Kamil Hilbert

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kamil Hilbert
Narození 12. března 1869
Louny Rakousko-UherskoRakousko-Uhersko Rakousko-Uhersko
Úmrtí 25. června 1933 (ve věku 64 let)
Praha ČeskoslovenskoČeskoslovensko Československo
Povolání architekt
Vzdělání Akademie výtvarných umění ve Vídni
Příbuzní bratr Jaroslav Hilbert
Hnutí historismus
Významná díla dostavba katedrály sv. Víta
Podpis Autogram Kamila Hilberta (1929)
Logo Wikimedia Commons multimediální obsah na Commons
Nuvola apps bookcase.svg Seznam děl v databázi Národní knihovny
Některá data mohou pocházet z datové položky.
Bysta Kamila Hilberta od Bohumila Kafky v triforiu katedrály sv. Víta.
Kamil Hilbert a Josef Mocker

Kamil Hilbert (12. února 1869 Louny[1]25. června 1933 Praha) byl významný český architekt, věnoval se především rekonstrukcím církevních budov, jeho nejvýznamnějším dílem je dostavba Svatovítské katedrály.

Byl jedním z posledních českých architektů, který se vyškolil ve Vídni, a to na vídeňské Akademii výtvarných umění v letech 1891–95 u prof. Fleischera. V době, kdy končil svá vídeňská studia, přerod vídeňského odborného prostředí k secesi nebyl ještě uzavřen. Jeho produkce je proto volnější a odvážnější a z celého jeho projevu je zřejmá větší sebedůvěra a velkorysost. Speciální škola prof. Lunze na vídeňské akademii mu vštípila dokonalou znalost historických slohů, ze kterých námětově čerpal po celé své tvůrčí období a která ho předurčila k cestě architekta – památkáře.

Životopis[editovat | editovat zdroj]

Příbuzenstvo
otec JUDr. Petr Pavel Hilbert
matka Karolina Hilbertová-Reifová
bratr Jaroslav Hilbert

Kamil Hilbert, syn dlouholetého lounského starosty Petra Pavla Hilberta a malířky Karoliny Hilbert-Reifové, se narodil 12. února 1869 v Lounech. Jeho bratr byl dramatik a spisovatel Jaroslav Hilbert. Nejdříve navštěvoval plzeňskou Vyšší průmyslovou školu, po ukončených studiích na vídeňské Akademii výtvarných umění působí v Praze, v letech 1896–1899 v rodných Lounech, kde projektoval několik historizujících staveb v Poděbradově ulici. V červnu 1899 po odchodu Josefa Mockera byl ustanoven vedoucím stavitelem Svatovítské katedrály v Praze, kterou dokončil až v roce 1929. Za tuto úspěšnou dostavbu získal čestný doktorát ČVUT v Praze a byl jmenován řádným členem České akademie věd a umění. Jeho kamenná podobizna je umístěna pod velkou rosetou v průčelí Svatovítské katedrály. Kromě této dostavby projektoval řadu dalších staveb a rekonstruoval množství význačných architektonických památek. Zemřel 25. června 1933 v Praze a je pohřben na vyšehradském Slavíně.

Dílo[editovat | editovat zdroj]

Stěžejním dílem Kamila Hilberta byla bezesporu novogotická dostavba katedrály sv. Víta na Pražském hradě, jíž věnoval třicet let svého plodného života. Na rozdíl od svého předchůdce Josefa Mockera se jeho dostavby opíraly o vědecký výzkum (ve smyslu teorií Aloise Riegla a Maxe Dvořáka) a byly realizovány citlivě s respektováním všech památkových hodnot. Při restaurování památek dokázal důsledně uplatňovat tvorbu soudobých špičkových výtvarných umělců. Projektoval však i řadu novostaveb v citlivém historizujícím pojetí, zejména novogotickém a secesním, mimo jiné i své letní sídlo Vilu Luisu (zvanou též Hilbertova vila) v Babylonu u Domažlic. Věnoval se architektuře i vědecky a podílel se na soupisu uměleckých památek.

Kromě dostavby Svatovítské katedrály vyvíjel širokou restaurátorskou činnost, zejména při rekonstrukcích sakrálních staveb:

Ocenění díla[editovat | editovat zdroj]

Spisy[editovat | editovat zdroj]

  • PODLAHA, Antonín; HILBERT, Kamil. Soupis památek historických a uměleckých v království Českém od pravěku do počátku XIX. století. Král. hlavní město Praha: Hradčany. I, Metropolitní chrám sv. Víta. Praha : Česká akademie věd a umění, 1906. Dostupné online.  

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kamil Hilbert ve Wikimedia Commons

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Matriční záznam o narození a křtu
  2. Významné osobnosti, jímž byl udělen čestný doktorát ČVUT v Praze

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • ŠTECH, V. V. V zamlženém zrcadle. Praha : Československý spisovatel, 1969, str. 58
  • VEJRYCH, Jan. Soutěžné návrhy na přestavbu a dostavbu radnice kr. hl. města Prahy. Praha : Spolek architektů a inženýrů v království Českém, 1903. Dostupné online.