriční záznam o narození a křtu farnosti Jistebnice

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • GUTH, Karel: Nekrolog a bibliografie Eduarda Šittlera, v: Časopis Společnosti přátel starožitností českých, Praha 1932
  • ČIHÁK, J.: Zemřel Eduard Šittler, v: Časopis katolického duchovenstva, 1932, s. 385-386
  • Nová encyklopedie českého výtvarného umění, Dodatky. Editor HOROVÁ, Anděla. Praha : Academia 2001, heslo Eduard Šittler (Dana Stehlíková).
  • STEHLÍKOVÁ, Dana: Dary Vyšehradských kněží Národnímu muzeu, v : Sborník Královský Vyšehrad IV. (red. Bořivoj Nechvátal), Praha 2012

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]