Kostel svatého Mikuláše (Jaroměř)

Z Wikipedie, otevřené encyklopedie
Skočit na: Navigace, Hledání
Kostel svatého Mikuláše

Kostel svatého Mikuláše
Místo
Stát Česko
Kraj Královehradecký
Obec Jaroměř
Zeměpisné souřadnice
Základní informace
Náboženství křesťanství
Církev římskokatolický
Diecéze královéhradecká
Vikariát Náchod
Farnost Jaroměř
Architektonický popis
Stavební sloh gotika
Specifikace
Kód památky 22105/6-1628 (PkMnMISSezObr)

Kostel svatého Mikuláše v Jaroměři je jednou z nejvýznamnějších gotických památek východních Čech. Nachází se na východní straně náměstí a tvoří dominantu okolí. Jedná se o farní kostel jaroměřské farnosti. Kostel je kulturní památka České republiky.[1]

Historie kostela[editovat | editovat zdroj]

Počátky stavby kostela sv. Mikuláše[editovat | editovat zdroj]

Založení kostela se datuje do druhé poloviny 14. století za vlády císaře Karla IV. Založil jej první pražský arcibiskup Arnošt z Pardubic, který jej později povýšil z farního kostela na konventuální kostel řeholních kanovníků sv. Augustina. Se stavbou trojlodní stavby se začalo v 60. letech 14. století, dříve se uváděl rok 1404, v němž augustiniáni požádali o přesídlení od kostela Panny Marie na Pražském předměstí (Na kameni). Chrám byl údajně vyprojektován jako zkrácená verze kostela ve Vratislavi. Původní chrám byl vystavěn jako stejnolodní s bohatým klenebním systémem, který je dnes zachovalý pouze v torzu. Husitské války přerušily stavbu chrámu, ta byla zaklenuta až počátkem 16. století. Kostel byl bohužel chybně založen, severní část na skále, jižní na labských náplavech. To se pak každých sto let projevilo statickými problémy a vykláněním jižní obvodové stěny.

Podobu chrámu poznamenaly četné požáry, statické potíže vyplývající z chybného založení a následné opravy. Například v roce 1548 vyhořela věž v jihozápadním průčelí kostela. Oprava probíhala až do roku 1562. Roku 1584 došlo k zesílení pilířů hlavní lodi.Renesanční předsíň byla přistavěna v roce 1590 před západní průčelí. V roce 1670 byl chrám opět poškozen požárem. V roce 1683 byly zesíleny pilíře na jižní straně kostela a zároveň byla snížena severní věž. Zvonice byla dokončena roku 1707. V roce 1753 se zřítila městská věž na severním boku kostela, v jejích troskách zahynula rodina hlásného.  

Regotizace kostela[editovat | editovat zdroj]

Chrám sv. Mikuláše, jedna z nejstarších a historicky nejcennějších dominant města, byl regotizován z počátku 20. století, v letech 1905 – 1909. Již koncem 19. století byl chrám ve vážném stavu ohrožení a bylo nutné na něm zahájit rozsáhlé opravy. V důsledku sesouvání terénu a zvětrávání došlo k sednutí a posunutí celé stavby a objevily se veliké trhliny. Zejména na jižní straně došlo k popraskání soklových kvádrů. Velmi nutná byla též důkladná oprava základů budovy. Dále bylo nutné opravit poškozené klenby jižní boční lodě a kryptu

Na základě nařízení Okresního hejtmanství ve Dvoře Králové ze dne 8. 7. 1892 byly v roce 1895 provedeny neodkladné opravy vzhledem k vadnému stavebnímu stavu chrámu. Pilíře na jižní straně chrámu, hrozící zřícením, byly v základech podchyceny a zvětralé zdivo bylo vyměněno.  Na jižní straně podél kostela také byly zřízeny kamenné rigoly. Z důvodu stále se zhoršujícího stavu kostela po odkládání oprav byla 28. 7. 1903 na komisním jednání konečně odsouhlasena další rekonstrukce, a to podle posudku a návrhu na záchranu chrámu, kterou provedl již roku 1889 architekt Josef Mocker. Roku 1904 pak bylo zahájeno restaurování s arch. Janem Čermákem, stavitelem z Jaroměře, který již v roce 1888 kostel zaměřil a následně sestavil rozpočet na jeho opravu. V roce 1895 provedl opravu jeho interiéru. 

Do let 1904 – 1905 je datována rekonstrukce krovu chrámu a oprava části fasády podle starších plánů Josefa Mockera. Střecha chrámu byla původně sedlová a zakrývala všechny tři lodě najednou. Byla kryta železnobrodskou břidlicí. Tato střecha svým tlakem nejvíce zatěžovala obvodní zdi. Proto s částečným použitím starého krovu byla upravena tak, že střední loď byla opatřena vlastní samostatnou střechou. V letech 1905 až 1908 restaurování pokračovalo, ale již podle pozdějších plánů Kamila Hilberta, který se prací také účastnil.  

Rekonstrukce konce 20. a na počátku 21. století[editovat | editovat zdroj]

V závěru 7. desetiletí 20. století se opět projevily statické potíže a hrozilo zřícení jižní části kostela. Díky pracovníku okresní památkové péče Robertu Řemínkovi se podařilo zajistit financování z populární televizní soutěže Malé televizní sázení (Mates). V letech 1971-1975 byly provedeny mikropiloty na jižní straně chrámu a propojily základy se skalním podložím. Součástí prací bylo i zřízení železobetonové desky v průjezdu městské brány (zvonice). Navržené zajištění kleneb rubovou torkretáží již nebylo provedeno. Projekt na obnovu kostela sv. Mikuláše po sto letech byl zpracován k roku 1997 místním architektem Janem Slavíkem, který se podílel i na předchozím statickém zajištění kostela v letech 1972-1975. Rekonstrukce pláště začala již v roce 1996, kdy se projekt podařilo zapojit do programu ministerstva kultury Záchrany architektonického dědictví. Ještě před tím byla provedena výměna dožilé krytiny za nové vláknocementové šablony. Na začátku 20. století byl povrch kostela ošetřen vodním sklem, což se ukázalo jako velmi nevhodné, protože kámen se „uzavřel“ a přestal dýchat. Pozdější chemické reakce, které vznikly  v důsledku kyselých dešťů, narušily povrch kamene, který se začal od jádra odlupovat. Poškozené byly i kamenné kvádry, které byly osazené před sto lety. Tyto kamenné kvádry vypadaly stejně jako původní. Samozřejmě po téměř sto letech byly silně poškozeny i omítky, na mnoha místech zatékáním dešťové vody. Nejnovější rekonstrukce by měla být mnohem citlivější pro stavbu. Zrekonstruovaný povrch byl barevně sjednocen okrovým odstínem, který se však od teplého tónu na jižní straně proměnil až ke studenému šedookrovému na severní straně. Také byly do deseti oken vsazeny opravené vitráže. Rekonstrukce obvodového zdiva kostela sv. Mikuláše zabrala více než 10 let, nebyla však dokončena - zbývá provést opravu nejhůře přístupného západního průčelí se štítem nad přilehlou budovou bývalé školy. 

Architektura[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Mikuláše patří mezi památky uměleckohistorické hodnoty z doby pozdně lucemburské architektury. Ve stavebním slohu se promítá vliv podnětů ze sousední slezské

Jaroměř sv Mikuláš zezadu 2014 2.jpg

oblasti, převládá výrazná domácí tradice s prostorově sjednocenými a poměrně krátkými trojlodními síněmi. Chrámový oltář je orientovaný na východ. Na počátku 16. století došlo k dostavbě kostela, která sice nedosahuje kvality starších částí, přesto však představuje vysokou úroveň Vladislavské gotiky. Ke kostelu přiléhá barokní budova děkanství z roku 1786 a zvonice s bránou, kterou ve středověku procházela tzv. Polská cesta[2].

Chrám byl původně koncipován jako halové trojlodí. Téměř 80 let ale do nedostavěného a v husitských válkách poškozeného chrámu pršelo a mráz narušoval zdivo a jižní stěna chrámu se naklonila tak moc, že nové zaklenutí chrámu nebylo možné provést v původní výšce 22 metrů. Proto roku 1511 byla zaklenuta do původní výšky jen hlavní loď a severní a jižní loď sníženy o 6 metrů. Chrám má dnes podobu pseudobaziliky. Zastřešení hlavní lodi je sedlové, boční lodi mají pultové zastřešení. Rozdělení střech nad hlavní a vedlejšími loděmi dalo chrámu vznik jihofrancouzského dojmu. Z obvodového zdiva bočních lodí vystupují opěrné pilíře. Na jižní straně jsou opěrné pilíře zesíleny a propojeny. Stejně tak tomu je i u dvou sousedících pilířů nejblíže k závěru kostela. Okna na této straně jsou mnohem vyšší než na severozápadní straně chrámu. Díky tomuto proniká do pravé části kostela (na jihu) více světla. Kostel je zaklenut žebrovými křížovými klenbami a pod kruchtou se za vchodem nachází klenba obkročná. V závěru kostela nalezneme klenbu paprsčitou. Na severní straně kostela jsou všechny pilíře samostatně stojící. Po zániku původní městské věže v roce 1548 byla vystavěna nová u této stěny, ta se ale zbortila v roce 1753, událost připomíná datum na jednom z opěráků v západní části. Kostel má polygonální závěry v bočních i v hlavní lodi. Úroveň terénu na obou stranách chrámu je rozdílná. Pravá strana je hlubší a ve spodní části nalezneme malá čtvercová okénka krypty, dochované východní části suterénu, který vyrovnával přírodní svažitost terénu. Složitost vývoje lícového zdiva dokládá kámen s letopočtem roku 1720, který nalezneme na nárožním opěráku.

Interiér[editovat | editovat zdroj]

Ačkoliv je kostel hlavně gotický, výzdoba kostela je barokní. Nad vchodem do severní lodi je umístěna soška patrona kostela od

Jaroměř Mikuláš hlavní oltář.jpg

Matyáše Bernarda Brauna. Bohatě zdobený hlavní oltář z roku 1772 od jaroměřského rodáka Martina Krupky má na vrcholu sousoší Nejsvětější Trojice. Od Martina Krupky je také kazatelna se sochařskou výzdobou a pontifikální křeslo. Mezi další vybavení kostela patří renesanční konšelská lavice při západní stěně, čtyři boční oltáře z 2. poloviny 17. století, cínová křtitelnice z roku 1518 od Václava Tvrdocela, jejiž víko je pozdějšího data a historickou zajímavostí je náhrobek litevského knížete Dmitrije Sangušky, zavražděného v Jaroměři roku 1554. V roce 2007 se děkan Jerzy Stanislaw Zięba postaral o zhotovení sochy papeže Jana Pavla II. v životní velikosti. Sochu ze dřeva vypracoval místní akademický sochař Petr Novák, dokončena byla v roce 2008.

Krypta[editovat | editovat zdroj]

Na pravé straně chrámu blíže k presbytáři se nachází vchod do krypty. Dnes je krypta dostupná a nachází se ve východní části suterénu jižní lodi. Suterénní prostor je zaklenut křížovými žebrovými klenbami a původně pokračoval až k západnímu průčelí kostela. V suterénu kostela byla okénka, která svým tvarem napodobují románská. Z toho vznikly teorie o románském hradu jako předchůdci dnešního kostela. V 18. století byl suterén využit jako krypta. V podzemní kryptě kostela jsou ukryty mumifikované pozůstatky měšťanů z 18. století. Krypta bývá výjimečně zpřístupňována veřejnosti. 

Věž[editovat | editovat zdroj]

Dnešní kostelní věž je starší než samotný kostel, svědčí o tom odlišná orientace jejího půdorysu oproti kostelu. Zdivo pod zvonicí je kvádříkové a údajně pochází z doby před rokem 1150, nelze však vyloučit, že pochází z doby sanace zvonice v 1. polovině 19. století. Podle starších teorií se má jednat o pozůstatky románského hradu. Ve skutečnosti je to zbytek městské brány. Severozápadní nároží věže je skryto ve zdech děkanství. Na jihovýchodní nároží navazuje přístavba chrámové předsíně. Věž tak prostupuje střechou kostela. Půdorys interiéru věže je lehce lichoběžníkový a vyzděn především z drobné opuky. Na městském průčelí zvonice se nachází socha sv. Václava, na vnějším průčelí městský znak s letopočtem 1707.  

Kostelní zvony[editovat | editovat zdroj]

Kostel sv. Mikuláše má dva zvony. Zvon Boleslávek, který je datován k roku 1680, přežil jako jediný z velkých zvonů obě světové války. Zvon byl ovšem špatně zavěšen, proto byl  

Zvon

poškozen a nemohlo se na něm pravidelně zvonit. Zvon byl opraven v roce 2009 a nyní se na něj zvoní dvakrát denně – v poledne a v šest hodin večer. Zvon je ovládán automatickou elektronikou a je rozhoupáván bezkontaktním zařízením. Druhý zvon, Umíráček z 18. století, který přežil obě světové války, je zavěšen v lucerně kostela sv. Mikuláše. 

Varhany[editovat | editovat zdroj]

Kostelní varhany nalezneme na kůru, v části nad vchodem kostela. První zmínka o jaroměřských varhanách s 18 rejstříky je z roku 1629. Zřízeny byly nově z dobrovolnických příspěvků, díky císařskému rychtáři a varhaníkovi Janu Jiřímu Mannovi. Tyto varhany byly opravované v roce 1751 varhanářem Kašparem Weltzem z Králík (Grulichu). V roce 1848 byly varhany zlikvidovány, protože byly zcela zchátralé. Dle pamětní knihy byl stav varhan velmi špatný a cínové píšťaly se ztratily.

Nové varhany byly postaveny k roku 1859 varhanářem Karlem Vocelkou z Prahy, byly dvoumauálové s mechanickou trakturou. Celkem tedy 1260 píšťal, z toho 312 dřevěných, ostatní jsou cínové. Vocelka využil částečně plány pruského varhanáře Bukowa. Novogotická skříň byla zhotovena podle návrhu inženýra Gassnera z Hradce Králové. V letech 1889,1907, 1921 a 1930 probíhaly opravy varhan různými odborníky. V roce 1940 byly varhany přebudovány na pneumatický systém s novým hracím stolem.  Celková přestavba na pneumatický kuželkový systém proběhla v roce 1957. Generální opravu provedl František Nožina z Prahy v letech 1994-1995. Farnost sv. Jakuba z německého Hechingenu darovala část vyřazených velkých pneumatických varhan včetně píšťalového materiálu. V roce 2010 byla provedena poslední údržba varhan. Varhany jsou umístěny na literátské kruchtě v zadní části objektu. 

Geologický výzkum okolí kostela[editovat | editovat zdroj]

V publikovaném výzkumu prováděných geologických sond v letech 1972 až 1976 vyplývá, že most, po němž se přechází od kostela k hospodě Na Mostě, překlenoval umělý příkop. Vylámání skály přerušilo opukovou šíji v okolí kostela. Vznikla tak průrva o délce přibližně 40 metrů, která měla znepřístupnit od východu ostrov, na němž se rozkládá náměstí. V těchto místech byl postaven most. Nejstarší doklady pocházejí z 12. století a svědčí o existenci tamní podhradní osady, která obklopovala kostel Panny Marie. Dnešní Havlíčkovou ulicí vedla z jaroměřského hradu tzv. „Polská cesta“.  Její existence je poukazována dle rekonstrukce platné až pro město v pozdním středověku, kdy se k východu otevírala soustava bran, na sever od kostela sv. Mikuláše. Při provádění výkopů v Havlíčkově ulici nebyly zjištěny žádné stopy lidských aktivit z doby před 14. stoletím. Výkopy při severní straně chrámu odhalily zbytky základů věže, vypínající se mezi 1. a 2. opěrákem od západu až do svého zřícení v roce 1753. Portál na této straně se závěrečným klenákem s letopočtem 1907 poukazuje na novější původ severní předsíně. Na severovýchodním nároží stála až do roku 1820 vnější městská brána, ústící padacím mostem na výše zmíněný most. Mezi oběma branami vzniklo v průběhu 18. století několik domků, odstraněných v průběhu 2. poloviny 20. století.

Zajímavost[editovat | editovat zdroj]

Relikvie Jana Pavla II.[editovat | editovat zdroj]

V kostele sv. Mikuláše můžeme najít ampulku s krví Jana Pavla II., kterou uložil biskup Jan Vokál. O relikvii poprosil děkan Jerzy Stanislaw Zięba osobního sekretáře Jana Pavla II. arcibiskupa Dziwisze, který žádosti vyhověl. Ampulka s krví je uložená ve skříňce ve tvaru gotického okna, kterou zhotovili místní řemeslníci.

Bohoslužby[editovat | editovat zdroj]

Bohoslužby se konají denně.

Galerie[editovat | editovat zdroj]

Odkazy[editovat | editovat zdroj]

Reference[editovat | editovat zdroj]

  1. Ústřední seznam kulturních památek České republiky [online]. Praha: Národní památkový ústav, [cit. 2012-04-03]. Katalogové číslo 133036 : Kostel sv. Mikuláše. Památkový katalog. MonumNet: [1]. Hledat dokumenty v Metainformačním systému NPÚ: [2].  
  2. LUKÁŠOVÁ, Klára. Moderní architektura v Jaroměři v letech 1900 – 1945: bakalářská práce. Pardubice: Univerzita Pardubice, Fakulta filosofická, 2008, 90, Vedoucí diplomové práce PANOCH Pavel.  Str. 16

Literatura[editovat | editovat zdroj]

  • HOVORKA, Josef. Dvanáct kapitol z historie Jaroměřska. Náchod : Okresní školský úřad, 1996. 63 s. ISBN 80-901791-2-6.  
  • BOUZA, Erik. Jaroměř 1126 – 1976. Jaroměř : Městský národní výbor, 1976. 128 s.  
  • NOVÁK, Václav. Chrám sv. Mikuláše v Jaroměři. Náchod : Městské muzeum Jaroměř, 2006. 135 s. ISBN 80-903131-5-9.  
  • JEŽEK, Martin; SLAVÍK, Jiří. Archeologický výzkum Havlíčkovy ulice v Jaroměři. Jaroměř : Ročenka knihovny a muzea v Jaroměři IV, 1999. 60 s. ISBN 80-901791-7-7.  
  • JEŽEK, Martin; SLAVÍK, Jiří. K možnostem interpretace nálezů v chrámu sv. Mikuláše v Jaroměři (cesta jedné hypotézy do encyklopedií). Jaroměř : Průzkumy památek 2/1998. ročník 5., 1998. 140 s.  
  • POCHE, Emanuel; HOŘEJŠÍ, Jiřina. Umělecké památky Čech 1, A / J. Praha : Academia, 1977. 643 s.  
  • KUČA, Karel. Města a městečka v Čechách, na Moravě a ve Slezku II. Praha : Libri, 1997. 874 s. ISBN 80-85983-13-3.  
  • MERTLÍK, Pavel. Jaroměř na přelomu tisíciletí. Jaroměř : Městský úřad, 1999. 124 s. ISBN 80-85834-74-X.  
  • HOROVÁ, Anděla. Nová encyklopedie českého výtvarného umění. A/M. Praha : Academia, 1995. 546 s. ISBN 80-200-0521-8.  
  • VLČEK, Pavel. Encyklopedie architektů, stavitelů, zedníků a kameníků v Čechách. Praha : Academia, 2004. 768 s. ISBN 80-200-0969-8.  

Externí odkazy[editovat | editovat zdroj]

  • Logo Wikimedia Commons Obrázky, zvuky či videa k tématu Kostel svatého Mikuláše ve Wikimedia Commons
  • ČÍŽEK, Jiří. kostel sv. Mikuláše [online]. Jaroměř: Hrady.cz, [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.  
  • Informační portál města Jaroměře [online]. Jaroměř: www.jaromer-josefov.cz, [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.  
  • Římskokatolická farnost Jaroměř [online]. Jaroměř: www.jaromer.farnost.cz, [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.  
  • Kostel sv. Mikuláše v Jaroměři [online]. Jaroměř: Turistik.cz, [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.  
  • Děkanský kostel sv. Mikuláše, biskupa - farní kostel [online]. Hradec Králové: Královéhradecká diecéze, [cit. 2014-06-01]. Dostupné online.